Mongolsko 2018

 

8.8. Galuut

Rano zima, jen 10C. Super se spalo! Vsak to taky mam 2044 m n.m. Krasne svetlo na foceni. Vecer byly dalsi dve bourky, jedna daleko na vychode a druha na jihu u Bogdu. Tu jsem i slysel. Me ale minuly.
U ranniho caje se odhodlavam jeste k jednomu pokusu. Pojedu na severozapad smer Uliastai, ale po vedlejsich cestach. Pres  BajanOvo do Galuut. Tam je reka Olzijt gol. Bud bude most, nebo to definitivne ohnu na hlavni. 
Na hlavni se mi vubec nechce. Usek Bayanhongor Buunacagan je posledni nedokonceny usek hlavni silnice UB - Olgi. Puvodni cesta je rozkopana a jezdi se po vyjetych stopach stepi. Ty jsou priserne rozbite a je tu spousta aut a nakladaku, co zvedaji mracna prachu.

Nadherna krajina, zelene kopecky, plane. Houpu se kolem 2000 mnm, sedlo bylo 2300mnm. Pohodova cesta, jednoducha navigace. U Bayanovoo prejizdim malinky brod, nestoji za rec, ma cistou vodu. Po prasne ceste prehoupnu par sedylek a plani a otevre se mi vyhled na obrovskou planinu plnou jezer oramovanou horami. Jenze taky se na ceste zacaly objevovat velke louze, z okolnich planin nanasene bahno, jak tu valila voda. 15km pred Galut potkavam auto. Prvni dnes po 60km. Obrovska Toyota na velkych kolech, takovy islandsky torleidy. Zastavuji je, rodinka s detmi, ptam se, jestli je v Galut most. Ne! A kolik je vody? Po pas. To je konec. Fotim krajinu a jedu zpet do Bayanovoo, kde se zkusim dostat do Bombor, kde je hlavni silnice a most.
Teda hlavni silnice. Silnice je vestavbe... Jsem uz ale zase v pousti, tak pojedu po ni smer Uliastaj.

Dnesek byla cesta kontrastu. Zelene kopecky, depresivni sopecna poust, zelena sopecna poust, ale opustena.
Vracel jsem se od Galutu a hledal cestu na Bombor. Jeste jsem po ceste pujcoval pumpicku dvojici, co mela u motorky uplne prazdne zadni kolo. Smer jsem mel v GPS, ale cestu zadnou. A danym smerem byl hreben hor a zadna cesta. Pouzil jsem tedy GerPS, zepat jsem se v geru. A prekvapeni, oni umeli vyborne rusky a jeden dokonce trochu anglicky. Nejen, ze mi poradili cestu, ale jeste me pozvali na obed!  Vytecne dusene skopove s bramborami a zeleninou. Jen jsem se olizoval, zadna skopova mastnota. U obeda jsme povidali a povidali. Kolik mam deti, ze rybarim, ten co umel anglicky, tak ze on miluje muskareni a vlaceni. Ze v Cechach nejime skopove, ale kravy a prasata. A jaka byla zima. Pry dobra, dzud byl jen chvili v lednu. Dzud je fujavice po ktere prijde velky mraz a zver se nedostane k trave a hyne. A ze v lete je tu i 40C a v zime -40C. Dnes bylo kolem 20C. Vubec se mi od nich nechtelo. Poradili mi, abych jen do Narintelu k mostu. Jenze to se mi nechtelo, to bych pak musel po te strasne rozestavene hlavni ceste. Tak jsem za kopcem zacal hledat. Zeptal jsem se v dalsim geru a vyrazil po ukazanych vyjetych kolejich. Po ceste jsem potkal taxi z UB, montovali neco na predni naprave a ze jedu dobre, oni ze jsou z Bomboru. Prejel jsem plan s bahnem, kde se asi vcera valila voda a vyjel na kopec k ovoo. Otocim se a smerem nad Galuut je boure, ze i blesky na tu dalku vidim. Na druhe strane vidim oblaka prachu, kde jedou nakladaky po hlavni. Tam se mi nechce, nalezam nejake vyjete koleje, ale jsou neprojete a zavedou me do oblasti malych rokli. To ne, tady se mi nelibi. Beru smer hlavni, vidim ji asi 5 km od sebe. A po ceste narazim na luxusni krasnou cestu, co vede soubezne s hlavni. Nikdo po ni nejde a vede po uboci starych sopecnych krateru. Uz jsem zase v sopecne pousti. Teplota vyleta, cerne mraky se zenou od severu. Jedu asi 22 km do Galuut a porad cekam, kdy se hradba mraku a deste prehoupne nade me. Neprehoupla, odesla soubezne se mnou, ale tesne. Bombor je vesnice zlych snu. Spinava, rozpalena, strasidelna. Do vesnice dojizdim s kontrolkou rezervy. Jedu jen na zadni nadrz, v prednich si setrim 95oct benzin, az bude nejhur. Maji jen 80oct benzin, co se da delat. Motorka na nej jede, ale netahne do kopcu. Dalsi cesta je ze zlych snu. Musim po hlavni 60 km do Buucagan, protoze na ni je jediny most. Navic cesta prochazi tou nejdepresivnejsi krajinou, co jsem videl. Vsude kolem, od obzoru k obzoru jen cerna lava a torza sopek. Ale nic hezkeho ani romantickeho, fakt deprese. Na most je to asi 30km stavbou. Pred mostem vede silnice rokli, kde ji strhla voda, vsude je vyschle bahno, jede se po uvalcovanem dne. Kolem jsou videt stopy, jak tu vyproatovali kamiony zapadle do bahna. Most pres reciste v rokli je strzeny. Oblakama prachu za nakladaky se propracuji az na hlavni most pres reku Olzijt gol. To je ta s brodem pred Galut, od ktere me nastesti vcas zradili. Koryto reky je zahloubeno v sopecne krajine a vali se jim desitky kubiku hnede vody. Fuj. Jeste, ze tu je most. Meli by tu postavit elektrarnu, ale kdovi, kolik vody tu je normalne. Vyjizdim z udoli, krajina se trochu lepsi, uz neni tak depresivni, ale je to porad poust. U cesty osobni auto s rozebranym motorem. Ridic a spolujezdec maji vymontovane sedacky, sedi u auta a zrejme cekaji, az jim dovezou dily. V Buucaganu maji 92oct, tak dotankovavam. A k pumpe prijizdeji dva Irove v prastare tridverove Toyote osobaku. Jedou Mongolia Rally, letos se startovala v Cechach! Jsou dost hotovi a jak se mi pak ukazuje, zatim jeli lepsi cast cesty. Jedou proti me. Varuji je, ze v dalsi vesnici neni benzin 92oct a at nikde neodbocuji z hlavni, ze jsou povodne. 
U obecni pumpy na vodu se ptam na dalsi cestu na Kureemaral. Jen ukazou na el.vedeni a mavnou rukou do dalky. Deli se zde cesty, kamiony jedou jizni cestou A0303 na Delger, na Bajanbulag po A12 nejezdi. Znaceni mam z mongolskeho autoatlasu, je to nejlepsi mapa, co mam. 
Vydavam se tedy podle dratu. To je dalsi zpusob mongolske navigace. Okolni krajina je porad poust, ale uz zvlnena a po desti zelena. Posledni ger mijim po 5 km a pak jedu 40 km uplne opustenou krajinou. Sice je zelena, neni depresivni, ale doleha tu na me velka tisen a opustenost. Nepotkal jsem jedine auto. V Kureemaral se zase ptam na cestu. Ne, ze bych nevedel smer, ale kdyby bylo neco spatne, tak me snad varuji a jeste je dobre, ze o me vedi. Dokonce tam jeden kluk umi trochu anglicky. Do Bajanbulag me opet posilaji podel el.vedeni. Je to asi 40 km po vyjetych kolejich, hodne pisek, chvilemi kameni, na piste je roleta, ale jede se moc hezky. Zacatek je zase opustena krajina, ta se ale zvedne a projizdim za zapadu slunce krasnou krajinou zelenych kopecku se sopkami a kratery. Uzasne utvary, uzasne svetlo na foceni. Hodne stavim a fotim. Porad si ale pripadam hodne opusteny. Az najednou zahlednu stado ovci a ger. Stavim si stan na vyhlidce sice daleko od nich, ale aby me videli. Okoli je panoramaticke, fotim a fotim. Stare kratery, stara torza sopek a mezi zelena trava. Hodne mi to pripomina Island. Tesim se na foceni za svitani. Behem vecera kolem dratu projelo jedno auto a jedna cisterna na benzin. Neni tu zase tak pusto, jen po tom prujezdu lavovou pousti na me dolehl smutek. Taborim 2340 mnm. Nad sebou mam kopec 3190 mnm, neni to zadny stit, spis takovy bochanek.
Ujel jsem 350km. To je hodne, ale ja proste musel odjet z te depresivni sopecne pouste.

Zitra mirim na Bajanbulag - Otgon - Uliastaj. V ceste je par rek, ale az na jednu jsou pres vsechny kreslene mosty. A tam co neni, tak snad nebude voda, je kraticka. V mape to vypada jako po hlavnich cestach, ale papir snese vse. Takze to asi budou vyjete pisty. A velke vzadalenosti opustenou krajinou. Musim priznat, ze tady me ta opustenost zaskocila. Je to vyrazne opustenejsi nez ta cast severni a stredni Gobi, co jsem projel.

 

9.8. Otgon

Prsi celou noc a cele rano. Sopky jsou v mracich, vsude lezi sediva deka. Varim polevku vykoukly ze stanu a sbiram silu na sbaleni mokreho stanu a obleceni nepromoku. Za celou noc projelo kolem jedno auto. Mongol v dalce rano pase ovce a pak mizi i s ovcemi. Ani me nenavstivil. Vubec tu nezpivaji ptaci. Mohl bych se sice zustat valet ve stanu, ale to se mi vubec nechce.
Mam cinskou polevku, jedinou, co v obchode meli, s krevetama. Pali jak cert! Ani ji nedojidam.
Prestava prset a jen, co dobalim stan, tak vyjde slunicko. Hned je veselo. Jen ta opustena krajina...
Chci nastartovat, nemam klicky, tak znova vybalit stan.  Nestartuje, jak mi spadl pytel s vodou, tak prastil do radi ky a cvaknul jednicku. Nastartovala, ufff! Hodna motorka.
Vezu se prekrasnou islandskou krajinou. Zelena trava a kolem sopky. Obcas se objevi ger a pak potkavam Mongola na motorce. Zdravime se, podavame si ruce, je vesele nekoho videt. Mam zastavkovou jizdu, slunicko vykukuje z mraku a svetla na sopkach hraji divadlo na foceni. Do Bayanbulag 20km vzdusnou, porad sleduji vedeni.
Pista je roleta, jedu radeji pomaleji vedle stepi. Obcas jsou koleje s piskem, to to jede hladce a motorka pekne plave.

Ted jsem si vsimnul, do vesnice prijezdela motorka. Chlap s zenskou. Zenska chlapovi za jizdy nasazovala helmu. Vsichni po vesnici jezdi v helmach. Vetsinou ve stavbarskych. Zrejme je tu dusledny policejni velitel. Jedina vesnice z tech mnoha, co jsem projel.

Vsechno hezke si clovek musi zaslouzit. Po te vecerejsi odpoledni hruze a vecerni opustenosti jsem uplne nadseny.
Do Bayanbulag dojizdim s mnoha zastavkami na foceni. Sopky a zelena trava jsou fakt bozi. Pres cestu jsou prelivy bahna a pisku, asi tady vcera poradne prselo. To byla ta bourka po jejimz rozhranni jsem jel. Pred Bayanbulag je jezero vody. Hledam si cesticku a nakonec to projizdim v pohode. Nakupuji v obchode vodu a baterie do GPS. Prijizdi kolona peti Toyot. Cestovka, vezou tri cinany a v Uliastay nakladaji dalsi, co prileti. Cinani jsou oveseni fotakama a kamerama jak Japonci. Vudce kolony umi rusky! Hned mi nabizi, at jedu s nimi do Otgonu. Tak ano. Stoupame do hor. Toyoty nejedou ani moc rychle, na motorce jim bohate stacim. Ale vubec nestavi na foceni. Takze si fotim a vzdy je dojedu. Jedeme kolem jezera Sangij Dalaj nuruu.  Vyska asi 2600mnm, pak sedlo 2800mnm. Krajina uz nejsou sopky, ale naherna vysokohorska krajina. Rozkvetle louky, voni mata a obas cesnek. Ruzni dravi ptaci a spousta orlu. Motorka do sedel spatne tahne, tak z prave nadrze dopoustim 95oct. Mam ted smes 80+92+95 a docela to jede. Kolem cesty gery a vsude se pasou ovce, kozy a kone. U Ovoo na sedle se zdrzim s focenim, kolona mi ujizdi. Cekaji na me u mostu, chytaji ryby. Ano, konecne cista reka! Sice taky zvednuta, ale je tu novy krasny most. Dokonce chytili lipana. V Otgonu nemaji 92oct, ale vudce skupiny shani pumpare od vedlejsi pumpy, kde 92oct maji. Vsechny Toyoty jsou benzinove a s rizenim vpravo, dovoz z Japonska. Presvedcuji me, at pokracuji s nimi. Jedou zadem k hore Otgon. To je velmi vyznamna a posvatna hora, vyska 4021mnm. Pred 10lety zde v lavine zahynulo 20 alpinistu.
Zpovidam je, jak je to s mosty. Pry jeden most a jedna mala ricka. Koukam do udoli, kudy bychom jeli a hrne se tam oskliva cerna stena. Zase prsi. Odmitam riskovat rozvodneny brod, Mongolove jsou magori, co v brodech riskuji. A Toyota prebrodi fakt mnohem vice nez motorka. Nejde ani o hloubku, ale jak ma ctyri kola a vahu, tak udrzi tlak proudu, prohlubne, necekane kameny. Tak jim dekuji, pojedu na Uliastai. Od Uliastai se da pod horu Otgon dostat taky a po lepsi ceste. 
Jeste v Otgonu cekam, az se prezene dalsi slejvak. Motorka pod strechou pumpy a ja v boude u pumpare. Ukazuji mu fotky deti a povidame nad mapou. Umi mizerne rusky. Prestala jit elektrila, tak mam kliku, ze uz mam natankovano. U pumpy je fronta aut. Boure trvala tri hodiny a pak to ve smeru na Uliastay nevypadalo nijak dobre. Tak jsem zustal v mistnim ubytovacim zarizeni - jednoduche chatky, suchy zachod, umyvadlo na plote. Prosel se po vesnici, nafotil kone a kravy na ulici, koupil si vychlazene! pivo.
Internet tu vypadava, tak nevim, jak zprava odejde. To je bordel co?! Nejde internet. Pred deseti lety se mi GSM telefon pripojil jen v opravdu velkych mestech a po internetu ani pomatky.

Sefova kempu ma kamaradku, co uci rustinu. Vola ji, aby prekladala. Budes jist? Ano chci jist. A co chces? Nevim co maji. Ale treba maso s bramborami. Charaso, charaso. 
Tohle jsem dostal k veceri. Nesnasim skopove a tak toto je zhmotneni zleho snu. Na panvi v tuku osmazene skopove s bramborami a cibuli. Dostat to doma, tak se stehuju. Tady jsem to proste snedl. Jim venku, fouka studeny vitr a jidlo rychle vystydlo. Skopovy omastek budu mit v puse jeste dlouho. Jeste, ze mam pivo!
Mozna, ze brambory, co v tom jsou, jsou tady drazsi nez maso. A byla toho hromada. A mozna, ze kdybych to zapil butylkou vodky, tak bych se odmastil.

 

10.8. Tariat

Po pomerne rusne noci, kdy cestujici Mongolove prijizdeli do chatickoveho tabora az do pulnoci a rano v 6 hod zase vstavali a odjizdeli a po vcerejsi bouri, prislo krasne jitro. Teplota 3 C, na motorce jinovatka. Spal jsem 2300 mnm.  Vyjizdim zelenym udolim na zelenou planinu 2600 mnm. Nadhera, jaci, ovce, svisti, orli, vonave kvetiny, plno geru. Po planine jedu asi 15 km. Cesta jsou vyjete koleje, obcas klickuji pres bahniska. V jednom miste je maly dreveny most pres ricku. Pak zacnu klesat do udoli a podel ricky se klikatim rozbitou cestou. To je neuveritelne, ze toto je hlavni cesta. A pak sok! Vidim prvni stromy! Prvni po 10 dnech cesty. Na uboci kopcu tu rostou cele lesy. A porad gery a porad jaci a ovce a kone. A svisti, velci mali, behaji pres cestu, panackuji.
Na krizovatce si davam kus ceskeho salamu. Jedna cesta pokracuje na Uliastaj. Zleva prichazi cesta z Tariatu a Altaje. Tudy by mela prijet skupina cyklistu, co provazi kamaradka Alena. Vcera stoupali na sedlo nad Tariatem, tak bych je mel nekde potkat. Zajizdim jeste do vesnice Tsagaanchulut, ktera je bokem od hlavni cesty, na signal. Zadne zpravy, tak to tu jeste nebyli. Pojedu je hledat po hlavni smerem na sedlo pred Tariat. Teda hlavni, vyjete koleje podel dratu po zelenych loukach. Ale je pravda, ze tu je celkem provoz a jezdi tu i hybridni Toyoty Prius. Tech je tu plno, Mng na ne dava po vzoru poblaznene EU dotace. Kdyby radeji staveli silnice a nemocnice....
Vubec mi nejdou posilat fotky!

Potkal jsem se s Alenou a cyklisty. Hlavni cesta do Tsariatu ma dve vetve. Samozrejme jeli po te druhe, takze jsem je minul. V Tsariatu se mi Alena dovolala a domluvili jsme se, kde jsou. Pocital jsem v Tsariatu km a vyslo mi, ze do Uliastajebych z Otgonu, odkud jsem rano vyrazel, bych to mel 390km. To je riziko, dojezd mam asi 400-420km. Nikde nevidim benzinku. Ptam se motorkare, odmitave vrti hlavou. Ptam se na navsi, neurcite nekam mavnou rukou. To je spatne. V podobnych situacich jsem uz ale pred lety v MNG byl a tak jedu do obytne casti, kde jsou ohrady s drevenymi domky a hledam, kdo ma na dvorku postavene Gaziky. Ten ma vetsinou barely s benzinem. Nasel jsem, tak se ptam po benzinu. Kluk umi malinko anglicky, ochotne skace na motorku a jedeme na hriste. Tady je dalsi kluk a strili z luku. Naklada ho na motorku a jedeme k bilemu domecku za vesnici. Kolem jsou cervene sudy s piskem jako u bezinky, ale zadny stojan. Kluk odemyka a malinkym zamrizovanym okenkem podava druhemu klukovi hadici s pistoli. Stojan je uvnitr. A uz tankuji. Do pisku mi pise, ze to je 92oct. Zpatky jedu druhou vetvi a nejdrive narazim na svycarsky Sprinter 4x4, rodinka na vylete. Pokecame a valim dale. Konecne dojizdim cyklisty. Seznamujeme se, taborim s nimi, vari vytecny burt gulas. Pokecame, ale oni ujeli 70km a ja 320km a tak brzy padame do stanu.

 

11.8. Otgon

Zkusil jsem rano projet pres hory primo pod horu Otgon. Krasnym zelenym udolim s rickou a jaky a lesy. A svisti a sysly a kone. Neprojel jsem, cesta pres sedlo, co byla v sovjetskych vojensky mapach uz zanikla. Ani mistni se moc netvarili, tak jsem to vzdal. Aspon jsem se v rece vykoupal.
A odesel mi termostat. Najednou cervena kontrolka. Tak jsem zapojil ventilator naporad a jedu do Uliastai shanet termostat.

Nasel jsem servis, byli ohromne mili a ochotni. V servise mela auto lekarka chirurg z mistni nemocnice, umela rusky, tak pomahala tlumocit. Vyndali termostat (to bych umel), sedli s lekarkou do auta a objezdili vsechny prodejny nahradnich dilu (to bych neumel, nevedel bych, kde prodejny jsou), nesehnali (to bych umel). Tak poklepanim kladivkem termostat opravili (to bych taky umel, ale uz me k tomu nepustili). Vymenili chladici kapalinu (to bych umel), protoze jsem tam pred tim nalil vodu a uz jsem frcel (to umim). Lekarka mi dala na sebe telefon a email. Vyborna pani!
Termostat zatim funguje, snad to nezakriknu.

Cesta do udoli Otgon je strastiplna. Strasne rozbita, i pro motorku je pomala. V udoli je hezka reka, rozpadly pionyrsky tabor a posvatna hora Otgon. Ujel jsem 40km proti proudu reky z Uliastai k opustenemu taboru. Je tu hezky, ale v predchozim udoli, kde jsem rano hledal cestu pres hreben sem, se mi libilo vice. Nastesti obtiznost cesty odfiltrovala vsechny osobni auta a i vetsinu off-roadu. Ti vsichni tabori na zacatku udoli. Je sobota, tak maji piknik.

Ale co bych skuhral, taborim u cire reky pod borovicemi, mam vyhlidku na horu Otgon. Varim si kolinka s hovezi konzervou, rybu jsem zadnou nechytl. Asi nevedi, co je to trpytka. Najim se a pujdu to v klidu zkusit vecer a pak rano.
Pionyrsky tabor je par drevenych baracku, co pamatuji lepsi casy a jedna rozpadla zdena budova.
Hora Otgon byvala sopka. Okoli je cele z vyvrelin, ale davno, davno. Otgon se tyci jako strmy stit nad krajinou. Zahledl jsem par mistnich (slovy dve auta a dve motorky za vecer), jak vyjeli k ovoo na malem kopecku, co pod nim taborim. Vsichni vystoupili z aut nebo sesedli z motorek a hore se po budhisticku uklonili! Opravdu ji uctivaji jako posvatnou.  Stare mapy uvadeji vysku 3905, nove 4005 mnm. Vecer mi hora zahrala krasne divadlo. Nejdrive byla cerna pod mrakem. Pak se v mraku udelaly trhliny a slunce na hore udelalo svetle fleky. Pak slunce nasvitilo horu pod mraky. Nejdrive byla zluta, pak oranzova, pak cervena a pak temne ruda. Pak jsem se k hore take pomodlil za zdar vypravy a sel spat. V noci 5C, slaby vitr.

Dnes jsem ujel 163 km. Spim 2126 mnm. A je to 10 noc vyletu. Devet dni jsem jel poustemi, nez jsem videl cirou reku a stromy. Mam ujeto 2200 km, po asfaltu asi 150 km.

 

11.8. Otgon gool

Dnesek jsem vyhlasil odpocinek. Rano bylo 5C, vstal jsem se sluncem, ohral si zbytek kolinek a zase zalezl do spacaku. Foukal vitr a byla zima. Vylezl jsem, az kdyz se poradne oteplilo a sel chytat ryby. Prochytal jsem na trpytku asi 800 m az k drevenemu mostu a nic. U mostu sedel chlapek a cekal, az neco pojede. Za cele rano a dopoledne nejelo vubec nic. 
Udelal jsem udrzbu motorky - retez, vzduch.filtr, tlak v pneu, odvzdusneni vidli. Na jednom miste drepet nebudu a tak jsem se sbalil a vyjel. Kousek odsud by melo byt v horach jezero a vedle jeste jedno. Vracel jsem se zpet podel reky, potkal chlapka, jak jde pesky dolu a dojel na rozcesti asi 11 km pod spani. Odsud by mela vest cesta k jezeru. Hezke zelene udoli s gery, jaky a konmi a kolem modrinoveho lese jsem vyjel na sedlo. Za sedlem konec geru, bylo tam uplne mrtvo. Dojel jsem na vyhlidku na prvni jezero. Druhe jezero jsem vzdal, bylo za vysokym hrebenem, cesta tam byla dost nezretelna a cele udoli bylo uplne opustene. Nema cenu zbytecne riskovat, vracim se. Sjel jsem zpet k rece a nasel si misto u vody pod stromy. Asi dve hod jsem zkousel chytat ryby. Na trpytku, na rotacku, na Hauserovo peri a nic. Odpoledne sleduji dva mistni, taky chytaji a taky nic. Tak to tu asi ryby budou, jen jsou prejedene. Reka neni rozvodnena, ale ma vice vody nez obvykle. Odpoledne mi bohuzel kazi rodinka, prijeli v terenaku s haldou urvanech deti a delaji tu bordel. V obrovskem hrnci si vari skopovou pochoutku, omastek z toho smrdi po celem okoli. A ani me nepozvali. Snad vecer vypadnou.
Kolem se pasou stada koni a krav a nedaleko stoji ger.
Vecer jsem sel chytat ryby. Urvanci vypadli a byl tu krasny klid. S kouzelnymi brylemi, co vidi pod vodu, jsem videl, jak nekolikrat ryba po trpytce v uplavu vyjela, ale nezabrala, na prutu jsem nic necitil. Az konecne jedna zabrala. Lipan, asi 35cm. Nemel jsem drevo na ohen, obyvatele geru jej vsechno vysbirali, tak jsem ji pustil. Take jsem ji zkusil nabidnou chlapovi z vedlejsiho geru, co na brehu orezaval klacek, ale nechtel. Mongolove ryby nejedi. Vecer sleduju kone, jak se vsude kolem pasou a zkousim volat Zdence pres Iridium. Dovolam se, po par vetach to vypadne. Jak jsem v udoli, tak to neni videt satelity.
Zitra to asi trochu natahnu, nakoupim v Uliastai a zkusim to dotahnou az k Ikh-Uul. Ale netusim, jaka bude silnice, ani jestli pojedu pousti nebo zelenym. Jen vim, ze tam budou vysoka sedla. Mirim po hlavni na Tsetserleg. Hlavni pak vede podel reky IderGol, ta je podle ridice od Aleny take rozvodnena. Ale mely by tam byt uplne vsude mosty az do Tsetserlegu, kde zacina asfaltka. Uvidim, jak to tam bude vypadat a jeste se budu snazit nekam odbocit.

Mongolove maji obrovsky problem s alkoholem. Neumi jej odbouravat, stejne jako indiani. Vsak jsou take indiani udajne pribuzni Mongolu nebo dokonce Mongolove jsou jejich predci (kdyz jeste bylo spojeni pres Beringuv pruliv). Ve mestech a vesnicich bezne potkavam zcela zlite chlapy, jak se valeji po zemi nebo obtezuji okoli. Kdyz stojim u silnice, tak obcas zastavi auto a nalita posadka mi nabizi vodku. Obchody jsou plne vodky. Vsude na sedlech a kolem rek se vali rozbite lahve.
Stat se snazi bojovat. Alkohol je az od 21let, vsude jsou cedule, ze se nesmi ridit opily, v kazdem kraji je jednou mesicne suchy den, kdy se nesmi prodavat alkohol. Ale je to malo platne. Prospel by jim nejaky vyrazne suchy zakon a dan na alkohol.

12.8. Tosontsengel

Rano zatazeno, bude prset. Odjizdim z prekrasneho mista u reky. Po rozbite ceste do Uliastaie. Tam tankuji benzin 95oct, ma ho jedina pumpa z peti ve meste. Chci nakupovat, ale obchod, kde meli hovezi konzervy a chleba je zavreny. V ostatnich obchodech maji sice more chlastu, ale konzervy ani chleba nemaji.
Hlavni cesta na Tosontsengel je peklo. Rozestavena, udolim na sedlo Zagastain Davaa 2500mnm, pry to znamena Rybi sedlo. Neda se jet vedle, musi se po strasnych dirach a rolete. A do toho prasici nakladaky. V sedle motorka vari, na rolete zase odesel termostat. Ze sedla sjizdim v pohode, chladi dobre. Pod sedlem k velkemu prekvapeni najizdim na asfalt. Uplne nova silnice. Proti me jezdi zavodni auta a motorky, jede se tu Mongol rally, ale ne ta z Evropy, tohle poradaji Japonci a jede se kolem Mongolska. Potkavam ruzne buginy a motorky v protismeru na prejezdu po asfaltu. Bohuzel zadna servisni auta, abych si vyskemral termostat. Po 40 km potkavam cyklisty. Ve vesnici Telmen si davame spolecne obed. Skopove s ryzi, po zaliti chili kecupem to docela slo. Prisla boure od jihozapadu. Cyklisti nakladaji kola na auto, ja jedu napred, abych bouri ujel. Vedro k zalknuti, musim natvrdo zapnout ventilator. Asfalt skoncil nahle, jak zacal a zase se jede stavbou. Oblaka prachu, vyjete koleje stepi. Potkavam Mongola s motorkou, mava na me pet lahvi. Jasne, dosel mu benzin. Rozpojuji mu konektor na predni nadrzi, ukazuji, jak se musi mackat, aby tekl benzin. Je uplne neschopny, musim mu lahev natankovat sam. Pak jeste somruje cigara a ukazuje mi upadly vyfuk, zda bych ho neopravil. Tak dost, tady moje dobrota konci. Na sedle vidim, ze prede mnou je dalsi boure. Blesky a hromy. To se to srazi nekde nade mnou. Pred Tosontcengel cekam mezi bourkami na sedle u ovoo na cyklisty, rad bych spal s nimi. Jenze cyklisti nikde. Mezi hrozivymi mraky sjizdim do mesta Tosontsengel. Seredne, jako vsechna mng mesta. Tankuju 92oct, v centru nalezam prodejnu autodilu. Kupuji chladici kapalinu, jak jsem varil v sedle, tak je ji malo. Termostat do motorky maji, ale pro zmenu malinky. A prisla boure. Vichr, slejvak, cerno. Chvili vaham, ze bych hledal mestsky hotel, nekde tu asi bude. Ale predstava zableseneho eklhaft mongolskeho mestskeho hotelu me vyhani do boure. Od mesta uz zase pokracuje asfaltka! Jedu asi 13 km slejvakem kolem reky Ider. Pak malinko prestava a pred sebou vidim dalsi cernou hradbu. Sjizdim ze silnice k rece, zajizdim ke gerum. Venku jsou mali kluci, tak jim naznacuju spani a mavam na louku vedle geru. Nechapou, ale stavim stan. A jako zazrakem prestane prset! Dokonce se lehce vyjasni. Postavim si stan mezi kravskymi nebo snad jacimi lejny a jdu si umyt ruce do reky. Je po desti, ale fouka vitr a osklive se to mraci. Reka Ider neni vyslovene rozvodnena, ale vody ma hodne hodne. Voda je cista a jsou tu dve velike potapky, ci co. Vzdy se potopi, proud je pod hladinou snese o 100-200 m a pak zase popoletnou nahoru. Obcas se mrskne ryba, ted uz nemam silu chytat, ale zitra to zkusim. Pak ke stanu prijizdeji mali kluci na kole. Mavam, at jdou blize a vysazuji je na motorku. Za chvili tu mam vsechny deti a omladinu ze vsech geru v okoli. Veseli a smich, dospeli kluci lezou na motorku a smeji se, ze nedosahnou na zem. Deti na motorku vysazuji po trech. Parada, jsem jejich, muzu tu klidne spat! Vecer buci kravy a jaci a obcas zarehta kun. Z geru se kouri z kominku,  vedle maji slozene drevo. Okolni kopce jsou zalesnene. Tady nemusi topit kravinci, proto je okolni louka tak posrana. Krasny dojem trochu kazi silnice, jezdi po ni nakladaky, ale co, je mi tu dobre. 
O cyklistech zadne zpravy. Pro zajimavost - na autech se tu nesmi vozit nalozeno do vysky. Je nejaky limit na naklad. Pry mongolove prekladali auta do vysky a ta se pak prevracela. Takze cykliste musi vzdy kola pres mesto sundat a na kolech prejet mesto. Na vyjezdu z mesta jsem opravdu videl policajty, jak meri vysku nakladu.
Ujel jsem 235km. Spim 1683mnm. Fouka vitr a je zima.

 

13.8. Jargarlant

Celou noc, cele rano, cele dopoledne chcije a chcije. Mraky se vali po kopcich. V noci ustal provoz na silnici, byl uplny klid. Rano me budi beceni, meceni, buceni. Ovce, kozy, jaci. Vsichni jsou zvedavi na stan a motorku a natlacili se kolem. Kdyz strkam hlavu ze stanu, tak jsem malem dostal pusu od kozy.
V desti si varim nudle. Blizkost Ruska se projevila. V obchode uz nemeli pekelne palive cinske nudle, ale snesitelneji palivy rusky "Dosirak". V desti se mi nikam nechce, valim se a ctu si Stoparova pruvodce po Galaxii. "Dont panic!"
Az po poledni prestalo, je zima, 10 C, fouka vitr. Tak jsem hodku pockal, sbalil se a vyjel. Prisly se se mnou rozloucit vsechny tri rodiny, co jsem bydlel vedle jejich geru. Mimino na motorku posadili, porad neco povidali a neco mi prali. Byli uzasni!
Chvili jsem valil po asfaltu, pohoda. Pak po 20 km asfalt skoncil a jel jsem bahnem a louzemi mezi silnici a rekou. Jak jsem jel pomalicku, tak se zase zacal prehrivat motor, tak jsem musel zastavit a zapojit ventilator. Po 5 km, zacal znova asfalt, az do Ikh-ull. Tak obocuji ze silnice a jedu po levem brehu podel reky Ider gol. Cesta je paradni, piscita, sleduji reku a el.vedeni. Jen obcas je bahno nebo je cesta prevalena zavaly z pisku, jak nedavno valila voda, nic co by motorka neprejela. Jinak vetsinou koleje v pisku, motorka hezky plave. Pak se jednou nekde otacim a zjistuji, ze za mnou se vali dalsi slejvak. Pred Jarganlantem mam zastavu srdce. Most pres Ider gol je strzen! Pak prijizdim blize, je to stary veliky dreveny most, kus pod nim je novy betonovy. Ufff. V Jarganlantu me dohani slejvak, preckavam ho v obchode. Vyuzivam signalu a bourim vsechny v Praze, aby pomohli sehnat a poslat spinac ventilatoru. Spatne jsem se vyjadroval, ze termostat, ten je v hlave a spina okruhy vody. Me odesel termoswitch neboli spinac ventilatoru. Krom ridici jednotky a alternatoru snad jediny dil, co nemam. A takovy malinky, v kapse bych ho uvezl. Ale za leta zavodeni a dve Mongolska a Libye atd na LC4 mi nikdy neodesel. V Jarganlantu me obtezuje opilec, leze mi na motorku, tak ho odhanim, vali se v bahne, vodka je prokleti Mongolska.
Nad Jarganlantem zajizdim k horkym pramenum. Je to turisticky kemp, plny turistu. Ale ne Evropanu, jsou tady Mongolove z Vnitrniho Mongolska v Cine! Koupu se s nimi v horkem bazenku, muzi a zeny oddeleni stenou, jeden umi anglicky a tak se opatrne ptam, co jsou z Ciny zac. V Cine je spousta narodu. Dostava se mi odpovedi, ze jsou opravdu Mongolove z jizni Gobi na pomezi Gobi a pouste Taklamankan. To je zajimave, evidentne nejsou chudi a do Mongolska prijeli jako Francouz do Rumunska. U vecere pusobi velmi kulturne, jak Evropane nebo Japonci. Z Evropy neni v kempu nikdo.
Po dvou tydnech se jdu poctvrte vykoupat a poprve v teple vode! Prvni koupel byla v Gobi v sice teple rece, ale spinave a rozvodnene. Dalsi dve byly ve studene horske rece pod Otgonem a toto je ctvrta. Po 15dnech. Nemuzu se vody vynabazit, valim se v horkem bazenku asi 3hod. Je mi lito, ze nemuzu podobnou slast doprat i motorce, zaslouzila by si to. Vychrupnul jsem tri piva, muj Mongolsky rekord, normalne jsem pil dve a jeste jen obcas a teple. Pak jeste vyuzivam teple vody a v umyvadle si peru ponozky, trenyrky a mikinu. Snad se na me Manitou, buh vsech trempu a cundraku, nebude za tento turisticky kemp moc hnevat.
Vecer dostavam k veceri vytecne teleci se salatem a ryzi. Jo jsem zmekcily a dam si jeste pivo. A jeste jedno, vnitrni mongolove maji venku diskoteku, privezli si reproduktor na koleckach, s vysunovacim madlem na stehovani, rozmer kabinoveho zavazadla se samostanymi baterkami a pripojuje se to bezdratove k telefonu. Vykon sileny. To je tedy fakt pekelny stroj!
Zitra spim zase mimo civilizaci.

 

14.8. Tsagaan nuur

Rano jinovatka, ale modro a slunicko. Dostavam v kempu snidani a jedu na Tsagaan nuur. Je to po vedlejsi ceste pres hory a brody. Vyjete koleje jsou bajecne, kolem zelene kopecky, sysli, jaci, lesy. Prvni brod se mi vubec nelibil. Hluboky, piscite dno, lehce rozvodnena ricka. Jedu kus proti proudu, ale mistni na motorce me ujistuji, ze musim na druhou stranu. Vracim se k brodu a objevuji lavku. Mistni po ni jezdi na motorce. Nic neriskuji, prenasim batoh a pytel se spacakem na druhou stranu a motorku chci preveest. Prijizdi Mongol na motorce, zdravi me, bravurne lavku prejizdi. Pak se ale vraci a bez reci a hecovani (mongolove umeji u brodu opravdu hodne hecovat) mi pomaha motorku pretlacit. Pokracuji po vyjetych kolejich, obcas bahno, obcas louze. Vsude kolem jsou gery a drevene domky a pasou se tu obrovska stada jaku. Velka nadhera, presne kvuli tomuto jsem do MNG jel.
Dlasi brod je pres pritok. Neni divoky, ale stejne jsem si nabral do bot, byla tam hloubka. Na konci brodu stoji jak a musim do nej skoro najet, aby mi uhnul. Dalsi brod neni brod, ale dreveny most. Od nej az na sedlo vede nova hezka cesta lesama. Na sedle ovoo a ger, venuji chlapkovi tricko, co jsem vcera sundal. Hezka cesta rychle konci v dirach s bahnem, ktere objizdim lesem. Klesam dolu, krajina je uz bez stromu, ale porad krasne zelena. Prijizdim k jezeru Tsaagaan nuur. To je v obrovskem krateru sopky, ale uz ani nejde poznat, ze to byla sopka. Jsou tu velke jurtove kempy a turisti, tak radeji pojedu dale.

Cesta kolem jezera Tsagaan nuur byla pekne vypecena. Do jezera se vlevaji dve vetsi ricky a nekolik potoku. Kdyz jsem sedel na vyhlidce, tak vidim, jak po ceste projel normalni osobak. Tak si rikam, ze to bude v pohode. Objel jsem ostroh do zalivu, kde se vlevala ricka. Osobak stoji utopeny uprostred brodu a chlap jde pesky ke geru, kde maji nakladak. Tak to ne, chvilku stopuji v trave jak indian a pak si vsimam vyjetych stop od motorek. Sleduji je proti proudu a ejhle, tady je mostek! V rovinate louce neni z dalky videt. Je tak akorat, osobak by unesl, motorku krasne. Tak ho s jasotem prejizdim. Za dalsim ostrohem zase zaliv a zase ricka. Tak zase patram a objevuji! Zase maly mostek. Pak jsem jeste prebrodil par malych potucku a dojel k jurtovemu kempu u Zabi skaly. Tady je des turistu, folklorni skupina, hnus, rychle pryc. Na vychodnim konci jezera je sopka! A mlada, par tisic let (nekde psali, ze 8000). Lavove pole, struskovy kopec porostly stromy. Jak na Islandu... a plne turistu, rychle pryc.
V Tariatu u pumpy potkavam Slovaka, mlady kluk, mluvi spis cesky. Projel cele Rusko pres Moskvu na Triumph Tiger. Ted je v Mongolsku trochu nestastny z off-roadu na hlavnich trasach, ale zvlada to. Projel severem od Tasanty k Hovsgolu, pak dolu a ted miri do Ulaanbaataru. Pak chce k Bajkalu a ma velke oci na Vladivostok. Je statecny. Jenze chce jeste dneska dojet do UB a tak se loucime.
Upaluji po asfaltu, krom dvou sedel uz neni nikde preruseny a tak to hezky ubiha. Jen je zima, ze musim vzit bundu od nepromoku. Tsetserleg je osklivy, jen projizdim. Asi 15 km za mestem zajizdim pres louky k rece. Musim vyklickovat mokra mista a potucky, ale nalezam koleje az ke geru. Zdravim, ukazuji, ze tu budu spat, vitaji me, vsechno v pohode. Vecer prijde asi dalsi dest. A vola mi Alena, cyklisti spali dva dny v desti pred Totsocengelem a ted dojizdeji k Tsaagaan nuur a budou spat v jurtovem kempu.
Ujel jsem 243 km, z toho asi 140 km po asfaltu. Rano asi pojedu na Orkhonsky vodopad. Nevim kam jinam. Vsechny reky, co jsem prejizdel po moste na hlavni, byly totalne rozvodnene. A vsechny louky pod vodou. Musim se drzet hlavnich cest, kde jsou mosty.
Nez usinam, tak me jeste navstevuji tri mladi kluci na konich. Jsou zvedavi na motorku.
Spinac ventilatoru je uz na ceste, v pondeli by mel byt v UB. Zatim mam ventilator na manualni spinac. Akorat je otrava hlidat teplotu, ve stoje na teplomer nevidim.

Pro Honzu Skvora, on miluje opravovani na cestach, kdyz jel kolem sveta na Jawe, tak v Olgi menil loziska na ojnici. Tak tedy pro Honzu - ventilator mam zapojeny na spinaci od blinkru. Blinkry jsem jako naprostou zbytecnost sundal doma, ale spinac jsem nechal a ted se hodil. Ale stejne nevidim ve stoje na teplomer, tak to je nanic.

Na cem vlastne jedu.

Po te, co me anglicka CCM nechala s kleklou spojkou v albanskych horach, tak jsem se pokorne vratil ke KTM.
Z garaze v praci jsem reinkarnoval svoji starou dobrou KTM LC4 690, co jsem na ni zavodil. Mam na ni RallyRaid kit, coz znamena dve predni pridavne nadrze, celkem 24l, dojezd 450km. Predni maska, kde mam schovanou GPS a muzu se za ni trochu schovat na silnici. A spodni susplech s nadrzkou na 3l vody. Ten je uzasny, nepadaji mi nikde PET lahve. Pneu predni Michelin Desert, zadni Maxiss IT Desert, zesilene duse. Tasky Kriega.
Az na problem se spinacem ventilatoru, coz je problem resitelny, tak slape jak hodinky. Kousne i benzin 80oct, i kdyz to pak spatne tahne. Ale vetsinou mam v prednich nadrzich schovany 95oct z velkych mest, tak muzu michat. A u vetsiny pump je 92oct a na ten jede dobre.
Naviguji pomoci Garmin 60csx a OpenStreet map. Obcas pouziji v telefonu LocusMap. Mel jsem jeste v koptiku tablet s LocusMap, ale pri vibracich na roletach hrozne trpel, tak jsem ho sundal. A to jsem si na nej vyrobil specialni drzak se silentbloky.
Jako vubec nejlepsi je mongolsky autotlas, koupil jsem jej tady pred deseti lety, kdyz jsem odjizdel. Hlavne, kdyz v nem ukazu nazev mesta, tak si ho Mongol precte. Kdyz nazev vyslovim, tak mi nerozumi.

 

15.8. Tovsgon monastyr

Takova krasa, ze to snad ani nejde popsat.

Rano jinovatka a zima. Spal jsem 1558 mnm. Karimatka prestala drzet vzduch a tak mi k ranu byla zima. Diru nemuzu najit. V noci nahle prisla vichrice, stan na me lezel, placal sebou. Kolem se blyskalo, ale na me ani nekaplo. 
Rano fotim domaci, jak doji kravy. Fotil jsem je i vecer, ale to nemeli hezke svetlo. Reka pres noc trochu stoupla, asi sprchlo nahore.
Zkusim odbocit z hlavni a jet k Orchonskemu vodopadu a klasterum v horach. Snad tam budou mosty. U Orchonskeho vdp jsem sice uz byl se Zdenkou, ale nic lepsiho jsem v povodnove nouzi nevymyslel.
Rano jsem se poflakoval na slunicku a vyrazil az kolem 10hod. Pri baleni mi asistovali dve zvedave kozy. Rozloucil sem se dedou a babkou v geru. Napsali mi adresu, azbukou a psaci, abych jim poslal fotky, jak doji kravy. Na cestu mi jeste do kapsy strkali kozi syr.
V Tsenkher jsem natankoval 92oct, koupil novy model kravske konzervy (prvni po peti dnech) a vyptal se na cestu na Orchon. Ptal jsem se před obchodem, jestli se jede pres reky a zda je tam hloubka. Odpovedeli, ze ne, ale taky mohli myslet, ze odbocka neni za rekou...
Z vesnice se chytam spatnych koleji, koncim v louce plne vody. Tak zpatky, zeptat u geru (GerPS), pres mostek a uz uhanim. Cesta je chvili dobra, chvili hrozna sutrovita, chvili hluboke diry s bahnem a vodou, par malych brodiky, vsechno slo vyklickovat. Kdyz fotim, tak u me zastavuji dva Mongolove na motorce. Ozrali, neco vykrikuji. Nevaham, skaucu na motorku a okamzite odjizdim. Jeste za mnou neco krici. Kolem zelene louky, jaci, ovce, gery a zalesnene hrebinky. Po asi 30 km, v miste, kde se deli udoli a odhaduji, ze rovne je to do Orchonu, tak odbocuji doleva. Chci je jeste kouknout na Tovsgon monastyr, melo by to byt timto smerem. Prvni auto, co jede proti, je veliky LandCruiser a v nem ridic, tlumocnice a evropska dvojice s ditetem. Ptam se na cestu, ridic pres tlumocnici vysvetluje, ze musim pres sedlo a pak doprava, je to asi 40km. Jeste se ujistuji, ze na ceste nejsou hluboke brody. Nejsou.
Po ceste na sedlo potkavam nekolik ruskych dodavek Natasa s turisty, pak cisternu s benzinem - obrovsky nakladak, nechapu, jak muze projet a pak uz nikoho. Na sedle ovoo, spousta kvetin, nadherne vyhledy. Jsem stastny, takhle jsem si to predstavoval.
Pod sedlem v udoli preci jen brod je. Ale v pohode, nachazim si melcinu a snadno brodim. Koukaji na me jaci a kone. A dalsi sedlo, snad jeste krasnejsi. Vyjete koleje v trave, kolem modrinove lesy, zelene louky, kvetiny. Ze sedla zase dolu, kolem geru a po par km vyjezd mezi skalkami a balvany k parkovisti. Odsud se musi ke klasteru pesky nebo na koni.

Tohle mi nebudete verit! Jel jsem na koni!
Klaster Tovkhon je na zalesnene hore a nesmi se do nej autem ani na motorce. Poutnik, ci kajicnik, muze jit pesky nebo na koni. Ja jel na koni, hodinu tam a hodinu zpatky. Pujcil jsem si kone a jel lesem po rozbahnene stezce. Nejdrive do kopce k ovoo. Ovoo je zde poskladane ze stromu do pyramidy a ozdobene modrymi pruhy latky. Pak zase z kopce, kolem v lese rostly kozaky ci jake houby.
Stop, lhat se nema. Teda ta cesta lesem je pravda, ale s konem to bylo jinak. Mongolsky kluk mi privedl kone a at pry na nem jedu. Prr! Ja na koni neumim! Kluk nechape. No ja opravdu na koni neumim. Jak muzes neumet na koni, kdyz jezdis na motorce? No opravdu ne. Leda, ze by jsi me vedl za sebou na otezi. Kluk se rozzari, tak klidne! Asi tak probihal nas rozhovor. Ja anglicky, kluk asi tri slova anglicky a rukama a pantomima. Jeste se ujistuji, ze motorku mi tu ohlidaji a vyrazime. 
Zacatek byl dost utrpeni. Kratke trmeny a strasne sedlo bylo vystuzene nejakou trubkou, hruza. Ale konik byl fakt hodny, nezkousel zadne vylomeniny a poslusne slapal. Obcas bahno po kolena, obcas po trave, obcas pres kameny. Cesta byla hodne prochozena a hodne rozbahnena. Obcas me protahl krovim i vetvemi. Ale postupne jsem si zvykl a pak jsem ho i otezemi (tedy tim, co se drzi v rukou) dokazal nasmerovat, kam jsem chtel. Pak prisel klus. To neumim. Nadskakoval jsem na nem jak pytel orechu, batoh s fotakem me skakal skoro pres hlavu. Ale i to jsem casem nejak natrenoval. 
Klaster Tovkhon stoji na vysoke skale vulkanickeho puvodu. Nikdy pred tim me nedochazelo, jak je cele stredni Mongolsko vulkanicke. Skala neni moc videt, celou dobu se k ni dojizdi lesem. Dole pod skalou je parkoviste koni a jurta vyberciho vstupneho (3500TGR, tj.35CZK, jsou tu jednoduche pocty, staci oddelit dve nuly). Lezu nahoru na skalu po schodech. Klaster je nekolik drevenych chramku nalepenych na skale a tri jurty pro mnichy. Moc hezke. Na rozdil od Barmy a Indie a jinych budhistickych statu se do chramu nezouva. Mongolove na to kaslou. V chramu se klanim Budhovi, pronasim modlitbu za zdarne dokonceni cesty a hazim penize do kasicky. Pak jeste lezu na vrcholek skaly, kde je obrovske ovoo. Vystup je skoro horolezecky, nepohrdl bych jistenim. Kupodivu to zvladam v motorkarskych botech, boty Sidi jsou fakt povedene, da se v nich i chodit. Na rozdil od puvodnich Alpinstaru, v kterych jsem zavodil.
Na vrcholku je vyhled do kraje. Skala je provrtana nekolika lavovymi tunely, daji se prolezt skrz naskrz. Sestup je druhou stranou a je jiz mene narocny. Za celou dobu jsem zde potkal dve dvojice americanu a par Mongolu, parada. Mnisi dole nacvicuji nejake tance, rajtuji na koni a rozhodne se nemodli.
Zpatecni cesta na koni je uz pohoda. Uz jsem si zvyknul. Vedeme navic jednoho kone, ten se dost vzpouzi, tak ho kluk musi krotit a nema cas na me. Ale nevadi, ja uz si s konikem rozumim, uz me posloucha, kam ma jet a ze nema do rosti a do vetvi. Jen ten klus, ten mi porad nejde. A jeste srovnani s islandskymi konmi, to jsou mimochodnici a jsou fakt pohodlni.
Projeli jsme kolem kremenaku a dalsich samanskych houbicek, pak kolem ovoo, rozbahnenym lesem a vylet na koni konci. Hodinu tam a hodinu zpatky. Jsem tak rozlamany, ze snad ani nevylezu na motorku. Nejake turistkyni, spatne mluvici anglicky, se me zzelelo a venovala mi susenky a spoustu obdivu, kdyz jsem ji vypravel, kudy vsude jsem na motorce jel. Motorka ma zatim precvakane vsechny vypinace, helma visi jinak, ale to je normalni, helmu si jiste vsichni vyzkouseli. SPOT jsem sundal, takze vrtulnik nezavolali a GPS taky, takze data mi nevymazali. Mongolove jsou jak deti, naprosto bezelstne si se vsim hraji a na motorku hned lezou. To i pred obchodem nebo u benzinky. To se proste musi snaset, to sem patri.
Na koni jsem ujel odhadem 10km.

 

Onchorský vodopád

Kdyz vymenim kone zpatky za motorku, tak se ptam se honaku, kudy k mostu pres Orchon. Posilaji me pres sedlo. Po ceste potkavam dve holky, evropanky, jedou na konich s batuzky a za nimi zcela volne kluse nakladni kun se zavazadly. Frajerky. Pak take potkavam skupinu pesich, cast mi mava, cast me sleduje nevrazive. Nejspise francouzi... Za sedlem cesta klesa do udoli reky Orchon k mostu. Most je sileny! Polozricena drevena konstrukce, drevena vozovka do kopce a z kopce. Ale jezdi pres nej i nakladaky a kdovi, mozna tu jela i ta cisterna s benzinem, co jsem potkal. Brod tu neni, reka Orchon je velka a jeste rozvodnena. Mongolove jsou silenci. Za mostem jsem si fakt oddechl. 
Dalsi cesta do vesnice Bat-Ulzil je pres lavove pole. Tedy ono cele udoli reky Orchon je jedno velke lavove pole, zrejme tudy po staleti tekla lava a pak si nasla cestu reka. Ta je zarizla v kanonu. Nechce se mi to objizdet, vesnice je asi 8km na dohled. Jedu tedy po motorkove stope kolem el.vedeni. Dobry trenink, stopa je uzoucka, misty se protahuje mezi lavovymi skalkami. Vedle se jet neda, tam je ostra lava. Presne to, kdy se soustredim na jizdu a zapominam spinat ventilator. Vsiml jsem si vcas, kontrolaka jeste nesvitila, ale teplomer uz mel vsechny dilky. Chladici kapalinu si vezu, doleju. Pred vesnici je osklivy brod, ale nastesti i mustek pro motorky a mala auta. 
Tuto vesnici si pamatuji pred 11 lety jako mimoradne serednou s prasnymi ulicemi plnymi der. Nic se nezmenilo, jen ty diry jsou vetsi a hlubsi a pribyly dve benzinky.
Kousek odsud, miste zvanem Mogot jsou udajne dalsi termalni prameny s bazenkem. Ale nemam naladu na spolecnost, chci byt sam nekde u reky.
K Orchonskemu vodopadu je to 22 km lavou. Ano jede se po obrovskem lavovem proudu, co se tu udolim hrnul. Obcas pres ostre kameny, obcas a nastesti po pisku porostlem travou. Zleva pritekaji dve ricky, obe se brodi. Nemaji moc vody, ale brody jsou pres hnusne sutry. Pamatuji si je uz z minula. Potkavam dva motorkare! Italku Martu a polaka Simona. Marta jede na buhvicem mrnavem silnicnim od Suzuki (ze by Vstrom?) a Simon na Africe. Marta je z cesty dost zoufala, jede krokem. Opravnene, cest je opravdu spatna. Po ostrych kamenech, pres louze, bahnem. Blizi se boure, uz je videt dest, tak je nekamaradsky opustim se slibem, ze se potkame u vodopadu. V dalsim brodu skoro skacu na strechu Toyoty Prius. Uvizli ve vyjezdu. Vody neni moc, tak jdu pomoc. Jenze zjistuji, ze zatimco ja a chlapek tlacime, tak na zadnim sedadle drepi tri zenske. Nekompromisne je vyhanim, kupodivu poslouchaji. Naviguji ridicku na couvnuti a dalsi rozjezd a podrzet plnej a vyskocit nahoru na breh. Teda, tohle bych s LandCruiserem jel na redukci. A oni to jedou hybridnim Priusem. Ostatne na hlavni jsem nekolikrat predjizdel nakladaky, co vezly na korbe hybridni Priuse s UB znackou smer UB. Ty brody neprojely.
Prichazi boure, vidim ji a tak se stiham oblect do nepromoku. Jsem 5km od vodopadu. Ale mame zmenu, neni to ledajaka boure, ale krupobiti! To jsem tu jeste nemel. 
U Orchonskeho vdp.sok! Je tu zakladnovka GSM, spousta gerovych kempu, drevene domy. Kousek vedle je obchod, kde maji vodku a pivo a take par drobnosti k jidlu. Hnus, fuj, to tady pred 11lety nebylo. Vyjizdim vyse, tenkrat jsme se Zdenkou spali asi 6km proti proudu za brodem pres pritok. Pritok je ale zvednuty, je vecer, prsi a brod se mi vubec nelibi. Zajizdim tedy ke dvoum gerum na brehu ricky a oznamuji jim, ze budou mit na noc souseda. Jsem asi 2km nad vodopadem, vysilac i gerove kempy sice vidim, ale nevim o nich. Jen slezu z motorky, prestava prset. Stavim stan kousek od reky. Vedle jsou uvazani kone, za rekou se pasou jaci. Prichazi kluk z geru, okukuje, jak stavim stan a pak si leha vedle stanu do travy. Davam mu susenky, co me nechutnaji a vybaluji a varim a povidam mu. „Tady si rozbaluji spacak, ted se zuju, vemu si kalhoty, naleju vodu, ohreju ji na varici.“ Porad na nej mluvim, on spokojene prikivuje a chroupa susenky. Ne neni retardovany, proste Mongolove takovi jsou. Ma tu zenu a male dite a dedecka a babicku a lezi u me na trave, cuci na me a posloucha, jak mu cesky povidam. „Kolik mam uvarit kolinek? Soupnu tam konzervu hoveziho, snad bude dobra.“ Tak si povidam jako sam pro sebe a on me vdecne posloucha a pritakava.
Boure uplne odesla a je nadherny vecer. Fotograficky, krasne svetlo, chodim po okoli. Kluk zatim tluce spacky na slunicku za stanem. Fotim jeho syna a dedecka, jak stipou drivi, jeho zenu, jak dava ohlavku hribeti, uvazane kone, pasouci se kone. Prekrasny vecer. Pak se kluk najednou zveda a jde pomahat zene ke konim. Slunce zapada do seredneho mraku, asi prijde jeste dalsi slejvak.
Dneska jdu poprve spat v perovce a lituji, ze nemam tlusty spacak. Je 5 C, co bude rano? Snih?
Ostatne vsimnul jsem si, ze Mongolsti pastevci jsou jeste po soumraku dost aktivni. Za to rano, to vylezaji z jurt, az kdyz je slunce vysoko. Ja si myslim, ze proto, ze rano je kosa a oni jednoduse cekaji, az se otepli.
Spim 1880mnm.

Najeto 143km na motorce a 10km na koni.

 

16.8. Orchon - Uyanga 

Bourka se nakonec nekonala, vyprsela se za horami. Rano byly 3C a jinovatka, tedy uz standard. Spani v perove bunde se osvedcilo, i pres vyfouklou karimarku me bylo teplo. Rano jsem nasel diru a zalepil, snad to bude dobre.
Nevim proc, ale sousede vecer tri kone pripoutali jednotlive ke kulum asi 200m od sebe. Kone celou noc rzali a rzali.
Orchonsky vodopad je hezky, ale mnozstvi turistu je pro me neunosne. Vyfotim a hned mizim. Vracim se do Bat-Olzij, nakupuji, tankuji.

Dalsi cast cesty si zaslouzi vlastni clanek.  Nejhezci, co jsem zatim projizdel. Z Bat-Olzij jsem to vzal na Ujanga. Cesta vedla nejdrive zelenym udolim s rickou a spoustou koni a geru. Ricku jsem snadno prebrodil a cesta zmizela v modrinovem lese. Byla kamenita, rozbita, misty po ni tekl potok. Jel jsem pomalu, jednicka, dvojka, skakal po kamenech, brodil louze. Lesem a pres louky jsem postupne vyjel na sedlo s ovoo 2255 mnm. Nade mnou byly vrcholky hor 3165mnm. Vrcholky byly kamenite, nezalesne, občas porostle kleci, jinak vsude kolem hluboke modrinove lesy. Nad sedlem krouzili dravci. Kolem behali svisti a sysli. Pripominalo mi to poloniny na Zakarpande. Po stale hrozne kamenite ceste sjizdim do udoli. Tady uz nejsou lesy a jsou tu gery, jaci, kozy. Uz zdalky vidim misto, kde cesta prekracuje potok z boku. Louka je cela podmacena a vsude stoji voda. Ale cesta je celkem sucha. Z dalky je videt z mostek. Z blizka je mostek prolomeny. Ale da se s trochou sikovnosti prejet. Jedu dale do udoli a z boku od vysokych hor priteka dalsi potok. Mostek je v poradku, ale dostat se k nemu je pres asi 300 m louzi a bahna nemozne. Dvacet minut jsem to prochazel a zkoumal. Jako drive s kajakem jsem si nasel cestu divokou pereji, tak ted si hledam cestu pro motorku. Nasel jsem, prosel, zapamatoval orientacni body. Jen jedno misto je pres mekke bahno, pred nim kameni, za nim trava. Jedu, klickuju presne nalezenou stopu, do bahna si poradne pridam a na trave vybiram smyk. Pak uz jen jednoduchy prejezd mostku a je to.
Z boku od geru v udoli prijizdi motorka. Nechavam ji jet pres sebou a nekolik dalsich jednoduchych brodu si nechavam najet. Pak fotim a malem mi ujizdeji. To by byla chyba, pred nami je ricka. Je rozlita ve sterku, ale presto bylo jedno misto hluboke, ze mi caklo vrchem do bot. Jedu presne podle motorky prede mnou a vse prekonavam. Oni odbocuji do udoli doleva a ja se sapu ostrym vyjezdem za jedna do dalsiho sedla. Potkavam pasaky na konich, potvrzuji mi cestu. Na sedlo k ovoo zase skacu na jednicku po kamenech. Tak jak predchozi usek asi 50 km byl uzasny a nadherny, tak za sedlem je sok. Cesta tady uz klesa do Uyanga a v udoli je povrchovy dul, asi na zlato. Cele udoli v delce asi 5 km je rozoorane a prekopane. Velke bagry, velke nakladaky.
Pred Uyanga prejizdim reku Ongi gol. Chvili jsem si pohraval a myslenkou, ze bych vyjel do vysokych hor na misto zvane Osm jezer. Pry uzasne a nadherne misto. Ale Alena me varovala, ze cesta je hodne narocna a porad se brodi. Koukam z dreveneho mostu na ricku a napad me rychle prechazi. Je rozvodnena.
Z Uyanga jsem chtel jet na Zuunbajan-Ulaan podel reky Ongi gol. Po levem brehu ne, tam pritekaji ty ricky, co jsem brodil v horach. Zkusim pravy breh. Koncim hned po 5 km, zprava se vleva nevyznamna ricka, ovsem rozvodnena a cele udoli je podmacena louka. Kousek do louky najizdim po stope auta, nez narazim na rozvodnenou ricku a pak jsem rad, ze jsem z rozbahnene louky zase vyjel. Tudy ne. Navic pruzkumem map zjistuji, ze v zadne mape neni vyznacen most pred Zunbanjan-Ulaan pres Ongi gol. A to kombinuji mng atlas a opensource mapy, kde jsou mosty vyznaceny. Musim tedy na hlavni silnici, tentokrat na jeji jizni vetev k Arvajcheru. Cesta sleduje el draty a vede udolickem, kterym se před par dny prohnala poradna povoden. Vsechno je preorane. Cesta se nastesti vyhupuje na planinu nad udolim, ale i tak je casto prerusena prurvami, kudy se hnala voda. Neco objizdim, neco jde projet korytem. Vesnici Taragt jen projizdim. Na navsi nemaji sochu kone, ale nejakeho chlapa. Tak to nic moc, kun je nejlepsi. Po planinach valim docela rychle az do Arvajcheru. Z Uyangy do Arvajcheru uz je polopoustni planina, ted po destich zelena. A jizne od Arvajcheru uz zacina Gobi. Tady najizdim na asfaltovou silnici a po ni prejizdim most pres Ongi gol. Pekne rozvodneny. To je ta reka, kterou jsem prejizdel na jihu po moste na zacatku vyletu. Byla to prvni rozvodnena reka, na kterou jsem pri ceste dole Gobi narazil. Dezinfikovali me tam motorku.

30km za Arvajcherem sjizdim z asfaltu a podel el.vedeni jedu po vyjetych kolejich na Kujirt. Krasna krajina, zelene kopecky, stada jaku a koni. Vsude behaji sysli. Cesta hezky ubiha, koleje jsou hladke, obcas jedu vedle po trave. Pres dve mensi sedla a pak pres velikou planinu prijizdim po 55 km do Kujirt. Stocil jsem se takhle na sever, jednak jsem utekl z pouste do zeleneho a hlavne jsem se v Kujirt chtel vykoupat. Mel tu byt horky pramen. Jenze ouha, zatimco v Jargalantu to byl krasny bazenek v krateru sopky, obklopeny modrinovym lesem, tak tady je to panelakove sanatorim. Takovy omyl, rychle pryc. Otravene vyjizdim asi 15 km po kopeckach za mesto smerem na severovychod. Uz nejsou tak hezke, ale porad zelene. Nachazim si jurtu u ktere stoji maly dreveny domek. Ale je to tu divne, vsude bordel, sice dve male deti, ale chlapek vypada fak podivne. Mizim a prehupuji se do dalsiho udoli. Tady jsou v jurte dva starsi manzele. Chapou, ze chci vedle spat a vypadaji normalne. Vecer doji kravy, pode mnou v udolicku se pasou kone. Chlapik obdivuje motorku, umi par slov rusky. Ukazuje mi na protejsim kopci stado ovci, ze jsou jeho a ze je bude muset prihnat. Po zapadu slunce bere motorku a ovce na ni ze vzdalenosti asi 2 km prihani. Mongolove pasou tak, ze stado koni, krav a ovci nechavaji pres den uplne volne, bez dozoru. Jurtu maji vzdy na kopecku s vyhlidkou a kazdy spravny Mongol ma poradny triedr nebo aspon kukatko. Vecer obhlednou kopce nebo je objedou na motorce ci na koni, stado najdou a prizenou.
Najel jsem 254 km, hodne tomu pridala zajizdka na Arvajcher. Z toho asi 50 km byla ta nadhera v horach. Spim 1700 mnm, je 15C, ale fouka, tak sedim v perovce. Pres den bylo v horach kolem 18 C a dole na pousti 25 C.
Vaham, kam zitra. Mam dva az tri dny do UB, kam prijede cidlo. Zatim ho sleduji na trase Praha - Pariz – Peking - Korea. Casu dost, tak mozna zamirim na sever k vulkanu Togoo. Je to dalka a je to turisticka atrakce. Ale na fotkach se mi to libilo. Rano se stavim za kopcem v monastyru Shanka, slozim poklonu Budhovi a ono se ukaze.

 

17.8. jezero Ogij nuur

Rano za svitani me budi domaci, jak nakladaji ovce a kravy na nakladacek. Je sobota, zrejme je nekde v okoli trh. Odjizdi jen muz, zena doji kravy, rozhani kozy. To se asi chlap vrati pekne nalitej. I kdyz tenhle vypadal docela inteligentne.
Dotahuji na motorce vsechny srouby, jak jedu po roletach, tak se necekane povoluji. Koptik a ramy na tasky byly cele volne. Take dotahuji a mazu retez. A menim si sklo v brylich. Nakonec se rozhoduji, ze se nepozenu za dalsi pochybnou turistickou atrakci stovky kilometru a radeji se budu toulat stepi a zelenymi kopecky mezi Kharkhorinem a UB. Kouknu se na Mongol Els, to jsou duny a pak zkusim projet park Chustaj, kde byli poprve vysazeni kone Prevalskeho z Francie.
Asi 3 km ode me je asfaltka, ale nechce se mi na ni, tak se ke klasteru Shank houpu po kopeckach bez cest. Vysazuje ventilator, kroucene spoje na dratech nevydrzely vibrace. Ne, pajku jsem fakt nesehnal.
Klaster je docela velky a nastesti prosty turistu. Skladam poklonu Budhovi a jedu po asfaltu do Kharkhorinu. To je seredne mesto, misto sochy kone maji vystaveny sovetsky pasovy traktor. Reka Orchon zde vyteka z kopcu a rozleva se do urodne niziny, ktera je obdelana. Klaster je porad stejny, obrovska zed, par drevenych domecku, ani neslezam z motorky, pred 11 lety mi to stacilo.
K jezeru Ogij nuur vede asfaltka. Po asi 40 km konci a uz se zase jede po vyjetych kolejich stepi. Jezero je velike, kolem jsou videt gerove kempy. Stocim se tady na vychod, jen musim kolem jezera prejet udoli, kde se lesknou vodni plochy. Sedim u ovoo na sedle pred jezerem. Je tu neuveritelne mnozstvi much a hmyzu.
Jezero je Machac, vali se tu spousta mistbich turistů, chytaji ryby, koupou se. Hnus, fuj. Jezero ma jako jedno z mala sterkove a ne bahnite brehy.
Dalsi cesta je to nejnudnejsi, co jsem v MNG zazil. Myslel jsem, ze budou zelene kopecky a ona je to placata a zlutou travou porostla step, rovna nudna step. Zadne zelene kopecky, zadne stromy. Asi 20km jedu po kamenite piste a pak najizdim na asfalt. Vsude kolem v prolaklinach drzi jezera vody. Tady to na off-road k MongolEls moc nevypada. Co dal? Podle mapy jsem nic nevymyslel. Smer UB je akorat narodni park Chustaj, kde jsou Prevalaci. To neni spatna volba. Sice turisticka atrakce, ale pred 10lety se mi tam docela libilo. Spunty do usi a 230km valim po asfaltu. Kolem fadni krajina, obcas naznaky malinkych pisecnych dun, asi tu byvala jezera. Za krizovatkou s jizni vetvi asfaltove silnice prejizdim Tuul gol. Jak jinak, rozvodneny. Za mostem chvili bloudim v rozpalene krajine plne malinkych musek. Kdyz sundam bryle, vzdy si jich pak nekolik vezu s sebou. Hledam cestu, jak objet Chustaj park kolem dokola. Pouze v MNG atlase je, v jinych mapach neni. Bloudim, najizdim do udoli, kde nejsou stopy aut a koncim v malych roklich. Je 35 C, mouchy se muzou zblaznit. To nema cenu. Vracim se na silnici. Jeste 20 km, kupuji si pivo, co jsme s Romanem pred 10lety jedli a odbocuji na centrum parku. Vyjete koleje v pisku,  vedle cesty vlevo male duny a vpravo obrovske obdelane pole. Na brane parku mi prodavaji vstupenku a durazne upozornuji, ze uvnitr parku se nesmi taborit. A ze nejlepsi cas na pozorovani je v 6 rano. Tak stavim stan na louce proti jurtovemu resortu. Taboreni, zachody a sprchy mam volne k pouziti v cene vstupneho do parku. Sprchy vyuzivam, restauraci ne. Smrdi varenym skopovym a nejaci amici si tam se mnou chteli povidat, bohuzel o tom, jak je Mng uzasne, ze si pujcili mistni motorky, strasne shity a ze byli v Charhorinu. Davam si radeji u stanu konzervu polskeho veproveho, jako lunchmeat, co jsem koupil v Charchorinu. Schovany za stanem si davam svoje pivo a povidam si s motorkou.
Je strasne vedro, mouchy otravuji, fouka vitr a od zapadu se zenou mraky. Bude dalsi boure.

Vite jak Mongolove bojuji proti muchnickam? Zapali kus vyschleho konskeho trusu. Smrdi to pekelne, ale funguje to. A smrdi to mene nez zapalena pet flaska, coz take delaji a take to funguje.

Najel jsem 384km. Z toho asi 300km po asfaltu.

 

18.8. koně Převalského

Nebyl jsem liny vstat v 5:30, sbalit se a s prvnimi paprsky chvili po seste hod vjet do narodniho parku Chustaj. V noci byla pro zmenu boure s blesky a slejvakem.
Kone Prevalskeho jsou v Mongolsku ve trech narodnich parcich. TachinGol (nejsem si jist s presnym nazvem) je severozapadne od Chovdu a vedou ho francouzi. Tachin Tal je jihozapadne od Chovdu v prisne strezene rezervaci GobiB, sem jezdi kone z Prahy a sem jsem chtel dojet, kdyby me nezastavily povodne v Gobi. Tak jsem alespon navstivil park Chustaj. Ten je nejstarsi, je kousek od UB, takze hodne lidi a kone zde nemaji dostatek plachosti. Coz je pro navstevniky samozrejme vyhoda.
Jel jsem nadhernou ranni sluncem zalitou krajinou. Prvni stado jsem potkal asi po 5 km. Pasli se na kopecku u cesty a postupne odbehli za hreben. Dojel jsem k byvale ranger station a odbocil doprava do udolicka. Tady jsem kone pozoroval pred 10lety. Prvni stado bylo hned po kilometru. Dalsi za chvili a dalsi a dalsi. Dva hrebci si vykracovali po ceste a kdyz videli motorku, tak odbocili do louky jen kousek. Dojel jsem az na konec povolene cesty ke znacce, asi 3 km od odbocky. Pak jsem se vracel zpet a u jednoho stada jsem

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE