Paříž a Alpy na GSXR

Den pátý

Nejsem typ člověka, kterému vyhovuje přeplněné město a neustálý hluk. A proto jsem se rozhodl vypadnout z Paříže. Vyrážím tedy na jih po dálnici A6 do Dijonu s úmyslem procestovat Švýcarsko. Od Dijonu pokračuju po místních okreskách - z počátku se mi to líbí, po 2 hodinách mě jízda začíná vysilovat a tak najíždím opět na dálnici. Na večer si dávám sprchu na čerpací stanici Agip u Mulhousu a v jednom zapadákově přespím načerno. Za dálnice z Paříže do Mulhousu jsem utratil 16.3 EUR.

Den šestý

Jsem blízko Německa, a tak mě v noci opět přivítá déšť. Ráno vyrážím směr Basel na Švýcarské hranice.
Na Hranicích mě vítá mladá paní a vnucuje mi dálniční známku za 40 EUR. Jelikož jsem chtěl Švýcarskem projet cca 200km, tak to se mi zdá kapánek moc. Znechucen švýcarským uvítáním raději volím cestu kolem hranic po Německé straně a na večer dojíždím do města Fussen. Je po 20. hodině a přes hory se žene šeredná bouře. V rychlosti zaparkuju pod střchou supermárketu a čekám až se to přežene. Počasí mi opravdu nepřeje a tak vybaluju spacák, důležité věci zamknu nebo schovám ve spacáku a spím ...

Den sedmý - špatnej den

V šest ráno se jedu podívat na zámek Neuschwanstein pár km od Fussenu. Již takto brzy se tam pohybuje několik turistů a někteří se dokonce koupou v jezeře Alpsee. Zkouším teplotu vody a jsem příjemě překvapen. Převlékl jsem se tedy do plavek a vykoupal se. V 8 hodin otevřeli pokladnu, a tak jsem si koupil vstupenku na zámek ...

Kolem 11 hodiny opouštím Fussen a jedu směrem na Insbruck. Než se dostanu na dálnici, opět cesta vede horskými průsmyky. Pokud nepotkáte v úzkých serpentýnách auto s karavanem, tak je to nádhera.
U Innsbruku mám štěstí v neštěstí. Povolil se mi stan a začal brousit zadní gumu. Než jsem stačil zastavit, tak už byla jedna důležitá část stanu zničena. Hlavně že jsem si neustlal a že to guma přežila!

Bez stanu chci co nejdříve do ČR. Rakouské dálnice v okolí Innsbruku byly velmi často rychlostně omezeny na 100km/h, proto místo plánované cesty přes Linz a Vídeň volím Mnichov a Rozvadov. Bohužel se ukázalo, že to bylo špatné rozhodnutí. U Mnichova se dostávám do absolutně ucpané kolony o délce 20km. Po téměř hodině se konečně plynule pokračuje, ale ještě jedna kolona v Regensburgu mě postihla. Kolem 19. hodiny jsem 10km před Rozvadovem a dalo se do deště.


Po několika zdlouhavých minutách pokračuju na cestě. Zmoklej jak slepice si dávám rychlou večeři na benzince a pokračuju. Další slejvák mě na sebedůvěře nepřidal a když u Prahy byla černá obloha, raději jsem sjel z dálnice a ubytoval se v kempu u Loděnic ve vesničce Chrustenice.


Teplá sprcha přišla nesmírně vhod, a tak jsem na konec tohoto špatného dne spokojeně lehnul a spal. Druhý den ráno mě čekalo už posledních 180km, který jsem si patřičně užil. A aby toho nebylo málo, v neděli jsem zajel do Ostravy na závody na přírodním okruhu v Radvanicích.


I když jsem před výletem doufal v lepší počasí, tak nakonec celový dojem z výletu je velmi dobrý. Byla to taková první delší cesta (3300km).
Příští rok se chystám na závody na ostrov Man. Doufám, že tentokrát nepojedu sám.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE