raceczech_spain



Sardinie na naháčích, 2019

Cesta ze severu ČR na Sardinii a kolem dokola celého ostrova.

Kapitoly článku

Naše první velká cesta na moto byla výsledkem dvouletého snažení trefit dobu dovolené, dostatek peněz a odpoutání se od povinností doma. Plány probíhaly nahrubo od ledna 2019, kdy jsem jen tak brouzdal po internetu a přemýšlel co, kdy a jak. Definitivní start ostrých příprav začal asi měsíc před startem, kdy jsme rozhodli o cílové zemi kvůli levným palubním lístkům na trajekt - 1600 tam a zpět. Poté nastalo nakupování potřebných věcí jako sada na píchnuté pneu, tunel bag – 60L, mini kompresůrek a nějaké té drogerie a krémů (za které děkuji přítelkyni, která mě vybavila až jsem jí nádával, že nejsem malej harant. Díky bohu za to). Myslím, že nakonec jsem se sbalil skvěle, protože jsem se výborně svezl, tašku jsem za sebou skoro necítil a nic mi nechybělo (kromě peněz :D).

Start byl naplánovaný 15.6., cíl prvního dne byl Berchtegaden.

Den 1

15.6. 7:00 ráno, bohužel se nám start pozdržel kvůli zablokované motorce v garáži kamaráda, kvůli nějakému troubovi co nezná značky. Nakonec jsme vyrazili kolem půl 8. Rychlý přesun přes Kladno na hraniční přechod Strážný, kde jsme před překročením hranic dali ještě oběd a natankovali za české koruny. Po překročení jsme si ještě chvíli užívali šumavské silnice, stejně jako na naší straně hor. Poté přišlo pár hodin jízdy celkem nezáživné, i když Pasov je krásné město. Chvilka bloudění kvůli špatnému signálu navigace v jappku a už zase jedeme. Nudu vystřídala až značka začátku města, kam jsem se doopravdy těšil – Mattighofen – oranžoví vědí.

KTM Motohall jsme našli cekem snadno, skoro bych řekl, že jsme o ni až zakopli. Prohlídka 10€ za to stála, všem doporučuji.

Po výjezdu z oranžové meky jsme, konečně, asi po hodině uviděli první štíty Alp. Všude skvělé silnice a zatáčky. Po vjezdu do Salzburku se před námi objevila ocelově šedá clona takže zastavit, vyndat nepromoky, obléknout a jet dál. Bohužel než jsem ze svého skvěle zabaleného válce vyndal nepromok, tak bylo po dešti. Do Berchtesgadenu jsme dorazili za chvíli i v dešti, nádherná oblast Alp, které jsem viděl poprvé v životě, se mi moc zamlouvala. První kemp dovolené se jmenoval Allweglehen – 5-ti hvězdičkový kemp uprostřed Alp s výhledem na Orlí Hnízdo, s bazénem, saunou atd. jen pro představu :D.

Dnes jsme ujeli kolem 500 km mimo dálnice a na cestě jsme strávili 12 hodin. Že je svět malý jsme poznali hned při parkování motorek. Zaparkovali jsme vedle motorkářů z čech. Řádně unaveni jsme hodili plachtu přes motorky, vykoupali se v krásných, čistých sprchách a šli jsme spát.

Ujeto: 439km

Den 2

16.6. 7:00 – celou noc pršelo, což bylo štěstí, protože po zbytek dovolené se nám déšť vyhýbal. Po ranní hygieně jsme sbalili svých pět švestek a vydali jsme se na cestu. Čekala nás dlouhá cesta až do městečka Alonte v Itálii.

Dnešní jízda začala skvěle. Ty pravé alpské silnice, samá zatáčka a převýšení. Bohužel to netrvalo dlouho a dostali jsme se do údolí, které z každé strany lemovaly masivní skalnaté, zasněžené štíty. Tato vcelku nudná cesta pokračovala pár hodin až do Innsbrucku, kde zase začala zábava při výjezdu na Brennerský průsmyk – hranice Itálie. Na hranice jsme dorazili kolem oběda, takže jsme se najedli a těšili se na teplé italské počasí, které už na jihu vykukovalo mezi mraky. Necelá hodina jízdy a už jsme stavěli a svlékali svršky. Nádherné počasí a teplota ke třiceti stupňům.

Sestup z hor podél ledovcové řeky přes Bolzano a kolem jezera Lago di Caldaro byla plná nádherných panoramat a probíhala v poklidu. K Lago di Garda jsme dorazili kole sedmnácté hodiny, unavení, ale ještě jsme před sebou měli kus cesty. Silnice po pobřeží Laga je skvělá na kochání, ale pro tranzit je to hrůza. Padesátikilometrovou vzdálenost jsme jeli trhanou rychlostí v zácpách 50 km/h – PEKLO.

Kolem osmé hodiny večer jsme dorazili do Města Alonte, kde jsem měl druhý den v pondělí naplánovanou obchodní schůzku. Našel jsem tedy na mapě kemp a vyrazili jsme. Příslib kempu u jezera se rozplynul hned jak jsem se přehoupli přes kopec a uviděli naše ,,lago´´. Lago di Fimmon, pravděpodobně rezervace komárů, bylo bahnité jezero kam se lidi jezdí koukat na světlušky a žádný kemp tu není :D. Zaparkovali jsme tedy na travnatém parkovišti pod značkou ,,zákaz kempování´´ a do setmění se tvářili, jako že jen odpočíváme před odjezdem. Po setmění jsme rozbalili spaní a bylo hotovo. Repelent se od této chvíle celou dovolenou nezastavil.

Ujeto: 469km

Den 3

17.6. Kolem sedmé hodiny jsme se rozhodli začít vstávat a balit. Důkladná hygiena před pracovní schůzkou proběhla od hlavy až k patě vlhčenými ubrousky :D.

Z města Alonte k dnešnímu cíli Livornu jsme vyráželi kolem poledne. Navigace nás táhla po zastrčených úzkých silničkách mezi poli a také kolem italského černobylu. Zábava začala až při přejezdu národního parku Tuscan-Emilian Apennine National Park, kde se nejelo chvíli rovně a zajezdili jsme si pořádně na suchu a později i pěkně na vodě.

Do Livorna jsme dorazili přes Pisu, kde jsme vynechali ,,a must have“ fotku s podpíráním věže, kolem sedmé hodiny večer. Vyzvednutí palubních lístků a zaparkování na určeném místě před naloděním byla otázka minut. Trajekt měl vyplouvat ve 21:30, takže jsme měli dostatek času sehnat jídlo a převléknout se z mokrých, spocených hadrů na moto do nečeho, v čem vydržíme celou noc. Jídlo nikde nebylo, protože naloďovací dok bylo jen obří parkoviště s jedním automatem na kafe. Díky bohu, nebo spíš dotyčnému čechovi, který se nám nepředstavil, a který se s námi dal do řeči jen jak zahlédl naše české značky.

Po chvíli povídání a zjištění, že jsme bez jídla k nám přispěchal s flaškou ondrášovky a – pozor !- s náloží řízků s čerstvým chlebem, koupeným ráno v Praze, a samozřejmě i s okurkami. Tímto tisíceré díky, protože co jsme ušetřili za jídlo prolili jsme krkem v pivu. Loď vyrazila něco po jedenácté – holt Italové.

Spaní jsme, po shlédnutí rutiny cestujících, rozbalili na jedné chodbě u dveří na palubu a hlavně u zásuvky. Spaní hrůza, ale ráno to dospíme na pláži.

Ujeto: 310km

Den 4

18.6. 6:00 Začíná být kolem nás rušno. Jdu se podívat ven a zjišťuji, že za krátko budeme v přístavu. Kochám se pohledem na ostrov a moře, které jsem neviděl tak od 15ti let.

 

Asi hodinu trvá dokování a další půlhodinu postupné uvolňování cesty pro motorky. I tak odjíždíme z lodi mezi prvními a rovnou nastavujeme cestu k nejbližšímu supermarketu. 8:30 zavřeno, musíme počkat do devíti tak plánujeme co nakoupíme na naše odpočinkové dva dny na nejbližší pláži Spiaggia La Cinta u městečka San Teodoro.

V devět hodin bereme obchod útokem, pečivo, uzeniny, ovoce a…. ano a pivo (jsme přeci Češi). Kamarád se ptá jak to odvezeme, odpovídám ať nad tím nepřemýšlí a nakupuje, že to budeme řešit až na to přijde. Tak tedy nakoupeno a drbeme si hlavy u motorek kam to všechno dáme. Něco jsme snědli k snídani a zbytek se vešel.

Vyrážíme na naši pláž u které je hned kemp Campeggio San Teodoro la Cinta (později zjišťujeme, že nejhezčí místo z naší dovolené), naše útočiště na dva dny. Cesta tam je skvělá, super asfalt, samá zatáčka a ty výhledy! Platíme kemp kolem desáté ráno, parkujeme motorky, převlékáme se a vyrážíme na koupačku – už jsme ji potřebovali.

Celý den se jen válíme, jíme a pijeme (vodu). Když uznám, že moje opálení dosáhlo vrcholu po několikahodinovém spánku na slunci, tak se stahujeme k motorkám. Rozbíjíme náš plachtový tábor, nafukujeme matrace a také připravujeme vše potřebné na zítřejší praní oblečení a mytí motorek. Ještě se k večeru jdeme podívat do města a dát si pořádnou zmrzlinu, protože najít někde zmrzlinu na pláži je nemožné. Trpím protože jsem spálený jako prostě Čech první den u moře – teď je ta chvíle kdy poděkovat přítelkyni za všechny krémy před, při a po opalování.

Spát jdeme asi v devět. Unaveni.

Ujeto: 39km

Den 5

19.6. asi 9:00 Konečně jsme se dobře vyspali.

Dnešní rozkaz zní jasně – umýt motorky zubožené cestou sem a vyprat aspoň dvoje trencle ze čtyř, které mám s sebou.

Vstáváme tedy a po snídani koupené v místním kiosku sedáme na motorky na lehko jen v kraťasech, bereme s sebou mycí prostředek a kosmetiku a vyrážíme k nedaleké benzínce, kde mají ruční myčku.

Po umytí motorek a namazání řetězů jedeme zpět s plánem opět se válet, ale po pár hodinách je nám jasné, že válení celý den nebude to pravé ořechové. Rozhodli jsme se tedy vyjet se podívat na druhou nejvyšší horu Sardinie – Monte Limbara, 1362 m.n.m. Cesta na ní byla nejlepší cesta, jakou jsme na Sardinii zažili, jak povrchem tak profilem. Byl to takový pohodový odpolední výlet, po kterém jsem se v kempu navečeřeli, vyprali vše co se dalo v místní pračce, vykoupali se a šli spát. Ráno nás čeká první přesun.

Ujeto: 165km

Den 6

20.6. 8:00 Balíme a vyrážíme na cestu. První hodina cesty slibuje skvělou cestu ! Bohužel ta další už ne. Ze San Teodora vyrážíme směrem do Arbataxu. Přibližně ve třetině cesty vyjíždíme z hor a začína vyprahlá rovná placka, která se zlepší až v okolí Arbataxu. Kemp Camping Village Orri nacházíme kousek jižně od města. Kemp je luxusní se vším, co bychom si mohli přát, avšak pláž z drsného písku není nic moc. Vybalujeme a mažeme se koupat. Zbytek dne trávíme u bazénu s WiFi a zásuvkou pro všechna naše zařízení. Na zítra máme v plánu výlet k Lagu del Flummendosa, na který jsem dostal tip na fb od dobráka, který tam byl týden před námi.

Ujeto: 180km

21.6. 8:00 Opět brzo na nohou, déle se nám pod širým nebem spát nedaří. Takže snídaně, hygiena, skočit do oblečení na motorku, nastavit kameru, navigaci a jedeme. Trasa má kolem sto km tam a sto zpět. Nevěděl jsem co nás čeká, ale těšil jsem se.

Čekal nás asi třiceti kilometrový výjezd z města a jeho celkem nezajímavého okolí. Přechod z nezajímavého do totálně zajímavého byl jako lusknutím prstu, najednou to začalo. SS198, asfalt jako na okruhu, jeden vracák za druhým, co chvíli za zatáčkou ital v protisměru s ledovým loktem. Prostě super svezení, kde nebyla chvilka na vydechnutí a v tomto duchu pokračovala celá cesta až ke zmiňovanému jezeru. U jezera nutné foto, prostřídat se ve vedení a zase zpět po stejné trase.

Do kempu jsme dorazili až pozdě odpoledne s úsměvy na rtech a bolavým pozadím. Den jsme zakončili ,,výbornou“ pizzou a, o trochu lepším, sardským pivem Ichnusa.

Ujeto: 111km

Den 7

22.6. 8:00 Vstáváme, snídáme a dojídáme večer koupený meloun, pro který dojel parťák minulý večer se síťovkou. Po jídle a ranní hygieně balíme náš trhovecký příbytek a vyrážíme dále na jih do kempu Campeggio Torre Chia poblíž města Chia. Tento přesun bohužel zastínil příjezd do Chii, který mi připomínal spíše vyprahlou průmyslovou zónu s jednou rafinerii za druhou, smradem z chemikálii a ropovody trčícím do zálivu. Nicméně jsme přejeli kopec a tam už na nás čekala turistická destinace, kde se moje nálada trochu zvedla. V kempu bohužel zase klesla, zatím nejhorší a zároveň nejdražší kemp s kamenitou, avšak velice krásnou a zajímavou pláží i mořem. Už večer při sledování ROMingu na mobilu jsme věděli, že tam dva dny nezůstaneme.

Ujeto: 167km

 

Den 8

23.6. 8:00 Mizíme!

Dnešní cíl je Camping Village Spinnaker poblíž města Oristano. Luxusní kemp s nádhernou dlouhou pláží a jemným pískem. Dnes jsme na sobe nešetřili a šli na večeři. Pizza zde neměla chybu. Po večeři jsem ještě přemáchnul nějaké oblečení, tentokrát v ruce v umyvadle. Po pár pivech na pláži se usínalo jako doma.

Ujeto: 273km

Den 9

24.6. 8:00 Vyrážíme na předposlední štaci na sever do města Porto Torres kam to máme jen asi 150 km. Do města přijíždíme něco před polednem a jdeme na prohlídku. Pěkný historický přístav. Zmrzlinu jsme nikde nenašli, teda otvřenou, protože Italové v jednu hodinu zavírají. Když říkám zavírají, tak tím myslím všechno. Je jedno jestli jste v turistickém městě, chcete si projít suvenýry nebo si dát zmrzlinu, prostě zavřou a jdou domu. Nakonec jsme trefili na otevřenou samoobsluhu doslova za minutu dvanáct. Nakoupili na oběd a večeři a vyrazili do kempu Camping Golfo Dell’Asinara Sorso, který neměl chybu. Celkově se mi sever Sardinie líbil mnohem víc než jih. Cesta do kempu po pobřeží byla nádhera!

V kempu jsme měli v plánu přespat do zítřejšího dne, takže klasika – jidlo, pivko koupání na místní skvělé pláži s velkými vlnami. Usínám s v paměti uloženými nádhernými výhledy z přístavu.

Ujeto: 137km

Den 10

25.6. 8:00 Dnešní plán je dokončit cestu kolem Sardinie do místa kde vše začalo a tím byl kemp Campeggio San Teodoro la Cinta, kde jsme měli v plánu zůstat do večerního odjezdu na trajekt zpět do Livorna. Cesta do kempu vedla přes stejnou sámošku jako první den, nákup byl však větší – chtěli jsme si užít poslední válení u moře. Opět věta – jak to odvezeme – načež odpovídám také stejně – neřeš dokud nebudeme stát u motorek. Vše se vlezlo a my se vyrazili naposledy rekreovat před odjezdem.

Večer jsme vyrazili do Olbie na trajekt, poučeni z první cesty, na lehko v kraťasech a věcmi na motorku přivázanými k motorce. Při skenování našich lístků jsme zažili pár horkých chvil, když nám bylo řečeno, že lístky jsou špatné a musíme si je nechat znovu vytisknout v kanceláři. Naštěstí vše dobře dopadlo a my se nalodili mezi prvními. Zbytek večera jsme strávili pozorováním v dáli mizejícího přístavu a popíjením Ichnusy, kterou jsme prozíravě koupili odpoledne i s termotaškou a ledem. Barman na lodi byl tak hodný, že mi led doplnil, takže jsme měli super večer s vychlazeným sardským pivem.

Spaní jsme tentokrát zvolili na horní palubě na lehátku pod hvězdami. Bohužel lehátko bylo dřevěné a spalo se na něm asi jako na betonu.

Ujeto: 142km

Den 11

26.6. 5:00 Nádherné i když brzké ráno na moři. Alespoň jsem stihl východ slunce. Kolem sedmé dok a my vyjeli z lodi do přístavu. Zastavili jsme u první benzínky na snídani (samozřejmě svojí, benzínka byla samoobslužná), obléknout se a vyrazit na 400 km dlouhou cestu k Lagu di Garda. Cesta to byla dlouhá, ale odměna stála za to. Lago di Garda je nádherné místo. Dorazili jsme tam kolem čtvrté hodiny odpoledne do kempu Campeggio Bellavista, který byl nejdražší na naší cestě, ale stál za to. Prošli jsme si pláže, dali si skvělou zmrzlinu a vykoupali se v přítoku Laga, řece Sarca. V ničem tak studeném jsem se nikdy nekoupal, osvěžující koupačka, po které se spalo jako na obláčku (nebo to byla moje 30ti centimetrová nafukovačka, kterou jsem foukal celou dovolenou pusou). Nákup v lidlu, večeře a spát.

Ujeto: 373km

Den 12

27.6. 9:30 Prý ,,máme před sebou dlouhou cestu musíme vstávat brzo“ :D. Balení už máme v malíku takže je to otázka pár minut. Dnešní cíl je Berchtesgaden a náš známý kemp Allweglehen. Vyrážíme na Trento – Bolzano – Brenner – Innsbruck – Berchtesgaden. Nemůžu si pomoct, ale Alpy mě uchvátili a nejsem tu naposled, jelikož se rád pořádně svézu a Alpy jsou na to dokonalé. Nejsem moc na výlety a pohodičku v sedle jako můj parťák, takže se naše jízdní styly občas mezi sebou tlučou, ale ještě jsme se mezi sebou nezabili, tudíž zatím dobrý.

Do kempu jsme dorazili kolem páté odpoledne. Příjemná večeře u bázénu, odkud koukáme přímo na orlí hnízdo. Teplá sprcha a spát, zítra nás čeká největší dálka.

Ujeto: 409km

Den 13

28.6. 8:00 A je to tady – poslední cesta domů před námi. Těšíme se domů oba.

Hned po rychlé snídani vyrážíme na cestu směr Salzburg. Cesta ubíhá a přes město se prodíráme celkem rychle. Naši dobrou náladu naneštěstí ukončí nerozhodný Rakušan, který to kamarádovi zašlápl na semaforech, načež se on, po plném zmáčknutí přední brzdy, poroučel k zemi na obrubník. Jemu se naštěstí nic nestalo, ale motorka bohužel takové štěstí neměla. Ducati spadla levým bokem na obrubník, levé víko motoru prasklo a vytekl všechen olej. Já jsem jel kousek před ním a po pár minutách čekání mi zazvonil telefon a všechno jsem se dozvěděl. Než jsem dorazil na místo činu, hasiči už byli na místě. Žádná policie jen vyplnit formulář a rozchod.

Co teď? První co mě napadlo, bylo zavolat k místnímu dealerovi Ducati a sehnat ono prasklé víko motoru. Co čert nechtěl víko bylo, ale pravé.

Nezbylo nám tedy nic než zavolat příbuznému kamaráda a poprosit o odvoz. Odvoz zařízen, bohužel to bude trvat. Dlouho.

Loučím se s kamarádem a vyrážím, trochu nervózní, sám dorazit naši cestu. Jsem z toho, co se stalo trochu nervózní, a tak už nekoukám kolem sebe a jen jedu, abych už konečně zahlédl značku Tschechische Republik nebo jak se to píše. Mám ještě jeden důvod, proč pospíchám do čech.

Došly prachy a já mám obr hlad, což vypadá jako celkem neřešitelná situace ALE! Moje žena mi s sebou napakovala asi deset stravenek, takže Šumava držet plnej - Plzeň a první KFC je moje.

Po jídle už to byl jen rychlý přesun domů. Na příjezd jsem se opravdu těšil, protože jsem svoji přítelkyni záměrně mystifikoval již od nalodění na trajekt a udržoval ji v domnění, že přijedeme až v neděli. Její reakce, když jsem se objevil před bránou, byla k nezaplacení a udělala mi obrovskou radost. Jsem doma.

Kamarád domů dorazil v jednu ráno, doprava motorky ho stála 4000,- a oprava ještě není 18.7. hotová.

Ujeto: 472km

Dohromady jsme ujeli 4100 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist