Großglockner a Stelvio na 4 dny

Před půl rokem jsme s bráchou oslavili kulatiny a rozhodli se, že vyrazíme na motorce na delší výlet. Původní plán 6 dní jsme z důvodu malých dětí zkrátili na 4 dny, bratrova žena se ukázala jako chápající a dokonce mu koupila interkom a proto jsme v pátek ráno mohli vyrazit z Brna ve složení já Martin na Hondě VFR 800, bratr Ondra na Hondě VTR 1000 a Jirka na Hondě CB 650 R. Kluci mají ryzí cesťáky, tak to s těma kilometrama denně nebudeme šetřit.

Příprava byla důkladná, týden před odjezdem jsme začali řešit neduhy starších motorek, teda kromě Jirky, který má voňavku. Já destičky, olej, brzdovku, bratr v 10 večer před odjezdem přivezl motorkui s klíčem na svíčky a novými svíčkami. Na cestu jsme vezli malou gola sadu, stahovací pásky, sadu na lepení s bombičkami, sprej na řetěz, povinou výbavu do Rakouska, což byla lékárnička (Německo ji nevyžaduje) a já s Jirkou jsme si udělali havarijnípojištění. Já ho měl u Generali a na měsíc vyšlo na 1800,- Kč i s vyšší asistencí při hodnotě motorky 80 tis. Bratr měl s havarijním pojištěním smůlu. Zajímavé zjištění je, že Sena interkom bluetooth nepropojíte s Interphone s mesh technologií. Dvě Seny s rozdílnou technologií ale ano.

V 7 ráno jsme vyrazili z Brna a zvolili cestu přes Pohořelice, Znojmo, kde jsme koupili dálniční známku na 10 dní za 4,60 Euro, do Sankt Pölten, kde jsme se napojili na silnici 39přes Frankenfels, potom u Wienerbruck na silnici 20 přes Mariazell, pokračovali jsme přes Guswerk na 24 až k Palfau, kde jsme to vzali přes 25 do Mooslandlu. Poté po 115 do Hieflau na 146 do Liezenu a po nudné 320 přes Schladming do Zell am See. Nepromoky na poslední část nakonec nebyly nutné a doteď se divím, že bratrovi na těch kufrech vydržely na místě.  A byla to krása, netušil jsem, že takhle blízko za Vídní jsou tak hezké horské cesty. 600 km do hotelu Heitzmann s rooftop terasou a barem. Za noc na třílůžaku chtěli 3600,- Kč + 20 Euro za garážové stání pro tři motorky asi 100m od hotelu.

Sundali jsme věci, prošli se kolem jezera a protože předpověď pro oblast na druhý den nebyla nic moc, vyrazili jsme na Grossglockner. Cena za vjezd je 33 Euro, po 18:00 je cena 26,50 Euro, platí se v infostánku a chtějí SPZku nebo později přímo na bráně. Můžete pak vjíždět a opouštět cestu kdykoliv, tedy klidně ráno tam, pak hotel a znovu večer zpět. Poslední vjezd je ve 20:15 a zavírají ve 21:00.

Cesta nahoru se nesla ve smyslu 3,2,1 start a zde se nabízí upozornit na 4 radary na celé hochalpenstrasse. My je teda objevili až cestou zpět, takže čekáme v datovkách překvapení. Neskutečné ale bylo, že cesta byla suchá a bez provozu. To jsem tady nikdy nezažil a je to moje doporučení na výjezd spíše než v sobotu dopoledne. Nevyplatí se ani podceňovat cyklisty a karavany, které vjíždí do protisměru v ostrých zatáčkách. Nahoře u parkoviště jsme odbočili vlevo na Edelweissspitze, kam se dostanete po kluzkých kočicích hlavách se 180 stupňovými zatáčkami. Nahoře vítr a 5 stupňů, před dvěma lety jsem tu potkal partu motorek z Dánska, kteří si dole v Lidlu koupili pytle na odpadky a udělali z nich nepromoky nůžkami pro díru na helmu.

Pokračovali jsme dál směr Kaiser-Franz-Josefs-Höhe a cestou jsme předjeli partu motorek z Dánska, kterým se to asi nelíbilo a za chvíli jsem měl GSa v zrcátku, pustili jsme je a v další zatáčce už byly dvě z nich na zemi s odřenými padáky. Jirka jako ex závodník svůj stroj ovládal lépe než já, s bratrem mi ujeli a když jsem přijel na kruháč s odbočkou na Heiligenblut, chudák Jirka sbíral motorku od hlíny, protože si dával kolínko kolem kruháče.

Nesl to statečně a v cíli na parkovišti u Kaiser-Franz-Josefs-Höhe byli s bratrem opět první.

Cesta zpět kolem vodopádů a na hotel na pivo. Najeto 640 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE