Jak jsem nedojel..

Zell am See - Grossglockner - Caorle - Garda - Bormio - Livigno. Týdenní solo výlet na BMW F650 s návratem vlakem.

Kapitoly článku

Výlet byl vymyšlený rychle, bez přesného plánu. Na mapě označeno několik bodů, co jsem chtěl vidět a výjezd naplánovaný na pondělí.

Stroj BMW F650 z roku 97 je sice starší a se skoro 70 tisícema na tachometru už má něco za sebou, ale věřím mu. Balím cestovku, stan, spacák a můžu vyrazit.

 

 

Pondělí 2.8.2021

Okolo poledne mám naloženo na sedle spolujezdce a v malém kufříku a vyrážím z Chomutova po dálnici. Mířím směr Praha a pak České Budějovice. Při cestě přes Prahu mě chytá slušná sprcha a když vykoupaný vyjíždím směr Strakonice, tak už svítí slunce a pomalu mě suší.

Odpoledne dojíždím do Vodňan, kde byl táta na dovolený, tak si na chatě udělám první zastávku před Rakouskem. Ještě výlet na rozhlednu a pak už fajn večer pod pergolou u grilu a pivka.

Najeto 215 km.

Úterý 3.8.2021

Ráno probuzení do slunečného dne, dobrá snídaně, zabalení věcí, nastavení navigace směr Attersee a můžu vyrazit.

Tedy až potom, co nastartuju, nějak se tomu báwu nechtělo, ale nejspíš jsem ho jen uchlastal,  po několika minutách konečně chytá a po rozloučení vyjíždím.

Po cestě ještě vybírám hotovost, měním ji za Eura a kupuju dálniční rakouskou známku.

V Rakousku najíždím na dálnici, držím směr Linz a poté Salzburg. Někdo by mohl říct, že dálnice jsou nuda, ale i když je to jen 650ka tak BMW frčí hezky a kilometry utíkají – rychlý přesun.

První zastávka je u známého Atersee s krásně modrou vodou. Je hezký počasí, slunce pálí, a tak sundavám koženou bundu, vyhrabu plavky a skáču do studený vody. Je to hodně příjemný osvěžení, jen je jezero trochu rozbouřený.

Koukám na hodinky a zjišťuju, že je asi čas vyrazit, abych dojel do kempu u Zell am See.

Takže jedu dál přes Salzburg a když nabírám směr do údolí mezi hory, tak obloha nevypadá moc přátelsky. Pro jistotu nasazuju na pumpě nepromoky a právě včas, během pár minut začalo pršet a drželo se to nade mnou asi hodinu, ale jedu dál.

Okolo 7. hodiny večer dojíždím k horskému jezeru Zell am See a po pobřezí na jeho severní stranu do kempu, kde stavím stan.

Pak už jen večeře, sprcha, kouknutí do mapy, jestli zítra opravdu dojedu k moři a spát.

Najeto 350 km.

 

Středa 4.8.2021

Celou noc pršelo, takže stan i plachta na moto mokrý a nebe dost pod mrakem. 

Nevadí, stejně ještě pršet bude, tak balím věci, skládám na moto, zapojuju nabíječku, navigace nastavená, nepromoky oblečený a ono to zas nechytá!

Motor točí točí, ale nezablafe, takže laboruju se svíčkama, zkouším jiskry, nahřívám svíčky a hurá, asi po 20 minutách už vrčí na volnoběh. Soucítili tam se mnou dva Češi, co byli připraveni mě už roztlačovat a nějak pomoct. Díky a vyrážím po dvou kolech na Grossglockner.

Když přijíždím k mýtné bráně, tak už vidím, že nic neuvidím. Všude nahoře i dole je mlha jako mlíko, takže nějaká panorama se konat asi nebudou.

No nic, platím 27,5 Euro a razím na mokrou silnici do mlhy. Co budu povídat, byla to alespoň hodně dobrá zkušenost na dvou kolech na mokru v horských zatáčkách a v mlze to bylo zase jinak zajímavý. Občas mlha nade mnou, občas zase pode mnou, nejvíc kolem mě a stále příjemných 5-6 stupňů. Pojíždím vyhlídky, stavím pro fotky a než jsem se nadál, tak stojím u výjezdové brány a opouštím mlhu, za chvíli i Rakousko.

Ještě oběd u supermarketu, projíždím Plockner Pass směr Tolmezzo a Udine. Těsně před dálnicí mě chytá tak hustý déšť, že raději zajedu pod střechu u obchoďáku. Po půl hodince už najíždím na italskou dálnici směr jih. Je dost znát, že s každým kilometrem je tepleji a tepleji. Vykukuje i slunce, tak postupně sundavám nepromoky a mikinu pod bundou.

Opět po rychlým přesunu po dálnici se dostávám do velkýho kempu kousek od pláže v Caorle, kde recepční umí česky a vidím několik českých SPZ.

Po postavení stanu se už stmívá, ale jdu ještě na procházku po pláži, kde mě málem sežrali komáři, ale jinak to bylo pěkný. S lehkým deštěm se vracím do stanu, kde po večeři a sprše usínám při super bouřce.

Najeto 305 km.

 

Čtvrtek 5.8.2021

Ráno mě brzy probouzí hrozný horko ve stanu, tak se vyhrabu ven a užívám si ranní koupel v moři, i když musím jít docela daleko, abych měl vodu alespoň po pás. Probudilo mě to ale skvěle, tak jdu balit věci a zkusit nahodit báwo, hele ono chytlo jakoby nic, asi mu byla předtím zima.

Nakládám zavazadla a jedu přes kousek na druhou stranu Caorle pláže ke kostelíku, kde se chvilku zdržuju, snídám a nakonec kolem 11. hodiny odjíždím a držím se zelených cedulí Autostrada. Průjezd mýtnou branou a hurá směr Lago di Garda. 200 km po dálnici za 2 hodiny s tankováním, to jde.

Vlastně můžu říct, že mi to uteklo rychle a už vidím to obrovský jezero Garda. Je to krása a čas na něco k snědku, takže dávám pizzu v restauračce na pláži s pěkným výhledem.

Pak pokračuju po východní straně jezera na sever, no tohle jsou pohledy na skály na protějším břehu, i s focením jedu těch 70 km skoro hodinu a půl.

Nahoře na severním cípu jezera se ještě před vjezdem do hor koupu na kamenitý pláži, dost studená voda ale prostředí moc hezký.

Je pozdě odpoledne a s baworákem opouštíme Gardu a vlastně i hezký počasí.

Jen o pár km dál v horách začlo zase hustě pršet, schovávám se pod stříšku na parkovišti a čekám, sleduju blesky, dešťovou clonu, vtom najednou slyším češtinu a pod stříšku přiběhlo několik turistek a dva turisti v plášťenkách a že tam počkají na autobus. Najednou tam bylo možná 20 lidí, ale byla to sranda pokecat si takhle v horách, v dešti, v Itálii s Čechama.

Nejdříve jim přijel autobus a po chvíli přestalo pršet, takže vyjíždím dál, ale už jen 30 km do kempu v Daré nad Tione di Trento, nocovat budu opět zpátky v horách.

Do kempu přijíždím kolem půl 9., recepce byla zavřená, tak se ptám v restauraci naproti, jestli můžu na jednu noc postavit stan, čišník mi říká, ze oni ke kempu nepatří, ale že si můžu na louce naproti kempu postavit na jednu noc stan, že nebude problém, že je to jejich pozemek a věta -no pay, no problem- mě potěšila, tak děkuju a jdu na louku stavět stan.

Po zabydlení a přikrytí motorky ke mně v půl 10. večer přichází paní a něco se mi snaží italsky vysvětlit, nakonec píše do mobilu italsky a ukazuje překlad do angličtiny.

Upozorňuje mě na výskyt medvědů v tomto přírodním parku a říká, abych šel raději do kempu.

No jsem 30 m od kempu, kde se svítí a přendavat stan už se mi nechce, tak poděkuju a jdu spát. Asi takhle, kdyby nepřišla, spalo by se mi lip a nevnímal bych každý šustnutí.

Najeto 315 km.  

 

Pátek 6.8.2021

Noc jsem přežil, medvěd ke stanu nezavítal a probouzí mě kolem 8. sluníčko a celkem teplo.

Obloha byla skoro vymetená, bylo teplo a slibovalo to skvělý den.

Plán na tento den byl dojet přes Passo de Gavia do Bormia k Lado di Livigno a přes Stelvio už do Rakouska a večer přespat kdesi za hranicemi.

Po zabalení věci BMW zase stávkovalo a že nikam nepojedeme. Zjišťuju že jedna fajfka nejiskří, tak z ní sundavám ten odrušovací plech, jiskra se ukázala, nahřívám svíčky a hurá vrčíme.

A tady nám opět začaly horské silnice, zatáčky a sedla, ale oproti prvním dnům v krásným počasí bez deště.

Jedu na Dimaro, Ponte di Legno, Santa Caterina na Bormio.

Pěkný silnice, super asfalt a zatáčky, krásný panoramata, občas lesy a to počasí. Ani nevím co dřív, jestli jet, nebo fotit, stavím snad každých 5 km, někdy i po 200 m na fotku, ale jízdu si co nejvíc užívám.

Občas při zastávce zacítím nějaký divný zápach, ale nedokážu ho identifikovat, motorka jede jak má, tak jedu dál na Passo di Gavia. To je mazec, občas rozbitý silničky tak na jedno auto, vedle silnice srázy a ty zatáčky kdyby mohly, tak mají 360° a pravý úhel do výšky.

Náročný na jízdu a škrábu se nahoru, kde jsou krásný výhledy na Alpy. Na chvilku dělám pauzu a pak už sjíždím do Bormia, zase ten smrad -co to je?-, říkám si, ale před očima skoro vidím Livigno a hlavně Stelvio.

V Bormiu, tankuju a už mi došlo, co je to za zápach, ona se vaří baterka!

Rychle sundavám věci a sedlo a odpojuju nabíječku na mobil, kdyby náhodou měla moc velký odběr. Nechám trochu zchladnout, nakládám a vyjíždím natěšený na Livigno na hráz, s tím, že se vrátím do Bormia na jídlo a pak hurá Stelvio.

Jedno passo a už se blíží jezero, modrá voda, kolem skály, nádhera.

Projíždím dva dlouhý tunely, stavím pro fotku a….

…při pokusu o start slyším jen cvaknout relé a zpod sedla se kouří, rychle sundavám sedačku a ono se kouří z baterie, plive obláčky výparů, je rozpálená a od regulátoru taky jde nějaké moc vedro.

Chvilku zjišťuju zkouším nějaké pokusy o oživení, ale jsem ztracen a pravděpodobně odešlo dobíjení, co přebilo baterku a ta mi málem bouchla pod zadkem.

Zde moje cesta na dvou kolech končí. 

Najeto 165 km.

 

Ale co teď? Je skoro 5 hodin odpo.

Zkráceně – Volám asistenci Moto Care, během půlhodinového hovoru vše domluveno, za 15 min. volá italská odtahovka z Livigna kde jsem, mluvit anglicky s Italem, co anglicky umí míň než vy, je celkem prča, za dalších 20 min jsem naložený na autě a za chvíli motorku vykládáme v malém servisu v Livignu. Domluvená je repatriace do Česka, tudíž mi jí přivezou a já se musím s báglem dostat nějak domů. No a jak? Roztočil se kolotoč rychlých událostí.

V servisu mi radí autobusovou zastávku, jdu na ni se zeptat na směr Zernez, řidič autobusu mi bere tašku a už jedu do Švýcarska, zjišťuju spoje a v Zernez hledám vlaky směr Sargans. Je skoro 8 hodin večer a já hledám vlaky ve Švajcu. Před 22. hodinou po dvou přestupech jsem v Sargans, kde nemůžu dohledat odkud jede noční vlak do Budějovic, nakonec nasedám do asi dvoukilometrového vlaku, nacházím český lůžkový vagon. Je 23 hod. večer a já usínám ve vlaku do Česka a přebírám si, co se právě stalo a jak to bylo rychlý.

V sobotu ráno v 9 přijíždím do Budějovic, kde mě nabírá táta, co se vrací z dovolený do Chomutova a po zastávce v plzeňský ZOO jsem v 8 večer doma a motorka 700 km ode mě v Itálii.

Teď už jen počkat, až ji přivezou a doufat, že bude v pořádku a nebude drahá oprava.

Celkem najeto 1350 km a vlakama ani nevím.

 

Každopádně ten týden jsem si opravdu užil i s pořádným adrenalinem na konci.

Určitě to stálo za to, spaní pod stanem mám rád, viděl jsem toho hodně a projel kus Evropy na jednoválcovým starším baworáku. Štve mě ten poslední cíl Stelvio, ale jednou se tam konečně dostanu.

Zaplacená asistence by měla odtah pokrýt a teď už mám vybaleno, třídím fotky a sepisuju tenhle popis.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (22x):


TOPlist