Na jednadvacet let staré motorce do Holandska

Ráno jsem se sbalil a zjistil, že se mi povolila SPZ, naštěstí jsem si toho všiml včas a tak jsem neztratil šrouby. Když jsem si opět nabalil všechno na svého motorového oře, vyrazil jsem směr dálnice a před Bruselem jsem zahnul směrem na Sever, abych se nedostal do městské zácpy. Obecně jsem se totiž snažil vyhýbat městům, protože kličkování, nebo stání v kolonách není zrovna moje oblíbená činnost.

Líbil se mi způsob, jak opravují dálnice v Belgii, potřebovali opravit pravý pruh v našem směru a tak levý pruh odklonili do protisměru, kde jim sebrali kus jejich silnice tak, aby oni měli ještě stále dva pruhy a nám nechali ještě jeden pruh v našem původním směru, takže oba směry měli stále dva pruhy.
Kousek od hranic s Nizozemskem jsem zastavil na čerpací stanici a zjistil, že se jedná o samoobslužnou stanici, chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, jak to celé funguje a hlavně na to, že kreditní kartu od mBank to opět nebere. KB mi to vzalo a tak jsem nakonec natankoval. Pak jsem si tam vyndal zásoby jídla z domova a svačil. Během svačiny ke mně přišel český řidič kamionu, který se divil, že na takovéto motorce jedu až do Nizozemska. Když jsem se nasvačil a vyjel na dálnici, tak mě jeho kamion dohonil, předjel a jel přede mnou a dělal mi větrolam, což se hodně hodilo, protože cestou začal foukat silný protivítr. Stejným způsobem jsem se snažil pak jet na všech dálnicích, takže jsem vždy vyhledával kamiony, jedoucí stejnou rychlostí. 

První moje zastávka v Nizozemsku byla ve městě Alblasserdam, kde jsou větrné mlýny. Nechal jsem motorku před zákazem vjezdu do pěší stezky a člověk, který tam měl zahrádku, mě srdečně zdravil, obecně bych řekl, že jsou lidé v Nizozemsku dost přátelští. Prošel jsem se k větrním mlýnům a pokračoval dál do Haagu, kde jsem po kratším bloudění našel muzeum miniaturního Nizozemska Madurodam (http://www.madurodam.nl/). Zaparkoval jsem motorku na placeném parkovišti a šel dovnitř. Když jsem si kupoval lístek, tak mě překvapilo, že jsem dostal českého průvodce s popisem všech modelů. Nejvíc se mi líbily funkční modely. Byla tam například loď, která začala hořet a jiná ji hasila, dále tam byly vláčky, které jezdili skrz celý areál, funkční horská dráha, zvedací mosty, zdymadla, skrz které jezdily lodě a podobně. 

Po dvou hodinách jsem se vrátil k motorce, zaplatil za parkování a pokračoval. Další cíl mé cesty měla být pláž pro zbohatlíky, ke které jsem se dostal po delším bloudění a pak zjistil, že na ní vlastně nic zajímavého není, takže jsem si nastavil rovnou cestu do kempu, který měl být u moře poblíž města Haarlem, které je známé pěstováním květin. Navigace opět nezklamala, tam kde měl být kemp, bylo město a domy, nikde nebyl ani náznak kempu, chvíli jsem jezdil kolem a náhodou našel onen kemp, kam mě navigace vedla, byl ovšem o půl kilometru jinde. Recepční nebyla tak pěkná, jako ta v Belgii, ale zase uměla dobře Anglicky. Chatovou část kempu obsadili Němci, vyvěsili tam svou vlajku, pouštěli hlasitou Německou hudbu a tvářili se strašně důležitě. Ubytoval jsem se na dvě noci a stavba stanu mi dala docela zabrat, protože tam celou dobu strašně foukal vítr, takže jsem do všech rohů naházel nářadí a jiné těžké věci, aby stan aspoň trochu držel tvar. Potom jsem se šel projít na pláž. Vzal jsem si s sebou bundu a i tak mi byla docela zima, protože foukal silný vítr. Do večera jsem se procházel a sledoval lidi na vodních lyžích, jak se nechali pohánět draky a jezdili po moři sem tam. Pak jsem si dal v jedné hospůdce pivo, stálo asi 2 eura a nalili mi ho do 0,25L sklenice. Pak jsem šel zpět do stanu a uvařil si poslední polévku z pytlíku, místo do obyčejné vody jsem ji nalil do vody od párků a bohužel to bylo strašně slané. Mezitím jsem si nechal nabít baterie z foťáku nabíječkou na 12V z motorky a trochu jsem se bál, abych ráno ještě nastartoval.

Třetí den jsem ujel 331 Km.

Ráno jsem si udělal snídani z posledních zbytků jídla a vyrazil do Amsterodamu, zaparkoval jsem motorku mezi kola a šel hledat uličku lásky, našel jsem nádraží, pak uličku s hulením a až pak uličku lásky, byl tam zákaz focení a jen jedna prostitutka za výlohou, která nebyla moc hezká. Pak jsem našel voskové muzeum, ale nechtělo se mi platit vstup, tak jsem dál procházel ulicemi, až jsem si všiml rodinky ptáka podobného kachně, jeden hřál mláďata, která ještě nemohla plavat, kolem hnízda plavala už trošku starší mláďata a druhý rodič, který se co chvíli potopil a vytáhl ze dna Škebli a podělil se s jejím obsahem s ostatními.
Pak jsem našel něco jako supermarket, ale měli jen bio potraviny, tak jsem si koupil pidi meloun a vodu, když jsem přišel k motorce, zjistil jsem, že se mi meloun nikam nevejde a nevzal jsem si nůž na nakrájení, tak jsem našel v nářadí pilku na železo a tou ho rozřezal a snědl, pak jsem se sbalil na cestu domů s tím, že se stavím v supermarketu pro jídlo. V půli města na rušné křižovatce mi při zařazení 2 přestala motorka jet, jako kdybych tam měl zařazený neutrál. Odtlačil jsem ji pryč do postraní uličky a začal rozebírat motorku, potřeboval jsem vypustit olej, tak jsem vylil bio vodu na trávu a do prázdné PET lahve vypustil olej, samozřejmě vyteklo i něco na ulici. Potom jsem sundal levý karter a zjistil, že odešel spojkový unašeč, což mě trošíčku potěšilo, protože ten jako jediný jsem měl náhradní s sebou, ale neměl jsem všechno nářadí s sebou a nedokázal jsem ho povolit, tak jsem motorku odtlačil do skútr obchodu, kde mě nejdřív odmítly, že motorky neopravují a nářadí mi nepůjčí, ale nakonec byli milí a pomohli mi.

Strávil jsem nad tou opravou tak hodinu a půl a při vyzkoušení opravené motorky se udělala vůle v lanku, což většinou znamená povolený unašeč, tak jsem nevěděl, jestli mám jet dál do kempu, nebo to znovu celé rozebrat. Nakonec jsem jen lanko utáhl, zašel si umýt ruce a napít se vody z vodovodu, pak jsem se rozloučil a poděkoval, peníze odmítly. Cestou do kempu jsem jel velmi opatrně a téměř u kempu jsem si vzpomněl, že jsem neutáhl vypouštěcí šroub oleje, tak jsem zastavil a aspoň˛ rukou ho utáhl a radoval se, že se nepovolil a že mi nevytekl poslední olej z motorky, který jsem předtím zachránil tím, že jsem si ho vypustil do PET. Dojel jsem do kempu a šel do Indonéské restaurace na večeři, byl tam velice příjemný číšník a když jsem mu vysvětlil, že tomu jídelnímu lístku nerozumím, ať mi doporučí jídlo, které si lidé často berou, doporučil mi masovou směs s rýží a zeleninou, bylo to moc dobré, maso bylo posypáno směsí z cukru, ananasu a oříšků, což byla parádní kombinace. Po zaplacení se číšník divil, že jsem mu dal štědré diško, rozloučili jsme se a já si ještě zašel na záchod, kde jsem si vzal do kempu hromadu toaletního papíru na čištění rukou od oleje a na záchod, protože v kempu není papír na WC.
U stanu jsem znovu rozebral motorku a zjistil, že spojka je utažená a já to povoloval zbytečně, akorát jsem si zničil silikon, těsnící karter, tak jsem tam nechal zbytky silikonu a ještě to namazal lepidlem na závity a olej jsem zpět do převodovky nenalil, aby mělo lepidlo na závity čas zaschnout. Sbalil jsem všechno nepotřebné, abych mohl ráno vyjet brzy a nezdržoval se zbytečným balením, protože jsem se rozhodl, že dokud motorka jede, tak se budu snažit dostat se co nejblíže domovu, aby případný odtah nebyl moc drahý. 

Čtvrtý den jsem ujel 58 Km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE