Polsko 2024

1. Den Kolín – Karczyce, 263 km

Sraz s parťákama Mírou a Evičkou jsme si dali v 8 ráno na benzině u dálničního nájezdu na 50. kilometru dálnice D11, po které jsme vyrazili, abychom se trochu přiblížili k hranicím. V Trutnově na benzínce jsme si dali kratičkou pauzičku a valili do prvního cíle zámku Książ, největšího zámku Dolního Slezska a třetího největšího historického sídla v Polsku. Nachází se na okraji města Valbřich, asi 25 kilometrů severně od českých hranic. Byl zbudován původně jako hrad na strmém skalnatém ostrohu. Parkoviště placený 20 PLN za 1 motorku, helmy a bundy nám ochotný pán nechal u sebe v kanceláři. Zámecká restauračka měla otevřeno až od 12:00, takže smolík a hurá po okolí. Půlka party šla na vyhlídku, půlka do zámecké kavárny (oni už na vyhlídce kdysi byli). Po ukojení tužeb všech členů výpravy a návštěvy WC (5 PLN) jsme pokračovali do dalšího bodu, parku u ZOO s Halou století, Iglicí a Pavilonem se čtyřmi kopulemi ve Wroclavi. Tím jsme díky blížícímu se lijáku jen proletěli, cvakli pár fotek na japonský způsob a mazali do středu města, kam jsme dorazili těsně před začátkem bouřky a schovali se v jedné z restaurací P2 Dinner & Bar, kde jsme se naobědvali. Parkování v parku jsme rukama nohama ukecali na grátis, pochopil, že to jenom vyfotíme a jedeme pryč. Na náměstí Plac Solny nás čekalo neplacené parkoviště vyhrazené přímo pro motorky. Za výborný oběd pro 4 osoby to koštovalo 254 PLN (2x hambáč, 2x salát Caesar, 3x pivo nealko, 2x voda, 1x džus). Pak už jsme šli prozkoumávat krásné čtvrté největší město Polska a hledat malé trpaslíky, kterých jsou tam stovky. Snažila jsem se jich najít co nejvíc a docela se mi to dařilo, jelikož jak jsem vysvětlila: „My trpaslíci se vidíme.“ Kromě této atrakce nabízí město úchvatné cihlové kostely, tržnice i soustavu městských ostrůvků a neuvěřitelné množství kaváren, cukráren, bister, restaurací kde to opravdu žije. Na posledních asi 20 kilometrech do ubytka nás potrápil déšť, ale cpát se do nepromoků jsme už nechtěli. Jízda po silnicích na mapách barevně označených oranžovou a žlutou barvou byla příjemná a bez problémů. 

2. den  Karczyce – Człuchów, 475 km

Nejdelší trasa tripu s jediným bodem zájmu – největší sochou Krista na světě a zastávkama na občerstvení a odpočinek. Po snídani jsme vyrazili na přání druhé poloviny výpravy většinou po dálnici (zpoplatněný úsek dle ujetých kilometrů, cca 89 km = 24 PLN) do Świebodzinu, kde se nachází Socha Krista Krále, nejvyšší socha Ježíše Krista na světě.

Sochu si roku 2000 objednala diecéze zelenohorsko-gorzowská. Je vysoká 52 m a váží 440 tun. Slavnostně byla odhalena 21. listopadu 2010. Zaparkovat se dá na bezplatném parkovišti poblíž sochy. Prošli jsme si areál a před odjezdem naaranžovali motorky na společné focení se sochou v pozadí. Před tím, než nás cvaknul polský kolega jsem naštěstí stihla pár fotek i já. Až večer na ubytku jsme fotky prohlíželi a jaké bylo překvapení, vidět motorky s uříznutou sochou bez hlavy. Malý oběd jsme dali na benzině (1x párek v rohlíku, 1x voda s citronem 1,2 l za 16 PLN). Ten den už se začaly projevovat rozdílné názory na styl jízdy ve skupině, a tak jsme pokaždý po ujetí několika desítek kilometrů počkali na zbytek party.  V okolí ubytování jsme měli vytipované podniky na večeři, ty ale k našemu překvapení po příjezdu buď nebyly otevřené vůbec, nebo už měly po zavírací době. Nezbylo nám nic jinýho než se vydat na průzkum městem a najít nějakou otevřenou restauraci. To se nám nakonec po troše bloudění povedlo. Z velké nabídky v Pizza New York jsme si nakonec všichni vybrali a naplnili si žaludky. Večeře pro dva (2x pizza, 2x pivo) stála 76 PLN. Nákup na večerní posezení na ubytku v místní Žabce vyšel na 27 PLN (2x pivo, 1x brambůrky, 1x oříšky). Točená „malá“ zmrzlina, kterou jsem ani nebyla schopná sníst, stála 6 PLN. Jízda probíhala napůl po dálnici a napůl po dobře udržovaných oranžově značených silnicích přes menší města. Padla připomínka, aby se jezdilo mimo města, ve kterých je hustý provoz a průjezd trvá dlouho. 

3. den  Człuchów - Gdyně, 336 km

Hlavní cíle našeho poznávání Polska – písečné duny v Lebě a Hel - město ležící na špici Helské kosy - písečná kosa ležící na jižním pobřeží Baltského moře, začínající na Kašubském pobřeží u severopolského města Władysławowo, kde je její šířka asi 300 m, a táhne se východním směrem v délce 35 km. V nejužším místě u Chałup je její šířka pouze 150 metrů. Byli jsme natěšení, ale počasí si s námi hrálo jako kočka s myší. Vyjížděli jsme z ubytka za slunečného počasí a modlili se, aby to vydrželo, bohužel naše prosby nebyly vyslyšeny. Jen jsme slezli z motorek na placeném parkovišti v Lebě (1 hodina = 5 PLN, celodenní 10 PLN), nebe se zatáhlo a začalo hřmít. Nahodili jsme nepromoky a šli si prohlídnout pobřeží s dunami. Byli jsme ale jenom na začátku Sloviňského národního parku, kdyby bylo víc času, je lepší zajet do Rabky odkud jezdí elektrobus k daleko větším dunám.

Nás čekal ještě Hel a podle předpovědi i déšť, který nás donutil zastavit hned za Lebou úplnou náhodou u krčmy, kde jsme dali oběd a následně jsme odtud vyrazili na další cestu. Nepromoky jsme sundali až těsně před vjezdem na kosu. Asi nejdelších a nekonečných 70km na konec a zpátky. Přeplněný městečka Chalupy, Kužnica, Jastarnia, Jurata a Hel, stánky se vším možným od jídla po kýče. Připočtěte si, že auta před váma na každém přechodu pro chodce (a že jich tam je) dávají přednost i těm, co ani přejít nechtějí, a máte na nasranost zaděláno. A to jsme tam byli v květnu, neumím si představit sezónu. Viděli jsme, zažili jsme, a stačilo. Nohy jsme si v Baltu s písečnými plážemi ale smočili, to zase jo. Za parkovné za 1 motorku si řeknou v Helu 20 PLN.

Po projetí kosy se naše cesty plánovaně rozešly, my chtěli vidět všechny města tzv. Trojměstí, Gdyni (tam jsme přespali), Sopoty i Gdaňsk.

Druhá polovina pokračovala až do Gdaňsku, který si chtěla druhý den prohlídnout důkladněji a srazili jsme se až na ubytku v Toruni. Ještě společná jízda po dobře udržovaných žlutých a místy záplatovaných bílých silnicích mimo města se nesetkala u druhé poloviny výpravy s nadšením, ale takových silnic je i u nás dost. Nám to nevadí a naopak rádi jezdíme mimo hlavní tahy.

4. den  Gdyně - Toruň, 245 km

Večerní procházka přístavem ve Gdyni neměla chybu, nejdelší dřevěné molo v Evropě a nejdelší v Baltském moři v Sopotech jakbysmet (vstupné přes turnikety za 10 PLN/1 osoba, parkovné 4 PLN za ¾ hodinky), no a Gdaňsk už byla jen třešnička na dortu.

Nádherné jedno z nejstarších a největších polských měst se spoustou kostelů, kaváren, restaurací, zajímavých čtvrtí a vyhlídek, které není v lidských silách stihnout za tak krátký čas. Jednu vyhlídku jsme si nenechali ujít a to v kostele sv. Kateřiny, kde je v jeho věži muzeum historických hodin z 15. až 20. století, a na kterou vede hooodně schodů. Vstupné pro dvě osoby koštuje 50 PLN.

Dalším bodem na naší trase byl križácký hrad Malbork, největší gotická stavba na světě a současně také největší hrad postavený z cihel. Obranná pevnost má plochu více než 250 000 m² a skládá se ze tří částí: Podzámčí, Středního Hradu a Vyššího Hradu.

 

Zadarmo jsme zaparkovali na druhém břehu řeky a po dřevěném mostě, odkud je krásný výhled na hrad, pak přešli až k němu a celý ho obešli. A jelikož staveb z cihel není nikdy dost, na moment jsme zastavili i u místního nádraží. Jídlo (2 velké hotdogy za 20 PLN) jsme vyřešili zastávkou na benzíně, kde nám trochu zazlobily platební karty, a hurá do Toruně, cíle naší trasy. Nejdřív zastavení na frekventované vyhlídce přímo naproti našemu hotelu přes řeku,následně ubytování, setkání se zbytkem výpravy a výborná večeře. Večerní procházka městem vyhlášeného perníku byla úžasná, plná místního večerního života, hudby znějící od pouličních umělců, z otevřených zahrádek kaváren a restaurací, prostě něco, co my doma vůbec nemáme. Poláci prostě umí žít!!

Jeli jsme celý den po oranžádách, který jsou fakt v dobrým stavu a bez drkocání.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE