Mongolsko 2018

20.8. Ulaanbaatar

V UB se flakam cele odpoledne. Zasel jsem cvicne ke KTM Authorized Dealer. Zda maji termoswitch. Nedokazal jsem jim to vysvetlit, podle fishe (nakres rozebrane motorky z oznacenim dilu) to nechapali. V koute stala RallyReplica, co na ni nejaky japonec jel Rally Mongolia 2018. Tak na ni ukazuji termoswitch. Chapou, prehrabuji sklad, nechavaji me prehrabovat sklad, volaji, prichazi zena (v MNG, podobne jako v Rusku, vse podstatne funguje na zenach, muzi jsou opilci) a nachazeji. Bohuzel termoswitch asi do Duka, ma to maly zavit. Volaji managerovi, davaji me ho na ucho a je velmi ochotny. Bohuzel tento dil muze jedine objednat a bude za 7 dni, mozna. Zkousim, ze bych si rozebral tu RallyReplicu, ale rika, ze mi nerozumi... Inu mel jsem volne odpoledne, tak jsem zkousel, co se da zaridit v UB.
Koncila mi platnost SIM, byla jen na 20dni a neslo z ni posilat SMS (pry cizinci nesmeji). Zasel jsem do obchodu, kde jsem ji kupoval. Holka neumela ani slovo anglicky. Porad neco tukala do PC, pak nekam vola a predava mi telefon. Anglicky hovorici holka mi vysvetluje, ze nemuze prodlouzit SIM, ze mi musi prodat novou s novym cislem. Ale to ja preci vim, vzdyt jsem to tydle holce rikal uz pred dvaceti minutami. Odchazim si spravit nervy do steak house s tocenym pivem Chingis. Je vyborne, veprovy steak (boze to je zmena po skovem a hovezim) sice lehce voni i lehce chutna po skopem loji, ale po 20 dnech o instantni strave v pousti je vytecny!
Fedex sidli na "luxusni adrese" hotelu BestWestern. Na zachodech je upozorneni, ze se na nich ma sedet a ne stat na prkynku a drepet. A cele patro strasne smrdi skopovym lojem.
Kdyz jsem tu byl v 15hod, tak krcili rameny. Ze mi pry zavolaji. Tracking stale ukazuje, ze zasilka je v Soulu. Neztracim hlavu, jdu do KTM, pak si koupit SIM a pak na steak a pivo. V 17.30 jsem zpet v kancelari. Zasilka neni, nevime. Zklamani, dalsi den v UB. Pak ale holka od vedle telefonuje a rika, ze za 30min. Na trackingu bylo, ze zasilka dorazi do UB 20.8. v 18hod. Presne v 18hod mi ji predavaji do ruky. Neuveritelne! Miluji Fedex, miluji Mongolsko! Na trackingu je balicek porad v KOREI! Dont panic!

Na ulici si chytam stopa (jo jsou tu taxi, ale bezne se jezdi tak, ze te sveze kazdy, kdo jede kolem), pani jsou prekvapene, ze az do Gachurtu, ale souhlasi a berou me.
Vite proc je v UB na kazde velke krizovatce policajt? Ne, neridi dopravu, ale aby lidi dodrzovali predpisy a svetelne semafory. Jinak by na to kaslali a jezdili jak je napadne.
Uz se tesim na zpatky na zakladnu do Gachurtu. Tady jsem si vyzvedaval motorku, rakusak Rene tu zije, porada KTM Adventure Tours a je velmi privetivy. Na zakladne se povenuji pivu, rano nainstaluji switch a hura smer klaster Bandabelerewen. Nesmirne mysticke misto, budhisticky klaster, ztraceny v horach, v tajze, severovychodne 350km cestou necestou od UB. Uz jsem tam byl pred 10lety a moc se tam tesim zpet!
Pak do Batschiretu, srubu Aleny a jdu na ryby!

 

21.8. Baldan Bereeven

 

Klaster Baldan Bereeven je asi moje nejoblibenejsi misto v Mongolsku. Stoji na okraji hor Chenti, kde step prechazi v tajgu. Ve velkem skalnim amfiteatru u jezera stoji jedna velka budova a jedna mensi. Drive tady zilo 1000 mnichu, byly tu skoly budhismu, lekarstvi, astronomie a masazi?. Colbasjan mlade poslal na vojnu, stredni do gulagu na Sibir a stare postrilel. Mnoho mnichu se zachranilo tak, ze se rychle ozenili.

Pred 10lety jsem tu byl s Romanem. Tehdy tu byly jen dve stare budovy a drevena bouda s hlidacem. Dnes jsou sem 50 km natazene nove draty a je tu vedle za skalou postavena nova budova, skola pro mnichy. A je tu signal GSM, sice bez dat, ale volam si s Alenou. U klastera je parkoviste a i tady bylo par lidi. Nastesti je to fakt daleko z UB a tak tech lidi bylo par a za soumraku vsichni vypadli. Zbyli jen mnichove.

Cesta sem byla dlouha. Puvodne jsem planoval jet zkratkou, kudy jsme tenkrat jeli s Romanem. Brodili jsme nekolik rek a bloudili v lesich. Nad mapou jsem jeste vymyslel zkratku z UB pres Terelj do Mongolmortu. Jenze v Terelji neni most, reka mela vody tak po krk a cesta pak prekracuje jeste dalsi reku, taky bez mostu. Takze jsem z UB vyrazil po asfaltu. Dojel jsem na most pres reku Herlen gol a plany na zkratku jsem hodil za hlavu. Nakonec jsem jel tak, jak mi poradila Alena a do mapy nakreslila, kde jsou mosty. Po asflatu jsem dojel az do Jargalthaanu. To bylo 250 km a akorat se rozsvitila kontrolka zadni nadrze. Nebavi me jezdeni po asfaltu, vubec mi to neutikalo, i pres spunty v usich mi v hlave hucelo.  Meli tu dokonce 95 oct. Prosel jsem ctyri obchody a v poslednim objevil konzervy hoveziho. Vzal jsem ctyri, abych na rybach neumrel hlady. Opustil jsem asfalt a po stepi sirokym udolim mezi kopci jsem valil 50 km do Omondegeru. Mnoho vyjetych koleji vedle sebe, obcas diry s bahnem, jezirka, pasouci se kone a kravy.

V Omondelgeru jsem si koupil pivo a sardinky a na okraji vesnice potkal kolonu terenaku. Tak se ptam, zda neumi anglicky. Umi, vede je Mongol zijici v Kanade. Taky jedou na klaster. Podle pokynu Aleny jsem po dalsich 20km nasel ve stepi most. Maly, ale jeste, ze je. Tuhle ricku bych neprebrodil. Step se zmenila v kopecky, ty pak zacaly zarustat stromy a dojel jsem k brodu pred klasterem. O tomto brodu jsem vedel, minule byl nevyznamny. Uz cesta k nemu pres rozmacenou louku byla klickovani po suchych mistech. Brod byl siroky asi 20 m, docela dost vody, ale na odtoku byla rozlita. Hloubka kousek nad stredy kol. Prebrodil jsem v pohode.

Z UB to bylo 250km po asfaltu a 100km off-road. Celkem 350km. Jel jsem do asi 6hod.

V klastere jsem chvili poslouchal modleni mnichu, byli tam tri stari. Nechali me i fotit, ale nechtel jsem je moc rusit. Pak si obchazim po pesince po skalach vyhlidky do krajiny. Na vsech vrscich jsou ovoo a vsude praporky s modlitbami. Mongolo-kanadan mi vypravel, jak jezdi na leto do Mongolska na dovolenou. Na severu od UB ma ger a kone a medituje tam a jezdi na koni. Jeden z navstevniku je pry byvaly pilot mng aerolinii. Prijel do klastera navstivit sveho otce, ktery se zde venuje meditaci a modleni. Dalsi clovek umi cesky, rsp.slovensky. Studovak kozeluzectvi v Topolcanech. A dalsi z party jsou tri Australane. Stari rodice a dospely syn. Teda, kde se tahle parta dala dohromady. Vsichni meli super luxusni Toyoty nebo Lexuse.

Vecer vsichni navstevnici vypadli, tak si stavim stan. Jeste, ze pivo nebylo vychlazene, jak zaslo slunce, tak je kosa, sedim v perovce. Stahuji se mraky, snad zitra nebude prset.

 

22.8. Batchiret

Jsem si vzdycky myslel, ze mnisi vstavaji za tmy a modli se v chramu. Mozna v Tibetu, rozhodne ne v Mongolsku. Dlouho do noci svitili ve skole/ubytovne za skalou. A rano dorazili az po 7 hod, tech asi 800 m prijeli autem. Zapadli do ohrady, kde ma jurty zrejme udrzba klastera a kde se od 6 rano kourilo z kominku a varilo se, jak na zabijacce. Zrejme maji mnisi poradnou snidani.
Ja mel za noc tri navstevy. Mistni psi se vzdy s hroznym stekotem prihrnuli, stekali na stan, ocuchavali kolem. Tak jsem se vzdy dosel vycurat, hodil po nich sutry a sel zase spat. Po posledni navsteve v 5.30 jsem vstal a sel fotit svitani. Vychod slunce nad jezerem s mlhou bude asi dobry. Samotny klaster je slabsi, slunce vyslo do mraku a pozlaceni se nekonalo. Je lehce zatazeno, ale na dest to nevypada. Varim caj, pomalu balim a pojedu do Batschiretu na srub.
Ke studni, kde jsem si pred 10lety nabiral vodu, jezdi mnisi na motorce nebo autem. To je dal, asi 850m...

 

Uff, to byla jizda. Kdyz jsem rano planoval v mape, tak to od klastera ke srubu v Batchiretu vypadalo na 50km. Tak jsem slibil motorce, ze pojedem jen 50km a krom brodu u klastera nebude zadna voda.
Jenze pak jsem vyjel na kopec za brodem a podival se smerem, kterym jsme jeli pred 10lety. Vsude kam jsem dohledl tak jezera vody. Tak to ne, tudy to nepujde. A to nas tenkrat Ench poslal objizdkou, ze jsou rozvodnene reky. Byly jen lehce nadzvedle, proti tomu, co je ted. A louky nebyly pod vodou.
Musim tedy objizdkou. Zpatky na most smer Omnodelger a pak tak, jak mi popsala Alena. Je zatazeno, mraky nizko, ono snad zacne prset. Ale nakonec se to rozfoukalo. Dojel jsem podle el vedeni 40km zpatky na most pres Hurh gol. Tim jsem zase vyjel z tajgy a vjel do stepi. Tady jsem zatocil na severovychod a jel sirokym udolim po proudu reky. Nejaky kolem jedouci mistnak mi rekl, ze az do Batchiretu nejsou zadne brody. No, bud to neznal nebo se spletl nebo jel jinudy. Sledoval jsem nejakou cestu, co byla v GPS. Koleje byly projete a docela se dalo i valit. Tak 70-80, akorat jsem musel hlidat mista s bahnem a louzemi, ktere se ruzne vyklickovavaly travou. Podle vsech map to vypadalo, ze nepojedu pres zadnou reku. Krome mng autoatlasu, v kterem byla jasne vyznacena reka Jargalant gol. A byla. V uplne rovine, meandrovala ve stepi. Nejprve me cestu prehradil maly nenapadny potucek. S velkou dirou vyjezdenou od nakladaku. To jsem objel bokem, nasel jsem si stopy, kudy jezdi motorky. Stejne jsem si strouhu radeji prosel, byla pevna. Pak brod pres hlavni reku. Vlastni brod hluboky, nahore i dole to nevypadalo lepe. Nakonec jsem si vybral cestu po odtokove hrane. Hluboke to bylo i tak, motorka hrabala a nadskakovala po kamenech, nastesti tam nebyl proud. Mokry az na hlave, ale projel jsem! Jenze zadny jasot, prede mnou je dalsi koryto, plne bahna! Pesky jdu asi 400 m proti proudu, tam stopy v trave od osobaku. Ani to tam moc necaklo. Zastavuji u geru a pouzivam GPS (Ger Position System). Jasne jedu spravne. Ale proc jsou najednou koleje tak malo vyjete? Pokracuji obrovskou zelenou stepi porad podel reky. Kolem gery, drevene domecky, stada ovci. Ujel jsem od mostku asi 50 km a dojizdim konecne k prvnimu kopci, ostrohu RasanChaad. Ovoo, posvatne misto. Pred ostrohem modra cedule se smerovymi sipkami. Od Omnodelgeru jsem mel podle sipek prijet zleva a ja prijel zprava. Asi chybicka ve volbe vyjetych kolejich. Zrejme je proti proudu Jargalant gol mostek. Jenze je to zajizdka a jezdi se tam jen, kdyz je moc vody. Proto vyjetejsi koleje vedly primo. To jsou ty krasy navigace v MNG. Cesta se chvilku vine kopeckama a sjedu k dalsi rece Bajan gol. Brod je melky, ale za to pekne siroky. Potkavam auto, po 60 km prvni. Potvrzuji, ze jedu dobre, divenka zezadu mi angl rika, ze je to 30km. Nejak to moc neubyva. Dalsi male sedlo v kopeckach, vyjete koleje rozbahnenymi loukami, nenapadny mostek pres vyschly potok a konecne dojizdim k vytouzenemu mostu pres Barch gol. Proti proudu asi 20 km je srub. Most je pry uplne novy a vybiraji na nem mytne. Nechapu, kudy jsme to tenkrat objizdeli a jak jsem navigoval. Asi podle ruskych vojenskych map. Jenze s novymi mosty se vse zmenilo. Most je krasny, dreveny, tesne nad hladinou, to jsem zvedavy, kdy ho vezme povoden. Reka je hodne zvednuta, ale uz klesa a je odkalena. Na mostek meli vybirat poplatek, je tu i zavora, ale nikde nikdo.
Dalsi, uz zalesnene sedlo po uplne nove vyjezdene ceste. Asi se budou muset prekreslovat mapy. Ze sedla je konecne videt Batchiret! A pod sedlem, primo do Batchiretu je novy most. Super, stary z vojenskych pontonu, byl asi o 5km po proudu. 
V Batchiretu tankuji benzin 92oct. Opet se mi kousek pred mestem rozsvitila kontrolka zadni nadrze. Pak vyrazim na urad hledat pana Munchocira. Ten by mel mit podle Aleny na starosti povolenky. Urad je dvoupatrova drevena roubena budova. Pan Munchocir je v UB. Ale ujima se me nejaky jiny chlapek. Prehrabuje hromady papiru, zkouma vizum, odchazi, prichazi, telefonuje. Jsem trpelivy. Pak uz konecne zacne vyplnovat formular, ale na necem se totalne zasekne a porad ukazuje na vizum. Vymeknu a volam o pomoc Alene. On chce bydliste! Ok, vyplneno. Slozite pocita cenu, sklada se z poctu dni, poplatku za vystaveni a nejakych mensich castek. Celkem 21000 TGR, tedy 210 CZK na 7dni. Na stole tam lezi nejaky prospekt v rustine o lovu tajmena. Nesmi se na trojhaky, jen na haky bez protihrotu, ne na zive navnady. Tajmen se nesmi chytat za zabry a vsichni se musi ihned zase pustit. Nesmi se zadny odnest. Rustina dobry, ale nebyl by prospekt anglicky? Prehrabuji hromadku, nasel jsem nemecky a pak svete div se dokonce v cestine!!! A bez chyb, napsany Cechem. 
Mezi tim pan douradoval a dava mi povolenku. Moc mu dekuji, uz jsem ve dverich a on mi ji zase bere. Zapomel na ni dat razitko!
V bance bez problemu smenuji EUR. Nakupuji, obtezuje me opilec, ale z kolemjedouciho auta vystupuje policajt a nekompromisne ho odhani. Pak prichazi clovek s evropskymi rysy, zrejme misenec, vede za ruku holcicku a mluvi anglicky! Jupi! Tak mu vysvetluji odkud jsem a ze budu bydlet na srubu Encha Taiwana. Koulem hloucek cumilu a vsichni nadskakuji a rozzari se. Ench je sice uz asi 9let po smrti, ale vsichni ho tu meli radi. Prijizdi na motorce clovek, co mi vystavoval povoleni. Dozvidam se, ze to je starosta! Zadny nafoukanec, sympaticky clovek. Radi mi, abych nechytal ani v Barch gol ani v Eg gol, ale at jedu na Onon. Povolenka mi tam plati a povoleni ke vstupu, pokud nepojedu nad vesnici Onon, neni potreba. Ty jo, to zkusim, reka Onon je sen vsech ceskych rybaru.
S plnym batohem (6piv, dve klobasy, chleba a instatni polevky) jedu na srub. Nasel bych ho i po deseti letech bez GPS, je to jednoduche, prejet pres kopce a pak podel reky. Srub je tak, jak si jej pamatuji. Drevena brana s napisem Ranch Taiwan. V dalce je slyset bourku. Davam si chladit pivo, vybaluji prut a jdu na to!

Vychladil jsem si pivo, otevrel prvni a sel proti proudu ricky na soutok s potokem, prochytal jsem, pak jsem kousek prochytal potok. Na soutoku je brod a na potoce je brod o kousek vyse. Na motorce by nesly ani nahodou. Reka i potok maji vyrazne vice vody nez minule. A studenejsi. Minule byla teplejsi, brodil jsem v ni a koupal se a taky byla poradne zakalena. Ted je cista. A opadava pred ocima, kde jsem mel pivo je po 3 hod sucho.

Od soutoku jsem sel zase po proudu a jen tak parkrat nahodil pres vrbicky do rozhranni. Nic, nic a pak skub. Zaseknul jsem, velka vaha na prutu, tak radeji trochu povoluji, abych neutrhnul navazec. Pak pomalu mezi vrbickami vytahuji rybu.

Nadherny pstruh sibirsky / lenok a obrovsky. Tak velkeho jsem mozna tak videl stat v tunich v souteskach na horni Soce. Vyndal jsem ho na breh a bylo mi ho fakt lito. Byl jsem prekvapeny a rozpacity. Preci takovouhle krasnou rybu nemuzu vzit rece.

Pak ale zvitezilo porekadlo kamarada Stepana - ryba je od toho, aby se sezrala! Tak dostal chudak sutrem a uz jsem ho kuchal a porcoval. Dost jsem s tim valcil, nuz mam akorat multitool s klestema. No nakonec jsem si nejak poradil. Provensalske bylinky jsem vezl pres cele Mongolsko, lahev oleje asi pet dni. Bohuzel v nerezovem esusu a na benzinovem varici, co umi jet super naplno, ale po stazeni chcipne, jsem dokazal rybu jedine po kouskach osmazit. To si chudak nezaslouzil, takova krasna ryba mela byt na grilu nebo na masle. Precpal jsem se, ani chleba jsem nejedl a s chuti bych se podelil. Ufff.

Pstruh mel 49cm, tedy vlastne pul metru. V zivote jsem takovou rybu nechytil a uz asi ani nikdy nechytim.

Zitra se budu flakat na srubu a v okoli. Pozitri mi dojde pivo, tak se asi vydam na reku Onon a mozna pojedu se vsemi vecmi a prespim tam.

Kdy mel nekdo napad, jak takovehle ryby delat, tak sem s nim. Ale mam akorat varic, esus, olej. Maslo zkusim koupit pozitri.

Na srubu je slaby signal, nejdou posilat fotky. Pred 10lety byl signal az na hlavni silnici po 200 km.

 

23.8. Srub

Rano mlha v celem udoli a docela chladno. Valim se dlouho. Zapomel jsem napsat, ze nemam klice od srubu. Minuli jsme se s Alenou v UB. Ale dostal jsem navod, jak se "vloupat" do horni loznice, co ma schody z venku. Tak squaterim na verande a spim na mansarde.
Kdyz jsem se vyhrabal, tak jsem zasel pozdravit sousedy, co kus vedle sklizeli seno. Trochu umeli rusky. V rece pry je hodne ryb. 
Sel jsem proti proudu potoka Bajan gol, pritoku Barchin gol. Potok, tedy spise mala a rychla ricka tekl sirokym udolim. Kolem byly vrbicky a podmacene louky. Nebylo vubec snadne se k nemu dostat. Dosel jsem az k modre smerove ceduli Ulanbaataar, s sipkou. Sipka vedla primo do hlubokeho brodu, nezkousel bych ho ted asi ani s Toyotou. Inu Mongolsko. Tudy opravdu vede nejkratsi cesta do Ulaanbaataru. Prujezdna asi jen v zime.
Zkousel jsem chytat, prohazoval jsem reku, lezl krovinami, brodil se vysokou travou. Byl jsem opatrny kam slapu, minule jsem tu potkal hada ploskolebce, pribuzneho chrestyse. Nic jsem nechytil, ale par velkych pstruhu projelo kolem.
V poledne uz bylo moc horko a tak jsem sel zpatky do srubu. Uvaril jsem si instatantni svickovou s kolinky (ten pytlik jsem vezl celou cestu) a sel spat. Byl jsem po prostekane noci u klastera a brzkem vstavani porad nejaky nedospany.
Odpoledne jsem vstal, podle knihy o rybareni, co jsem nasel na polici v mansarde, jsem si navazal spravne navazce a trpytky. A vyrazil jsem na lov. Vzal jsem to podle reky dolu. Vsude kroviny, reka rozlita do luk, bahniska, bocni ramena, vrbicky, dzungle. Dostat se k proudici vode byla nahoda. A kdyz, tak byla voda rozlita a mezi proudnici a brehem byla trava. Zkusil jsem chytat na mnoha mistech, zazrak, ze jsem neutrhl trpytku. Pak jsem se vratil nahoru a na soutoku potoka a reky jsem prebrodil potok. Dosel jsem az k mistu, kde se reka deli a vytvari ostrov. Pamatoval jsem si to z minula. Znova jsem prebrodil, ted rameno reky, vody az po pas a dostal se do modrinoveho lesa na ostrove. Okamzite na me zautocily mraky muchnicek a komaru. Hlavu mi zachranil kloboucek s moskytierou, taky jsem ho tahnul nepouzity celou cestu. Musky a komari diky repelentu sice nekousaly, ale lezly do oci, do nosu, do usi. V lese bylo spousta hub i neco jako kremenaky.  Zkusil jsem odlehlejsi rameno reky, ale stejne jsem se k vode nijak dobre nedostal. Vzal jsem to napric lesem, komaru jen pribylo a vratil se ke korytu blize ke srubu. Tam jsem nasel par uplavu pod sterkovym brehem pokrytym modrinovym lesem. Vyzkousel jsem modrou rotacku, cervenou rotacku, zlatou rotacku, stribrnou plandavku, Hauserovo peri a nic, ani tuk. Par ryb jsem zahledl. K narozkam jsem od Zdenky dostal polarizacni bryle a fakt je s nimi lepe videt pod hladinu, hladina se neleskne. Ryby vzdy projely jak torpeda proudem, ale nikde nestaly v uplavu. Tak jsem tam po hodine vratil modrou teckovanou rotacku, co mela uspech vcera. Nic. 
Slunce uz padalo k obzoru, tak jsem sel zpatky na rozvodi nad ostrovem. Porad jsem zkousel chytat a ani tuk. Prebrodil jsem rameno reky, pak jsem prebrodil potok. Zkousel jsem chytat na soutoku potoka a reky. Ani tuk.
Dosel jsem loukou podle reky k mistu, kde si chladim pivo. Tak si jedno oteviram a cvicne nahazuji. Nic. Nad pivem dospivam k nazoru, ze ryby stoji v uplavech, kam jsem se nedostal a navic jsou po povodni a po lete, kdy je hodne hmyzu, prezrane.
Piju pivo a docouram se k mistu, kde jsem vcera chytil sveho krale pstruhu.
Nahazuji a zasekavam trpytku o travu na dne. Rvu ji  ven s velkym cakanim. Nahazuji znova mezi vrbickami a trpytka placla o hladinu, ze by slon utekl. Znova a znova. Pak nahodim tesne podel brehu a skub! Je tam! Na stejnem miste, ve stejny cas, na stejnou trpytku! To snad neni mozne! Opatrne ho zdolavam, abych nic neutrhnul. Vytahuji ho na breh do travy mezi rozkvetle modre a bile kvetiny. Pstruh, malinko mene vybarveny a malinko mensi, nez vcerejsi. Je prekrasny, zase je mi lito jej brat rece a zabijet ho. Mongolove pry veri, ze reky jsou soucasti ducha pudy a vody. Ryby jsou povazovany za deti ducha reky. Mongolove ryby neji. Tady jsou kolem Burjati, ti sice veri v duchy prirody a rek, ale ryby jedi. A ja navic pstruhy opravdu miluji! Chudak, dostava sutrem. Smazim si ho zase v nerezovem esusu na oleji a je vytecny. O kuzi se  tentokrat delim s hafanem, co se ke me rano nastehoval. Docela velka fena nejakeho mistniho ovcackeho plemene. Je mila, krmim ji starym chlebem a kuzi z ryb.
Tak byl na me mistni duch reky zase hodny. Mozna videl, jak jsem se cely den snazil a odmenil me. Na stejnem miste, ve stejny cas.
Pstruh sibirsky / lenok, 46cm.
Dnes poprve najeto 0 km na motorce. Odpociva vedle srubu.
Na obloze dorusta mesic do uplnku. Venku je svetlo jak ve dne a zima, 7C. Rozdily tepla ve dne a zimy v noci jsou velike. Na jizni a na zapadni obloze, tesne nad obzorem, zari dve velke cervene hvezdy, asi panety.

24.8. Onon

 

Chci na reku Onon. Aspon ji videt! Balim plnou polni, rad bych tam nekde prespal. V Batchiretu si doplnuji zasoby susenek a piva. Do reci se mnou anglicky dava potetovany slachovity typek. Pry dela pruvodce pro jizdy na koni a pro rybareni. Vsichni cizinci jezdi akorat na Selenge a k Hovsgolu a sem nikdo. Beru si na nej kontakt, ale ma jen Facebook...

Nad mestem v modrinech posilam zpravy. Kolem projizdi uplne ozraly chlap na motorce, ta mu chcipa, nedokaze ani radit. Zastavuje u me, cosi blaboli a pak nastartuje a jede pomalicku dale.

Udoli reky Onon je sirokanske, reka se vine ztracena nekde uprosted ve vrbickach. Valim po krasnych  vyjetych kolejich. Kolem jsou obdelana pole a spousta drevenych domecku, zrejme letni sruby lidi z Batchiretu. Most je od z Batchiretu 22km. Musim prebrotit jeden pritok, sice je hlubsi, ale voda je cira, kamenite dno a nema proud. Promotam se vrbickami, kde jsou za deste poradne diry s vodou a jsem u mostu.

Reka Onon je impozantni, sire tak 200 m a vali jak blazen. Voda je cista, misty je videt dno. Obavam se, ze tato reka je mimo moje rybarske schopnosti.  Nemam vybaveni na velke ryby a hlavne netusim, kde chytat. Vsude je vysoky breh a vrbicky. Tady by to chtelo pruvodce.

Most pres reku pamatuje hodne. V jednom miste je proboreny pilir a drevena vozovka tu dela propadlo. Jak jsem se vecer dozvedel, tak most se propadl pred dvema tydny pri tom jak hodne prselo a byla povoden. Je fakt, ze na obou stranach je prijezd po nedavno zatopene ceste. Prejizdim most a pojedu proti proudu Ononu, kam to pujde. Vim, ze nekde nahore jsou vojaci a dal se nesmi, to uz je pohranicni pasmo s Ruskem. Za Ononem jsou sopky, uz zase. Stare, prastare, ale jasne viditelne kratery. Pas sopek se tahne podel Ononu smer Rusko. Cesta vede udolim po zelenych lucinach, ktere ted prave sekaji, vsude jsou kupky nasuseneho sena. Pak cesta odboci do lesa a pres sedylko vede krasnou tajgou zase k rece. Koleje jsou malo projete, s piskem, motorka hezky plave. Prede mnou krasne kopce v tajze, kde prameni Onon. A bourkove mraky. Ve meste jsem si stahl predpoved, od zapadu jde fronta, ma dorazit zitra v poledne. To jsou bourky asi jeji predzvesti. Na ceste potkavam dva vojaky, montuji motorku. Ukazuji me, ze se dal nesmi, jen 2km. Aspon tak to chapu. Pres louky a nekolik mostku pres ricky prijizdim k vojenske posadce. A jak jinak, jsem neprodlene zatcen. Vojaci jsou tedy velmi slusni, ale musim pockat az si velitel vezme uniformu a prijde. Davam mu pas a strkam pod nos povolenku na ryby. Jeden kluk umi par slov anglicky. Dozvidam se, ze vojenske pasmo zacina hned za mostem přes Onon! Dal se nesmi. Z velitele vypadava, ze jeho rodice pracovali v Mlade Boleslavi. Ale neumi ani cesky, ani rusky, ani anglicky. Musim se vratit za most, tedy asi 17km, tam smim rybarit a taborit. Alena ma horni srub jeste nad touto posadkou. Rybarum vzdy vyrizuje extra povoleni do pohranicni zony. Vracim se krasnou tajgou zpet. Skoda, tady by se taborilo prekrasne a i v rece uz jsou videt pisciny a sterkoviste, odkud by se asi dalo lovit.

Zveda se velky vitr. Fronta se blizi. Vzdavam spani u Ononu a jedu zpatky do Batchiretu a na srub. Zitra ma cely den prset, tak pod strechou bude lepe.

 

Toyoty

Jezdi tu hrozne moc velkych terenaku, predevsim, asi 90 % Toyota. Modely Prado, V8 i LC80. Temer vsechny maji vybavu po jake touzi kazdy cesky off-roadak. Velka kola, pevnostni narazniky ARB, navijaky, svetelne rampy, snorchly, vafle, Hi-Lifty. Vsechno jsou to cinske vyrobky, levne, dostupne a funkcni. Mongolsko je zemi off-roadu, tady se fakt vyuzije.

Stare Gaziky, Natasi, Uraly, Buchanky, co tu byly k videni jeste pred 10 lety, tak uplne zmizely. Obcas stoji Gaz u geru, obcas v Natase vezou turisty. Ale malo, vymiraji.

Stejne tak zcela zmizely Jawy a Ize, jeste pred deseti lety jich byla spousta, dnes nic. Jen cinske Mustangy.

Ale je pravda, jak jsem sledoval v Bogh na Gobi, kdyz se s cinskym Mustangem prebrodi reka a utopi se, tak se na druhe strane postavi na zadni kolo, vyleje se voda z vyfuku, dloooouho se startuje, az chytne a jede se dal.

25.8. Lipani

Cely den tahnou cerne mraky, je dusno a horko k zalknuti. Ale ani kapka. Komari zerou jak pominuti. Zapadni obzor se vecer zatahl cernou dekou. Alena z UB hlasi silny dest. To sem prijde v noci.

Rano jsem se poflakoval a cetl si mistni knizky o rybareni. Z flakani me vyrusil prijezd hospodyne a hospodare. Staraji se Alene o srub a o dobytek. Hospodyni si pamatuji, pred deseti lety nam uvarila vyborne buuzy z jelena, co strelil Ench na hranici. Berou si od sousedu traktor, ze pry budou sekat. Pak prijizdi nakladak s prknama a pry je budou menit ve vchodu na mansardu na podlaze. Je tu hrozne lidi, tak si beru prut do batohu a prazdnou motorku a jedu po proudu Barchin gol. K mostu je to 17 km, postupne jsem prochytal vsechna nadejna mista, uplavy a tune a nic. Zahledl jsem lisku, jak nese asi sysla a vydru, jak skakala do vody.

Za pomoci kouzelnych bryli jsem koukal vsude pod vodu a nikde nic. Jen nejake prtave mrenky. To minule dny jsme aspon zahledl v proudu ujizdejici pstruhy.

Uz hrmi, jak pisi, tak musim sedet primo v kouri od ohne a komari sili, kousou skrz mikinu, kalhoty, ponozky. Vitr se toci, utikam za kourem.

Pak jsem za jednim vyvracenym stromem zahledl dve ryby, jak sbiraji z hladiny. Zajimave bylo, ze kdyz priplava vosa, tak k ni sice jako cuchly, ale nechaly ji byt. Opatrne jsem jim tam pustil trpytku a nic. Tak jsem trpytku vymenil za hacek. Jenze co na nej? Loupal jsem kuru, rozlamoval ztrouchnivele parezy, hrabal v zemi a nic. Nakonec jsem nasel nejakou muru. Sla na hacek a hacek do vody. Bylo fascinujici sledovat, jak ryba prijela, nejprve opatrne cuchla k mure a pak ji zhltla. A byla moje! Krasny lipan, s hezkou hrbetni ploutvi a teckami. Akorat, v porovnani s predchozimi pstruhy, nejaky maly, jen 30cm. Pustil jsem se do hledani dalsi navnady. Nakonec jsem ulovil lucniho konika. Sel na hacek a hup do vody. Zase jsem pomoci bryli sledoval, jak ryba prijela, cuchla a zhltla. A ja zasekl a byl dalsi lipan, zase 30cm. Mali, ale na veceri lepsi nez hovezi konzerva nebo cinska polevka. Jenze tim lipani dosli a byl konec. Jel jsem dal dolu k mostu. Z jednoho srubu vysel clovek, tak jsem ho od vody zdravil. Pta se anglicky, odkud jsem. A pak me zdravi Ahoj. Studoval v Cechach. Ale uz moc mluvit neumi, trochu rozumi. Zna Alenu, pta se, kdy prijede. Radi abych zajel na soutok Barch gol a Ononu, tam pry se chyta dobre. Zve me vecer na kafe, ale je mi lito, ja tu jsem za samotou a vecerem u ohynku.

Dojel jsem az k mostu, jeste zkusil chytat, ale nic, tak jsem jel zpet. Lidi od jurt mi mavali a mavali, at jdu k nim. Jenze oni by akorat ocumovali motorku a nic zajimaveho z nich nevypadne.

Zajel jsem do modrinoveho lesa, nalamal vetve a udelal na motorce obrovskou otep. Jak klacky couhaly siroce do stran, tak byl docela problem s motorkou zase z lesa vyjet.

Po prijezdu na srub uz tu nikdo neni. Podlahu v patre pred mansardou spravili tak, ze pres stara prkna polozili nova prkna a nejdou uplne otevrit dvere mansardy. Inu Mongolove, tedy tady Burjati.

Konecne se zvedl vitr, ochladilo se a komari dostali zakaz letu. Prvni kapky.

Jdu si k rece pro vodu a tam sok! Na mem oblibenem useku, kde jsem chytil dva zivotni pstruhy, lovi ctyri Francouzi. Po dvou na kazdem brehu, postupuji po proudu, nevynechavaji ani jeden uplav. Jak pochodujici vojsko. Na pozdrav mi sotva odpovedeli. Na brehu maji suitu tri poskoku a terenni dodavku Natasu. Tfuj, uplne mi zkazili vecer a rybolov. Ja tu mel takovou samotu. Nastesti jsou to asi sportovni rybari ve smyslu behu nebo zavodu a postupuji velmi rychle po proudu pryc.

Smazim si lipany k veceri a francouzi zatim zmizeli v dalce. Neda mi to a po veceri, kdyz si jdu pro pivo do reky, tak jeste beru prut. Nahazuji do uplavu pod soutokem. Klesla voda, tak se tam uplav konecne udelal. Pred tim tam byla zatopena trava. Parkrat nahodim a sup rybka. Zase lipan, dneska je den lipanu. Zase nic moc, jen 28cm. Ale zitra k obedu bude dobry.

Vecer si delam ohynek a sleduji, jak cerne mraky postupuji a zacina prset.

25-26.8. Poflakování

Cely den jsem se toulal kolem reky a chytal lipany v uplavech na lucni kobylky. Byli mali, vsechny jsem je poustel. Pstruha jsem ani nezahledl.

Rybari

Vecer dorazila parta rybaru s Alenou. Vesela particka, v aute meli na dva tydny 60 l vodky. Me privezli lahvove pivo Budvar, koupili ho v UB, prijemna zmena. Na vychode byla obrovska bourka, blesky a hrmeni.

Jeden z nich, Milan, jezdi do MNG uz 15let, z toho 6let uz jen do Batchiretu. K memu obrovskemu prekvapeni vytahli z pudy srubu raft! Na pude jsou dokonce rafty dva, padla a vesty. Maji v planu jet na horni srub, vyvezt raft proti proudu Ononu, az kam to pujde. Pak popluji pomalu dolu a budou rybarit. Pry dve noci. Tak to se mi libi! To je plan! Zbytek casu budou bydlet na hornim srubu a vyjizdet autem ruzne na Onon. Celkem tu jsou na tri tydny.

Rano se Milan prevlekl do slavnostni hasicske uniformy, kterou si privezl. Bude v Batchiretu sefovi hasicu predavat nejake vysoke ceske hasicske vyznamenani. Pry za hrdinny boj s lesnim pozarem, ktery svedli mistni hasici jen za pomoci lopat a vlastnich nohou. Kdyz hori tajga, tak pry borovicim prohori koreny, pak exploduje a pahyl stromu vyleti jak raketa a zapali dalsi les.

U ohne se dozvidam, ze pred ctyrmi roky jeden rybar ulovil taimena kousek nad srubem. Pry mel 80 cm.

Cely den prselo, na verande kousali komari, tak jsem si postavil na verandu stan a valel se v nem. Sprej funguje tak dve hodiny, pak jej zacnou komari ignorovat. K obedu jsem mel posledni kolinka s hovezi konzervou. Tu snad privezu domu na ochutnani, je vyborna a plna cisteho masa. Ne jako kozervy u nas.

Odpoledne prestalo prset, tak jsem vyrazil po proudu na ryby. Ani tuk. Brzy rano byl jeden z rybaru a taky nic. Pry je moc teplo a ryby jsou prejedene. Reka se o viditelny kus zvedla, to asi predevcirem na zapade opravdu zaprselo.

Zitra si udelam fakultativni vylet na soutok Ononu a Barchni gol. A do obchodu. Vecer uz budu balit, ve stredu prejizdim do UB.

28.8. Soutok

Rano vsude lezela husta mlha, slunicko ji rozpustilo az po 11hod a pak bylo krasne. Vyrazil jsem hned rano do mlhy na soutok Ononu a Barchin gol. Jenze k nemu jsem nejak nenasel prujezdne vyjete koleje. Tak jsem se prehoupl pres hreben do Batchiretu a jel na soutok Ononu a El gol. Vyjete koleje tam vedly od puvodniho pontonoveho mostu pod Batchiretem. Bahno, bordel, ale dohrabal jsem se az k Ononu. Sirka tak 200 m, obrovsky prutok, 100-200kubiku? Bud vysoky breh nebo voda rozlita do sirky mezi vrbicky. Bez brodicih kalhot neni sance. A spadnout bych tam nechtel, to by byla dlouha plavba. K soutoku s El gol jsem se nedostal, zatopene vrbicky. Cestou zpet jsem koukal z ponton mostu do uplavu pod piliri. Uplavy byly velke, krasne pruzracne s piskovym dnem, ale ani ploutev. V Batchiretu beru plne nadrze benzinu a jedu na srub. 
Domaci sekaji travu vedle srubu, pak se loucime. Razne odmitaji zbytek vodky, co tu zustal po rybarich. Kdyz ani ja nechci, tak ho pan vyleva. Asi moc dobre vedi, co vodka dovede.
Delam bezny servis na motorce a balim vsechny rozkramovane veci. Pak jdu naposledy chytat k rece. Po ceste mi skace cikada na tricko, tak ji chytam a jde na hacek. Nahazuji do rozhrani uplavu a proudnice a vidim, jak prijela ryba, zobla do cikady a pustila ji. Aha, cikada je moc velka. Tak  chytam lucni kobylku a sup, mam lipana. Sice nic moc velikost, 25cm, ale na veceri dobry. Lepsi nez nudle s hovezi konzervou. Pak jeste prochytavam okoli na trpytku, ale ani tuk. Ani nevidim, ze by ryby jezdily v proudu, uplne mrtvo, asi chrni. To prvni dva dny jsem aspon zahledl ujizdejici rybu. Na zapad od srubu se zformovala bourka, asi 15-20 km daleko. Vyprsela se v kopcich, doufam, ze ne do reky, co mam zitra brodit.
Zitra me ceka posledni etapa. Dva brody, prvni jednoduchy sterkovy, druhy hnusny bahnity v obrovske plani. Tak uvidime, jak to pujde. Budu vyrazet hned rano do mlhy, musim ujet 150 km off-road, pak najedu na asfalt a bude to 250 km do UB.
Delam si posledni ohynek.

29.8. Poslední etapa

Slunce prosvetlovalo mlhu a z mlhy vykukovaly zalesnene kopecky v okoli. Rano bylo nadherne, vyrazil jsem v 7:30 a vezl se prekrasnou zelenou prirodou. U mostu jsem se jeste zastavil ve srubu, kde byl cesky mluvici clovek. Slysel me, jak jedu kolem a z dalky na me maval. Oba s manzelkou mluvili rusky, tak to bylo prijemne zastaveni. Po dalsi ceste jsem nekolikrat stavel na foceni a dojel jsem k prvni brodu pres Bayan gol. Byl v pohode, ale vody bylo vice. Projel jsem okolo ovoo RasaanChad a zastavil u rozcesti s ceduli. Smerovka Omondelger opravdu mirila rovne, smerem odkud jsem prijel od klastera. Jenze tam byl ten osklivy brod s bahnem a mekkym piskem. Treba se da objet nekudy severozapadneji. Kus jedu a potkavam starika na koni, jak pase ovce. Ptam se na cestu na Omondelger. Mava rukou pres plan smerem k osklivemu brodu (je asi 10km daleko). Kdyz ale durazne rikam, ze hledam most, tak mava rukou bokem, tam je most.
Pomoci GPS (Ger Position System) most nalezam. Je schovany v koryte a v sire planine neni videt. Jeste od mostu zajizdim k nejblizsi jurte a ujistuji se, ze za nim opravdu vede cesta na Omondelger. Potvrzuji. Prejizdim most. Reka pod nim je uz stekly Church gol (most z trubek) a Jargalant gol (bahnity brod). A reka je po vcerejsi bource pekne rozvodnena. 
Dale jedu po polni ceste a to doslova. 25km do Bajanu jedu mezi lany poli. V Bajanu je obrovska farma s vezemi sypek. Odsud uz sleduji el.vedeni 35 km az do Omondelger. Cesta vede pres hezke zelene kopecky, maly mostek pres potok, vyhledy na tajgu, kone, ovce. 
Z Omondelger (odsud jsem pred tydnem odbocoval na klaster Baldalbereven) je to 55 km po stepi do Jargarlantu na asfalt. Jenze tady taky vcera prselo a planina je plna bahna a jezer. Nemuzu jet po vlastni stope a musim si hledat novou cestu, kde je sucho. Mijim tri obrovske supy, jak se spolu perou.
Pred Jargarlantem se me snazi zastavit skupina opilcu, ale objizdim je sirokym obloukem a najizdim na asfalt.
Off-road jsem z Batchiretu ujel 174 km za 4.5 hod. A to jsem se nikde moc neflakal.
Uz na planine me chytl dest, tak jsem si vzal nepromok a nesundal jsem jej, az do UB.
Po asfaltu jsem jel 236 km za 3 hod. Skoro cele v desti, jen pred UB prisly kroupy. Celkem jsem z Batchiretu ujel 410 km za 7.5hod.
Cedule UB je 10 km pred mestem, vsichni hezky dodrzuji max 50 km. Rychleji to nejde, silnice je totalne rozbita. V Gachurtu, kousek pred RiverPointem, mam vyhlednutou mycku. Mongol, mluvici rusky, mi neuveritelne peclive myje a lesti motorku i s bagly a na zaver mi jeste primo na me umyje boty a nepromok. Za hodinu myti si pak rika 150.000tgr. V neustavajicim desti dojizdim do RiverPoint. Ubytovavam se ve vytopene jurte, venku je 7 C a podzimni slizko.
Tady koncim, zde odevzdavam motorku k preprave domu.
Celkem jsem najel 4964 km, z toho asi 700 km vsede po asfaltu, zbytek hezky vestoje off-road.

 

30.8. Ohlednuti zpet na ta opravdu nejheci a nejhorsi mista.

Nejhorsi:
- UB, nejosklivejsi mesto, co jsem kdy videl
- trasa mezi Bomborog a Buucagan na rozhranni Gobi a stepi, depresivní sopecna krajina, silnice ve stavbe
- nudna byla trasa z Charchorinu kolem jezera Ogij nuur pres Dasincilen do Bajanchanhaj, kde se napojila na hlavni silnici
- asi i hlavni silnice od Arvajcheru do UB, ale tudy jsem nastesti nejel

Zajimave a hezke:
- cela Cesta chramu stepi z Delgercogt - Erdenedalaj - Cajchan Ovoo - Bajangool - Gucin-Us - Baruunbajan-Ulaan
- zkratka sopecnymi horami z Bajanmeeg do Narijnteel po neznacenych cestach
- Bajan-Ovoo - Galuut, jezerni oblast, do Galuut jsem pres brod nedojel
- cesta kolem sopek Chueemaral - Bajanbulag, ale musi se jet ne, jak je znacena hlavni, ale vice vychodne podle el.vedeni
- cesta horami Jargalant - Otgon - Caraanchajran, jezero, horská sedla, svisti
- odbocka Caraanchajran - proti proudu Siree gol, krasne, zelene udolicko
- Uliastaj - hora Otgoon, ale strasne rozbita cesta a o vikendu moc lidi
- horke prameny Jargalant - jezero Chorgo nuur. Ale nesmi se k Zabi skale a na sopky, tam jsou davy.
- udoli nad Orchonskym vdp. Ale cesta k vdp je hrozna a kolem vdp je Karlstejn
- odbočit z hlavni jizni silnice na Chuzirt, ne zazrak, ale hezke
- Chustaj (prevalaci) kolem reky do UB, ne extra, ale prijemne
- Batchiret - Onon - vojaci, pozor na povoleni

Vubec nejlepsi:
- Cencher - Orchon a nechat motorku na parkovisti pred klasterem ...... a ke klasteru si zajet na koni
- trasa Bat-Olzij - Ujanga, nadhera, jen pozor na brody za deste

- klaster Bandanbelereven
- Batchiret srub a rybareni na Barch gol

Zvlastni pochvala:
- kemp RiverPoint v UB (https://www.facebook.com/RiverPointMongolia/)

 

Vodka

V kempu je mlady nemec, pujcil si v UB cinskou motorku a vyrazil do okoli. U nejake jurty ho zena pozvala na caj. Dorazil ale jeji ozraly manzel a zautocil na nej sekerou. Asi to nebylo nic hezkeho, kluk se z toho vzpamatovava a chce hned letet domu.
I ja jsem potkal nekolikrat ozralce, ale jsem hodne ve strehu, jak vidim opileho, mizim daleko pryc.
Dnes, kdyz jsem dojizdel k asfaltu, tak tam pred vesnici sedel hloucek lidi kolem auta. Jak me videli, vyskocili a potaceli se me zastavit. Ozralci. Sjel jsem do louky a vyhnul se jim. 
V predchozi vesnici jsem mel dojem, ze protijedouci auto se mi moc nevyhyba, sjel jsem bokem, take ozrala.
Vodka je levna a dostupna. Majitele paliren jsou ve vysoke politice, jsou extremne bohati a tak zdrazeni vodky nebo omezeni nikdy nebude. Soucasny prezident je pry byvaly mafian a zeme je prolezla korupci. Ale to od nekud zname ne?!

 

 

RiverPoint

Mam jurtu sam pro sebe, venku je 7C, leje jak z konve a asi dlouho neprestane. Nacvik na podzim.
V jurte mi zatopili, uvnitr je vedro k padnuti, ale alespon si vsechno susim, abych zitra zabalil na cestu.
Jestli jsem dobre pochopil historii. Rene, rakusak, zije v UB pres 20let. Nejdrive vybudoval v centru mesta kemp Oasis. Ten je fakt znamy mezi motorkari, zejmena vonavkari, co prijedou po hlavnich silnicich z Evropy a maji pocit, ze jsou najednou v civilizaci. Ale abych nekrivdil, Oasis byl podle vsech info dobry kemp. Ciste spani, slusne jidlo, pracka. To se od hranice EU jen tak nepotka. Rene ho vlastnil a mel smlouvu na pronajem pozemku. Jenze prisel developer, ze na pozemku postavi bussiness centrum. Kamarad Reneho sehnal, ze kdyz zaplati 5000 eur uplatek, tak urady stavbu odlozi. Rene odmitl penize dat, to bylo moc a mel smlouvu jeste na nekolik let. Kamarad ho podrazil, Reneho vystval a kemp Oasis si ted provozuje sam. Rene si pred 10lety koupil pozemek v Gachurtu a udekal si novy kemp. Nevyhoda je vzdalenost 30 min autem z centra. Ja to vsak povazuji za vyhodu, je tady klid a v centru fakt neni o co stat. To se muze libit snad jen milovnikum diskotek a karakoe. Taxi do centra stoji dve kila.
Rene nabizi, krom ubytovani v cistych a hezkych jurtach, jeste vylety na motorkach a buginach. A nahradni dily a pneumatiky.
Take provozuje dalsi camp, ve meste Olgi na zapade - Altai point.

Vecer cestovatelu

Mam jeden postreh z RiverPoint. Vecer se tam castovatele, motorkari a off-roudaci, sesedli v hospode. Drive by to bylo, ze si budou povidat, vypravet zazitky, sedet nad mapou, planovat. Anglicky umeli naprosto vsichni, mohli by si cely vecer povidat.
Jenze vsichni meli telefon nebo pocitac a sdileli sve zazitky na socialnich sitich. A chteli po me Facebook adresu a nechapali, ze ja Facebook a socialni site proste ze zasady nepouzivam.
Skoda, mohly to byt hezke vecery a clovek by se dozvedel ledacos zajimaveho.

Celý deník byl sepisovaný přímo na cestě do telefonu.

Fotoblog autora: www.filipweber.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE