sumoto_leden



Naše první dovolená na dvou kolech – Azurové pobřeží Francie 2011

Kapitoly článku

22. 7. – pátek – Den sedmý

Trasa: Salon-de-Provence – Miramas – Salin-de-Giraud – Salin-de-Badon – Les-Saintes-Maries-de-la-Mer – Aigues Mortes - Montélimar

Probouzíme se opět do nádherného dne a dnes bychom sluníčko potřebovali. Máme v plánu průjezd přírodní rezervace Camargue s hejny plaměňáků a divokých koní.
Jdeme na snídani a v recepci se zároveň ptáme po možné rezervaci ubytování v okolí večerního cíle Montélimar. Hotel tohoto řetězce B&B tam je, ale plně obsazen. Další je pak o dalších 100 km dál. To už by bylo na dnešní den moc a tak se rozhodujeme, že pojedeme zase naslepo.

Vyrážíme těsně po 9 dopolední směr Miramas a kolem Salin de Giraud na přívoz přes ústí řeky Rhóna do rezervace Camargue. Před Miramas vidíme odbočku na hotel společnosti ETAP a tak tam zamíříme. Po zjištění cenové relace se jdeme zeptat na možnou rezervaci noclehu v okolí Montélimar. Máme štěstí, hotel je na okraji města a má volný pokoj. Neváháme a rezervujeme si jej. Spokojeni, že máme zajištěno ubytování, pokračujeme v cestě k přívozu a zastavujeme ve frontě a čekáme na povolení vjezdu, přívoz je na druhém břehu. Na netu jsem si našel „jízdní řád“ včetně ceny, motorka má stát 8 €. Konečně máme zelenou a najíždíme na přívoz, zastavuji podle pokynů a jdeme sledovat tu chvilkovou plavbu. Přirážíme ke břehu a začínáme sjíždět, vybírají se peníze za přepravu a platím 10 €. Očekávám 2 € nazpět, místo toho mi vrátí 7 €, že je to v pořádku. 

Spokojeni odjíždíme do Salin de Badon a začíná naše 70 km cesta do Les Saintes Maries de la Mer. Kocháme se krajinou, často zastavujeme a fotíme, je to něco úžasného. Vidíme plameňáky, posléze i koně a býky. Místní koně mají tu zvláštnost, že se rodí hnědí, ale kolem 5 roku se zbarví do bílé.

Býci jsou chováni nejen pro maso, ale také pro arény, hlavně tu v Arles. Místní býčí zápasy jsou ale jiné než jinde ve světě. Býci se nezabíjejí, ale toreadoři pouze strhávají býkům stužky, které jsou uvázány k rohům.

Přijíždíme do Les Saintes Maries de la Mer, parkujeme na náměstí pod stromy a jdeme na prohlídku města. Nakupujeme pár suvenýrů a pak zamíříme do restaurace na pořádný oběd. Objednáváme si steak z místního býka a grilované mořské plody. Jídlo na stole vypadá vskutku nádherně a tak si jej rozdělujeme, abychom ochutnali z každého. Bylo to vynikající. Cena byla také docela slušná, za vše včepně pití 42€. Chvíli ještě posedíme a pak zpět ke stroji.

Pokračujeme na Aigues Mortes, kde obdivujeme staré město a jeho hradby, ale hlavně místní solné jezera, kde se nechává mořská voda odpařovat a následně se těží kvalitní mořská sůl. Jezera mají pro nás velice zvláštní barvu – řekl bych takovou fialovohnědou. Fotíme tu zvláštnost a pak už nás čeká cesta do Montélimar, cíle dnešního dne. Jedeme opět krásnou krajinou údolím řeky Rhóna. Cesta nám ubíhá k naší spokojenosti a kolem 8 večerní přijíždíme k hotelu, tentokrát společnosti ETAP.  Po ubytování se opět radíme, jak pojedeme další den a rozhodujeme se, že budeme muset ještě jeden nocleh uskutečnit ve Francii. Vybíráme městečko Besancon a jdeme na recepci zkusit rezervaci. Je vyhráno, mají volno a tak spokojeně jdeme spát. Venku se začíná zvedat vítr a začíná se zatahovat, ale byl to další den, kdy nám nepršelo (v pořadí již třetí).

Dnes ujeto 302 km, ubytování 66 €.


23. 7. – sobota – Den osmý

Trasa: Montélimar – Valence – Lyon – Bourg-en-Bresse - Besancon

Ráno vstávám s obavami, zda neprší. Vykukuji z okna a mám radost, neprší a oblačnost je protrhaná, místy vykukuje mezi mraky sluníčko. Slibuje to docela pohodové počasí na cestu. Snídáme v poklidu. Dobalíme věci a nasedáme.

Jedeme opět údolím řeky Rhóna směrem na Valence a Lyon. Cesta příjemně ubíhá a pozorujeme krajinu. Jelikož se blížíme více na sever a je to již více průmyslová oblast, nenechám bez povšimnutí stožáry vysokého napětí a taky jadernou elektrárnu. Holt oběť profesionální deformace.

Odbočujeme na Bourg en Bresse a obloha se začíná nebezpečně zatahovat a tmavnout ve směru, kam si to míříme. A najednou to přijde. Ani nevím, ve kterém jsme městečku, ale beru to na nejbližší místo pod střechou. Je to venkovní posezení u McDonalda. Zastavujeme a chvíli čekáme. Déšť nepolevuje a tak si opět bereme nepromoky. Najednou přijíždějí manželé z Německa na chopperu (značku si nepamatuji) ze směru, kam máme namířeno. Dáváme se s nimi do řeči a říkají nám, že to malinko polevuje (nám se to moc nezdá, když vidíme tu temnou oblohu). Nedá se nic dělat a tak opět nasedáme a v dešti jedeme do cíle dnešního dne. Máme před sebou posledních asi 100 km. Po silnici se valí spousta vody a tak cestovní rychlost klesá ze zhruba 100 km/h na 40 km/h. Více se jet nedá. Pomalu jedou i ostatní auta kolem nás. Voda na nás cáká odevšad. Konečně přijíždíme do Besanconu a za stálého deště projíždíme městem k hotelu. Blbě odbočuji a tak si musím kolečko zopáknout. Konečně zastavuji před hotelem a zjišťujeme, že nemají svoje parkoviště. Jdu prozkoumat okolí a za hotelem nacházím zastřešené stání s nakládací rampou evidentně patřící hotelu. Moc se nerozmýšlím a už se tam s motorkou parkuji. Celí promrzlí se ubytováváme a já opět z bot vylévám bazény vod. Teploměr ukazuje 11°C. Na pokoji dáme sprchu a jdeme do recepce probírat zítřejší trasu a také něco sníst, co jsme si cestou koupili opět u Lidla. Jako další cíl si vybíráme Ulm, ale zjišťujeme, že tam je jejich hotel teprve ve výstavbě a má se otevřít až v září letošního roku. Hledáme tedy v přibližně stejné vzdálenosti další města a nabízí se Stuttgart. Mají volno a tak si pokoj opět rezervujeme. S přáním, aby zítra po cestě nepršelo, jdeme spát.

Dnes ujeto 392 km, ubytování 55 €.


24. 7. – neděle – Den devátý

Trasa: Besancon – Mulhouse – Freiburg - Stuttgart

S obavami vstáváme do nedělního rána. Neprší, silnice jsou mokré a teploměr ukazuje 8°C. Docela zima na cestu. Snídáme a pak jako každou neděli jdeme do kostela na mši. Jsem velice překvapen po vstupu do chrámu Páně, kdy nám podává ruku postarší pán a vítá nás. Později zjišťuji, že to byl farář. Po mši se s ním dává manželka do řeči a žádá o modlitbu nad počasím. Slibuje nám to s tím, že musíme jet rychle. Bereme jej za slovo a vyrážíme do hotelu pro věci, vyjíždím s motorkou, děláme poslední foto a jedeme.

Stavím se ještě doplnit nádrž a pak již směr Mulhouse. Tady ještě jedeme po okreskách, ale kousek za městem najíždíme na již neplacenou dálnici a míříme do Německa. Hranici překračujeme na dálničním mostě a nikde nevidím ani stopu po, i byť bývalé celnici.

Pokračujeme dál směrem na Freiburg a Stuttgart. Navigace nás vede nejprve po dálnici a pak najednou sjíždíme na okresky. Chceme se někde zastavit alespoň na malé jídlo nebo si něco koupit. To je velký problém. Všechny obchody jsou zavřené a asi po 30 km nalézáme v komerční zóně otevřen pouze McDonald. Kupujeme „hambáče“ a taky kafe. To potřebuji jako sůl. Počasí nám zatím přeje, je pod mrakem a honí se to všude kolem dokola, ale neprší! Pokračujeme dál a najednou opět najíždíme na dálnici a míříme si to k hotelu. Nacházíme jej úplně v pohodě a má i kryté garáže s nepřetržitou ostrahou. Ubytováváme se a já jdu zaparkovat motorku. V recepci jsem dostal parkovací lístek a přijíždím k závoře, přikládám lístek ke čtečce a nic. Zkouším to znovu a opět nic. Za mnou se tvoří kolona asi 5 aut a mne se závora stále neotevírá. Nezbývá, než zavolat na recepci aby mi otevřeli. Závora se otevírá a já mohu v klidu zaparkovat. Na recepci se dozvídám, že je v prostoru před závorou indukční smyčka a motorku to občas nepřečte. Já byl zrovna ten jeden z mála. Chvilku sedíme v recepci, kupujeme kávu z automatu a z vedlejšího si kupuji lahvový ležák 0,33 l za 1,7 €. Děkujeme faráři, že se opravdu poctivě modlil, neboť i přes strašné mraky nám nepršelo. Otočím jej do sebe společně s manželkou, která ale na pivo moc není a jdeme spát. Zítra nás čeká poslední úsek až domů.

Dnes ujeto 397 km, ubytování 61 €.


25. 7. – pondělí – Den desátý

Trasa: Stuttgart – Rozvadov – Plzeň - Praha

Ráno neprší, je zataženo a opět to ze západu nevěstí nic dobrého, tam to vypadá jako v noci. Neponecháme nic náhodě, rychle do sebe házíme snídani a vyrážíme k domovu. Při vyjíždění z parkoviště mám opět obavy, zda nás závora pustí nebo ne. Tentokrát se otevře bez problému a můžeme jet.

Nejprve se propleteme městem, pak nás navigace vede asi 50 km po okresce, která je dost plná a není moc míst na předjíždění a Němci jedou předpisově. Pak ale najíždíme na dálnici a začíná nutný přesun. Zastávky si plánujeme vždy tak po hodině jízdy. Jedu to pohodovým tempem (130 km/h tachometrových, podle navigace to je 122 km/h) a tak se pomalu přibližujeme k cíli. Po poledni na mne doléhá hlad a tak na benzině zastavujeme, dáváme malý gáblík. Vedle nás zastavuje další motorkář z Německa na chopperu. Navzájem okukujeme mašiny a dáváme se do řeči. Má před sebou ještě asi 300 km, ale je celý spokojený. Vrací se totiž domů po týdenním pobytu v portugalském Faro. Loučíme se, a nasedáme. Obloha se pekelně zatáhla a začíná drobně pršet. Na nic nečekáme a uháníme pryč.
Po chvíli jako bychom tomu ujeli a jen v zrcátkách sleduji, jak je to za námi doslova černé. Konečně vidíme ukazatele na Plzeň a Prahu. Přes Rozvadov přejíždíme zpátky domů a my musíme opět sledovat celé dění kolem nás. Po chvíli zastavujeme na odpočinek a první českou kávu. Sedíme na zahrádce s výhledem na motorku a najednou vedle ní zastavují další dvě. Jedna z nich je V-Strom. Jaké je naše překvapení, když se vidíme s Martinem z Příbramě (Kuchta89) a jeho novomanželkou, kteří se společně vracejí z dovolené po Holandsku. Chvíli společně posedíme, poklábosíme o cestě a pak se každý z nás vydá opět dál. Počasí se mírně umoudřuje a i oblačnost se protrhává. V 6 večer parkujeme doma spokojeni, že se nám nic nestalo, nebyl žádný karambol ani krizovka a od Nice nebyl s motorkou jediný problém. Tento den můžeme také zařadit k těm, kdy nám nepršelo.

Dnes ujeto 486 km, ubytování 0 €, jsme doma.


Závěr
Celkově ujeto 3193 km při ø spotřebě 4,7/100 km. Ubytování pouze v penziónech nebo hotelech včetně snídaně stálo 582 €. Oprava motorky 51 €.

Ubytování bylo několik typů. Z mého pohledu asi nejhorší bylo na jihu Itálie v Diano Marina. Nejlépe na mne působil ETAP a snídaně byly nejlepší v B&B. Až na tu závadu nezávadu s motorkou v Nice, jsme neměli žádný problém. I na dopravu jsem si zvykl a následně ji i využíval ve svůj prospěch. Ta slušnost a ohleduplnost, se kterou jsem se setkal, budeme u nás asi ještě hodně dlouho hledat. Dále mohu říci, že jsme za celou dobu našeho putování viděli pouze 3 x policii (jednou vyšetřovala nehodu, jednou radila nějakému cizinci a jednou v Německu na dálnici, jak hlídkovala).

Jízda v Itálii a zvláště v Miláně byla pro mne velkou záhadou. Předpisy se moc nedodržujou, motorkáři jedou po tramvajovém pásu i přes obrovské značky zákazu vjezdu. Jeden, taky na V-Stromu, nám kynul, ať jedeme za ním, že je to volné. Raději jsme odolali a prodírali se mezi auty. Ve Francii je na normální silnici povoleno 90 km/hod. a v obci také 50 km/h jako u nás. Ovšem když jsem jel po normální silnici 110 – 120 km/h, tak jsem ostatní sotva stíhal. A přes vesnice jel málokdo méně jak 70 km/h.

I když je V-Strom velice pohodlná motorka na cestování, uvažujeme s manželkou o něčem ještě více pohodlnějším a cestovnějším a s kardanem. Hlavně by to chtělo nějakou, která má větší rozdíl ve výšce posezu jezdce a spolujezdce. Manželku, jako spolujezdce, bolela záda od neustálého vykukování do boku, jak chtěla vidět dopředu. Problém je hlavně ve výšce nás obou, kdy jsem vyšší o pouhých 5 cm.
Už nyní se začínáme rozhodovat, kam vyrazíme příští rok. Určitě to bude opět na jih a možná už i na novém stroji.

Cestování na dvou kolech ZDAR!!!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (15x):


TOPlist