Na Fjordy a zpět přes 5 zemí

Den 1.

27. července 2019 (sobota) Rozkoš – Legnica – Neustadt-Glewe

Počasí: jasno

Najeto: 560 km

Plán byl jasný, prosvištět co nejrychleji přes Polsko, Německo až do Dánska a nalodit se na trajekt na severu Dánska (Hirtshals), který jsme si zabookovali na 29. 7. 2019 v 10.00 hod směr Norsko (Kristiansand). Máme na to dva dny, optimisticky nepočítáme s žádnou poruchou ani s žádným šíleným zpožděním.

Startujeme kousek od Trutnova cca v 10.00 a vyjíždíme směr Legnica. Hned v Polsku to začíná samou vesnicí a kopcovitým terénem. Nechceme líznout pokutu hned ze startu a dodržujeme rychlost. Do toho před sebou chytáme autobus a nějaký kamion. V kopcích se dostáváme sotva na 40ku, rychlost a předjetí autobusu nehrozí, nechceme skončit nějakému pšonkovi v protisměru na stěračích. Cítím, jak dostávají tlumiče zabrat na těch jejich „fajn“ silnicích. S nervy na krajíčku nakonec najíždíme před Legnicí na dálnici A4. Super, teď už fičíme směr Berlín, jen neusnout nudou. V Německu se napojujeme na silnici A15 a následně na A113. Berlín bereme sice obchvatem, ale přesto jedeme kvůli pracím na silnici krokem, což nás moc netěší, protože chytáme vlnu horka přicházející v tyto dny od západu. Za Berlínem už je to ale o mnoho lepší. Během cesty zjišťujeme, že v Německu nemají benzinky každých 50 km jako u nás, a tak jakmile vidíme na navigaci benzinku, stavíme a tankujeme. Čekat, až někomu z nás dojde šťáva opravdu, nechceme. Cena je kolem 39 Kč/litr, a tak jemně mačkám pistoli s nadějí,
že natankuji více za méně peněz. Průměrnou rychlostí kolem 120 km/hod přijíždíme kolem 18:00 do Neustadt-Glewe k našemu prvnímu ubytování přes Airbnb.
 

Sympatický malý bungalov 3+kk se nachází v klidné časti obce. Klíče jsou u dveří v malém nástěnném trezorku, jehož kód nám byl těsně před cestou zaslán. Uvnitř je čisto a vše, jak bylo domluveno. Vybalujeme všechny věci, dáváme si sprchu a něco k jídlu z našich zásob na cestu. S Lukášem jdeme omrknout kilometr vzdálený kemp a s ním spojenou pláž „Baracuda beach. K našemu překvapení je uprostřed prázdnin kemp téměř prázdný a na pláži je jen pár lidí. O kousek dále hraje nějaká muzika (pravděpodobně HOUSE), přicházíme k baru a dáváme si německé pivo, které má do našeho českého piva tedy hodně daleko :0(. Sedáme na molo, koukáme na západ slunce a řečnicky si jen potvrzujeme, že zítra musíme dojet až do Dánska za město Aalborg, kde máme další ubytování a je teda třeba ujet 620 km. Po dnešních 560 km, to vidíme jako šílenství, ale nic jiného nám už bohužel nezbývá.

Den 2.

28. července (neděle) Neustadt-Glewe – Tolne (Dánsko)

Počasí: celý den slunečno, večer malá přeháňka

Najeto: 620 km

Ráno vstáváme v cca 7:15, vypadá to na další slunečný den. Rychle posnídáme, nahazujeme bagáž na moto a kolem 8:30 vyjíždíme směr Dánsko po dálnici A24. Během cesty potkáváme jen pár motorkářů, dálnice je nudná, průměrná rychlost 120 km/hod, pár přestávek na benzinkách, kde rovnou tankujeme a odpočíváme (protahujeme zadky). Poučeni z Německa čepujeme téměř na každé benzince, a i tak skoro vždy plnou nádrž.

A jak už to tak bývá, nebyla nouze o nějaké to překvápko. Že se platí v Dánsku na pumpě platební kartou je známo. Natankujeme si tedy svých 10,7 litrů za 128,29 DKK (452,09 Kč). Cena tedy vychází na krásných 44,895 Kč/litr.

Po chvíli nám blikne v aplikaci na mobilu platba kartou a blokace částky 1 200 DKK!? Nechápeme, jdeme tedy za personálem a zjišťujeme co s tím. Nikdo neví, řeší to s námi asi 3 zaměstnanci benzinky, nakonec zavolají na technickou podporu své banky a zjišťují, že je to v pořádku a jedná se pouze o blokaci vyšší částky a peníze nám do 2-3 dní odblokují a strhnou si jen reálně utracenou částku. Při přepočtu kurzu dánské koruny zjišťujeme, že je nám blokováno něco přes 4 000 Kč, super. Sice máme na účtu peníze navíc, ale budeme potřebovat tankovat minimálně ještě 2x. A tak se i stalo. Další dvě tankování a další dvě blokace po částce 1 200 DKK.  Na konci dne máme na kartě zablokovaných 12 tisíc, no neber to.

Ale teď už se vrátíme zase k naší cestě, která probíhala směr Lubeck, Kiel, Aarhus, Aalborg až do Hjorringu, kde se stáčíme doprava po silnici 35 vedoucí do malého městečka Tolne. Přijíždíme přibližně v 19.00. Vítá nás velmi příjemná paní, provádí nás ubytováním a prohodíme pár vět. Mezitím, co si vybalujeme věci, nám přináší pár vychlazených plechovek piva Tuborg. Velice dobře ho znám z dob, kdy jsem pracoval v Dánsku, a tak neodmítáme, protože vím, že ze severských zemí je jediné, které se dá docela dobře pít.

Dáváme sprchu a něco k jídlu. Původně jsme měli v plánu navštívit nejsevernější dánský výběžek Mys Grenen, kde se setkávají Baltské a Severní moře. Zajímavostí je, že každé moře má jinou bravu i hustotu, a tak se neslévají, ale naopak se od sebe odrážejí, což je nejlépe vidět z pohledu ze shora. Celá oblast má ale i historický podtext a nachází se zde vojenské muzeum a bunkry. Nicméně je to turisticky atraktivní místo a na fotku se zde čeká i několik desítek minut. Začíná nám ale lehce pršet a dobrou hodinku nechce déšť ustát, dáme si tedy plán, že si ráno přivstaneme. Jelikož cesta z Tolne na Mys Grenen a zpět trvá cca hodinu a půl min, a pak ještě kus pěšky po pláži až k Mys Grenen a zpět na parkoviště cca půl hodiny, už teď víme, že to bude honička, protože v 10:00 musíme stihnout trajekt z Hirtshals do Kristiandsand. Ráno chceme vstávat tedy v 5:00. abychom vše stihli. S Lukášem si ale dáváme pár Tuborgů a spát odcházíme až o půl jedné v noci :0) (holky už dávno spí).

Den 3.

29. července (pondělí) Tolne (Dánsko) – Jorpeland (Norsko)

Trajekt: Hirtshals – Kristiansand 2 325 Kč (oba směry – 4 650 Kč)

              Lauvvik – Oanes 95 NOK, 251,94 Kč

Počasí – Polojasno

Najeto: 360 km

Budík zvoní přesně v 5:00 hod. Čtyři a půl hodiny spánku, pár Tuborgů a 620 km v sedle jsou znát, tohle nemůže vyjít. Posouvám budík o 10 minut a přemýšlím, že bychom Mys Grenen navštívili po cestě zpět. Zkušenosti mi ale říkají, že to taky nevyjde. Při dalším zvonění budíku se snažím vstát, pomaloučku se soukám z postele, a přitom tahám přítelkyni (Jáju) za nohu, aby už taky vstala, jinak to nemůžeme stihnout. Lukáš s Verčou to vzdávají. Dáváme malou rychlou snídani, soukáme se do moto oblečení a před šestou ranní vyrážíme. Slunce už svítí, ale teplota je okolo 15 stupňů. Po 45 minutách přijíždíme na místo. Nikde nikdo, prázdné parkoviště, jen tři fotografové s laufy jak z tanku fotí blízké okolí. Bereme přilby a vyrážíme pěšky na cca 15 minut cestu po pláži. Je to opravdu „skvělé“, když jdete v motorkářském po sypkém písku, ale není čas se převlékat.

Po chvíli jsme na místě. Počasí vyšlo, a protože jsme tu velice brzy, po turistech ani stopa.

Chvíli jsme se zdrželi, vychutnávali si to ticho a šumění moře, udělali pár fotek a vydali
se na cestu zpět. Vzhledem k tomu, že máme být u trajektu nejpozději v 9:00 kvůli odbavení
a na hodinkách máme 7:30 a teprve opouštíme parkoviště, začíná honička.  Rychlost nedodržuji, záměrně. Naštěstí na silnicích tak brzo ráno téměř nikdo není. V 8:15 přijíždíme za Lukášem
a Verčou, v rychlosti balíme věci, nahazujeme na moto, loučíme se s milou hostitelkou a kolem 8:45 fičíme směr Hirtshals. Navigace si s námi po cestě ještě hraje a tahá nás různými zkratkami. Neposlouchám ji, řídím se svým rozumem. Úspěch, v 9:05 jsme u odbavení. Potkáváme jen pár motorkářů, kteří míří do Norska. Drtivá většina jede v obytných vozech. Trajekt je plný a borec říká Lukášovi, ať mašinu přikurtuje vedle ke stojící Destě. Nevěří sice svým uším, ale nic jiného mu nezbývá, není místo.

Trajekt z Hirtshals (Dánsko) do Kristiansandu (Norsko) trvá cca 2,5 hodiny. Na trajektu potkáváme další Čechy z Frýdku-Místku, kteří cestují autem. Vyprávějí nám o tom, že navštívili Mys Grenen v odpoledních hodinách den před námi. Masakr turistů a čekání na fotku jak na mandarinky v obchodě před r. 1989, kdy jsem tam stál ještě jako děcko. Nakonec se nám teda asi ranní vstávání vyplatilo :0). Ve 12:15 přijíždíme do Kristiansandu, jsme v Norsku! Potřebujeme ale tankovat. První benzínka a první infarkt, tankujeme za 60 Kč/litr a doufáme, že tak drahý benzin nemají po celém Norsku. Vylodění a vymotaní se z města nám zabere asi hodinu a za městem si tedy na všudypřítomných odpočívadlech dáváme oběd „Co dům dal“ :0). Po půl hodině pokračujeme dál. Kocháme se přírodou a užíváme si kvalitu norských cest. Před cestou jsem si pečlivě pročetl rychlostní limity v Norsku a případné následky. Dodržujeme pečlivě rychlost a nepřekračujeme ani o kilák. Navigace mi hlásí všechny radary, avšak tohle je v Norsku zakázané a je za to pěkná palba. Snad to když tak stihnu vypnout. Nikde nevidíme během celé dnešní cesty ani jedno policejní auto. Všichni dodržují převážně se vyskytující sedmdesátky mezi obcemi nebo padesátky v obci a nikdo nepředjíždí. Nikoho nevidíme nadávat, ani troubit. Říkám si, co by se muselo stát, aby tohle bylo u nás. Zastavujeme na jednom z dalších odpočívadel, kde jsou většinou umístěné budky s WC a tekoucí vodou, všude je čisto, mýdlo a dokonce i doplněný toaletní papír. Únava si vybírá svou daň a Jája jde k zemi :0) Na chvíli přepíná do úsporného režimu.

Od Kristiansandu míříme po západním pobřeží po silnici E39 směr Stavanger. Před městečkem Sandnes se stáčíme po silnici 13 až do Lauvviku, kde nás čeká ještě jeden 15 minutový trajekt do Oanes. Odtud už je jen kousek do Jorpelandu. Zvládáme to se dvěma zastávkami. Do Jorpelandu přijíždíme kolem 18:00. Opět nás vítá milá hostitelka. Dobrou třičtvrtě hodinku si s námi vykládá, radí nám, co navštívit, co vidět. Bavíme se o počasí, které nám zatím přeje, ale v horách je počasí ošidné, a ne vždy vyjde podle předpovědi. Ubytováváme se v jejím domu v přízemí, dům je hezký, velmi dobře vybaven, využíváme pračku i sušičku. Dáváme si teplou večeři. S Lukášem dostáváme chuť na pivo a také bychom měli nakoupit nějaké jídlo. Víme, jak je to v Norsku s alkoholem a jdeme se přesvědčit. V obchodě nacházíme spoustu druhů piv, avšak nemáme moc chuť je zkoušet. Překvapuje nás, že je zde i Plzeň, sice v plechu, ale super. Tohle ale známe a cena navíc vychází na 120 Kč za jedno. kupujeme tedy Tuborg v přepočtu jedno za 90 Kč. Taky víme, že životní úroveň v Norsku je vyšší a tím i ceny potravin. Hledáme pečivo a nějaké jogurty. Chleba vychází sice na 150 Kč, ale potřebujeme ho, takže nemáme na výběr, velikostně je asi jako náš toastový chléb, a pro naše překvapení vydržel čerstvý asi 5 dní, takže cena odpovídá kvalitě. Nakupujeme příliš dlouho, což se ukazuje u pokladny, kdy nám paní z pásu odebere Tuborga s tím, že už jsou 3 minuty po 20:00. Dívám se na ní, jestli si ze mě dělá srandu kvůli pár minutám. Nedělá, pivo už jsem nedostal. Věděli jsem, že alkohol se po 20:00 už neprodává, ale nějak jsme se sekli s nákupem. Obchody s alkoholem, tedy hlavně s tím tvrdým, jsou otevřeny maximálně do 18:00 a jsou to obchody státní (Vinmonopol). Navíc jich ani po Norsku moc není, jak se později ukázalo. K večeru si užíváme pěkně kosnou koupačku ve Fjordech, ale opravdu jen na chvilku. Vracíme se na ubytko, vytahujeme jedny z posledních zásob piva, kecáme a plánujeme zítřejší výšlap na Preikestolen (Kazatelna), který máme v plánu už od začátku. Paní nám radí vyjít co nejdříve kvůli turistům. A počasí? Nikdo neví. Předpověď hlásí jasno.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE