Motoexpedice Murau / Alpy
Text: Jarda Ducháček | Zdroj: Tom Kunert, Pavla Kunertová, Roman Christ, Klimeš | Zveřejněno: 6.2.2006 | Zobrazeno: 33 995x
Tento výlet, tak jako spoustu dalších, jsme začali plánovat v zimě 2004/05. Spřádali jsme plány, co všechno musíme projet, co vidět a jak si to hlavně krásně užít. Jak šel čas, začali naše představy nabírat konkrétní podobu. Zvolili jsme termín a nabídli jsme svezení širokému okruhu motopřátel.
Kapitoly článku
Do role organizátora, navigátora a fotografa byl jmenován Roman (FJR 1300). To je borec, který tak trochu "šlape na paty" panu Šímovi a dokáže s maximální přesností naplánovat a trefit cíl! Další do party se přidal Ivoš (CBF 600). Ivoš je velice pohodová postavička, se kterým jsme se neskutečně bavili, i když toho moc nenamluvil. Partu jsem uzavřel já a manželka - Tom a Pája (ZX-6R).
Odjezd byl naplánován na 27.5.2005 (tento víkendový termín byl snad jediný, kdy bylo na Grossglockneru sucho a teplo). Přibližně 1 týden před odjezdem jsem kompletně připravil motorku, která dostala vše. Od brzdové kapaliny, přes olejovou náplň, až po nové obutí Conti Force. Pája zase nachystala vše pro nás. Měli jsme obrovskou výhodu v tom, že Roman jel sám, tudíž měl spoustu místa ve svém parníku a všechno náhradní oblečení a část potravin se vešla k němu. My jsme tak mohli jet jen s tankruksakem! Nastal den „D“ a my vyjeli z Mohelnice směr Jevíčko, kde jsme se sešli s Romanem před jeho firmou. Zdrželi jsme se jen krátce v připraveném parkovišti „závodních strojů“ a v 13:00 jsme odstartovali vstříc našemu Alpskému výletu. Ivoš se k nám přidal asi za 30 minut na čerpačce Shell v Brně a tím jsme byli kompletní. Po nutné čtvrt hodince, kdy jsme si stanovili komunikační posunky, domluvili hrubě trasu, kterou Roman okamžitě převedl do svého Garmina a naplánovali tankování, jsme vyjeli směr: Mikulov, Vídeň, Neun Kirchen a dále na Bruck A.D.Mur. Cesta ubíhala rychle, na hranicích v 15 hodin jsme koupili dálniční známku za 4 Euro. Cigáro, nealko a pádili jsme dál, další zastávka byla plánovaná na odpočívadlo u Semmeringu. Tam jsme dorazili zhruba v 17 hodin.
Cesta byla pohodová a všichni jsme ji brali jako odpolední rychlý přesun na základnu v Murau. Cesta pokračovala dále na jih směr Leoben. Nemohli jsme si nechat ujít aspoň zastávku na tankování v motoristickém městě Zeltweg, kde se v nedávné historii jezdila Formule 1 jako Velká Cena Rakouska. Další zastávka byla už konečná a to v Murau, kde nad tímto městečkem ve čtvrti Stolzalpe jsme měli domluveno nádherné ubytování v typickém „Gasthofu“. Paní Pollheimer nám na přivítanou vychladila basu piv a upekla výbornou bábovku. Po zabydlení na pokojích jsme dojedli a naplánovali zítřejší cestu na Grossglockner.
Ráno jsme si přivstali a už v 6:30 jsme okupovali jídelnu se švédským stolem. Místní salámy, sýry a pečivo jsou výborné.
Naše první etapa začala pěkným točitým návratem do Murau a potom dále po úplně neskutečných korutanských silničkách směrem na Zell am See. Z Murau jsme vyjeli po silnici č. 96 do městečka Tamsweg. Po pohodových 60 km jsme sjeli na silnici č. 95, která nás kousek spojila se silnicí č. 99. Podél řeky Taurach jsme se krásným pozvolným stoupáním a desítkami zatáček blížili na první vysokohorskou zastávku v lyžařském středisku Obertauern v nadmořské výšce 1739 m.n.m. V tento čas bylo na sjezdovkách ještě dost sněhu, ale v příkopu už kvetly petrklíče. Prostě pohádka.
Stoupání a následné klesání směr Radstadt jsou úchvatné, ale jen s dobrou technikou. Cestou jsme potkali nespočet „uvařených aut“! Po stejné silnici jsme minuli Radstadt a podjeli dálnici A10, po které bychom se dostali do stejného místa sice rychleji, ale za poplatek 8 Euro za průjezd Tauerntunnelem. To jsme neudělali, a tak se k tomuto místu krásně hodí výrok „je to sice dál, ale zato je tam horší cesta“. Ze silnice č. 99 jsme odbočili na silnici č. 159, projeli jsme Bischofshofen a na konci města zastavili na čerpací stanici. Dlouho jsme se nezdrželi, protože čas neskutečně utíkal a čekalo nás svezení na motorkářské modle Grossglockneru! Cesta dál směřovala přes St. Johan na Klammpass po silnici č. 311, ze které se před vesničkou Bruck a.d.Gr. odbočuje vlevo na známou a profláklou „Hochalpenstrasse“. Tato cesta začíná stoupat ze 775 m.n.m 112% stoupáním k vesnici Fuchs ad.Gr. Za touto vesnicí se už nachází mýtnice, která je vstupní branou do motorkářského ráje. Jen je potřeba zaplatit 17 Euro a za tento peníz si už můžete neomezeně užívat zatáček, výhledů, odpočívadel od rána až do večera. Měli jsme tady ještě jeden bonus v podobě srazu automobilů Porsche. Všechny jsme nedokázali spočítat, ale odhadujeme to na cca 200 exemplářů.
Když jsme vyrazili směr Edelweissspitze, nedalo nám to a zastavovali jsme na focení snad každých 500 metrů. Měli jsme velké štěstí na počasí, kdy sluníčko pálilo, vítr nefoukal a z okolního sněhu vůbec nešel chlad. V příkopech kolem cesty kvetly temně modře hořce. Paráda.
Už pod Bikers Pointem nám s Ivošem začaly cukat naše stroje z nedostatku vzduchu. Jen Roman byl v pohodě, tomu upravuje směs elektronika. Na Edelweissspitze jsme po sérii krkolomných zatáček se zařazenou jedničkou nakonec vyjeli. Po zaparkování jsme začali sledovat motorkářský srazík na vrcholu, aspoň tak to vypadalo. Na parkovišti byl snad celý motocyklový katalog! Příjemné teploučko nás nikam neštvalo, a proto jsme v klidu posvačili a vše řádně vyfotili. (čas 11:40).
Další cesta tradičně vede na vyhlídku pana mocnáře. Tady je to další Bikers Point ve větším. Z plošiny, na které je vybudováno parkoviště a restaurace je možné sejít na ledovec, táhnoucí se z Grossglockneru, ale nám stačilo se všemi krásami přírody kochat ze zahrádky „Gastbetrieb“ Familie Sauper. Tady jsme si dali do nosu: strudel 4,2 Euro, port. vanilles 1,2 Euro, cafe 2,99 Euro. Sousta štrůdlu v pudinku ještě v kombinaci s pohledem na okolní hory nás dostali a vůbec se nám nechtělo odtud. Jelikož ale tento okruh byl naplánován v celkové délce 420 km, museli jsme jet dál.
Odjezd byl naplánován na 27.5.2005 (tento víkendový termín byl snad jediný, kdy bylo na Grossglockneru sucho a teplo). Přibližně 1 týden před odjezdem jsem kompletně připravil motorku, která dostala vše. Od brzdové kapaliny, přes olejovou náplň, až po nové obutí Conti Force. Pája zase nachystala vše pro nás. Měli jsme obrovskou výhodu v tom, že Roman jel sám, tudíž měl spoustu místa ve svém parníku a všechno náhradní oblečení a část potravin se vešla k němu. My jsme tak mohli jet jen s tankruksakem! Nastal den „D“ a my vyjeli z Mohelnice směr Jevíčko, kde jsme se sešli s Romanem před jeho firmou. Zdrželi jsme se jen krátce v připraveném parkovišti „závodních strojů“ a v 13:00 jsme odstartovali vstříc našemu Alpskému výletu. Ivoš se k nám přidal asi za 30 minut na čerpačce Shell v Brně a tím jsme byli kompletní. Po nutné čtvrt hodince, kdy jsme si stanovili komunikační posunky, domluvili hrubě trasu, kterou Roman okamžitě převedl do svého Garmina a naplánovali tankování, jsme vyjeli směr: Mikulov, Vídeň, Neun Kirchen a dále na Bruck A.D.Mur. Cesta ubíhala rychle, na hranicích v 15 hodin jsme koupili dálniční známku za 4 Euro. Cigáro, nealko a pádili jsme dál, další zastávka byla plánovaná na odpočívadlo u Semmeringu. Tam jsme dorazili zhruba v 17 hodin.
Cesta byla pohodová a všichni jsme ji brali jako odpolední rychlý přesun na základnu v Murau. Cesta pokračovala dále na jih směr Leoben. Nemohli jsme si nechat ujít aspoň zastávku na tankování v motoristickém městě Zeltweg, kde se v nedávné historii jezdila Formule 1 jako Velká Cena Rakouska. Další zastávka byla už konečná a to v Murau, kde nad tímto městečkem ve čtvrti Stolzalpe jsme měli domluveno nádherné ubytování v typickém „Gasthofu“. Paní Pollheimer nám na přivítanou vychladila basu piv a upekla výbornou bábovku. Po zabydlení na pokojích jsme dojedli a naplánovali zítřejší cestu na Grossglockner.
Ráno jsme si přivstali a už v 6:30 jsme okupovali jídelnu se švédským stolem. Místní salámy, sýry a pečivo jsou výborné.
Naše první etapa začala pěkným točitým návratem do Murau a potom dále po úplně neskutečných korutanských silničkách směrem na Zell am See. Z Murau jsme vyjeli po silnici č. 96 do městečka Tamsweg. Po pohodových 60 km jsme sjeli na silnici č. 95, která nás kousek spojila se silnicí č. 99. Podél řeky Taurach jsme se krásným pozvolným stoupáním a desítkami zatáček blížili na první vysokohorskou zastávku v lyžařském středisku Obertauern v nadmořské výšce 1739 m.n.m. V tento čas bylo na sjezdovkách ještě dost sněhu, ale v příkopu už kvetly petrklíče. Prostě pohádka.
Stoupání a následné klesání směr Radstadt jsou úchvatné, ale jen s dobrou technikou. Cestou jsme potkali nespočet „uvařených aut“! Po stejné silnici jsme minuli Radstadt a podjeli dálnici A10, po které bychom se dostali do stejného místa sice rychleji, ale za poplatek 8 Euro za průjezd Tauerntunnelem. To jsme neudělali, a tak se k tomuto místu krásně hodí výrok „je to sice dál, ale zato je tam horší cesta“. Ze silnice č. 99 jsme odbočili na silnici č. 159, projeli jsme Bischofshofen a na konci města zastavili na čerpací stanici. Dlouho jsme se nezdrželi, protože čas neskutečně utíkal a čekalo nás svezení na motorkářské modle Grossglockneru! Cesta dál směřovala přes St. Johan na Klammpass po silnici č. 311, ze které se před vesničkou Bruck a.d.Gr. odbočuje vlevo na známou a profláklou „Hochalpenstrasse“. Tato cesta začíná stoupat ze 775 m.n.m 112% stoupáním k vesnici Fuchs ad.Gr. Za touto vesnicí se už nachází mýtnice, která je vstupní branou do motorkářského ráje. Jen je potřeba zaplatit 17 Euro a za tento peníz si už můžete neomezeně užívat zatáček, výhledů, odpočívadel od rána až do večera. Měli jsme tady ještě jeden bonus v podobě srazu automobilů Porsche. Všechny jsme nedokázali spočítat, ale odhadujeme to na cca 200 exemplářů.
Když jsme vyrazili směr Edelweissspitze, nedalo nám to a zastavovali jsme na focení snad každých 500 metrů. Měli jsme velké štěstí na počasí, kdy sluníčko pálilo, vítr nefoukal a z okolního sněhu vůbec nešel chlad. V příkopech kolem cesty kvetly temně modře hořce. Paráda.
Už pod Bikers Pointem nám s Ivošem začaly cukat naše stroje z nedostatku vzduchu. Jen Roman byl v pohodě, tomu upravuje směs elektronika. Na Edelweissspitze jsme po sérii krkolomných zatáček se zařazenou jedničkou nakonec vyjeli. Po zaparkování jsme začali sledovat motorkářský srazík na vrcholu, aspoň tak to vypadalo. Na parkovišti byl snad celý motocyklový katalog! Příjemné teploučko nás nikam neštvalo, a proto jsme v klidu posvačili a vše řádně vyfotili. (čas 11:40).
Další cesta tradičně vede na vyhlídku pana mocnáře. Tady je to další Bikers Point ve větším. Z plošiny, na které je vybudováno parkoviště a restaurace je možné sejít na ledovec, táhnoucí se z Grossglockneru, ale nám stačilo se všemi krásami přírody kochat ze zahrádky „Gastbetrieb“ Familie Sauper. Tady jsme si dali do nosu: strudel 4,2 Euro, port. vanilles 1,2 Euro, cafe 2,99 Euro. Sousta štrůdlu v pudinku ještě v kombinaci s pohledem na okolní hory nás dostali a vůbec se nám nechtělo odtud. Jelikož ale tento okruh byl naplánován v celkové délce 420 km, museli jsme jet dál.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz