Polsko 2024 - krátký výlet k Baltu

V létě 2024 mi nečekaně spadlo do klína pár dnů volna, tak jsem sedl na motorku (RE 411 Himalayan) a jel navštívit bráchu, který byl pracovně ve středním Polsku. A pak jsem pokračoval k moři.

Vyrazil jsem 3. 8. a jel z Prahy na sever přes Mimoň do Jablonného v Podještědí, kde jsem si dal pozdní oběd a mířil do východoněmecké Žitavy (Zittau). Hned za hranicí byla cesta zahrazená kvůli závodům veteránů a já se neplánovanou objížďkou dostal ke hradu Oybin a až po té do Žitavy. Pak jsem přejel do Polska a mířil k Poznani. Tam jsem se dost blbě zamotal jednak proto, že mám starou mapu Polska (z roku 1998, kde nejsou ještě zakreslené nové silnice a dálnice) a jednak, že jsem stále nekoupil polskou SIMkartu do navigace. 

Od Poznaně mířím do vsi Skorzecin u města Gniezno, kde jsou jezera Niedzigiel, Biale a Czarne Jiezioro. Už se stmívá,  ptám se na cestu Poláka, který jen tak s pivem v ruce postává před malým domkem v jedné z vesnic. Ten hned běží domů, vrací se s mobilem v ruce, na něm na mapě mi ochotně ukazuje a pomalou mluvou vysvětluje cestu. Správný směr si potvrzuju u mladé hezké maminky, která v jiné vísce tlačí po chodníku kočárek a i ona je velmi ochotná a ukazuje další cestu polštinou pomalou tak, aby cizinec opravdu pochopil. Do kempu u Skorzecina vjíždím za tmy, je zde narváno a nacházím poslední místo pro stan. 

Potkávám se s bráchou Tomem, jdeme na pláž, která zde připomíná přímořské korzo: restaurace, bufety, obchody a hlavně diskotéky - takovej mumraj bych čekal u nějakého většího jezera - a že jich v zemi našich severních sousedů je; u mapy mi dochází, jaká spousta vodních ploch pokrývá celé Polsko. Večeřím kurczak z roźna a frytki (ano, správně - grilované kuře s hranolkama), ale jednoznačně největším hitem jsou "zapiekanki" - podélně rozřízlá veka (bageta) pokrytá masem, či salámem, nebo sýrem, houbama, zeleninou, dresingem a vůbec-všim-možnym..., zapečená v troubě či pod grilem. Samozřejmě je zde i spousta restaurantů s rybími dobrotami či fástfúdem jako hamburger, gyros atp.

Další den trávíme návštěvou Velkopolského národního parku, večer navštěvujem mši pod širým nebem v otevřené kapli na poloostrově a pak popíjíme pivo na pláži. Motorka celý den odpočívá v kempu u stanu.

Ráno 5. 8. chci vyrazit na sever. Jenže od rána prší, takže balení stanu aj. není úplně v pohodě. Využívám přestávku v dešti a startuju, ve městě Gniezno kvůli dalším kapkám zastavuju a řeším praktické věci jako směna peněz a vyřízení SIMkarty .

Tady mi ochotná prodavačka z obchodu Źabka doporučuje nejvýhodnější kartu s internetem a sama mi do mého mobilu zadává potřebné kódy ke zprovoznění (já jsem v tomhle úplně levej), takže DZIĘKUJĘ BARDZO , milá prodavačko !  U motorky zastavuje Polák na čínském bezejmenném prckoletu a zajímá ho vše o mé motce, pak si přejem dobrou cestu. Na navigaci volím trasu mimo dálnice a jedu malýma okreskama. Vyjasnilo se, tak brzdím na kafe a zmrzlinu v malém městečku.

 O pár desítek kiláků dál už zas prší a já se schovávám před deštěm na benzince. Leje dost a dlouho a tak se krmím zapiekankama, po dešti opět vyrážím. Malá silnička tu kopíruje novou dálnici, před jednou z kruhových křižovatek na mě mává protijedoucí cyklista,  otáčím se jedu za ním. Je to Polák jedoucí dlouhou turistickou pouť přes celé Polsko a chtěl jen vědět, kudy na jih, protože značení na nových kruháčích ještě není dodělané. A on už párkrát blbě odbočil. Moc mi děkuje a říká, že Polák by mu nezastavil, ale Češi jsou lepší. Já se s ním dělím o zkušenost s ochotnými Poláky a vzpomínám na polské borce s bicykly, které jsem potkal ve východním Rumunsku a s neutrálním ujištěním, že dobrý lidi jsou tady i u nás, se loučíme. Dál cesta vede mezi poli, kde zemědělci sklízí úrodu.

Projíždím severopolské město Kartuzy, za ním by měly být (dle mojí mapy :-)) dva kempy, ale po delším hledání a vyptávání se u domorodců zjišťuju, že ta mapa je fakt už stará a kempingy tu byly, ale už není ani jeden. Zase se dost mračí, jedu dle reklamní šipky k penzionu, ale tam mají plno a při otázce na jiný (jehož jméno jsem viděl na jiné směrovce) mi vysvětlují, že to je statek pro vyznavače agroturistiky a posílají mne do Kartuz na hotel. Kartuzy projíždím, v předraženém hotelu mi laskavá recepční spikleneckým polohlasem doporučuje o polovinu levnější ubytování a tam - v hotelu Miłosz (asi 900kč za noc) budu spát. Na pokoji roztahuju mokrou plachtu ze stanu, aby přes noc vyschla a jdu najít něco k večeři. Hotelová restaurace je už zavřená a ani poblíž žádnou nevidím. Blíží se 22 h, tak v místním obchodě těsně před zavíračkou kupuju instantní nudle a šunku, cestou na ubikaci beru z motorky ešus a na hotelu si jako buran pomocí rychlovarné konvice dělám ony nudle s uzeninou a je to překvapivě dobré a vydatné. 

Ráno 6. 8. prší, po dešti vyrážím na severovýchod, na benzince servisuju řetěz. Do Gdynie je to z Kartuz jen asi 40 km, před polednem parkuju motorku na gdyňském Jižním molu s výhledem daleko na moře. 

Procházím se a očumuju zakotvené lodě, navštěvuju válečnou loď/muzeum Blyskawica a nasávám nám vnitrozemcům tak vzácný přímořský vítr.

Obědvám (smaženou rybu) s výhledem na mořskou hladinu v jednom ze zdejších bufetů.

Pak pěšky mířím k nákladním dokům,

poté procházím starou čtvrť. 

.

Na tu navazuje moderní zástavba.

Uličkama přicházím k zastřešené tržnici. 

A dál skrze novou čtvrť stoupám na kopec s vyhlídkou na město i moře.

V podvečer mířím do kempu v Sopotech (mezi Gdyní a Gdaňskem). Po stavbě stanu jdu okolo dlouhé pláže na náměstí, v parku u moře večeřím smažené kuře z Źabky (v polské Źabce lze zakoupit i teplé občerstvení). 

Ráno 7. 8. startuju na Gdaňsk, v Oliwě dávám pauzu a navštěvuju zdejší baziliku s pověstnými varhanami, na tento svatostánek navazuje velká botanická zahrada s pěknou kavárnou. 

Pak už parkuju v centru Gdaňsku a jdu na špacír. Líně procházím město, na které jsem se dlouho těšil, a jsem nadšený .

Zrovna zde probíhá mezinárodní festival jídel a potravinářských produktů z celé Evropy (ale i Asie - např.z Turecka či Azerbajdžánu), tak je tu hlava na hlavě. Ale o ulici dál je výrazně klidněji.

Přicházím k vodním kanálům.

Na jednom místě probíhá výstava polského dyzajnu (i když u automobilů by někdo namítl, zda nejde spíš o "DISEGNO ITALIANO"... :-)) a poblíž si dávám rychlý oběd.

Podél vody a hlavně starého přístavního nákladního jeřábu ( údajně nejstaršího zachovaného v Evropě - ??)  -

- jdu k Polské Poště, tragickému místu polské historie, kde hned začátkem 2. sv. války Poláci vzdorovali německé přesile. Ti, co byli nuceni se vzdát, byli za poštou u zdi nemilosrdně zastřeleni. Zavírací hodina muzea se blíží, tak tak stíhám prohlídku. 

Dál zevluju po ulicích a uličkách, coby městský povaleč vychutnávám kávu a zákusek, pak sedám na motku a mířím do kempu jižně od Gdaňsku. Pláž je o pár kiláků dál, takže až stojí stan, sedám opět na motorku a jedu si zaplavat do slané vody, v hospodě u pláže večeřím, zvláště rybí polívka se povedla.

8. 8. startuju z kempu tak, že ujíždím blížícímu se dešti, mířím na jih .

Cesta oklikami kopíruje Vislu, ale řeku samotnou nevidím. Jedu po malých okreskách , párkrát vyjedu na ochranný protipovodňový val, z něj po polňačce směrem ke korytu řeky a zpět na silnic - to jen jako takové malé zpestření.

Ve městě Grudziadz přejíždím Vislu po velkém mostě pro auta i vlaky a na chvíli zastavuju.  

Projíždím místy, kudy se přehnal déšť, v obchodě Biedronka ( česky Beruška - v Polsku oblíbený řetězec obchodů) kupuju svačinu, tam také mažu řetěz a hlavně - měním prasklou žárovku v blinkru. Potkávám veterána - Polski Fiat 125p - v barvách polské policie z dob socialismu; musím zastavit. Hned se mě ujímá hrdý vlastník onoho vozu a kecáme o autech vyráběných v Polsku. To, že se zde (v éře socialismu) vyráběly tyhlety Fiaty, Maluchy (malinký fiátek 126p) a u nás neprodávané Polonezy, je známý fakt, ale málo se ví, že se v Polsku také kompletovaly malé Fiaty 127p, luxusní Fiaty 131p a 132p či sportovní 128p - ty ale nebyly v běžném prodeji pro obyčejné smrtelníky, nýbrž v síti PEWEX (polské to obdobě českého TUZEXu , příp. přiděleny policii atp.). A jak mi vysvětluje sdílný majitel modrobílého krasavce, také se v Polsku montovaly vozy ZASTAWA 1100p v jakési jugoslávsko-polské licenci.  A na okraj - vůz na fotce vlastně není FIAT, vyroben byl až v r.1988 a tehdy už Poláci jméno Fiat užívat nemohli, vůz byl nově označen FSO 125p (FSO -Fabryka Samochodów Osobowych). Nebo tak nějak. Já zas Polákovi vysvětluju, že v Polsku kdysi populární česká ČZ 350 se v mojí zemi nedala normálně koupit, podobně jako východoněmecké MZ, kterých v Polsku bylo dost k vidění ještě před 15-20 lety, zatímco do socialistického Československa se pár "eMZetek" dovezlo až krátce před sametovou revolucí. Tak jsme zamudrovali, já si zahrál na chytráka a jedu dál.

Ve městě Toruń opět přejíždím Vislu. Zastavuju na dohled Wroclawi a koukám, jak město skrápí vydatná bouřka. Při nečekané pauze hledám nocleh pomocí mobilu - a vychází to, budu spát v samotném centru v pokojíku jen za 450 Kč, což se hodí (velmi osobní vsuvka: volno na tenhle výlet mi vyplynulo proto, že se mi oddálil nástup do nové práce a já nechci moc utrácet, protože jsem právě sprostý nezaměstnaný :-)). Pak déšť ustává, já poměrně rychle nacházím "moji" adresu a jdu se ubytovat, aniž bych potkal pronajímatele (všechny dveře jsou na číselný kód, platba přes internet). Bydlím v secesním činžáku ve 4.patře, pokojík je malý, skromný, ale pro mne naprosto dostačující. Motorku zamykám na přilehlém parkingu. Po zabydlení jdu na toulačku do města, ale přichází drsná bouřka, tak se já  i ostatní kolemjdoucí schováváme pod velkými slunečníky spojené zahrádky polské cukrárny a thajského bistra. Obě už zavírají, škoda. Po dešti budou zavřené i další restaurace, o večeři se mi postará známé nadnárodní rychloobčerstvení. Ale až před půlnocí, byla to dlouhá bouře. 

9. 8. ráno balím a mířím do města.

Hned dopoledne navštěvuju Panorama Raclawicka, což je vlastně výjev z bitvy Kosciuszkova povstání, řešený stejně jako Maroldovo panorama na pražském Výstavišti. Pro cizince je k zapůjčení sluchátkový přenosný průvodce, samozřejmě i v češtině, a to potěší.  

Pak si město procházím i projíždím -  

 - po celém městě potkávám spousty trpaslíků, neformálních maskotů Wroclawi. 

Nejvíc se mi líbí nábřeží : město leží na řece Odře a na ní leží několik ostrovů a ostrůvků, propojených mosty. Na řece je čilý lodní ruch. 

Před odjezdem vychutnávám kávu a nejsem jediný, kdo má chuť na můj dort ! 

Pak ještě zbývá se přebalit na cestu (takže: z měšťáckého tlusťocha motorkářem ajn-cvaj) a opouštím město.

Nad Turnovem vjíždím do rodné hroudy, za hranicí zastavuju na pozdní oběd (ta svíčková fakt zaslouží vlastní fotku! - domove, sladký domove!) a k večeru dorazím domů.

 Výlet, i když krátký, se opravdu povedl, Polsko velmi překvapilo atraktivitou a Poláci vstřícností a ochotou. Rád se budu k severním sousedům vracet. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE