Nejen svatební cesta do Alp

Jak začíná svatební cesta

Již při pořizování své Hondy CB 500 v červnu 2011 jsem uvažoval nad tím provést motodovolenou. Ještě v roce 2011 to byl krátký výlet na 3 dny do Tater, kde jsem zjistil, co vše bude potřeba a že na takovéto cestování nejsem vůbec zařízen. Přes zimu 2011/2012 jsem sháněl  nosiče, namontoval kufry a sháněl různé vybavení do deště apod. Od března 2012 jsem začal s plánováním dovolené v Alpách. Hodně mi s tím pomohla kniha od Petra Fryče: Alpský motorkářský průvodce Rakousko. Původní záměr byl vyrazit já, moje nastávající manželka a na druhé motorce /Honda NTV 700 Deauville/ můj kamarád. Na první větší dovolenou jsme vymysleli, že nebudeme přejíždět z jednoho místa ubytování do druhého, ale že zvolíme jeden výchozí bod, odkud budeme podnikat jednotlivé vyjížďky. Jako výchozí místo jsme zvolili obec Wilhelmsdorf, která je součástí obce Stuhlfelden, ležící 3km od městečka Mittersill v okrese Zell am See. Bohužel rodinné problémy zapříčinili, že můj kamarád nemohl jet s námi a proto jsme dovolenou, která začínala týden po naší svatbě, pojali zároveň jako svatební cestu. Běhen týdne po svatbě jsem kompletně připravil vše potřebné. Celý jeden kufr byl plný věcí potřebných k cestování - od mazání na řetěz přes opravnou sadu lanek, nářadí až po nepromokavé pláštěnky, návleky na boty a návleky na rukavice. Dále jsem jeden menší kufr pojal za svůj a dal do něj své oblečení apod. Větší kufr, vzhledem k tomu, že moje novomanželka je žena, jsem tento kufr přenechal jí. Do tankvaku jsme si dali nějaké drobné jídlo, pití, foťák a podobné potřebné věci. V pátek 29.6.2012 před odjezdem jsem ještě zkontroloval vše potřebné na motoce, ujistil se, že je vše tam kde má být a vše je připraveno pro naší cestu a s klidným svědomím šel spát a těšil se na druhý den. 

1.den - 30.6.2012  sobota

Dne 30.6.2012 v 7:37 ráno jsme byli připraveni k odjezdu. Teploměr ukazoval 21,9°C, což naznačovalo, že v tento den bude opravdu teplo. Poslední kontrola kfurů před startem, nasednout a vyrazit. Vyjeli jsme cesotu na Mladou Boleslav a Prahu po dálnici. Tuto variantu jsem zvolil kvůli rychlejšímu přesunu do Prahy. Ačkoliv ráno teploměr ukazoval téměř 22 stupňů, tak cestou do Prahy se nevyjasinlo. Teplota sice stoupla k 25 stupňům, ale v Praze nás dokonce potkala menší přeháňka. Tato naštěstí nebyla nijak dlouhá ani nijak vydatná, avšak dle zpráv z domu v České Lípě pršelo vcelku vydatně. Z Prahy jsme poté pokračovali po normálních silnicích na Štěchovice a dále směrem dolů na Orlík. Jelikož jsme měli objednané ubytování na Lipenské přehradě a čekalo nás asi 370km jízdy a tak jsem volil klidný styl, jelikož jsme nikam nespěchali a chtěli cestou také něco vidět. První naše zastávka byla kousek za plavebními komorami u vodní nádrže Vrané. Zde jsem poprvé otevřel mapu, abych se ujistil, že jsem trefil správnou cestu. Vše bylo v pořádku, navigace nezklamala a navedla nás, kam jsme chtěli. Od Vranova jsme pokračovali dále do Štěchovic a odtud přes kopečky až do vesnice Křečovice. Zde se natáčel film "Vesničko má, středisková". Bohužel zde o tom není jediná zmínka, takže pokud to člověk nemá nastudované, ani neví, že se zde natáčelo. Vyfotili jsme si všechny objekty, které jsme poznali z filmu a pokračovali dále. 

Další průjezdní bod byl Žďákovský most na Orlické přehradě. Odtud jsme pokračovali na Mirovice a poté směrem na jih na Strakonice. Ve vesničce Krsice jsme se naobědvali ve Schwarzenberském dvoře. Po výborném obědě pod pregolou při teplotě 35°C ve stínu jsme vyrazili k motorce a pokračovali dále. Rozpálené sedlo a motorkářské oblečení bylo v ten den při nejmenším neobvyklé. Daleko normálněji by si člověk přišel v plavkách někde na koupališti, ale jak říká můj otec "raději se třikrát spotit, než jednou zmoknout". Po průjezdu Strakonicemi jsme si udělali zastávku v malebné a velmi známé vesničce Hoštice, kde se natáčela trioligie "Slunce, seno ...". Zde, narozdíl od Křečovic, je vliv filmařů znát velmi hodně. Celá vesnice a hlavně, dnes již bývalé, JZD je jednou velkou turistickou atrakcí. Po prohlídce Hoštic jsme vyrazili směr místo ubytování u přehrady Lipno - Hotel RACEK *** Černá v Pošumaví. Sem jsme dorazili okolo 17. hodiny, vyložili si věci do hotelu a motorku zamkli do garáže, což hotel nabízí i na svých stránkách a proto jej mohu doporučit. Po ubytování jsme vyrazili na nákup pití a potravin na druhý den. Bohužel místní "jednota" měla již zavřeno a dočetli jsme se, že jediná šance je druhý den mezi 7. a 11. hodinou. Po tomto nepovedeném nákupu jsme měli žízeň a proto jsme to v místní hospůdce zahnali vychlazeným pivem a bramborákem. Poté jsme se odebrali do hotelu a po chvíli četby usnuli. V tom vedru byl den náročný a unavný. 

 

2.den - 1.7.2012  neděle

Druhý den ráno jsme začali zaplacnou snídaní v hotelu. Perfektní švédský stůl. Po snídani jsme si zabalili věci, vytáhli mašinu z garáže a vyrazili na nákup do místní jednoty. Po nákupu pár drobných věcí v cenách benzínové pumpy jsme vyrazili směrem na Frymburk a poté dolů směrem na Linz. Odtud jsme vyrazili na dálnici A7 a A1 smrem na Salzburg. Po dálnici jsme jeli 67km, což nebylo až tak moc, ale přecejenom je to nuda. Po nezáživné dálnici jsme sjeli na Gmunden a kolem jezera Traunsee. Odtud naše kola směřovala k Bad Ischl a poté do obce Strobl, kde je nájezd na Postalmstrasse. Ta je naprosto úchvatná. Je zde perfektní asfalt a silnička se krásně klikatí. Je sice trošku uzká, ale je zde minimální provoz, což je její velká výhoda a tím je výjmečná. Po projetí tohoto perfektního průsmyku jsme pokračovali podel řeky Lammer k dálnici A10 po které jsme se přiblížili pouze 18km k městečku Bischofshofen, které je známé z turnajů čtyř můstků (lety na lyžích). Odtud jsme jel údolím Salzach přes Zell am See do místa ubytování - Wilhelmsdorf, které je součástí obce Stuhlfelden.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE