Monte Carlo road trip 2023

Jak to vlastně bylo a je s naším "gangem" + příprava a odjezd

Cestu do Monaka už jsem měl nějakou dobu v hlavě. Proběhly už "dva", týdenní motovýlety do Alp. Poprvé, vyjukaní ze všeho toho okolo, jsme ve čtyřech projeli východní část od Slovinska na Silvrettu v Rakousku a přes GaPa (Garmish parten Kirchen) domů.Druhý výlet píšu s uvozovkami protože jsem vyrazil sám. Po třech prochcaných nocí v děravém stanu, utopení telefonu (čti navigace), totálním promočení všeho, jsem to po projetí Stelvia otočil, a za pět dní byl zpět doma.Nápad tedy byl, vrátit se na Stelvio za pěkného počasí (k tomu se ještě vrátíme).Do mapy jsem nahodil nějakou trasu přes francouzské průsmyky (Iseran, Galibier, Bonnete, Saint Bernard, Vars...), dále Col de Turiny nesmělo chybět, nějakou tu snobárnu v Monaku, ideálně koupačka v moři, a nějak rozumě zpět. Oslovil jsem s trasou místní lokály, s kterými proběhly předchozí cesty.Ozval se Standa s KTM 950 SM, David s Varaderem a já na SV1000S. Takže motard, cesťák, polosport. Rozmanitejší už to být nemůže.Domluven termín odjezdu 2.6. Během následujících dnů , nebo spíš večerů, jsem se ale ještě stihl zaregistrovat na okruhové ježdění do Mostu, trochu mě po čase překvapilo, že to nakonec bude 31.5. Všechny motoaktivity provádím na jedné motorce, takže úkol zněl jasně..Pojezdit v Mostě, nerozbít ani stroj ani sebe.Rychle domů, během čtvrtka přestavět eSVéčko z okruhového setupu do cestovního, a druhý den ráno v 7:00 na pumpě.Vše kupodivu klaplo a tahle podivná partička různorodých strojů opravdu odjíždí.

Konečně na cestě

Nečekej od tohoto textu nějaký detilní popis trasy s GPS souřadnicemi atd. Vše mám ještě celkem čerstvě v hlavě, pár fotek v telefonu, plus uloženou trasu podle které jsme jeli.Píšu to tak jak mi to přijde na mysl, za případné hrubky (kterých jistě nebude málo) se předem omlouvám.

1. den Nudnou cestu nám občas oživili kluci z Mapy.cz s nějakou vychytanou zkratkou někomu přes dvorek.Konec dne byl v německém Kochel am See v kempu u jezera, kde nám po zavíračce místní hospůdky přijde navalený švýcar s nějakým starým BMW k1600 nebo co, vykládat o tom kolik toho procestoval, kde všude boural, fotky otevřených zlomenin před ošetřením, jak je malíř a má galerii, a tak různě. Snad to byla pravda.

2. den konečně jedeme v horách. Poslední motovýlet v GaPa končil, tak tentokrát tam začíná a míříme dál na jihozápad. Jedeme až do Švýcarska, přes pár nižších kopečků. Rychlostní zákonné limity se snižují a pomalu to přestáva být sranda. Naštěstí v technických úsecích těch 80km/h většinou stačí. Projíždíme kolem Walensee , všude kolem blesky, vítr a vypadá to na pěknou bouřku, nakupujem zásoby na večer, hledáme kemp,  v rychlosti check-in a ještě v helmě a kombinéze stavím stan, protože přijde masakr.Paní z recepce nás v klídku pozoruje, po chvíli přijde a říká, kluci, tady nebude pršet, to se tam jen točí v horách. Nevěříme, ale měla pravdu, točilo se to do noci ale u nás ani kapka.

3. den pokračujem průjezd Švýcarskem, včera večer jsme trochu počítaly.A jestli se máme v sobotu vrátit domů, musíme máknout. Z rána nás čekal Klausen pass, a  kus pěkné cesty.Pak nutný přesun udolím do Martygny. Po obědě Svatý Velký Bernard přišel vhod, ne pivo ale průsmyk do Itálie. Dojíždíme poblíž městečka La Thuile, opět nákup zásob a dotaz na pana Gůgla kde budeme spát.Navrhuje piknik plac v lesíku poblíž. Sice je 2000m.n.m., ale je pěkný.Po ceště na piknik plac se to zase kolem nás trochu zatočí, takže nepromok opět na scénu, ale jen kousek. V noci trochu mrzneme.kdo by to byl řekl takhle v červnu.Náladu spravuje výborný hovězí burgr, který Standa vyšvihne na grilu, jako by se nechumelilo. Pár piv, panáků na dobrý spánek.Klasika.

4. den začíná chytáním paprsků slunce mezi stromy, protože v noci byla fakt kosa. Po sbalení sjíždíme do La Thuile odkud hned stoupáme na Malýho Svatýho Bernarda, kde se nám ukáže vrchol Mont Blancu.Pak sjezd do Val d Isere, krásná široká cesta, přesně pro můj stroj. U marketu na lavičce klasická snídaně.A už se těším na Col d Iseran, nejvyšší bod cesty. Pak si všímáme že i to málo co projíždí kolem nás směrem nahoru, se po chvilce vrací. Zastavuje u nás nádherná Aprilia Tuono R s bagáží.Trochu překvapením je cca 70-ti letý němec na ní.Ptám se na průjezd a říká že, nahoru se může, ale průjezd na Valloire je zavřený, čož je i náš případ.Musíme objet cca 100km.Valíme, pána na Aprilce ještě několikrát potkáme, žene jí taky slušně. Objíždka znamená několik pass navíc, takže nevadí.Na konec dne Col d Galibier (2556 m.n.m.). Ubytko hledáme podle rady navaleného Švýcara z prvního večera, Francouzká rarita Camp Municipal, provozuje je vždy město a za tři lidi, motorky, jeden stan a sprchy jsem platil 13EUR (za všechny).Dobrý, v ceně je pěkná vyhlídka, sympatická paní z recepce, která jako první běží pomoct Davidovi zvednout Varadero spadlé při otáčení na trávě.V kempu jen mi a pár párů důchodců v obytkách, kteří nevěřícně čekají jestli opravdu hodláme spát pod plachtou na zemi.

5.den pokračuje další Francouzskou parádou. Přichází Col d Izoard, Vars, de la Bonette. Jeden za druhým, propojený krásným údolím.Na Izoardu poprvé vidím fotografa sedícího u auta s velkým banerem, fotí vše co projede. Vracím se k němu abych zjistil co a jak. Říká že fotí všechno a na netu si pak můžu koupit fotku. Na to povídám, že jedu teda znovu a pořádně. Fotka stojí za to, asi jí fakt koupím. Pak už sjíždíme do nižších kopců kde leží Col de Turiny, známá rychlostní zkouška z mistrovství světa v rally. Na plejstejšnu jí mám docela najetou, ale v realitě masakr. Kdyby mě přivázali do auta k panu Loebovi, tak nahoře by to v autě asi docela smrdělo. Pro rally fans prostě zážitek. Pak už sjíždíme do La Turbie, kde mi pan Gůgl strýt vjů našel pěknou vyhlídku, kde parkujou na tajno obytky, dojíždíme na místo. Vyhlídka je na svém místě, obytka jen jedna. Vyřážíme pro zásoby, tady přespíme. Potřebujeme uhlí na grill. Všude kde se ptám na ,,le briquette,, mi nosí zapalovače a jiné hořlaviny. V jednom malém marketu prodavač mluví srozumitelnou řečí, a posílá mě vedle k zelináři, prý ať řeknu ,,šarboo,,.OK. Tímhle zaklínadlem jsem si vykouzlil pytel uhlí. Standa nám za to vykouzlil hovězí stejk s opečenými brambory a bylinkovou omáčkou, zatím co Davidovi přichystal stejk z lososa. Co taky nad Monakem jiného, že? Věčírek nad Monakem začali narušovat kanci s mláďaty, asi jsme jim zabrali místo. David váže hamaku mezi stromy tak vysoko, že po podařeném večírku, tam téměř není schopný vylézt, a já se Standou po chvíli váhání nad korunou stromu, usínáme na zemi.

6.den Probuzení na vyhlídce paráda, vyrážíme kam jinam než do přístavu, chcem vidět tu snobárnu, projíždíme zřejmě drahou čtvrtí, drahá auta, draze oblečení lidé. V přístavu holky cvičí jógu přímo před Yacht clubem de Monte Carlo. Na některých jachtách snídají zamilované páry s věkovým rozpětím 40 a více let, obskakují je číšníci, všude samé heřečky, modelky.No prostě jiný svět.Do navigace dávám kousek trati Formule 1, která se tu jela před týdnem.Všude se rozebírají bariéry, zábrany.Projíždíme známým tunelem a vracákem, sice v protisměru ale i to se počítá.Na rychlo něco fotím a mizíme z města.Plán je jasný, dojet co nejblíž k Janovu, kemp na pláži ideálně.Cestu si zkoušíme zpestřit malým výletem do hor, kde se to ale zase všechno točí, takže nepromok a zpátky k pobřeží.Podle plánu nacházíme i kemp, David ale určite neměl v plánu dát si velkou porci špaget s mořskými plody, poté co dostal informaci, že je to fiš, od servírky která nevěděla jak se anglicky řekne kráva.Pak popijem na pláži, kde nakonec i spíme.

7.den už opět začíná tranport domů.Přes nížinu na sever k Alpám. Nakonec prý dáme to Stelvio, má být hezky.Dojedeme tedy až kousek k Bormiu, spaní v lese opět docela vysoko.Davidova aplikace na vyhledávání mědvědů tvrdí, že jsme v zóně náhodného výskytu.Bomba. Vypiju co mám a usnu.

8. den azuro.Dojíždíme do Bormia a už cestou nahoru na Stelvio čuju, že bude pěkně narváno.Je pátek ráno, čekal jsem to mírnější. Provoz jak blázen. Ale co, každý to chce vidě,t a mi taky, ale nahoře se shodujeme, že už sem nikdy nepojedeme,je to poravdu masovka.To co vidím cestou dolů je čirý hazard se životem. Na jedné straně neumětelové na motorkách kteří neumí vykroutit vracák, a buď couvají, nebo rovnou padají, najíždění do protisměru, střelci co tu kolonu prostě musí předjet, i naslepo klidně.Do toho auta, cyklisti.No prostě masakr. Dále už cestu necháváme na panu Gůglovy, dokonce překvapuje pěknými úspěchy.Tahnem to až do Něměcka, domů zbývá 250km. Nákup na večer.Nacházíme pěkné klidné parkoviště s trávníkem.Standa s Davidem stále neumí odhadnout počet piv které vypijí, ale na rozdíl odě mě, si jich vždy kupují radši míń než víc. Stejná situace je to s tabákem a dalším materiálem. Takže nemají v deset večer co kouřit.Dáme dohromady poslední drobáky EUR a jdeme do hospody kde mají automat na cigára. Úspěch, tak zkoušíme ještě pivko zaplatit kartou ale není terminál, nevzdávám se a vytahuju české pětikilo, plácnu ho na bar a povídám, že to je jak 20EUR a že bych potřeboval pivo.Paní se podívá na bankovku vrátí mi jí, že to nechce, nicméně natočí dvě piva gratis a zavírá hospodu.

9.den ráno už jen mazačka domů. Jak se přejede česká čára, začne to jet tak nějak rychleji.Takže na oběd jsme doma.V domácí hospodě U Pstruha na Ohrazenici. Obídek na rozloučenou a domů.

Poděkování

Chtěl bych poděkovat Standovi i Davidovi že to se mnou absolvovali.Standovi extra za přípravu neuvěřitelných jídel jen pomocí malého skládacího grilu a vařiče s ešusem.A Davidovi extra za to že tam prostě byl.Protože je správnej pankáč a tátovo Varadero řídil moc pěkně.Snad mu koupí novou zadní gumu, protože po příjezdu měla spíš okruhový parametry, co se vzorku týče.

Taky musím poděkovat manželce, že mě na takovou cestu vůbec pustila, a dětem že byly jiště po celou dobu mojí nepřítomnosti doma hodné.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE