Silk Road, třetí etapa

První etapu si můžete přečíst zde, druhou zde a zde.

Den první, sobota 17.6.2023 – odlet

Jsme v Mnichově na letišti a za chvíli odlétáme do Tádžiku. Na plánování další trasy jsme měli více než devět měsíců. Bohužel stále není otevřený přímý přechod nahoře na Pamíru mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem, tak volíme objezdovou trasu přes Uzbekistán…
Hlavní část našeho letošního cestování je naplánovaná na podzim. Ale máme tam motorky, tak proč toho pořádně nevyužít a neudělat si další výlet. Je to otázka pouze letenky, vše ostatní je v těchto zemích zhruba za 60-70 % běžných evropských cen. A tak vznikl plán na tento okruh. A jelikož jsme velká parta se spoustou kamarádů, nabídli jsme možnost poznat Asii i dalším. Takže první parta (je nás pouze sedm, Pavel za námi přiletí za 4 dny do Osh) dnes odlétá do Dušanbe, kde si zítra vyzvedneme naše motorky (snad) a pojedeme přes Uzbekistán do Biškeku v Kyrgyzstánu. No a tam přiletí druhá skupina a vystřídáme se. My odletíme domů a oni pojedou zpět do Dušanbe podobnou trasou, ale obráceně. Nádherně vymyšleno - logisticky zcela jednoduché a naprosto bez jakýchkoliv rizik… 🤣 No, jak tohle dopadne…

Den druhý, neděle 18.6.2023 – Dušanbe

Je ráno před šestou, a právě jsme se vymotali z letiště. Letěli jsme se Somon Air, Tádžikistánskou národní společností. Je to jediné přímé spojení, a za slušné peníze (letenka cca 300 EUR). Samozřejmě, že to není úplný luxus, ale podařilo se nám při odbavení v Mnichově vyžebrat sedadla u exitu, takže bylo alespoň místo na nohy…

Bereme taxíky (a potkáváme zde chlapíka, co už nás vezl) a odjíždíme do rezervovaného ubytování Almaz Gues House, kde jsme bydleli posledně. Přestože je takhle brzy ráno, už na nás čekají a vítají jak staré známé. Natahujeme budíka na desátou a rychle na kutě.
Po malé snídani vyrážíme pro motorky a auto. Azíz, u kterého vše máme již 9 měsíců vše zaparkované, má firmu 400 metrů od ubytování. Velká paráda - vše je zde! A tak začínáme s kontrolou a malým servisem před odjezdem. Podstatné, tedy servis po 10ti tisících km (vlastně po 11.000), nám přes zimu udělal Azíz. Takže jenom preventivně přezout 2 kola, zkontrolovat, vyčistit a namazat…

No, i tak nám to vzalo přes 4 hodiny… Přejíždíme do ubytování, kde vykrámujeme vše z motorek a auta a celé to znovu, včetně věcí s kterými jsme přiletěli, přeskládáme na své místo. Jdeme na večeři do oblíbené hospody a večer ještě klábosíme na dvoře penzionu. Kolem jedenácté se parta pomalu rozchází a jeden po druhém odpadá. Ten let se na tom lehce podepsal a je potřeba se vyspat. Ráno vyrážíme!

Den třetí, pondělí 19.6.2023 – Chudžand

Snídaně v osm, v devět odjezd. Máme před sebou lehce přes 300 km, po asfaltu. Takže „na pohodu“. Vymotat se z Dušanbe nám ale bere skoro 45 minut. A potom už nádherná krajina v horách a skvělé výhledy na okolí. Cesta nám ubíhá, a tak i s nezbytnými pauzami na focení jsme za necelou hodinu a půl a ujetých devadesáti kilometrech u Tunelu Anzob.

O něm jsem, respektive jeho stavu a dobrodružství spojené s průjezdem, psal v minulém článku, takže teď jen krátké video pro doložení…

 

Pokračujeme dál, přes Aynido Shahristonu. Horské průsmyky a serpentýny v horách – pecka! Dále už to stojí za prd, průjezd Shahristonem neskutečná pakárna a pohled na strašné město. Následuje nudný průjezd nížinou přes město Istaravšan do Chudžandu. Tady je cíl dnešní etapy. Hodně slušný hotel Sugdiyon, za srandovní cenu a přímo v centru. Zaparkovat, rychle se ubytovat a odchod na prohlídku města, večeři a pivo.

Dnes ujeto 310 km, trasa: https://mapy.cz/s/cenusocusu

Den čtvrtý, úterý 20.6.2023 – Namangan

Ráno odjezd v devět hodin. Využíváme luxusu našeho hotelu a dobře posnídáme. Včera jsme proložili pivo skvělým koňakem, a tak není kam spěchat… Za hodinku jsme na hranicích a přejíždíme do Uzbekistánu. Odbavení v pohodě, už nám to přijde jako standardní proces. Pro jistotu ale ještě jednou ověřujeme, zda nebude problém, až tudy pojedou zpět na stejných motorkách naši kamarádi. Nebude.

Kolem jedenácté jsme v Oybeku, v prvním příhraničním městě v Uzbekistánu. Pokračujeme podle hranic směrem na Olmaliq. Nuda, nížina a nic k vidění. Za městem se vše ale mění a stoupáme do hor. Pěkná silnice a parádní příroda. Jedeme podle řeky Ohangaron směr Angren. V Angrenu dáváme lehký pozdní oběd a pokračujeme dále. Silnice vede kolem jezera, které má stejné jméno jako řeka, a cesta ubíhá. Směr Namangan, pořád moc pěkná krajina, počasí nám také vychází. Co víc si přát… Moc pěkným zážitkem je přejezd Horského Sedla Kamčik (2.268 m). Dobrý asfalt, zatáčky a minimálně tři výhledová místa ke kochání! Zhruba po dalších 40ti kilometrech ale paráda končí, sjíždíme dolů a posledních 85 km je jenom přejezd do cíle.

V Namanganu jsme před sedmou večer, ubytování máme v hotelu Shedevr Plazza, kde každý máme vlastní „jednolůžák“. Cena se snídaní je 26 USD/osoba… No, nekup to!
Dnes ujeto přes 370 km, trasa: https://mapy.cz/s/gakapapepu

Den pátý, středa 21.6.2023 – Džalal Abad, Kyrgyzstán

Poslední den v „civilizaci“ je před námi. Je smutné, co v dnešní době musíš absolvovat, aby jsi se dostal z bodu A do bodu B. Stačí nesmyslné (alespoň pro mě) uzavření hranice mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem, a rázem jsou z toho 4 dny navíc, dvoje hranice a napůl nezáživný přesun přes Uzbekistán...

Kolem desáté jsme na čáře. Odbavení opět v pohodě a za necelé tři hoďky jsme konečně v Kyrgyzstánu! V Osh už na nás čeká Pavel, který přiletěl ráno v šest z Prahy. Jsme komplet a vyrážíme dál, směr Džalal Abad. Jsou tři odpoledne a my to máme to do cíle dnešní etapy kolem 110ti km, takže času máme spoustu. Zajíždíme ještě do Zorro Moto (jediný profesionální servis na motorky na trase), kde necháváme zkontrolovat jednu motorku. Milanovi docela dost „háže“ přední kolo a nevíme, zda to je bouchnutým ráfkem nebo novou gumou…

Vyřešeno, jedeme dál! Cesta normální, bez extra zážitků a docela provoz. Vyjíždíme nad Džalal Abad, kde máme dnes poslední ubytování „na úrovni“, a to v Monte Carlo resortu. Uzavřený areál s výhledem na město. Zvoleno záměrně, neboť nás trochu vystrašily informace o bezpečnosti v tomto regionu. Mimochodem, když jsme řešili před odletem kvalitní cestovní pojištění (s ohledem na místa kam jedeme), tak oblast Osh a Džalal Abad je přímo vyjmenovaná mezi zónami válečného konfliktu se zdůrazněním, že zde pojištění neplatí!! Takže pokud se něco stane, budeme asi muset potencionálního zraněného přetáhnout o pár desítek km dále...🤣
Dnes ujeto 240 km, trasa: https://mapy.cz/s/hudumonocu

Den šestý, čtvrtek 22.6.2023 – Koldomo Pass , Yurt Camp Nurlan

Tak konečně! Dneska začíná ta správná zábava. Opouštíme Osh, po padesáti km tankujeme, dáváme kávu na poslední pumpě (Joon-Kunggoy) a začíná to pravé ořechové. Nádhera a fantazie!! Do Kazarmanu je to přes Koldomo Pass (2.979 m) lehký off-road, úžasná krajina, výhledy a panoramata kam se podíváš. A za Kazarmanem to pokračuje… Nejdříve pár kilometrů údolím podle řeky Naryn a potom zpět do hor, přes další přírodní skvost, a to Horské sedlo Kara-Goo (2.760 m), samozřejmě s parádními vyhlídkami po cestě…

Za městečkem Kok-Djar opět sjíždíme k řece a po pár kilometrech odbočujeme z trasy. Zajíždíme k vesnici Ak-Tal, kde by měla být pumpa. Od posledního tankování budeme mít ujeto 240 km a to je, s ohledem na režim jízdy v terénu, na Ténérku tak akorát..

Natankováno, můžeme dál. Do Yurt Campu to máme ještě 40 minut a večer se blíží. Zbytek dnešní trasy opět parádní a my kolem sedmé přijíždíme k Nurlanovi do jeho kempu. A tady to je třešnička na dnešním dortu! Neuvěřitelně stylové jurty, ke kterým se dostaneš jedině přes brod, fantastická Nurlanovo rodina, skvělá večeře (udělaná v polních podmínkách) a nezbytný stakan kvalitní vodky. Večer jako hrom a asi jeden z nejhezčích dnů za celou výpravu…

Ujeto 320 km po úžasné trase, více: https://mapy.cz/s/mopeherusu

Den sedmý, pátek 23.6.2023 – Naryn

A další skvělý den před námi… výborná snídaně, rozloučení se s úžasnými lidmi a můžeme vyrazit. Dnes nás čeká jezero Son Kul a vyhlášený Teskey Torpok Pass... Ale nejdříve stoupání do sedla Moldo-Ashuu (3.346 m) po parádní šotolině! Něco neskutečného. A příjezd k jezeru Son Kul je taky zážitek… Padá rychlé rozhodnutí a my se vydáváme po cestě/necestě kolem jezera. Nic jednoduchého (alespoň pro nás), písek, mokřiny a tisíce možností, kudy jet… Tady doplácím na svoji neznalost a zvědavost. Chci se jet podívat blíže k vodě a najednou se mi začíná bořit motorka. Je to tu od nedávného tání vody silně podmáčené… Rychle otáčím a snažím se dostat pryč. Bohužel vjíždím do ještě horšího místa, přední kolo se zapichuje do bahna a já letím přes řídítka. Stylový dopad „na placáka“ do bahna a jsem ve vteřině komplet mokrej…

No, ještě že má Robíňo všechno 3x… Když jsme vyrvali motorku z bahna, tak mi půjčil rezervní oblečení a můžeme dál… Zhruba v půlce trasy kolem jezera stavíme na místě s názvem Nice Beach a jelikož jsou již 2 hodiny odpoledne, vaříme oběd. Respektive ohříváme Adventure menu. Nemůže být nic lepšího než vepřo-knedlo-zelo z ešusu, s výhledem na jezero Son Kul!

Cesta na státní silnici M-067 nám vzala další hodinu. No, státní silnici... je to pořád off-road, ale alespoň zpevněná šotolina. Jedeme dalších asi pětadvacet kilometrů a přijíždíme na Teskey Torpok Pass. Nejdříve výjezd do 3.160 m a potom sjezd dolů. Desítky nádherných zatáček a serpentýn úžasnou krajinou… Ale vůbec si ale nedovedu představit, jak to tady vypadá, když je mokro, a nebo v zimě. Povrch je klasická uježděná mazlavá hlína s pískem a to musí být naprosto šílené… Ale my máme sucho, neklouže to a tak bez problémů sjíždíme dolů (teda někteří trochu vlhka měli, ale jinde…). Ne nadarmo je tato „silnice“ i na seznamu nejnebezpečnějších tras světa.

Tak to byl zážitek! U dojezdu dole malé zpestření – jeden z našich kamarádů (a nováček v partě) byl tak nadšený z toho, že to dal, a že překonal závrať z výšek spojený s jízdou dolů bez svodidel, že v euforii po dojezdu zaparkoval hned vedle dalších motorek. Klasika, zapomněl na boční brašny a opět následoval domino efekt. Přesně 2 minuty poté, co jsem ho dole chválil, jak ten sjezd dává…
Po dvaceti kilometrech další horské sedlo, tentokrát ve výšce „jen“ 3.020 km. Další paráda. Dále sjíždíme už jenom pár kilometrů na silnici EM-11 a tentokráte úž po opravdovém (a kvalitním!) asfaltu pokračujeme 50 km do města Naryn. Nikdy bych nevěřil, jak si to budeme všichni užívat po těch téměř 500ti stech kilometrech šotoliny!

Jsme na místě, čisťounký penzion Kezgin Guest House. Parkování za plotem, parádní pokojíčky a společná kuchyně k dispozici. Roman vyráží do města na nákup a po příjemné (a nutné) koupeli začínáme na terase hodovat. Naše „máma“ opět neodhadla množství, a tak nás čeká dlouhý večer…
Dnes ujeto přes 200 km, trasa: https://mapy.cz/s/kohefomuce

Den osmý, sobota 24.6.2023 – Jezero Issyk Kul

Ráno vyjíždíme později, čeká nás jenom 280 km po asfaltu. Včera večer jsme museli změnit plánovanou trasu (https://mapy.cz/s/hodenucufo), která vedla přes extrémně náročný průsmyk Tosor (3.893 m). Od místních jsme se dozvěděli, že sedlo není sjízdné a je uzavřené. A že to nedáme kvůli sněhu ani náhodou.. Je prý ještě příliš brzy (24. června). Takže zpátky na EM-11 a po nádherné silnici přes 120 km do Kochkoru. Kvalitní asfalt, skvělé zatáčky, a to okolí… Mohli jsme mít i záznam do knihy rekordů, ale místní policie s radarem nám to celé zkazila. Široko - daleko žádné město a oni tam měří… První tři borci to odskákali, nás ostatní nestihli změřit. Naštěstí byli rozumní a vystačili jsme si s(i když ne malou) pokutou. Nezbytný pokec a focení, a my můžeme dále. Stát se tohle v Rakousku, tak nás zavřou na sedm let...

 

Zhruba po dvaceti kilometrech za Kochkorem míjíme docela pěknou Ortotokojskou přehradu a pokračujeme dále. Sjíždíme na silnici M-063 a blížíme se k Jezeru Issyk Kul. Po pár kilometrech jsme tu. Hned jak je to možné, uhýbáme k vodě. Všechno, co jsme si kde o jezeru přečetli a co jsme zhlédli v cestopisných filmech je slabý odvar. Naživo je ještě větší a hezčí.
Bohužel posledních 100 km do rezervovaného kempu byl běs a utrpení… Číňané jim zde přestavují silnici EM-10 a podle rozsahu to vypadá na šest pruhů. Takže těch sto kilometrů jsme jeli skoro 3 hodiny, a to po staveništi. Šílené…

Yurt Camp Tosor - luxusní a čistý jurtový kemp přímo u jezera. Dvoulůžkové jurty, evropské toalety a sprchy, a v největší jurtě jídelna! Ubytovat, vykoupat (nejdříve v jezeře a potom ve sprchách) a hurá na večeři. Skvělé jídlo a pití nám vynahradilo tu pakárnu posledních sto kilometrů...

Dnes ujeto přes 285 km, trasa: https://mapy.cz/s/dahokecode

Den devátý, neděle 25.6.2023 – Seok Pass

Dneska pohodička, zůstáváme u jezera a dáme ještě jednu noc na tomhle úžasném místě. Ranní koupel v jezeře, skvělá snídaně a vyrážíme po okolí. Odstrojujeme motorky a jedeme „na lehko“. Máme v plánu jednu parádní turistickou atrakci a potom enduro výjezd do čtyř tisíc.
Vracíme se kousek zpět a vjíždíme do Fairy Tale Canyon „Skazka“. Komerční záležitost, placený vjezd ale výsledek stojí za to. Malý výšlap a parádní výhled! Neskutečná barva skal a nádherné okolí. Nemá cenu popisovat, více zde.

Zhruba za hodinu pokračujeme dále. Máme namířeno do tři km dlouhého průsmyku Sary Moinok (3.442 m) v Barskoonské soutěsce. Po sjezdu ze silnice EM-10 je to nejdříve 25 km „pohodové“ šotoliny, a potom přijde pár kilometrů těžkého stoupání, rozbitá cesta a velké sesunuté šutry! Docela nářez, ale to ještě není finále… Jedeme dál, a přes Barskoon Pass (3.819 m) vystoupáme až do čtyř tisíc! Úžasný závěr, adrenalinové ježdění po totálně rozbité (a po zimě ještě neopravené) cestě.
A jsme na Seok Pass, ve výšce 4.024 m nad mořem! Výhled až do Tramtárie a ty hory… Rychle pár fotek u sochy Kozoroha a stejnou cestou zpět. Je tu docela zima…

Návrat kolem čtvrté odpoledne do jurt a nezbytná koupačka v jezeře. Na pohodu, času dost a dnes už máme splněno. Jak výkonem, tak zážitky...
Tak dneska jsme dali zhruba 170 docela náročných km, trasa: https://mapy.cz/s/cezedotuke

Den desátý, pondělí 26.6.2023 – Karakol Yurt Village

Ráno se loučíme s Pavlem. O co později dorazil, o to dříve odjíždí. V práci dostal volno jenom na týden… večer mu paní domácí objednala odvoz, a tak přesně na minutu přijíždí moderní „Buchanka“, tedy klimatizovaný MB Sprinter. Má před sebou 300 km do Biškeku, odkud mu to odpoledne letí. Cena za tuhle parádu je zhruba stejná jako cena taxi z centra Prahy na letiště...
Vyrážíme dále. Roman už zase pojede v autě sám a my na motorce na zbytek cesty už nemáme střídání… Máme před sebou další krásný den a je na co se těšit. Jestli tedy něco opravdu vychází, tak je to počasí. To nám opravdu celou dobu přeje.

Po necelých šedesáti kilometrech přijíždíme do Kyzyl - Suu a odbočujeme do hor. Je to moc pěkná šotolina údolím podle řeky. Zase úplně jiná příroda… Na konci jsou termální lázně, kterým někteří z nás neodolávají. Zbytek využívá času a připravuje oběd. Standard, opět ohříváme českou dobrotu...

Po obědě zpět na státní a přesun do města Karakol. Za zmínku stojí ještě krátké odbočení k vyhlášeným pískovcům - Seven Bulls Rock. Skalní útvar, krásné údolí a veliká paráda.
Město Karakol. Civilizace, obchody a spousta lidí. Začínáme moderní kavárnou s kávou z kvalitní mašiny. Tak tohle opravdu chybělo… Krátká prohlídka města, kde za návštěvu stojí Kostel svaté Trojice. Původně kamenná katedrála z roku 1872, v roce 1890 zničená zemětřesením a v roce 1895 obnovená, ale už jako dřevěná. Dost dobrý kus historie.

A už rychle pryč z města. Po chvíli bloudění nacházíme úzkou polňačku, a ta nás dovede po necelých deseti kilometrech do Karakol Yurt Village. Máme docela čas, a tak se ještě zajíždíme podívat do nedalekého lyžařského rezortu. Pro zajímavost… Ztráta času, vybydlené a zařízení ze sedmdesátých let minulého století. Návrat zpátky a už jen stylové jurty, venkovní koupelna se sudem nad hlavou, skvělá večeře a další den je za námi.

Dnes ujeto pohodových 185 km, trasa: https://mapy.cz/s/betanufoca

Den jedenáctý, úterý 27.6.2023 – Tamchy

Standardní dobrá snídaně a v devět odjezd. Čeká nás necelých 200 km podle jezera a údajně ta druhá strana není tak parádní jako ta jižní. Asfalt, a už docela provoz. Nalevo jezero, napravo v dálce hory v sousedním Kazachstánu, s vrcholy téměř 5.000 m. Není to úplně špatně, ale předchozím zážitkům se to nevyrovná. Super zpestřením byla zastávka v Chong Oruktu. Hledali jsme, kde se najíme, a cedule nás po lehkém bloudění zavedly do Ala Balyk - rybích sádek a stylové restaurace, vybudované na řece. Neuvěřitelný zážitek a výborný pstruh stejného jména. Bohužel asi dvoukilový, takže z objednaných čtyř jeden zbyl. Zabalit a s sebou, večer se bude hodit…

Po odpočinku po obědě a dobrém čaji vyrážíme. Zbylých 110 km přes Cholpon – Ata je stejných, silný provoz a blížící se civilizace. Jediným zpestřením je návštěva pláně s petroglyfy. Obrovský „areál“ s tisíci kameny, na kterých jsou staré rytiny.. Kolem páté přijíždíme do Tamchy, a hledáme Ethno Guest House, kde máme rezervované ubytování. Penzion je v dost příšerné části města, ale s oplocenou zahradou, tedy s pohodovým parkováním. Pavlačový dům s docela slušnými pokoji a velkou společnou terasou. Lehkým překvapením je sdělení majitelky, že máme nachystanou večeři. To nebylo v plánu, a my před příjezdem doplnili ještě zásoby, takže ke zbylé rybě máme dokoupené uzeniny, sýry a zeleninu. A samozřejmě pivo a vodku. To bude zase večer…

Dnes ujeto necelých 200 km, trasa: https://mapy.cz/s/dozodupena

Den dvanáctý, středa 28.6.2023 – Biškek

A byl… Včera jsme to trochu přehnali - asi z nás spadla ta zodpovědnost ráno vstát, být fit a někam dojet. Je před námi poslední den, do cíle to máme jen 230 km po slušné silnici, kluci přiletí dnes ráno kolem desáté, a tak není kam spěchat. Podle toho to dopadlo.

Kolem desáté už jsme jakž takž schopni řídit (nebo si to alespoň myslíme), a tak vyrážíme. Cesta nic moc, provoz a samozřejmě to nikoho moc nebavilo. Prostě nutný přejezd.

Jsou dvě hodiny odpoledne a my dorazili do hotelu. Na recepci dostáváme zprávu, že druhá parta je již ubytovaná a že někam vyrazili. U nás nastává stejný proces, tedy ubytovat se a dát se trochu do kupy. Dáváme si sraz na čtvrtou a jdeme si orazit.

A jsme všichni pohromadě! Nejdříve nastává proces vybalování, nabalování a přesun všech možných cajků, spojený se střídáním. Do toho samozřejmě otázky, odpovědi, instrukce – no prostě blázinec. Na parkovišti u hotelu to vypadá, jak když tam cikáni rozbili tábor a do toho mluví jeden přes druhého… Ale nakonec jsme vše vyřešili, druhá parta je nachystána ráno vyjet a my také máme hotovo. Co tu zůstává, šlo do auta, zbytek bereme ráno do letadla. Hotovo, jdeme na společnou večeři a tam povyprávíme o všem ostatním…

Dnes ujeto 230 km, trasa: https://mapy.cz/s/poguzujabo

Den třináctý, čtvrtek 29.6.2023 – odlet

Tak jsme to včera všechno vyřešili a klukům předali instrukce. Hotelových pokojů jsme si moc neužili, protože návrat byl velice pozdní. Teď je šest ráno a my už sedíme v taxíku na letiště. Odlet v 8:20, přes Istanbul, a odpoledne bychom měli být v Praze…

Co závěrem? Nejdříve něco málo k motorkám: Ténérka je úžasná! Počáteční rozčarování při dlouhých přesunech v Evropě bylo dáno přechodem na slabší a „asistenty“ méně vybavenou mašinu. Všichni už léta jezdíme nejvyšší třídu cestovních endur, a tak ten rozdíl byl docela znát. Ale na menší výkon si za chvíli zvykneš a zjistíš, že vlastně 130 - 160 PS nepotřebuješ. A pak přijde terén, a je vymleto. Dobře se ovládá a prostě funguje. A to podstatné - zcela bez problémů a bez jediné závady! A to už vůbec nemluvím o těch desítkách pádů. A to si fakt myslím, že po těch našich zkušenostech mohu objektivně hodnotit. Ujeli jsme každý přes 13.500 km a nic… (u všech sedmi motorek). Prostě pravidlo, že kde nic není, nemá se co p*srat, platí i u motorek, zejména ve vztahu k elektronice…
A pneu? Tři motorky jely na Mitaskách 07 Dakar. Zbytek měl obuto Heidenau K 60 Scout. Vybráno podle recenzí a předpokládaného nájezdu. A ani jedny nebyla špatná volba! Nejsem schopen tady odborně popisovat jak, kdy, kde a proč se guma chová či nechová, to je na mě moc. Ale za běžného uživatele musím říct, že na dlouhé cestování se střídáním různých druhů povrchů obě super!
Co se týká nájezdu - zadek Heidenau (asi díky celistvému „pruhu“ uprostřed), úplně TOP guma. Já na nich mám teď 13.600 km a přezouvat budu (možná) až se kluci vrátí do Dushanbe. Takže budou mít najeto přes 16.000 km. A z toho více než polovička byla mimo asfalt…

A k našemu výletu? Standardní hodnocení s trochou samochvály. Opět podařená akce, celkem ujeto přes 2.500 km, nádherná příroda, počasí nám vyšlo a máme další úžasné zážitky. A bez úrazu. Ale co je hlavní - bezva parta. Už teď se těšíme na podzimní návrat, a další pokračování této naší výpravy!

P.S.
A ti naši kamarádi cestou zpět ten Tosor Pass dali! Sice asi 20x někdo upadl, minimálně 10x někde tahali a tlačili auto (a závěrem mu ještě urazili zadní kolo), ale zvládli to. No a aby toho nebylo málo, tak nebýt jedné rodiny a jejich jurty v území nikoho, asi by tam v noci zmrzli. Prostě klasika. Tak to dopadá když zvítězí dobrodružná povaha a touha něco vidět nad zdravým rozumem… 🤣

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE