Cesta do Monaka na 125 ccm

Jak to vzniklo... 

"Táto nepojedeme na fichtlu na GrossGlockner?" A tak se začal skládat nový motor na Mustanga. Poskládal se a po 200 Km se zadřel na spodku. Pořídili jsme tedy Varadero, já jsem začal připravovat stroj k obrazu svému a během února-července jsme diskutovali, kam tedy vlastně pojedeme. Jestli na GrossGlockner nebo dál... a už to přišlo "A když už budeme tady, tak bychom mohli" - a tom byl vlastně celý trip. Nakonec byl plán jet do Benátek přes GrossGlockner a nějaká další místa v Itálii.

Mezitím, co já jsem si připravoval svoje Varadero 125 z roku 2004, tátovi se zalíbil jeden novější Vstrom z roku 2019, místo jeho aktuálního 2003 modelu. Čili naše finální sestava je:

Kongošt - https://www.motorkari.cz/motorka/?mid=134150

Táta - Suzuki V-strom 1050XT 2019

Den 1

Máme zabaleno, naplánovaných 2500 Km, já kurtuji kufry k nosiči a vyrážíme směr Kitzbühel. Ze začátku jsme oba nervózní z problémů, které mohou buď na cestě, nebo na motorkách nastat. Jedeme hodně klidným tempem, přeci jen mám v bočním kufrech 20 Kg a v horním 10 - motorka se chová úplně jinak. 

Průběžně zastavujeme na Benzínkách. Nějaká Molka u Budějovic a pak další v Rakousku a spousty dalších. Ten první den by se dalo říct, že zhruba po 150-200 Km. 

Přejíždíme tedy hranice s Rakouskem a pokračujeme na Kitzbühel. Víme, že budeme rádi když stihneme vůbec check-in, natož večeři. Ubytujeme se pozdě k večeru v místním hotelu pár kilometrů za městem a jedeme jen na tátovo motorce do Mekáče. Jediný způsob, kde se o půlnoci najíst. Za den jsme najeli 550 Km, což byl náš rekord za jeden den. Okolo druhé hodiny ráno jdeme spát, abychom další den mohli vyrazit dále.

Den 2

Vstáváme někdy k ránu, dnešek je v plánu kratší. Ráno, po snídani, vyrážíme na Hahnenkamm, podívat se na sjezdovku. Pokračujeme směr Gerlos navštívit naší známou, u které jsme se pravidelně ubytovávali každý rok, když jsme jezdili na lyže. Cestou zajíždíme na polňačku a vyjedeme si na Umbrellu, kde jsem lyžoval jako tří-letý kluk. Chvilku jsme pokecali s naší známou a pokračujeme pod GrossGlockner s tím, že pod ním přespíme a druhý den na něj vyjedeme. Jedeme tedy přes Krimmler, zaplatíme poplatek za horskou silnici, já nasazuji Gopro a užívám si zatáčky až dolů. Najednou mi volá táta "Hele a nechtěl bys alespoň zastavit a podívat se na ty vodopády?" - odpovídám, že už jedu nahoru, že jsem si užíval zatáčky. Uděláme pár fotek a jedeme směr nejbližší jídlo. Zastavujeme kousek dál v Bille, kde si dáme nějakou bagetu a pokračujeme podle navigace dál. Já už poznávám cestu a říkám tátovi "Není tohle už ten GrossGlockner?" Řadím tedy za 2 a škrábu Varánka 40 Km/hod nahoru. 

S tátou se domlouvám na srazu nahoře, aby si on užil trošku zatáčky a nemusel jet 40. Já škrábu Varana dále a po chvilce stavím na fotky a rychlý Relax džusík. Po pauze pokračuji dál. Táta stojí nahoře pod vrcholem a pokuřuje si. Vjíždíme tedy na kostkatou silnici typickou pro finální výjezd na GrossGlockner, já řadím za 1. Vyjedeme nahoru, já vytahuji noťas a kopíruji si kartu z Gopra do noťasu. Karta naformátovaná, vyrážíme dolů do hotelu.

Dáváme si kuřízek, trošku umyju motorku a zároveň nám vyčistím a namažu řetězy a jdem spát. 

Den 3

Dnešní plán je vyjet si na GrossGlockner Kaiser-Franz-Josefs-Höhe a pokračovat přes Cortinu až na Passo dello Stelvio. Máme vyhlídnutý jeden hotel úplně nahoře, ale ten objednáme až si budeme jistí, že to stihneme. Ráno tedy škrábu Varana znova do výšin, kupodivu na tuto stranu kopce to docele jede. Až mě udivuje, že chvílemi jedu 70. Vyjedeme nahoru, nakoupíme dárky přítelkyním a známým a jedeme směr Itálie. 

Projíždíme hranice Rakousko-Itálie. Dáme si pauzu a kouření u značky a pokračujeme směr Cortina. Tady si svlékám bundu a jedu pouze v moto-triku, což byla ve výsledku asi chyba. Nakonec jsem překonal strach a i bez bundy s chrániči se mi daří škrtat stupačkami na Italské silnici. Koukneme se na sjezdovku s tím, že se tam i najíme, nicméně jelen za 70 euro nás moc nelákal. Přesouváme se tedy do centra, kde si dáváme pizzu. Tuňáková byla dobrá. 

Po obědě pokračujeme na Passo dello Stelvio. Popojíždím někde v koloně a koukám na mapy... vidím, že budeme spát v podstatě na Švýcarských hranicích. Vytáčím tedy tátu "Hele a nezajedeme zítra alespoň na kousek do Švýcarska se vyfotit u značky Švýcarsko?" - jo to by šlo. Znovu koukám na mapy "Hele a co kdybychom jeli na tuhle horu, však to je kousek a je to vyšší jak 4000m, pak bychom to projeli do Benátek." - jo to by šlo. "Hele a táto víš, že od tý hory je 200 Km Mont Blanc? Co kdybych dojeli až tam, vykašlali se na Benátky a místo nich jeli někam do Janova?" - no ty ses asi úplne zbláznil ne? Oba už jsme byli ale klidnější, že se nic nepokazilo, tak počítáme o kolik by to bylo prodloužení celkové trasy, shodneme se, že by to šlo ujet ale budeme muset značnou část Itálie po dálnici a vyřadit Passo Tonale. Nakonec táta pronese "Tak ale pojedeme do Monaka, to je od Mont Blacu dolů skoro stejné." - ano, tak vznikl náš trip do Monaka.

Přijíždíme pod Stelvio. Mám za sebou 400 Km, jsem unavený, takže to žádná pila není, ale to v těch vracečkách ani nejde. Užívám si krásnou krajinu a jedu svým tempem, chvílemi i na jedničku, nahorů. Okolo deváté jsme nahoře, ubytujeme se, dáme si předem domluvenou večeři na takhle pozní hodinu a jdeme odnést kufry na pokoj. Já tátovi říkám "Jedem to projet tady do terénu, odneseme kufry a jedem dokud je trošku světlo." - no fakt super nápad. Po tmě přejíždím první 30 cm díru a tlumiče na dorazy. Motorka naštěstí v pohodě, kousek to ještě projedem, dáme fotku a jedeme zpět na pokoj. Dnes najeto 450 Km. 

Den 4

 Ráno si dáváme výbornou snídani, zahříváme a mažeme motorky a jedeme směrem Davos do Švýcarska. Přejedeme hory a píše operátor. Chtějí 75 Kč / MB. Voláme tam, táta kupuje 2 GB za 2000 Kč a jedeme dál, to na mapy a zprávy bude stačit i na zpáteční cestu. Projedeme spousty a spousty zatáček a přijíždíme do Davosu. Dáme zas nějaké fotky a oběd z místního ochodu, nějaký toust. No a musíme pospíchat - čeká nás 550 Km.

Najíždíme na Švýcarskou dálnici, kupujeme známku a letíme "pilu" do Itálie. Cesta kolem Milána je za trest, stavíme každých 80 Km na pití, budík ukazuje 43 stupňů. Peču se, nemít písničky v helmě, asi na té rovině chcípnu. 

K večeru, po skoro celém dni dálnici, přijíždíme pod Mont Blanc do Courmayeuru. Zastavíme na parkovišti a začínáme volat rodině, co nás to napadlo za blbost a kde jsme. Ubytujeme se a během kouření potkáváme jednoho Brita. Povídá nám o svojí garáži a jak objel a Vstromu tohle a tamhleto.

Hodíme věci na pokoj, převlíknem se a jdeme do centra na výborné špagety a zmrzlinu. Pro dnešek 530 Km, ale zvládli jsme to. 

Den 5

Ráno zahříváme motorky v teplé garáži v hotelu, já mažu řetěz a jedeme směr Mont Blanc Tunnel. Projíždíme 12 Km dlouhý tunel a najednou jsme ve Francii v Chamonix. Projdeme si město, nakoupíme suvenýry a míříme už směr Monako. Opět kvůli prodloužené trase z 90% po dálnici. 

Najíždíme na nezajímavou dálnici, kterou pokračujeme až do Monaka. Pauzy máme nastavené krátké, navíc mě začíná bolet hlava. Projíždíme nějaký tunel, ve kterém je kolona. Volnoběh točí 3tis a najednou mi na budíku skáče 6. čárka. Začínám mít strach ale z fór tuším, že by to ventilátor (který během cesty spínal hodněkrát i na páté čárce) měl rychle shodit na 5 čárek. Ale opak je pravdou, větrák hučí, já stojím v tunelu a najednou už sedmá čárka. Zastavím na čecha hned za tunelem, volám tátovi přes telefon (Sena už nestačí na takovou dálku), že jsem musel zastavit a nechat vychladnout. Jakmile mi skočí pátá čárka, startuji a jedu. V koloně ještě seřizuji volnoběh za stojícími auty ke 2,5 tisícům. 

Najíždíme na dálnici na pobřeží, začíná mi být už fakt špatně, pocitově jako úžeh. Po této dálnici to docela jede, je to skoro pořád z mírného kopce, všude letím 120 i naložený. Přijíždíme do Monaka a bloudíme celé dvě hodiny po Monaku, já v motobundě úplně zlitý jak prase. Nakonec konečně nacházíme hotel Columbus a rozpečený ze 40 stupňů v bundě, vcházím do 20 stupňů na recepci. Dám si nucenou sprchu, abych ze sebe "smyl nemoc" a jdeme do nejbližšího Mekáče. Dáme večeři a já usínám brzy.

Den 6

Vstáváme a vycházíme na snídani, dám si pouze jogurt, už je mi zle. Jdeme si projít Monte Carlo, já si beru Nurofen. Potkáváme na okruhu formulí toho samého Brita z Courmayeuru. Dokonce byl na stejném hotelu jako my, i v Monaku. Vykoupeme se v moři a já odcházím na pokoj. Trošku se zchladit a odpočinout si, beru si další Nurofen a po zoufalém dopoledním hledání dárku pro přítelkyni sedáme na motorky a jedeme objet Monte Carlo a najít ideální dárek. Zastavujeme pod palácem a vycházím kopec s horečkou nahoru. Super - dárek jsem sehnal. Odcházím na pokoj a jdu spát brzy. Není mi vůbec dobře. Bojíme se, že budeme muset zpáteční cestu natáhnout, že to nezvládnu. 

Den 7

Vstáváme tak, abychom stihli dnešních 600 Km do Lichtenštejnska. Plán je dojet co nejdál, kam dojedeme, tam prostě dojedeme. Ráno si ze zoufalství kupuji perlivou vodu na recpci za 200 Kč, beru si Nurofen a jdeme do garáží. Batoh už je gumicukuji na zadní sedlo, nechce se mi to balit. Jak jsme byli někde dva dny na stejném místě, tak jsem vyndaval hodně věcí. Sedáme na stroje a jedeme z Monaka - na první pumpě si koupíme něco k jídlu, zakouříme a já namažu řetězy. 

Pokračujeme po dálnicích pořád dál až do Švýcarska, projedeme opět kus Švýcarskem po dálnicích a na vjezdu do Lichtenštjnska (pár km před ním) vidíme, že se blíží extrémní slejvák. Zastavujeme tedy a preventivně nasazujeme nepromoky - což se fakt vyplatilo, protože jen co jsem oblékl poslední část, začal neskutečný slejvák. 

Přijíždíme do Vaduzu, kde máme zarezervovaný hotel, zaujal na check-in pomocí terminálu, ze kterého i vyjede karta od pokoje, takže nepotřebujete ani obsluhu. Dnes ujeto něco okolo 600 Km. Přesně to nemám změřené. 

Den 8

Ráno mi je pořád blbě, beru tedy rovnou Nurefen. Ke snídani si dám jednu housku a snad litr džusu (byl jsem celou dobu extrémně dehydratovaný, pořád jsem chtěl pít) a jedeme v nepromocích pro suvenýry z Lichtenštejnska - primárně pro vlaječky. 

Pokračujeme na Mnichov, kde si dáme k obědu Mekáč. Z Mnichova jedeme na Cheb a ze západu přijíždíme zpět to ČR. Víme, že nějakých 150 Km od hranic už je nic. Okolo sedmi večer přijíždíme domů. Pro dnešek najeto 630 Km. Na tripu 3,5tis kilometrů, projeto 7 států a to všechno na 125cc! 

Máme oba radost a plánujeme už teď další trip na příští rok. Já jsem si poležel po cestě domů týden v posteli s horečkami.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE