sumoto_listopad



Okolo Gardy cestičky

Možná by se to mělo spíš jmenovat „Páření na Gardě“, protože se nám tady rozmohla taková, řekl bych, nepěkná věc. Ale hezky postupně. Při zimním setkání u piva si jako destinaci na příští rok volíme Gardu a den D je stanoven na 8.6.2019.

Kapitoly článku

Zabookujeme ubytování, vybereme zálohy a můžeme se těšit. Bude to naše 6-tá, čistě pánská motodovolená. S blížícím se termínem se automaticky vyrojí pár problémů:

Den D-20: Petr s Pepou hlásí, že nejedou. Vše samozřejmě zaplaceno – z mého účtu :-). Buď někoho najdeme nebo mají smůlu. Odhlásit se měli včas  :-(. Po pár neúspěšných telefonátech motorkářům, které znám, mě napadá to hodit na Motorkáře. Kupodivu se hlásí Karel, že by to se svým kámošem Petrem brali. Super. Vyměníme si pár telefonátů, ujistím ho, že jsme normální a že tedy s námi pojedou.

den D – 16: Píše Míra, že nemůže najít, kam jedeme a kdy máme sraz. To naštěstí vyřešíme snadno :-)

Den D-10: parkuju doma motorku a koukám, že mám cosi mastného na předním kotouči. Pátrám, hledám a ejhle, tečou přední vidle – obě. Takže ještě rychlý servis. Naštěstí mám kousek dobrého servisáka, který to hravě zvládá.

Den D-2: volám Honzovi, jestli se zastaví, jak jsme se domluvili, a přiveze mně věci, které mu vezmu do kufrů. „Nemůžu, jedu na Kladno pro nové kotouče“. Taky dobrý.

Vyrážíme tedy nakonec v 11- ti, ve složení: Honza – Suzuki GSX 750 Inazuma; Lukáš – Suzuki Bandit 1200; Milan – BMW GS1200; Michal – Honda NC750X; Míra - Harley Fat Bob; Míra - Motto Guzzi Breva 750; Pavel - Suzuki DL 650 V-Strom; Radek - Harley Fat Bob, Richard - Yamaha FAZER FZS 600 a náhradníci Karel – Honda CBR 1100XX Blackbird a Petr Triumph Speed triple 1050.

 

1.den – sobota 8.6.2019: Plzeň – Folmava – Straubing – Zell am See – Grossglockner – Lienz – St.Jakob

Den D je tady. Sraz je na benzině za Valíkem na D5 v 8:30. My pražáci máme sraz o hoďku dřív na benzině v Rudné, kam se s námi přijede ještě rozloučit Petr, který to kvůli svým zdravotním komplikacím letos odpískal. A protože na tento sraz dorazil i Lukáš, je jasné, že času na kafe a pokec je dost a po dálnici poletíme pěknou palici. Chudák můj Stromek.

Na benzině za Valíkem už jsou všichni. Tedy kromě Karla s Petrem, kteří doufáme dorazí až na místo. Přivítání, seznámení s Michalem, který s námi jede poprvé a krátká porada. Počasí vypadá dobře, tak nepojedem po dálnici a vyrážíme směr Folmava. Ještě s námi jede Tomáš, který si dnes udělá malý výlet. Za Chamem se loučí a bere to zpět domů. Pak už jedeme po nudných silnicích až k Chiemsee, kde konečně začínají hory a pokračujeme po nám již velmi známých silnicích do Zell am See. Nahoře je zataženo, ale online kamera z vyhlídky u ledovce za Grossgloknerem ukazuje sluníčko. Shodujeme se, že do toho jdeme a vyrážíme. U mýtné brány nám dávají slevu za to, že k ledovci se nemůže a opět promítají krásné počasí. Po pár metrech stoupání vjíždíme do mlhy, teplota klesá a na silnici je pěkný humáč. Vidět je na pár metrů. Ale my se nedáme a jedeme až nahoru po staré dlážděné silnici. Že tam budeme sami, se dalo při tomto marastu předpokládat. Vyfotíme si okolní mlhu, Míra odstraní jinovatku a námrazu z harlejářského vousu a pokračujeme.

Za tunelem vjíždíme do úplně jiného světa. Jasno, za chvilku sluníčko. Stejně jsem to zažil se ženou před dvěma roky. Tipuji, že online kamery mají na každé straně hory a pouští záběry vždy z té lepší. Za chvilku rozmrzáme a je veseleji. Ještě zkoušíme, zda to k ledovci opravdu nejde a ...nejde :-).

Za Lienzem ještě trochu zmokneme, ale silnici L25 k našemu ubytování do St. Jakob si užijeme. Pan majitel penzionu má naproti přes silnici hospodu, a tak neváháme a jdeme na wienerschnitzel a zlatavý mok. Za chvíli doráží Karel s Petrem. Na to, že ještě v poledne byli v ČR, slušný výkon. Přeci jen nějaký kšeft za ubytování a večeři jsme udělali, tak dostáváme grátis od pana majitele šnapsík před spaním. Ještě domlouváme snídani, abychom v 9 ráno stihli přejezd do Itálie na kyvadlové silnici.

Ujeto 565 km

 

2.den – neděle 9.6.2019: Anterselva - Sella Ronda - Trentino -  Monte Bondone - Dro

Někteří členové naší skupiny vlastnící různé interkomy se rozhodli, že se propojí. Asi si chtějí vyprávět něco hezkého. První neúspěšný pokus je před odjezdem.

Na hranici s Itálií pokračujeme po luxusní L25. Nahoře na passu Satell se kyvadlově jezdí každých 15 minut v celou. Je tady sice krásně, ale čekat 45 minut, když to nestihnete, je i pro kuřáky hodně. Silnička jako tkanička se v serpentýnách vine dolů k jezeru. Tady opravdu v protisměru nikoho potkat nechcete. Je to nádherná kochací silnice. Letíme přes Anterselvu dolů do údolí. Karel nás na svém Blackbirdu přefrézuje neuvěřitelnou rychlostí a mizí v dáli nevěda kam.

 

Pokračujeme kolem Kronplatzu přes paso Furcia na silnici vedoucí do Corvary. Chvilka na kouřovou a abychom počkali na opozdilce a už se nám to zase bezúspěšně páří. Pořád něco mačkají, pak se rozejdou, pokřikují na sebe, zase se sejdou a tak znovu a znovu. Za chvíli jsme na Sella Rondě. Bereme to „zleva“ přes passo Campolongo a na passo Pordoi. To považujeme ze strany od Arabby za jedno z nej. Počasí drží a tak je čas na kávičku.

Pokračujeme přes Canazei, kde doplníme bandasky za italské ceny a pokračujeme přes Predazzo do Trenta. Kde se vzal, tu se vzal, opět nás předjíždí Karel a zase mizí v dáli. K Trentu musíme jet po levé straně údolí, protože silnice na pravé, kde jsme chtěli vymetat rychlé zatáčky, je uzavřená. Ale také to není tak špatné. Trentem jen prolítneme a pokračujeme nahoru na Monte Bondone po SP85. Kdo tu nebyl, nepochopí. To je motořkářská nirvána už na mapě a skutečnost je ještě lepší. Trochu odpočinku nahoře je po tolika zatáčkách nutností.

 

A začínáme klesat pěkně dolů ke Gardě. S každým metrem dolů teplota stoupá a dole už jsme v rozhicované Itálii. Zastavíme se na kafe a zmrzlinu a za chvilku již nacházíme naše ubytování. To máme ve sporthotelu Eden ve vesničce Dro. Je to uprostřed ničeho a recenze nebyly nic moc, tak uvidíme. Žel pro takovou bandu se nám nic podobného v rozumné cenové relaci u Gardy najít nepodařilo.

Na recepci nás vítá - co to je?? Pardon, kdo to je? Muž nebo žena? To jsme se nedozvěděli a nikdo neměl chuť to zkoumat. Dostal/a přezdívku Hermes. Taky byl/a v Česku a v Praze, takže hned jsme kamarádi. Vzápětí zjišťujeme, že vlna imigrantů dorazila i sem. U večeře obsluhují mladí černošští kluci, kteří dorazili teprve nedávno. Inu je potřeba se začít přizpůsobovat jiné době. A ubytování nakonec bylo ok, k dispozici je i bazén a hlavně mají studené pivo. Můžeme doporučit.

Ujeto 301 km

 

3.den – pondělí 10.6.2019: okruh západně od Gardy

Dnes jsme naplánovali okruh západně od Gardy. Chceme jet k jezeru Lago di Legro, ale blbě odbočujeme a jedeme do kopců k Lago di Tenno. Silnice krásné, staré město nad Gardou. Hezky to obkroužíme a vracíme se zpět na začátek. To nám zabralo dost času, který bude, jak se později ukázalo, trochu chybět. Druhý pokus již vychází, ale pro změnu ztrácíme část skupiny. Kdybychom byli spáření, tak se to nestalo :-). Po půl hodině čekání se nakonec úspěšně sjedeme u Lago di Ledro. Společně pak míříme na passo Tremalzo. Zatáček nepočítaně, výhledy nádherné. Je to však slepá silnice, tak musíme stejnou cestou zase dolů.

Pokračujeme rychlou silnicí k Lago di Idro a pokračujeme do kopců na passo Crocedomini. Cesta naším naplánovaným směrem dál nevede. Uzavřeno, neprůjezdné. U kafe a prostudování mapy zjišťujeme, že nejlepší bude se vrátit a vzít to přes vedlejší kopec – na Monte Maniva. Ještě před odbočkou se dole nějakého motorkáře ptáme, zda je cesta v pohodě, protože její začátek nevypadá dobře. Prý je to v pohodě. Je to snad ta nejrozbitější silnice, kterou jsme jeli. A do toho začíná pršet. Nahoře nás chytá pěkná průtrž a ztrácíme se v mracích. Schováváme se do místní hospody. Obsluha tvrdí, že za půl hoďky to bude pryč. Dáme další kávu, někteří se páří v rohu - zase bezúspěšně. Když přijdu k motorce, zjišťuji, že moje navigace obdržela žádost k páření. Už nevědí, kam všude by se napářili, ale stejně se jim to nedaří.

Původní plán trasy rušíme. Časově bychom to v tomto měnícím se počasí asi nezvládli, a tak se vracíme k Lado di Idro. Ke Gardě volíme silnici SP58 a SP9 kolem Lago di Valvestino (nechápu proč lago, když je to přehrada). A dobře jsme udělali. Vážení, to je naprostý luxus. Super silnička se super zatáčkami, kterou jsme si náramně užili. Jedna zatáčka váže na druhou. Milanovo Geeso se ještě stačí na parkovišti složit k zemi (parkoviště je trochu skopce bez kvaltu) a z jeho motorkářské bundy mu dělá hezkou letní verzi s pár průduchy. V tomto počasí to není na škodu. Sjezd ke Gardě skýtá nádherné výhledy na jezero.

Po západním břehu jezera se hustým provozem, přes plno tunelů, vracíme na ubytování. Kluci mají dobrý tip na rodinnou pizerii na druhé straně městečka Dro a tak se pěšky vydáváme na večeři. Pizza byla výborná a cesta zpátky náročná. Ale všichni postel našli.

Ujeto 282 km

 

4.dne – úterý 11.6.2019: okruh východně od Gardy

Dnes nás čeká východní strana nad Gardou. Výjezd na Monte Bondone od Gardy také není špatný. Jedu za Mírou a jsem překvapen, jak jeho Haryk neuvěřitelně tahá. Na výjezdu za zatáčkou se ozve hromový zvuk a zadní kolo trhá asfalt. Moje rejže skoro nestíhá. Ještě že mu to nejde tolik v zatáčkách klopit. Po pár zatáčkách ale najednou nic. Něco se děje. Nejde řadit. Zastavujeme a zjišťujeme stržený šroub držící řadičku na tisícíhranu, která z ní vypadává. Náhradní opravdu nemáme. Provizorně opravujeme americkou páskou a zjišťujeme, že v Trentu je Harlej. Za chvilku jsme tam. Na silnici uprostřed města se ale nedá vydržet. Horko k zalknutí. Vedle prodejny je servis, ale žel na BMW, a ti nám nepomohou. Nepomůže ani prodavač v Harley obchodě. On je "jen" prodavač. Nejbližší servis je v Bolzanu a tak bychom rádi věděli, zda to budou umět na počkání opravit. Servisák prosí prodavače, aby mu italsky popsal závadu. Ukazuje se, že je to člověk na svém místě, který technice vůbec nerozumí a šroub asi v životě neviděl. No comment. Radek, nejvíce jazykově vybavený člen naší výpravy a Milan, pojedou s Mírou do Bolzana do servisu. Zbytek naší skupiny zaimprovizuje a projede si část plánované trasy. Vyjíždíme opět na Monte Bondone a znovu si užíváme tuhle motorkářskou nirvánu.

 

Nahoře odbočujeme na passo Bordala, kde zastavujeme na kávičku a něco k snědku. Pokračujeme na Monte Baldo a cestou kluci hlásí, že mají opraveno. Good. Silnice jsou tady parádní. Je to mix jak rychlých, tak zatáčkovitých úseků, více i méně přehledných. Richardova navigace a hlavně jeho důvěra v ní je příkladná. Místo dlouhého rychlého vracáku se Richard vrhá do vinic, aby si zatáčku zkrátil asi tak o 200metrů polní cestou. Na to jsme mu neskočili, ale stejně se mu povedlo nás dolů ke Gardě přivést silničkou, kam se kromě motorek snad nic jiného nevejde. Je to v podstatě turistická cesta, která se prudce svažuje k jezeru a každá serpentýna je opravdu kolem paty a cesta dolů nám trvá o to déle. Děkujeme Richarde.

Na ubytování se vracíme hlavní silnicí kolem jezera - horko, doprava na pětce a všude omezení rychlosti. Tady už turistická sezóna začala. Večer pokecáme u piva a někteří si dají repete v rodinné pizzerii.

Ujeto 255 km

 

5.den – středa 12.6.2019: Caldonazzo - Pieve di Cadore - Sillian - Mittersill - Taxenbach 

Nastává fáze návratu. Naším dnešním cílem je ubytování v Taxenbachu u Zell am See, kde už jsme také v minulosti byli. Dělíme se na skupinu, co se pojede podívat k našemu loňskému ubytování nad Brixen a vezme to po hlavních rychlých silnicích, a na skupinu, která vymete různá passa a lokální silničky. A automaticky na třetí, kde je Karel s Petrem a ti si jedou, kudy chtějí.

Naše vymetačská skupina hned po výjezdu najede na lokální silnici vedoucí přes kopce do dalšího údolí. Malá silnička, samá zatáčka. Cesta, která vzdušnou čarou měří 10km, nám trvá hodinu. Trochu mám strach, abychom tam dojeli. Naše cesta pokračuje kolem hradu Beseno na passo Sommo a nádhernými silnicemi až do dalšího údolí. Z něj se vyhoupneme na passo della Forcella a dále na passo Brocon, passo Cereda a Aurine pass.

Pod passo Duran si uděláme přestávku a plnými doušky nasáváme okolní krásuje. Nádherné hory i silnice. Vyjedeme na passo Duran a passo Cibiana a pokračujeme přes passo di Sant Antonio a Monte Croce (Kreuzbergpass), ze kterého sjíždíme do údolí a přejíždíme do Rakouska. Tolik pasů za sebou jsem snad ještě nejel. Některá jsou opravdu zajímavá s nádhernými zakroucenými silnicemi, jiných si ani nevšimnete, protože je to jen cedule uprostřed rovné silnice. Z žádného z nich Vám dolů brada nespadne, protože jsou schované většinou v lese nebo mezi horami a moc výhledů z nich není. O to méně provozu zde potkáte a silnice máte skoro pro sebe. 

Hned v první vesnicí za hranicí Rakušané měří rychlost. Naštěstí je tady celkem silný provoz a tak to rychle nejede. Hlavní, dost frekventovanou silnicí, se přesouváme do Lienzu a odbočujeme na Matrei a přes Felbertauerntunel do Mittersillu. Přes Grosglockner letos už ne :-). Dotankujeme v porovnání s Itálií levný rakouský benzín a stylem rovina, kruháč, vesnice, rovina, kruháč, vesnice...postupně dojíždíme do Taxenbachu. Kluci už jsou ubytovaní a mají za sebou svůj wienerschnitzel. Neodoláme a objednáváme taky. Je to opravdu pořádný řízek. Petr asi po čtvrt hodině hlásí, že se dostal na českou velikost a že to vzdává :-).

Ujeto 474 km

 

6.den – čtvrtek 13.6.2019: Lofer – Burghausen – Passov – Strakonice - Praha

Je krásný den a tak si ho ještě zpestříme projetím kousku silnice vedoucí přes HochKönig. Krásné hory se s námi loučí a poměrně svižně po hlavních silnicích jedem do Passova. Kousek jedu sám, protože jsem jel poslední a předjetí náklaďáku přeci jen chvilku trvalo. Dobrý zvyk, že na dalšího ve skupině se vždy při odbočování z hlavní čeká, se nějak vytratil. Nicméně těsně před Passovem se sjedem tak, že by to nikdo takhle přesně nenaplánoval. A to jsem za to docela tahal. V Passově je povinná přestávka u Louise. Tentokrát už zde se v podstatě rozloučíme a každý volí nejlepší cestu ke své cílové destinaci.

Ujeto 455 km

 

Pohodová motodovolená s pohodovou partou. Tak to má být. A můžeme se těšit na příští rok. Ujeto celkem 2332 km bez žádných komplikací. Při tomhle počtu účastníků skoro zázrak.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (24x):


TOPlist