Cesta na jih do Řecka, aneb na hektolitrech by to dal každý...

Někdy roku 2017/2018, už nevím, zahlídnu na jůtůp video M. Gregora, jak jedou na pionýrech do Řecka.

Vlastně to bylo už mnohem dřív, kdy jsem si řekl, ten chlap má odvahu, to je motorkář s velkým M! Článek byl kdysi v motocyklových novinách, ještě na papíru, pojednával o starším pánovi, co projezdil evropu na simsonu skůtru, Švýcary, alpy, atd. To jsem si říkal, něco takového jednou dát také. Nezáleží na objemu, ale na vůli a odvaze.

Takže ty vídea byly už jen tak o tom, že i na pionýrech to jde.

Během r 2018 jsme o tom začali s kamarádem Martinem (M) uvažovat, že to dáme také. On už stroj měl, já ještě ne. Pro mě objem míň jak 250ccm byl nedůvěryhodný, vzhledem ke špatným zkušenostem se švagrovým mustangem.

Mezitím si mladší syn Matouš (Marco Polo, navigátor, MP) udělal papíry na 125, koupili jsme hondu NSR 125R, nabíral zkušenosti a tak že pojede taky. Dcera Ráchel (R) už měla noty na tu větší kubaturu, takže by mohla jet také, jen sehnat odpovídající stroj jawa 50. Jejich bratranec Tom se toho chytl také, takže začalo hledání strojů na bazoši,atd. První stroj se mi podařilo sehnat kus od domu, jawa 20 po první majitelce, skvěle zajetý, hned po novém roce 2019 jsem pro něj zajel, poladil a začal lítat po okolí s úsměvem na rtu, na čem směšném, že to jezdím, jsa uvyklý celý život na 250/350/650. Pak se jel koupit Tomův rudý šrot jawa 20 a nakonec modrá jawa 21 od Plzně pro R.

Během letícího času se vyměňovalo, opravovalo, šlechtilo a zajíždělo všechny jawy, aby vydržely těch předpokládaných 4500km do Řecka a zpátky. Vymyslet univerzální pionýří nosný systém, nakoupit brašny vz 85, cca 22 ks na všechny stroje, objednat 20L oleje do 2T, netušíce, jak na tom balkán je, ale 93kč/L, to nikde nekoupíte.

Takže zajíždíme, nabíráme zkušenosti, dostáváme zvuk motorů do uchou. Ćas do odjezdu letí moc rychle.

Na cestách do práce a po okolí (100km) nabírám zkušenosti, vlastně na ty pojížďky ten strojek stačí, když mi tam vlítne srna, zpomalím a vedle stroje doběhnu :-)

V květenci si dáváme v pivovaru předcestovní dýchánek, kde ladíme trasu a podmínky cesty. Takže přes alpy rovnou na jih do Řecké Igoumenatsy, 2tis km a pak, když bude čas, tak se budeme toulat po balkánu směr Makedonie, Srbsko, Bulhary, Rumunsko a domů.Jaké díly vzít, co dělat, když se to někomu totálně pokazí. Takže bereme jen spojku, převodovku, řazení, válec s pístem po výbrusu, primár řetěz, pár cívek a indukčku. Když se to někomu podělá neopravitelně, trak holt stroj odstaví, případně vrhne z útesu, nebo spálí a natočí video. Předtím sundá spz a štítek, doklady se dají prodat a vydá se stopem domů, ostatní pokračují v krasojízdě sami. Snad nás to nikoho nepotká.

Konec června je tu a balení, hromádky věcí, za pár dní to začíná! Odjezd je 28.6. v 18 hod z nádvoří našeho pivovaru ( 50.7766778N, 14.6420306E).

den 1. pátek

Pátek, do 6 večer je dost málo času, běhám po dvoře od domu ke strojům, nestíháme, pořád tati tohle a tamto, mám nerva, že to nestihnu sám, píše M, že také nestíhá, tak domlouváme 7 večer sraz tam. To už vypadá nadějněji. Takže nabaleno, 3 trika a 3 trenky, 5 fusekle, kraťasy, plavky neberu, jídlo na 4 dny, a´t se nezdržujeme, díly, spaní, jedna zbytečnost, founy nabité, poslední pusa ženě a vyjíždíme, u hospody spousta lidu, jedu poslední a tlemím se, uvidím, jak za 14 dní.

Na dvoře pivovaru stavíme u zdi, fotíme se, vtipkujeme, kdo dojede, atd, přijíždí M, dáme další fotky, pomodlíme se za ochranu a nakopáváme naše dakarské buchary. Naše heslo je: Na hektolitru to umí každý! Trouba.

Trasa je: Cvikov, Sloup, Zákupy, Provodín, Mělník, Brandýs a co možná nejdál, dokud jawí petrolejky můžou.

Ouha, kus za Sloupem R modrá 21 stávkuje, to brzo! Dle zvuku nezadřela, vyměňujeme si stroje, trochu pochmurná nálada, nakopávám a jedu, motor jede, nejspíš voda v otopu. Po pár km se vyměňujeme a mažeme dál. V Zákupech na benzině dofukujeme otrokovické vzdušnice pár strojům, mastíme dál, Mělník, Neratovice, T hlásí, že dává rezervu, v hlavě počítám km/objem nádrže, je něco špatně. Stavíme na benzině a ejhle, nově měněná guma v palivovém kohoutku teče! Jenže kam s právě nabraným otopem? T kupuje kanystr za 89kč, přepouštíme otop do něj a pak laborujeme s gumou kohoutu. Ten kanďák se bude ještě někde hodit. Zastavuje kluk na chopperu, že bydlí kousek a má díly na jawy, tak kdybysme potřebovali pomoc, tak stačí zavolat, beru si číslo, díky! Při výměně gumičky nezapomenout vyčistit ten nános pod starou, jinak to poteče kolem, takže opraveno. Je už pozdě, naše supersporty moc tmu nedávají, takže rozhodujeme o bivaku někde poblíž. M nestartuje jeho rudý speciál, vytahuju 6m lana, že ho kus MP potáhne, neb má víc kobyl, odbočíme kolem parovodu na vrch Na bezdězi. Na odbočce si blbě najedou a MP sebou plácne na asfalt. Zvedáme ho, auto naštěstí čeká, vidí hejno volů ve tmě. Jedeme enduro vložku na ten vrch, svítím si led baterkou v zubech, parkujeme, zakládáme bivak, najeto 91km. první den za námi, najeto míń,než jsem čekal, ale není to tak zlé. Zítra to doženeme! (50.2392989N, 14.4841064E )

den 2. sobota

Vstávam s kuropěním v 5:50, všichni spí, jdu hledat kus baterky. T rozebral stroj ještě za svitu čelovky na prvočinitele, aby se dostal k nádrži. Ráno ho s našim nářadím dává do kupy, kohout neteče, ořezal jsem ještě otřepy skalpelem.

Vyrážíme, je krásné ráno, mastíme na St. Boleslav, Brandýs, párkrát se tam motáme, lidi koukají na hejno dakarských strojů. Na náměstí to M chcíplo a nic, navrhuju dle zvuku vyměnit svíci za 14ku, měl 15ku, motor běží, vracíme se na benzinu, bereme otop, odjezd, s R jedeme dobře, 2 další stroje odbočují na Úvaly, nebo kam. Nevidím NSR, volám MP, zůstal na benzině, stroj nejede, nestartuje, takže otočka, kluci se také vrací, zkoumáme, co by to mohlo být, buď není co, nebo není čím zapálit, jiné závady není. Zkusmo montuju svíčku z pio, motor běží, dávám starou, očištěnou od karbonu a bída, takže svíčka. Omladina hledá na hladičákách nějakou mototechnu, je a je otevřená, takže tam jedeme, máme na to půl hod, než zavřou. Svíce mají, bereme hned 2 NGK, do foroty. Pro R gumicuky na batožinu, nějak jí to nedrží.

Valíme dál, Benešov, R cuká stroj, střílí do výfuku, takže karbec. Zastavujeme, sundávám prsa, a ejhle, vyklepal se 1 šroubek víčka karbu, dávám náhradní, bohatá směs to byla. M potkala také porucha, čekáme na benzíně, on zatím sjíždí z kopce do vsi, píše, že máme čekat 10min a přijede. Po 15min to otáčím a jedu za ním do vsi. Zkouším stroj, závada č. 2, není čím zapálit, jiskru hází, měřím odtrh a koukám, je povolená vačka, ta jak kmitá, tak víc brnká do kladívka a posunula ho,takže dávám znovu 0,4mm odtrh, stroj roztlačujeme a jede. Mezitím u nás zastavuje kluk s dívčinou v nějaké dodávce a že má doma pionýra, tak když budeme potřebovat, tak bydlí kus nahoře, díky! Takže mažeme dál. O pár desítek km R zastavuje, cuká jí to, koukám co zase. Bordel v plovákovce, čistíme, vyhazuju drátěný filtřík a dávám nový papírový, to byl celý problém, takže valíme o5 dál. Jih se blíží, Tábor, nějak jí to pocukává, zastavujeme, měřím odtrh, nějak se záhadně pohnul, stavím ho do latě. Od té doby jen jedeme a jedeme s úsměvy na lících. V ČB R zastavuje, že jí nejde řadit. Mrkám na to, polívá mě horko, ze 3 šroubů na víku spojky jsou 2 pryč, to je tak, když se dotahujou tím dementním otočným plastovým šroubákem. Dávám jí 1 svůj, na 2 to udrží, beztak jsou tam kolíky. Utahuju pořádným šroubákem. T roztlačujou bezďáci, mažeme už bez zastávek do Rakous, projíždíme Freistadt a po půl 10 hledám místo na bivak. Nacházím pěknou cestu v lese, rovná je, jen k ní vede krpál, musíme na 1ku a ještě tlačit. Rozbalujeme kemp, dáváme pivo, večeři a spát. najeto 260km. (48.4361517N, 14.4817778E )

Den 3 neděle

5:50 mě budí močák, , ještě 10min vydrž, nakonec vstávám v 6:20, jdu s pískem. Zbytek pomalu vstává po dešti šišek, snídáme. T preparuje zadní kolo a z něj zežmoulanou přetočenou duši, nějak se při výměně nezadařilo. Dává novou, kolo zpátky, sikama se snaží rovnat rozetu, ale nejde, je moc pevná. Skládá zbytek a nemůže najít váleček do páky brzdy, ztratil ho v listí, jelito, hrabeš, hrabe, hrabeme, nic. Beru neodym z řídítek a hledám s ním v listí, mrška se chytá na magnet. Z blízké vesnice bimbá zvon před 8. Doufám, že ráno nás bude budit zvon ve Slovinsku, že ty rakousy už dáme.

Ve vsi púsobíme pozdvižení kolem kostela, zrovna vycházejí, tak jim voníme pod nosy. Dále skoro bez problémů, jen T jednou čistí karbec. Ve Steyru sjíždíme pod most k řece, dá se slízt k vodě, tak pácháme hygienu a trochu jíme, M čistí karbec pod mostem ve stínu. Vyrážíme po hodině dál, o pár km dál u spinkající kočky na cestě T píchnul, jak to jen dokázal? My pokračujeme o kus dál, M mu pomáhá. Ve vesnici čekáme, jdu si lehnout za hromadu dřeva, R po chvíli taky. Z domu naproti přijíždí kluk na velocipédu se optat, jestli nepotřebujeme pomoc. Děkujeme a spíme dál. O půl 3 po druhé výměně duše jedeme dál. V prvních alpách zlobí R spojka, dotahuju šroub a pokračujeme. Sjíždíme na hlavní tah, necháváme za sebou ty úzké cestičky mezi farmama. Pěkně nám to upaluje, úchvatné štíty, modrá řeka. Před St Gallen chceme nabrat otop do foroty, automat na benzín, to vidím prvně, my na vsi to lijeme ze sudů a konví, nebere to peníze, ani karty. 2 starší lidé, zalévající zahradu nám dávají 3 pet lahve vody a 5 nanuků, s pánem se bavíme o plánech, drží nám palce, loučíme se a odjíždíme. R stroj cuká, nechce jet, tahám lano a beru jí na další parkoviště. Tam zkouším kde co, nakonec odešla indukčka, svině svinutá a to byla fungl nová, po cestě jí vyreklamuju. Vydržela 700km. Jedeme krásně dál, St Gallen profrčíme a míříme na Slovinsko. Krpály jak kráva, jak tady na Jedlovou, za 1 a pomalu nahoru. Jedu na 3/4 plynu, R mě předjíždí, najednou hvízdnutí a stojí. Jasné jak facka, uhnala ho, jela na plný kotel. Je mi do pláče. Sjíždíme na odbočku do lesa, píšu dopředu, že je konec krasojízdy, přijíždějí a řešíme co dál. R se rozhoduje stroj tam nechat v pangejtu, sundáme štítek a SPZ a dostopuje domů. Nebo by jí MP mohl hodit do Linze, my pomalu pojedeme dál, on nás dožene. Nabízím jí, že pojede na mojem stroji a já se vrátím domů. Nechce. Přijíždí Tom, 2km dolů mu to nechytlo, rozhoduje se taky tam stroj nechat, bereme si díly, indukčku do foroty. Zastavuje u nás kluk na Vstromu, valil si to dolů a zahlídl známé tvary jawy, tak se vrátil, bavíme se, je někde od Chomutova? Ve svodidlech naproti vidím mezeru, jdu na průzkum, je tam potok, dolík, hodíme tam stroje, plachtou se přikryjou a zamaskují a vrátěj se pro ně. Pokládáme pio, na ně plachtu, kapradí, suché větve, za potok si pod plachtu schovávají helmy a bundy, snad to někdo nevybere. Ale tady nejsme v čr, že? Takže zkusej chytnout stopa do Linze, odtud už něco pojede. Loučíme se, je mi všelijak, ale zase dobře, že takhle kousek od domu, nějakých 550km, být to někde v Řecku...Na 2 stopy to dali, jedou vlakem do práglu.

Jedeme pomalu dál, bereme otop a pivo na večer,jsou to pěkné kopce, projíždíme město Admont, pomalu se táhneme do kopců jak smrad proti větru, už se smráká, u placu s boudou jdu na průzkum, než se úplně setmí, to se pak blbě hledá, kus nahoře je posed, malé stromky a plac, jen beru fošnu od posedu na přejetí příkopu. Sice muchniček a komárů hafo, ale ten klid. Popíjíme kozla, večeříme. Najeto 151km. Bída. Snad nám bude 14 dní stačit... (47.5476431N, 14.4691744E)

Den 4, pondělí

Vstáváme v 6, MP čistí chladič, jak mu teklo gufero na vidli, tak mu to nakydalo na půlku chladiče, prach do toho a hřeje se, stříkačkou a benzínem zjednáváme nápravu, M dotahuje, co mu tam kde drnčí. Snídáme při tom, dáváme kafe, holka chytá na první šláp, jedu na plac, pomáhám po fošně s hondicí, M startuje a nic, sjíždí z kopce, furt nikde, MP jede za ním, prý konektory na indukčce, občas se vyklepou.Přijíždí, tak valíme, parádní kopec na Trieben, za městem vidím ty kopce a silnici na ní, pěkně tedy, snad nás tam stroje vyvezou. Jedu na 1, pouštím kamion, těžko se rozjíždím, pomáhám dlouho spojkou, přidávám pak holce ještě mazu do otopu, radši. Vjíždím do Hohentauernu, za městečkem na placu chladím, čekám a fotím, M chladí někde u pošty. Jedeme o5 spolu na Klagenfurt, před St. Donat na plácku s kaplí, stromy a stoly dáváme polední menu, 2h siestu v tom největším vedru, ať si stroje odpočnou, na letišti startuje vírník. V Klagenfurtu kupujeme pití a nanuk, týpek obdivuje stroje, pokaždé žasne, rok výroby, objem, cíl... Míříme do hor, na Slovinsko, přes jezero, směrovka Slovenia, kopce jdou. Pak se začínají zvedat víc a víc, 1, občas 2 se podaří rozmotat. Těch povozů, co pospíchá nahoru. V pravotočivé u skály se míjejí auta, musím do pangejtu ke skále, ztrácím drahocennou rychlost, seskakuju a běžím vedle stroje, abych to vyjel, v zatáčce naskakuju a rozjíždím, dokonce i 2 se chytá. Za mnou dýmu. To nejhorší asi za námi? M to samé v zatáčce, málo rozjel a stejný postup. Fotíme s MP na place, přijíždí M, pokračujeme. Stoupáky ještě větší, aspoň, že je tu stín. Doháním slovince s ducatem, jede snad na redukci, v zatáčce ho dávám, rozjíždím supersport, motor burácí, přede mnou krpál jako kráva, takový teda ještě nebyl, mrkám vpravo, vidím, že M stojí, do háje, zadřel už? ! Daří se mi ho vyjet, jsem na parkingu před tunelem do Slo, MP už tu čeká, zhasínám motor, ale ten ještě 3x blafne na samozápal. Doufám, že to M taky dá, přijíždí celkem v zápětí, fotíme a jedeme do tunelu, sice stoupá, ale je tu chladno, stroje táhnou jak divý, už se těšej. Jsme ve Slovinsku! Jdu poptat samolepky Slo na stroje, nemaj, nabízí aspoň magnety, je nějaká vtipná, ty vytřepeme za pár km, asi chce mermomocí utržit. Zkusíme dojet před Terst, jedeme Kranj, Ljubljanu a dál směr Italy, dolů od tunelu Loiblpass padáky, že to jelo bez motoru i 76kmh!. Jedeme pěkně komód, žádný zbytečný kvalt, za nějakou vsí nás dohání nějaký stříbrný fiátek, cesta se klikatí lesem, zatáčka za zatáčkou, občas krátká rovinka, dotahuje nás, asi chce závodit, najíždí si, ale s M bereme výzvu, nedáváme úplně plný, Max Biagi hadr, klopíme to, v zatáčkách nás ztrácí, rovinky 2x dotahuje, ale to ještě trochu zrychlíme, trochu přilehnout a mizíme mu nenávratně, nedává to. Asi pláče na palubku. Už je 22, zima, stroje v chladu upalují jak divé, Hledáme pumpu, ale je zavřená, pešek, o 10min dřív, tak máme pivo, v restauraci chtěj za 1/3 ve skle 4,5E a sklo vrátit, to budeme radši o suchu. Vracíme se kousek k dálnici, prve jsem tam zahlídl zajímavou odbočku, dáváme stroje do lesíku, z jedné strany hučí dálnice a z druhé kamenolom. Večeříme a jdeme spát. Vstaneme v 5 a v 6 za ranního kuropění odjezd. Najeto bratru 450km. (45.7548619N, 14.0518839E)

Den 5, úterý

Budík v 5, ale je ještě šero, dávám to na 5:50, vstáváme, balíme, dotahuju řetěz, přední osu. Snídaně kafe a hurá do sedel, do Terstu. Tam jsme v 7:35. Italové, debilové, bez blinkrů, objíždějí levá, pravá, jak je místo, oči na špíglech, hlídat dopředu, jestli daj přednost. Jinak město bambilionu skůtrů, radost pohledět. Super dálniční humus tunel bez světel a větrání, nachcáno a díry. Vyjíždíme z města, nějaká část jménem Dolina, u plácku teče ze skály voda z trubky, sice není na pití, ale tak spácháme hygiénu a mažeme do tohodlenstoho Chorvatska. Na celnici pěkné dvě blonďaté celnice, berou pasy a kamže to jedeme na těch bucharech? Do Greichlandu, hrdě oznamuju, ta mladší, hezčí spráskla ruce a řekla jen Bože!

Fotíme se u cedule vítejte v Chorvatsku a pádíme dál, chceme to dnes dát do Zadaru. Trochu se motáme v Rijece, ale pak už jen směr Zadar. Stoupání, klesání, zatáčky, kam se hrabou dubské a jeseníky, žádná závada, strojky nás vezou i v tom vedru svižným tempem. Nádherné pohoří, moře. Cesta po pobřeží jinak nuda, už ty zatáčky nebaví, ale zas lepčí jak rovné Polsko :-) Stavíme na pumpě nabrat otop, nějaký kus ledu na klacku. Vyrážím první dál, snad mě dojedou, neženu jí tak. Po necelé půl hoďce zastavuju ve stínu u cedule Cesarica a čekám, pořád nikde není slyšet zvuk povážského bucharu. MP volá, kde jsem, že jedeme špatně, že jsme blbě odbočili, přijde mi to divné. Vracím se tu štreku, potkávám M, otáčí to a jedeme za navigátorem. Sjíždíme pěkné serteplíny dolů k moři, moc se mi to nezdá, ona cedule port asi nebude to pravé... Jasně, přijíždíme do přístavu pro trajekty, cesta nikam nepokračuje, neumí číst navigaci. Takže pěkně nahoru těch 6km, chytá se i dvojka. Takže znovu u cedule Cesarica. Točíme zatáčky, brousím plechy, ty jsou bonus, že už to víc nejde, stojánek a jiskry od něj jsou běžný zvuk. Držíme 50-60kmh. Moře láká, zastavujeme, krpálem na střídačku dolů, lezu tam komplet v oblečení, pak beru na foto i helmici. M ulovil 2 ostny od ježka, byl někde zalezlý, tak má suvenýr. Po půl hodině vyrážíme dál, plnit plán pětiletky, už tak máme zdržení a dcera nás v Zadaru vyhlíží. Před Zadarem bereme otop, objíždíme město, mají tu hladký asfalt, jako sklo, MP to jentaktak dobrzdí za nějakou babou, předek mu jede smykem. Člověk má za ty 10titisíce km už prosíravost, tak trnu, když vidím, jak se drží blízko. Nedá si říct a nedá. Domotali jsme se k hostelu, kde dcera pár dní pobývá. Jak tam přijíždíme, míjí nás motorkář v šortkách na nějaké cbr 600, za chvíli zastavuje u nás, nevěřil vlastním okám, že vidí pionýři. Bavíme se, ani už nevím odkud byl. Tímto ho zdravím. Vybalujeme věci na dvůr, domlouvám s Brunem majitelem nocleh a večeři se snídaní, pro 3 persony za 40 ojro. Je nadšený strojema, vyprávím mu ten kus cesty a hlavně cíl, pak to převypráví svojí matce. Fotí si ty mašiny a informuje souseda, který obhlíží. Jdeme se koupat, pláž je kousek. Od Karla dostáváme každý slíbené svijany, pokud dojedeme do chorvatska.Super večeře, cpeme do hlav všechno, co nám matinak snesla, v krbu hoří papíry, nějak se jim přemnožili komáři. zalézáme do spacáku, je nechutné vedro, ale nedá se spát, finty se šátkem na hlavě a malou skulinou na dýchání nepomáhají, ani dech piva ty malé svině neodradí a štípou. V 1 končí debatní kroužek, zpěv a popíjení vína, kecálisti jdou spát, konečně ticho, jen bzukot upírů. MP slezl z trampolíny, ve 2 stavíme stan na betonu, rychle zalízáme, ale stejně tam 4 vlítli, 2 zabíjíme. (44.1525019N, 15.2051144E)

Najeto 315km

den 6 středa

Půl 8, budíček. Tak jsme se trochu prospali, jak jen se dá ne betonu, ráno vydatná snídaně, platím, balíme, loučíme se, Bruno se fotí na mém dakkaru, možná si jawu koupí, už o nich ví dost, na první šlápnutí start, až na červenou vyjímku a v modrém oparu mizíme. Ve městě v nějakém lidlu něco kupujeme a dál na Split, Dubrovník. V Marině na pumpě bereme otop, kupujeme nálepky HR na stroje, staví tam 3 kluci ze slovenska, nevěří vlastním okám, povídáme si, prý Albánie hrozná, benzín není, cesty špatné, za den se nedá projet, řidiči jezděj pomalu, uříznou vám kebule, atd. No začínáme se mezi ty lidojedy těšit. Jezdit jen po dálnicích, jinak tankodromy, nepít vodu, dávat pozor na pumpách. Loučíme se, vyjíždíme na Split, ten projíždíme, kolony bereme drze středem, nebudeme čekat v tom vedru. Někde před Omišem na place zastavujeme, jsou tu ve stínu stromů kamenné stoly a židle, děláme si oběd a siestu. Odpočíváme, zkusíme dát ještě Dubrovník. Po hodince a něco jedeme dál, o5 zatáčka za zatáčkou. Ve špíglu vidím, že se za námi drží nějaký zdejší motorkář, jede za námi asi 20 minut do města, je vidět, že se baví, jak to klopíme neohroženě na těch púchovských galuskách. Ve městě nás dojíždí, je to starší chlap, směje se a na každého dává palec nahoru a mizí do města. Už za šera projíždíme hranice na Bih, pasová kontrola, MP dává i papíry od hondy, zdá se jim velká na něj, kus jízdy a zase hranice. Znovu Hr, jedeme, Zaton Doli na pumpě cca 46km od Dubrovníku kupujeme pivo a rozhodujeme se pro bivak, dědkové okukují stroje, mají o čem povídat. Před pumpou jsem zahlídl odbočku, jdu na průzkum, je celekem schovaná kamionem, je to z kopce do rovinky buldozerem rozhrnutá džungle, kamení a rudá hlína, je tam rovinka a stromy, takže místo by bylo, stroje tam dotlačíme, ať nebudíme, stavíme je k sobě, plachtu, spaní, udělat hami na noc, zalít pivem a dobrou. Ani jeden hmyzák. Po cestách si všímám, že fakt toho hmyzu rapidně ubylo, vybíjíme to plechovkama, před 15 lety se nedalo jet s otevřeným hledím, dnes se dá jet skoro pořád bez plexi. Najeto 310 km. (42.8339747N, 17.7472125E)

den 7, čtvrtek

Vstávám v 6, fotím kluky, jak spí, bivak. Dotahuju šrouby na podlážce, šteluju zadní žárovku v držáku, aby svítila, měním baterii v gopro. Kluci vstávají, děláme kafe, tvrdý chleba a 6x přetavený tavený sýr dávám na šutr pro zvířátka. vjíždíme do Dubrovníku, pěkné město, M se ztrácí v dopravě, jedeme k Tommy marketu, M si to zatím dle navigačního smyslu 2x objede, provoz je hustý, ale řidiči ohleduplní, když vidí skupinu cizích strojů, tolerují nám předjíždění, že se chceme držet při sobě. vybíhám z parkingu a vyhlížím M, zrovna přijíždí, tak na něj mávám, zajíždí k nám. MP se pojede projet, chce vidět ulici, kde se natáčel nějaký film. My jdeme nakupovat. Na všech skůtrech mají nechané helmy a klíče, jiný svět, u nás bysme to tam už neměli. Asi úcta k cizímu majetku, nezdegenerovaná 40 lety cosialismu. Nakupujeme jídlo, pití, brýle do moře pro MP. ten za chvíli přijíždí, že to centrum je zavřené. Snídáme u motorek na parkingu mizerný chleba se salámem, sýrem a kytkama. Pak kolem závory po vzoru místních skůtristů vyrážíme pryč z města. Na výjezdu z města na plácku se fotíme s městem, kolona velocipedistů působí rozruch a zácpu, tak jako všude.

Vjíždíme do montenegra, ve městě Igalo mrkám na sjezdu do špíglu, jestli je MP za námi, najednou trnu, leží s motorkou na silnici. Brzdím, házím pio na svodidlo, M přede mnou brzdí a otáčí taky, běžím k němu, zvedám hondu, MP vylízá, je pěkně sedřený, 3m jel po asfaltu pod strojem, v kraťasech a tílku. Rameno, loket, koleno, krev teče, jdeme do stínu ke kraji, brečí. Vytahujeme obvazy, ajatin, holt zatne zuby, nastříkat se to musí. Na druhé straně zastavuje česká stříbrná caddyna, kluk jde k nám, jestli potřebujeme pomoc, už je vymyto,zafáčováno, ošetřeno, takže díky za zájem. Zastavuje další, černohorec, kluk nabízí pomoc a že tam je hospital, ukazuje směr na trajekt, děkujeme mu taky. M po chvíli opatrně nasedá, jde to ztuha, trochu povoluju obvaz na noze,jedeme pomalu dál, sleduju ho pořád, jak jede. Nic na asfaltu nebylo, ani flek, ani něco,na čem by mu to ustřelilo, nejspíš mikrospánek. Není zvyklý na ty porce, doma najedil tak kolem stovky denně, když někam jel. Jedeme opatrně, ale je znát, že je to už víc východ, jezděj tu jak hovada. Albánie je prý ještě horší. Dojíždíme do přístavu v Kumunari, nádherné hory a klesání, M platí 6 E za stroje, naloďujeme se, ušetříme čas, než tu zátoku objíždět. Za 10 min konec a ven z lodi. Stoupáme, v Budvě na pumpě bereme otop a dáváme v parčíku siestu na hoďku. Přisedá si nějaký bezďák, ale jsem na 1 oko ve střehu, vzdává to. M někde nakupuje a prochází se. Vyrážíme plnit km, po cestě nás doháněj kluci na skůtru, obdivují naše dakarské speciály. Bereme to vnitrozemím na Podgoricu. Stejně jako celníci na hranicích, ptají se, jawa? Jak jsou staré, přejí hodně štěstí. V Baru dáváme siestu, koupeme se, pereme prádlo, jelen se moc v moři nechce rozpouštět. Příjemné osvěžení. K hranicím s Albánií je to už jen 35km, to dáme. Bereme nejkratší cestu, děsné silnice, samá záplata, zatáčka, ale cizí auta jezděj, tak to asi půjde. V jedné pravotočivé u svodidel nějaký divná věc, bába s kolečkem posekané trávy, pěkně v protisměru, jen taktak se vyhýbám, to by bylo, někoho sejmout. Divný způsob skonu si zvolila. Na poslední pumpě bereme plné a ještě dokupuju kanystr, ten taky do plna, víc vody do zásoby, přecijen kluci ze slovače říkali, že je to divočina. S tím bysme mohli dát Al na jeden zátah bez hledání pump. Najednou jsme na hranicích, celník nás diriguje uličkou pro pěší, celník se ptá o5 na jawu, značku zná. Fotíme vítací ceduli na hranicích a jedeme. Už se smráká. Kdyby se nám podařilo k Tiraně, byl bych spokojený. MP jede vpředu, probíjí soumrak svým H4 heligonem, přecijen 12V svítí o poznání lépe, jak povážská petrolejka. Tady taky jezděj jak hovada, nejlíp s dálkovýma, asi nemají přepínání a mají zvláštní sebevražedný zvyk jet v protisměru ve dvou na velocipedu v černém, bez světla, reflexních prvků, škarpou, nebo na krajíčku asfaltu. To samé chodci. Když jsem už dost vylekaný z vyskakujích bubáků, dávám povel k zastavení, tohle je na kriminál, někoho srazit a jít tady bručet. Kluci souhlasí, vstaneme brzo a doženeme to. Míjíme odbočku, vracím se, jedu po kamenité cestě do kopce, super krosová vložka po tmě, ale je tam nějaká mega hacienda, takže jedu dolů a v křakách nacházím pěkné místo, od silnice tam není vidět, tlačíme tam stroje, já poslední, kluci mi pomáhají, najednou se zem propadá a po prsa mizím v nějaké jámě, držím se pio, kluci drží stroj, ještě ten aby na mě spadl, to by mě rozlítostnilo! Jsem popíchaný, ale suchý, nic mě neseřralo, kluci se smějí. Takže děláme bivak, večeříme polívku z pytlíku jako lidojedi, zapíjíme pivem. Chystáme operaci MP, zamazat rány novikovem, aby udělal krustu na ránách. Odnaproti hlučí celou noc drtička šutrů a náklaďáky, ale co, spát se dá. Hmyzáci zase žádní. Budíček na 5, snad vstaneme, abysme Al za den dali. Najeto nějakých 275 km (asi tady 42.2275225N, 19.4260503E)

den 8, pátek

Vstáváme kupodivu v 5:10, pomalu balíme, M dotahuje šrouby na motoru, vaříme kafe a snídáme. Džungle se ráno vůbec nejeví tou noční džunglí, ve světle baterky to vypadá úplně jinak. Příště musíme hledat bivak nejpozději v 9 hod.

V noci nás nikdo neokradl, nezabil. MP moc nespal, jak ho to bolelo, bere si ibalgin, tak snad ho to neutlumí. Zavazuju mu rameno a ruku, radši si bere bundu. Vyjíždíme o půl 8 na Tirane, ve Shkroderu nakupujeme nanuk a pití. Tirana, žádná vítací cedule, prostě město plné traktorů a přívěsů s melounama, něco jako Košice, nic moc na hlavní město. Pumpa střídá pumpu, myčku, prodej nábytku. To se střídá celou cestu. Občas koberce a nové prázdné budovy, asi čekají boom cizích investorů. Plno mercedesů. Provoz v pohodě, odsejpá to, jedním okem dopředu, druhým hlídám špígl, co je za mnou. Po hodině zastavujeme, MP si lehá, aby dospal noc, dáváme mu půl hoďky. Bereme to vnitřkem země, než po pobřeží, tady budou lepší cesty. Dálnice, to je další story, koňské povozy, traktory, na krajnici v protisměru taky provoz skůtrů, dědek na kole s kosou napříč. Ani nestíhám tahat kameru, jak rychle se to střídá. Prostě Albánie, to se musí zažít. Snad vnitřek bude zajímavější. Na pumpě bereme otop, na ojra vrací jejich leki. Po další hodině chce MP pauzu, je unavený, zastavujeme, kupujeme pití za ty jejich peníze, ať se jich zbavíme. Odpočine a razíme dál po hájveji.. Ve 3 dáváme na pumpě kastrati 1 1/2 hod siestu, vyrážíme na další porci. Další zastávka, pumpa Kastrati, to je obětavost, nechat se pro firmu upravit a ještě to hrdě nosit na triku :-) Tepelenë dáváme oběd, synek pumpaře přišel říct heslo od wifi, okukuje nás i stroje, odpočíváme do půl 5, dělám kafe, pak balíme,loučíme se jako staří známí, maj o čem vyprávět vnoučatům. zatím najeto jen 200km, do řecka už jen nějakých 180km, to bysme měli dát. Jedeme na Konispol, hraniční město. Hornatý jih Albánie je nádherný, to někdy projet s VW T3. Zastavujeme nad zákrutem řeky, doléváme černohorský otop z kanistrů, fučí to pěkně, až mi to převrhává lahev s mazem a dělám mezinárodné eko katastrofu asi deci mazu. Zasypávám to hlínou, před náma zastavuje české suv, chlápek nabízí pomoc, ale kdo cestuje na jawách, ví co dělat, takže díky, jezdí sem s rodinou už 20 let a pořád prý krásná země, teď jedou do Makedonie. Pokračujeme na Konispol, už se smráká, ve Shkallë opravuju světlo, vyhřál se drát ve spínačce, nýtuju ho kleštěma, od teď už luxusně přepínám dálkové/potkávací. Valíme nádhernou úzkou cestou plnou zatáček do kopce, krása stíhá nádheru,něco natáčím a fotím, fakt krása. Stojánek o5 hází jiskry, nikdo tu není, krásné vrstvené skály. za tmy projíždíme Konispol, zdá se mnohem dál, než píšou na cedulích. Hranice Řecko ok, jsme tady, dali jsme to, M stroj nechce řadit, startuje ho stylem z kopce pustit a pak tam kydne 1ku, to je špatně, v manuálu píšou 2 a pustit spojku. rachtá mu tam, vyskakuje 1ka a já cítím zítřejší problém při půlení. Jedeme do prvního řeckého města, o 10 minut po 11, zavřeli pumpu, MP jede už dobu na 2L z kanystru.Nebude otop, ani pívo, ach jo, to bude noc. Město v tu dobu ožívá. Jedeme za město, u placu s bagrem je odbočka kamenitou cestou do nějakých sadů, jdu na průzkum, mezi stromy hned nad silnicí to půjde, tlačíme tam stroje, děláme spaní, dáme gulášovku s chlebem a nasucho spát. Najeto 420km (39.6186364N, 20.2038172E)

den 9, sobota

odpočinkový a servisní den. Vstávám o půl 8, kolem jezděj auta, dnes nespěcháme, čeká nás půlení motoru, MP má asi teplotu a bolí ho bebína, tak spí až do 10, nač ho budit. Svážíme stroje na plac pod námi, parkuje tam traktorbagr, je otevřený, doklady, klíče, nářadí v něm, jen sednout a jet. Pod stromem rozbalujeme potulný servis. Čistím karbec, koleno výfuku, mažu filc vačky. M odstrojuje mašinu, vyndává motor, vytahuju kapesní stahovák primáru a půlící forichtung. Společně půlíme a hledáme příčinu, jsou ohlodané hrany čepů a děr v kolech, proto vyskakuje, jako na velké jawě. Beru z mošny náhradní soukolí a měníme ho. MP se probral z komatu, prohlíží bebína, pak ho vysílám do města pro otop a pivo a něco k jídlu, pojedeme až odpoledne, tak to vyprchá. O půl 4 máme hotovo. Přijíždí hilux, chlap startuje bagr, odjíždí, hiluxe nechává otevřeného, klíče a dokumenty v něm, správná to země. Tady se zloděj asi netěší dlouhému životu, nebo trvalému zdraví. Motory běží, balíme, jedeme do Igoumenatsy na oběd, je to 18km, značení cest nicmoc. Řídíme se jen podle víc uhlazeného asfaltu. Vjíždíme do města, vyhlížíme nějakou tavernu, kde dát gyros, u portu jsou hned 3 u sebe, přes silnici posez, stavíme stroje, usedáme, přibíhá blond řekyně, Alexandra, dáváme gyros a pivo, pak ještě nášup a kolu. Vedle u stolku usedaj 3 francouzi, tak 65-70 let, koukaj po strojích, slyším čeko, jawa, pak se jeden osmělí a dáváme řeč, odkud a kam, co je to za buchary, atd. Říkám sever čech a on vypálí: Lyberetz! Jeho táta tam byl za války v zajateckém lágru, pak ještě někde u Frýdlantu, ten svět je ale malej. Říkám mu, že jsme tak 30km od Liberce. Dojídáme, loučíme se, ještě někde nakoupit na večři, trochu se motáme po city a ztrácíme se, po 3 kolečkách se setkáváme a jedeme z města někam na jih, najít bivak. M se pak vrací, na pumpě někde koupí pivo na večer, a´t není tak smutno. S MP jedeme zatím dál, hledáme nějakou cestu k pobřeží, po jedné se pouštíme dolů, je tam kemp Gata, ale soukromý a sorry, nelze tam spát, ale radí nám o 2km dál, že je, tak tam jedeme, M do sms posílám popis cesty, aby nás našel. Sjíždíme do kempu Kalami beach, hned přichází principálka, kolik, jak dlouho, ukazuje nám flek pod stromy, platím 25E za 3 persony, dobrá cena, sprchy, wc, pěkná pláž. Je vidět, že němci jsou tu kovaní na celé prázdniny. Děláme bivak, věci tam necháváme, jdeme se koupat do moře podle plánu 14 dní na cestách a 3 hodiny u moře. Děláme večeři, dáváme pivo a kolu a spát. Dnes najeto směšných 32km a s pár kolečkama po městě. (39.4737572N, 20.2400056E )

den 10, neděle

Po noci plné různé havěti pod karimatkou, lezoucí, padajích svlaků cikád,prdění a světla z koupelen o půl 8 vstáváme do řevu cikád. Ještě že tady u nás zatím nejsou, zlatí cvrčkové a kosáci. Balíme, vaříme kafe, snídáme, MP jde ještě do moře, strupy se mu už zatáhly, M taky, aby splnil plán 14 dní na cestě a 3h u móře. Pojedeme na Makedonii, vyrážíme o půl 9 na Igu, naproti přístavu chci fotit lodě, tahám kameru z kapsy, M napadlo to samé o pár vteřin dřív, ale on už stojí, já na poslední chvíli pouštím kameru a brzdím vším, očima se odstrkuju těch 5m vzad, ale stejně mu ohýbám značku, ale dobrý, v momentě mrknu do špíglu a vidím, jak se řítí hondí světlo, vtom rána do levého lýtka, bolestí málem padám, MP to nějak ukočíroval a brzdí, nesejmul jsem ho. Mám pocit, že noha nedrží, ale je to jen ukrutná bolest, zjišťujeme čím to bylo a ona poctivá kanada, pěkně mě nakopnul. Kulhám se strojem na plac naproti, kluci taky, fotěj, já si masíruju hnát, dobrý, ale bolestí jsem málem upustil. No nic, za blbost se platí, domlouváme lepší, viditelnější signál, prý ukazoval, ale já se kochal přístavem a neviděl :-) Sbíráme šroub výfuku M stroje a rovnám si blatník, tak to bylo k něčemu dobré, zachránil se šroub, dáváme novou matici a jedeme dál. Jsme z města, na pumpě u divné silikonovobotulinové baby se sporťákem bereme otop, na ten od hranic to jede mizerně. Vjíždíme do kopců, zlaté alpy, tam byl občas stín, tady nic, ve stínu zatím 43. Stoupáme z 50m výšky na 1580m. M přidírá, ale zase to po schladnutí rozjel, my čekáme pod řeckou vlajkou, stoupání cca 7km pořád na 1, někdy i při zalehnutí na chvilku za 2. M chladí, snad to tady nezadře, odpočíváme a koukáme po vlajce, že by to byl pěkný suvenýt, 2x3m, ale ne, to skaut nedělá. Hodinu čekáme, M přijíždí, fotíme se pod vlajkou. Sjíždíme krpály údolím k řece, když vidím tu modrou vodu, dávám mu zamení, kýve a zajíždíme se vykoupat k řece. Super osvěžení, proud pořádný, tak rychle jsme nikdá neplavali. Pak sedáme na stroje a dojíždíme MP u taverny, dopíjí kolu, dáváme 3x kaiser pilsner, tady policajti nikde nejsou, žádný provoz. majitel nám přináší tousty, gyros nemá. Chvíli sedíme, kocháme se horama a tím klidem, kdy nikam místní nespěchají, jsme tu se strojema za námět k hovoru tak na další generaci. Přes most se drápeme do kopců, asi větších jak alpy, jen ten stín tu není. Cesty podělané a pochcané od koz a ovcí, občas želvy, provoz žádný. Asi jsme měli jet po nějaké hlavnější cestě, ale co, zase ty výhledy! Sjíždíme k hlavnější cestě k civilizaci, u Kalpaki, pěkné klesání, před námi kruháč, říkám si, že si hvízdnu zadní gumou, dupu na pedál, divný zvuk a jedu dál, dobržďuju přední, ruplo původní čssr 40 let nové lanko.Z úložného prostoru reflektoru tahám nové, nasazuju a ejhle, stala se chyba, mám na 21ku, je delší a bowden ještě víc, nějak ho omotávám kolem stupačky, kombinačkama strhávám čepičku a odplétám 3cm bowdenu, ustřihnout, nasadit čepičku a hotovo, dotáhnout a zase brzdí, tedy zpomaluje. pokračujeme, nějaká taverna, tak si něco dáme, ale v 8 zavírají, pešek, posílá nás do 2,5km vzdáleného města. U jedné restaurace plno lidu, tak zastavujeme, ale je to nějaká soukromá párty, vypadáme jek banderovci, omladina na nás kouká, no nic, mizíme pryč. Bereme útokem pumpu Shell, bába dolévá otop po hrdla, má nálepky Gr, pivo ne, jedeme na druhou, tam bereme sušenky, pivo, baterku, svojí jsem někde vytrousil, škoda jí. Ceny asi podle sympatií od oka, nikde je nemají napsané. Bereme útokem první odbočku vpravo z hlavní, jdu na průzkum, je to nějaká bývalá asfaltka, ale divočina už udělala své. S M bivakujeme pod širákem, máme pro strach naděláno, MP si staví stan. Rána tyčí po kebuli bude bolet stejně, to plátýnko to moc nezastaví :-) Jdeme spát, najeto asi 100km, nic moc. (39.9061381N, 20.6203411E)

den 11, pondělí 8.7.

Vstáváme v 6, servisujeme stroje, čeká nás štreka. Přetáčím páku na zadním klíči, má nemocný 1000hran, dotahuju na krev, brzdit budu stejně jentak lehce , snad to vydrží domů, brzdit jen předkem je o hubu na tom jejich asfaltu. Už tak je tam vytelené dlouhé lanko z 21ky. M mění zadní čelisti za nové, už mu to taky naprd brzdí, benzínem prostříkává bowden, až jde pěkně lehce, tak snad se mu bude brzdová páka vracet, jak má. Snídám sušenky tucky a kafe, vyrážíme do hor k hranicím. Překvapivě pro změnu o5 kopce, otop mizerný, buchary netáhnou, je to opruz. Hory krásné, mění se co přejezd štítu složení, barvy. V 11 zastavujeme v taverně u němky, co tam žije, asi se odstěhovala na důchod. Objednáváme něco tradičního, nerozumím moc co, nějaké trojúhelníky to jsou, salát z vlastní zahrady, k tomu domácí šťávu, pivo nemá. Za 3ks si řekla 20 ojro, ale za ten klid a krásné místo to šlo. Po hodince vyrážíme na Kastorii, zase kopce jak kráva. Jedeme na 1, občas i 2, ale to se musí zalehnout, snížit odpor větrů. Objíždíme táhlý kaňon, jedu sám, M jede pomalejš, koukám na protilehlou stranu, zdá se mi to, nebo ne, že cesta pokračuje obkroužením kaňonu za stálého stoupání? Jj, bylo to tak. Na vrchu čeká MP, je nějaký přešlý, blbě postavil stroj, spadl mu a ulomil kabel k nabíječce na ájfoun, takže až se mu vybije, tak zabloudíme a sežerou nás medvědi. Snad se nám podaří někde v civilizaci koupit nový. Sleduju cestu dole přes kaňon pod námi, už vidím rudou skvrnu s bílým nahoře, M jede, fotím ho, snad bude na tu dálku rozeznatelný. M přijíždí, nějak mu rachtá spojka, ještě to tak do domu, necháme stroje chvilku vychladnout a razíme dál. Kopce bída, rozhledy parádní. Sjíždíme do Kastorie, MP kupuje kábl, ještě sehnat 14 ořech na golu, na spojce je právě tahle matice a to nám doma nějak při balení uniklo. Jedeme městem, zahlídám servis mopedů a velocipedů, stavíme o kus dál ve stínu, M se jde zeptat, mají, ještě dostal chlazené vody. Pokládáme stroj na bok u zídky, ať steče olej a jdeme na to, co nás tam tak čeká? Víko dolů, jj, spojka povolená, ulítly 2 segrovky a pružiny mlely o víko, jsou takové krapet zohlé. Koš dotahujeme, segrovky a podložky zůstaly dole, nevlítly mezi zuby, jen nám při nasazování jedna spadla dírou do špajzky, průšvih. Beru magnet, šroubák, magnet na něj a lovím v almaře,chytá se, , ale stejně je nějaká nemocná. Dávám segrovky nové, jedna praskla, podložky patří prohnutím nahoru, aby segrovku jistila před vypadnutím. Skládáme z5 stroj, řadí, spojkuje, vracíme ořech a razíme dál, kopce, jak jinak, pořád 1, někdy i 2, třeba 7, 10km imrvére nahoru. Jedu už zase sám, MP je někde vpředu, M za mnou, na kopci vesnice, vypínám motor, ještě si 5x škytne sám, jak je horký, chvilku čekám, ves je bez stínu, sjíždím skopec dolů, ten bych teď nechtěl jet z druhé strany, to bych asi už zadřel. V další vsi je pramen na návsi, stavím ve stínu domku, je zamčený, ale má verandu, tak čekám. Hodinku. SMS od M: tak jsem zadřel! Tak to jsme v háji, z téhle díry se dostat domů. Nejde mu to prošlápnout, vůbec. Přemítám, válec s pístem má M u sebe náhradní, nářadí také, tohle už zná, doma to skládal, hoďku a půl a je to vyměněné. Nahoru je to 12km stoupání zatím asi největší, co jsme jeli. MP mu veze vodu, nemá žádnou a je na slunci, zkusí to opravit. radíme se co a jak. My zatím pojedeme pomalu dál, když to pojede, měl by nás večer dojet, teda pokud nový válec nezadře v těch kopcích. MP má už zase od soboty teploty, není mu dobře, už to na něm taky poznám, to taky rozhoduje pokračovat. Jedeme piánko, do Floriny, v supermarketu nakupujeme jídlo na večeři a snídani, kupuju otop, hranice směr Bitola, na hranicích mi to nějak letí do otáček, nereaguje na plyn, pokračujeme dál, ale nějak nechce jet, cuká, nejde za plynem, asi voda? Tempomatem aretuju plyn, levým palcem mačkám sytič a tak pokračujeme do vnitrozemí. Pořád hledám místo na nocleh, oko trampa prohledává terén, pořád nic dobrého, nikde odbočka, jedeme asi 5km, u 3 mostu si všimnu polní odbočky kolem pilíře mostu, otáčíme stroje, jedu tam, hned u příkopa stromy, cesta kolem do polí, je rozhodnuto, stavíme stroje na stojany a hajdy stavět stan, pár komárů tu je. Večeříme , MP už v 9 spí, není mu dobře. Ráno vstanu v 5 a mrknu na karbec, snad to bude tím. Ten balkán je na kvalitu otopu pěkně na prd. Píšu M sms, kde je a jestli jede. Najeto cca 225km. (41.1646450N, 21.3831556E)

den 12 úterý

Tak vstávám nakonec v 6, spát na hrbolech v pelyňku a rušné silnice nic moc. Sundávám karbec, víčko a hele, vyběhaná jehla a na ní pojistka, proto to netahalo, jehla visela v trysce, na hranicích se zase sekla nahoře, proto to vylítlo do otáček. No nic, sahám do pytlíčků, dávám funglovku, staruju a jak jinak, běží jak švýcary. Budím MP, balíme, snídáme, je pod mrakem, trochu chladno oproti jiným dnům, vyjíždíme o půl 8. Valíme na Skopje, 148km ukazuje navigace, beru si bundu, je mi chladno, kopce, stoupáme sedlo 998m,. Na pumpě zastavujeme, dáváme kafe, chce se mi spát. Jih Makedonie, to jsou vinice, dostihy všemožných traktorů a domadělů, na kruháči traktory s vleky plných melounů, okurek, dýní. Kdo chce, zastaví si, nakoupí, ostatní se mu vyhnou, přeci nakupuje a jede si dál, pohoda, u nás se to hrotí, vyblikávat i myš na silnici, když jí objedu. Natož si nakoupit na oběd ingredience na kruháči. Silnice jak dálnice na Poznaň, samý hrb, jedeme na skopje vedlejškama, dálnice se platí. Starou cestou stoupáme, je to tak na 1 auto, víc ne. U želvy zastavujeme, MP si jí fotí, přijíždí týpek autem, zastavuje, poznal jawu, má nějakou taky doma, radí nám cestu, dost přesně popíše místa, kde je naplavený písek, kde je blbá zatáčka, kde najet na dálnici mimo mýtnici, ale s rizikem, že nás můžou policajti zastavit. Pak je to drahé, takže má vrozená lakota velí jet po staré cestě. Loučíme se, drží nám palce. Žádný provoz, cesta dle popisu, vylitý písek při dešti, povrch tamkodrom, ale nic neupadává, tak jedeme celkem slušně dál. Skopje - chaos stánkařů, traktorů, chodců blinkry a semafory až tak neřešej, je to taková větší Mimoň, za chvíli jsme venku, jedeme k hranicím srbska. Zdejší specialita jsou brzdící prahy nalité z asfaltu. U nich je značka 30kmh, pruhy nejsou šrafované, takže jsou vidět až na poslední chvíli. A někdy taky nejsou vůbec,ale značka tam je. Buď neměli asfalt, nebo měli značky navíc. Takhle je to v Kumanovo, jedu si, jeden práh je, další není, kochám se, ten další zahlídnu, že je,beru za přední, a´t tolik nebouchne předek, ale hned cítím, že to byla blbost, kolo jde na tom skle do smyku, brzdu pouštím, ale hrb mě rozhazuje už trochu v náklonu, kloužu po asfaltu, nic naštěstí nejede, Koleno a loket sedřené, zrcátko kus vysypaný,beru moto na kraj, vytahuju lékárnu a hned to vymývám a stříkám ajatinem, koleno dírou v gatích. Od protější myčky na mě mává týpek a něco mele o vodě, peču na něj, máme svojí, další co přišel mele něco o hospitalu, to tak, někde tady běhat po doktorech. Nevšímáme si jich,nasedáme a odjíždíme, a´t stihneme dojet do Srbska. 2km od hranic nás chytá první přeháňka, čekáme pod stromy v nepromokách, za 15 minut jedeme na hranici. Jednoduchá budka, 2 celníci, koukaj na doklady, jawa se jim líbí. MP jede napřed, je to tu pusté, ale krásné hory. Potkáváme se nahoře u přístřešku, obloha se mi poslední půl hodinu nelíbí, mraky postupují rychle k nám, dávám povel k zazimování, motorky pod plachtu, uvázat, dokud je čas. Stihneme ještě trochu pojíst, dopsat deník, bouřka a liják se spouští, lezeme až na stůl pod střechu, jak to lítá, altánek drží. Za necelou hodinku můžeme jet dál. Bereme otop, sleduju oblohu, snad tomu ujedeme. Je už tma, začíná pršet, vjíždíme do městečka, bereme nepromoky, zakrývám blatník, svíčka v mokru vynechává. Za městem Mala Kopasnica hledáme flek na nocleh, všimnu si odbočky pod dálniční most, tak se tam vracíme. 2 psi běží proti, tak je vyženu tůrováním a řvaním, kombinace zabrala a už se neukážou. Stavíme na cestě stan, kolíky do šutrů moc nejdou zabodat,ale nakonec stan stojí, auta do polí můžou projet. Nebo milenci, soudě dle různých obalů. Jdu se umýt do řeky, je tu plno komárů, pojíme a na kutě. Najeto 250km (42.9068797N, 22.0488711E)

den 13, středa

Vstáváme o půl 6, balíme, pijeme energeťák, ať se hercna probere z komatu. V 1:50 projeli kolem milenci, pak 2x vlak, takže spaní jak princezna na hrášku. Neprší, obloha pod mrakem, nasazujeme aspoň gatě, kvůli stříkající vodě. M spal za benzínou, je ok, jede. V 8:30 jsme v Niš, na pumpě dáváme kafe, sendvič, dofoukám kola a jedem na Bělehrad, jak dobrý voják Švejk. Snad to Srbsko dáme.. Niš a jeho křižovatky, to je něco. Mladší generace řidičů jsou ohleduplnější, ty starší klidně vjedou do protisměru, bez blinkrů, otáčej se na křižovatkách, zákaz vjezdu nic neznamená. Jih srbska je země kukuřice, chudoby a foliovníků. Kovošroty, vrakoviště. Zatím nezajímavá země. Taky země VW golfů 1, 2, 3, Renaultů 4 a dvouosých fréz samodomo s vleky. Plán je dojet do uher, snad to dáme. Před Bělehradem valíme zatáčky, policajt a subaru ve svodidlech, hasiči a pojišťováci běhaj okolo, vyprošťujou ho. Policajt se ptá na jawu a staví další auta. Na silnici leží kus užovky, odhadem tak 1,5m, jdu se podívat, jestli se dá okolo projet, šlo by to, ukazuju to policajtovi, že bysme projeli, ale nepustí. No aspoň neprší, tak si holt počkáme. Trvá to tak půl hod, auto na kolech, hasiči se stahují, tak frčíme. O kus dál jede MP první, zase jede u prostřední čáry, přemítám, že se ochuzuje o čas na reakci, kdyby něco vyjelo. Jen mi to mihne hlavou, z pravotočivé se vynořila 8 kolová zelená obluda, MP zrovna pokládá stroj, nevím, jestli leknutím, nebo mu to klouzlo už předtím při přibrždění. 1/1000s a zastavuje se mi v ten moment svět, už vidím, jak poslední dvojkola skáčou přes moto i jezdce, helmu, už řeším převoz zinkové rakve. Řidič náklaďáku nespí, strhává kolos na svodidla, MP klouže po pravoboku na zadní kola obludy, jeho přední se zastavuje o poslední kolo obra, setrvačností botou nakopává kolo. Dobržďuju, stavím moto o skálu a běžím k němu, zvedáme moto, MP zvedá na řidiče palec, že je ok, jen díra v nepromoku na kolenu a naražený kyčel. Odtlačuju moto na kraj, rovnáme blinkr a světlo, jinak ok, převlíkne jen spoďárky. Nedá si říct a nedá, aby jel pravou čáru. Zvláštní, co všechno stihne člověk promyslet během filmu života. Ta naše schránka je tak křehká na experimenty. Jedeme dál, neprší, asfalt pořád jako sklo. Na pumpě před hlavním city stavíme na pumpě na kafe a bagetu, mají i samolepky na moto. Za chvíli jsme v city, chaos, provoz hustý, sám bez navigace bych to vůbec nedal. Pořád nás to vodí na dálnici, prodíráme se městem, hodinu a něco, nakonec najíždíme na hájvej, neplacenou, valím to v širokém odstavném pruhu, MP přede mnou, pak na mě ale zapomíná a mizí, nadávám. Pořád koukám, kde se vyrojí četníci. Když ho nakonec dojedu, ukazuju, ať po 12km sjedeme z hájveje, nechci platit pokutu. Sjíždíme a jedeme zase po okreskách, radší 45-50 kmh než 50-60 po hájveji se staženým pozadím. Míříme na Novy Sad, jede to dobře, bereme plnou, kafe, vypadá to, že uhry stihneme. Je už 23 hod, vjíždíme na 5km dálnice do Subotici, je mi zima, teploměr je na 9 st, klepu se jak osika. U průmyslové zóny vidím v pio světle nějaký tamvý flek na silnici, asi mokro, ouha, díra jak kráva, na poslední chvíli stroj odlehčuju jak Adam Raga, ale stejně petelice do předního kola, ale vydrželo, dobrý. Klepot kosy se zvětšuje, už se blíží hranice, 4km kamionů, z protisměru skoro žádný provoz, kamiony objíždíme, hrneme se dopředu na celnici, bez problémů v uhrech! Tak už jen najít flek na bivak, hned za čárou bude všude naděláno od tiráků, musíme dál, po 8km zahlídne oko lovce z hor odbočku vpravo, otáčím a mávám na MP, zajíždíme na polňačku, v dálce sice nějaká farma, ale za plotem, pole kukuřice, vedle vojtěška, tak stavím stan. Pak si říkám, co tam tak zvláštně voní a ona mařena v kukuřici, co jedna, ale stovky kytek, žádné technické. Náhoda, nebo záměr? Zatlačujeme stroje ke stanu, zakrývám plachtou odrazky, už jen zahřát zmrzlé nohy, to se bude blbě usínat. Zítra chceme dát uhry do čech do Znojma. Najeto 650km. Na pio za 16hod. (46.2012883N, 19.5272300E) Asi český rekord?

den 14, čtvrtek

Budíček v 6:30, je slunečno, teplo, balíme, než nás sedláci vyženou vidlema. Všude okolo trsy mařeny, stejně tak dalších 150km po okrajích polí. Směr Györ, Znojmo. Dojíždí nás kluk s audinou, na světlech pokukuje po jawě, má doma mustanga, ptá se, co je tohle za typ, kochá se, jak jede, po 8km, odjíždí.Domlouvám s MP taktiku, pojede konstantně 55-60km, já v jeho úplavu za ním a budu si hlídat odstup, tak to pojede svižně oboum a bude to odsejpat. Takže je větrolam. Takže to i jede, občas ale vypne a ujede, mě pak klesne díky větrům rychlost na 45, jsem naštvaný, ve finále MP taky, pak zpomalí a zase jedeme jak máme, tak si to užíváme, občas si něco ukazujeme do špíglů. Nakonec rakousy, hranice bez zdržení. Nevím, co dává za trasu, ale tahá nás to po vinařském kraji, samá ves, vinohrad, sklípky, atd, fouká vítr, větráky se točí. MP zase jede prostředkem, nadávám do helmy, ještě si pouští do sluchátek mjůzik, prý se mu chce spát, tohle mě štve u velocipedistů, ještě todle do domu, no málem ho 3x sejmula auta, jak jede u prostřední čáry. Jedeme zase pomalejš, nekouká, odkud fouká vítr, zase mi mizí, když ho doženu, tak musím jet z jeho pravé strany, abych vyrušil levostranný ofuk. No nějak se s tím popasujeme. Nějak není čas ani chuť fotit. Nakonec přijíždíme na hranici přes Laa na Znojmo, je večer, dali jsme to! V Dyjákovicích potkáváme skupinu 4-5 pincků, nabalených, asi jedou taky kluci dobývat svět, tak držím palce. Mrkám na pumpě do mapy, snad bych to mohl natáhnout až za Jihlavu. S MP se domlouváme, že pojede spát do Práglu k bratrovi, bude v posteli dřív, když mu není dobře. Dávám mu kartu, bereme otop a loučíme se, jedu si sám, pusu od ucha k uchu, jawě dávám jméno, nějak mi přirostla holka k srdci, doufám, že vydrží, nerad bych ji tady nechal. V Řecku, Makedonii, klidně měsíc u někoho, nebo jen tak na parkovišti, ale tady jsme v čechách, tady by ráno už nebyla. Smutné.Takže si jedu, už se smráká, v jedné vsi čerstvá bouračka, chlapci koukají na kouřící audinu, jeli dost rychle, dle stop, v protisměru už se tvoří kolona, na horizontu ukazju kamionu,ať zpomalí, řidič kýve, ještě to totiž nemůže vidět. Je pod mrakem, blbě mi to svítí, gumou přidělávám led baterku na řídítka, palcem držím sklon, ať vidím čáru, ještě, že je tady máme. Trochu koketuju s myšlénkou, jet celou noc a ráno rodinu překvapit, že budu spát před domem. Kolony kamionů mě ale sen trhají v základu, kašlu na to, s tímhle světlem to je náběh na sebevraždu. Před Vílancem zajíždím na kopci do lesa, dávám plachtu na bivak, zalízám do nory, dojídám bagetu, piju radegast a jdu spát, začíná poprchávat. Domů to mám tak 5-6hod, ráno si poležím, chvátat nemusím. Motor je už nějaký unavený, divně si poblafává, po rovině zbídou vytáhne 50kmh. Ráno zkusím načepovat 98, třeba to bude znát a doženu chybějící pony. Najeto 520 km. (49.3228564N, 15.5755239E)

den 15, pátek

Budík řve už v 6, ale stávám v 10, pořád od prvního budíku poprchává, nemám kam spěchat, pak už kape jen ze stromů, balím, nemám nic ke snídani, vytlačuju jawu na louku, pouštím otop, zkouším startovat, nic,tak mi holka do rána zdechla, přeci jen. No nic, silnice je z kopce, tak jí snad resuscituju, sjíždím ho do mrtě a nic, no tak fakt krása, holt jí někde u dobrých člověků nechám, dojedu stopem a pak se pro ní vrátím. Pak mi došlo, že jsem večer dojel na rezervu, přepínám nahoru, tlačím a holka naskakuje, ten pocit blaha a radosti! Hned za kopečkem óemfau, zajíždím, beru plnou 98ky, kupuju i maz, už mi došel, dávám bagetu a kafe, už neprší, jsem zvědavý, jak to na ten lepší otop bude zvládat. Jede a jak pěkně, zase 55-60kmh, jak zamlada, akorát občas tak zlostně pobublá. Potkávám dvě čízy, pak dva simsony schwalbe s přívěsama, chvíli se za mnou drží bmw, mladý kluk a kochá se, jak valím zatáčky. Palec nahoru a odjíždí, za chvíli mladík se slečnou v trabantu kombi, mávneme si, úsměvy, rozumíme si i beze slov, cestovat se dá stylově, bez spěchu. Na co 150hp s pěti mapama pod zadkem, když stačí 3,5, nebo 26hp. Pořád si hlídám cestu č. 38, na Kolín, Mlbolku, Bělou, Mimoň a na sever domů. Jak ubývá otopu v nádrži, je holka línější, jak kdyby ty lepší oktany už vycucla. Kus před Bělou zajíždím z protisměru na pumpu, nic nejede, tak co se prsit, peču na to, jako v Srbsku, jezdí se jak potřebuješ. Musíš nakoupit kytky starý na oběd, No co, na křižovatce zastavíš a nakoupíš si u traktoru s vlekem ingredience. A četník klidně dál řídí dopravu. Beru 95, silnější nemají, sůva ze spor´táčku kouká na stroj, rozbíhám, motor zaburácí, elegantně nožku přes spacák, neb bokem se už 50 let nejezdí, jak trochu vychladne, jede zase pěkně. Bělá, Kuřívody, v lese se strojím do zeleného, přeháňka, ještě tak 30km a jsem doma, do okou se derou slzy. Mimoň, třeba někoho známého zahlídnu, brims a 11km domů. Jedu do peny, koupit si mrože a kozla. V peny potkávám manželku s tchyní, jedou nakupovat zásoby na tábor, v neděli začíná. Stihl jsem to.Jsem doma. Po 14 dnech ticho, nikam se není potřeba hnát.

Díky všem, kdo se zastavili, mávli, blikli, dali palec nahoru po cestě od Znojma domů, to potěšilo. Dík čopristoj někde u Nymburka, co mi ukázal, že nesvítím, atd. Najeto 210km Celkově 4259km. Cca 130L otopu

Jih Albánie, sever Řecka a Makedonie, krása, pojedu tam někdy vwozem, abych si to projel v klidu. Po cestě jet 40km za kamarádem vyprávět je opravdu jen za humna, jen tak, na zahřátí motoru. Ještěd velký kopec? Pokud nezdržovali člověci na cestě, tak to dala holka na 2ku. Řecko, to byly kopce! Kdybych měl zase někam jet, tak ne v těch vedrech. Nebo dát velkou tuningovou závodní hlavu, aby to chladilo. Proto jsem asi nezadřel, líp to chladilo, ta díra v blatníku. V Řecku kupovat 98, pokud je, 95, jestli to je 95ka, je taková hnědá kozí močka a nejede to, motor zvoní. M nechal zadřený stroj pod plachtou někde pod Bělehradem, dojel do capitalu a busem přes Budapešť do Práglu, byl doma v pátek, jako já, pospal, vzal mpv a pro stroj si dojel. Citová vazba. Bylo to bezva. Kde jsem byl já v 17ti? Na mácháči na velocipedu? Máme společných bambilion zážitků.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE