Korsika 2016

Tak letos se konečně dočkáme!!! 5 let jsme ji odkládali. Vytáhneme zaprášené poznámky, přidáme pár nových typů na pěkná místa a začínáme to sázet do google maps. Mé přání se vyplnilo. Zajímavá místa jsou po celém ostrově a tudíž, ho budeme „muset“ projet celý. Nemám nejmenší tušení, jak krásná Korsika ve skutečnosti je. Nemusíte nic plánovat. Stačí se vydat jen tak a uvidíte nespočet krásných míst. My na ni máme 14 dní, což je dostatek času k poznávání i k relaxaci. Trajekt řešíme asi týden před odjezdem přes CK IBIS, kde dostáváme spoustu příjemných typů a rad.

Kapitoly článku

26.8.2016 pátek (Domov – Graz – 331,5 km):

Trošku se nám mění situace, díky níž můžeme vyrazit už v pátek. Sice až po obědě, ale i tak si stihneme cestu aspoň o pár km zkrátit.

Původní plán byl dostat se za sobotu cca 30km od Livorna. Ještě že to dopadlo jinak. Vyrážíme kolem 13:30. V Rakousku jsme coby dup. Dálnice kolem Vídně je hodně ucpaná, místy úplně stojíme. Opatrně se mezi auty prodíráme. Kolem 18 hod jsme již na hotelu.

 

27.8.2016 sobota (Graz – Pisa – 760,1 km):

Dneska nás čeká velká porce km. Vstáváme v 6:30 hod. Rychle balíme věci a před 8 hodinou už jsme po snídani a vyrážíme směr Itálie.

Rakouskem projíždíme bez problémů a bez zdržování. Horší je situace v Itálii. Dálnice v protisměru na Italsko-Rakouských hranicích stojí. Kolona má více jak 15km, což nevěstí nic dobrého. Uklidňuje nás, že jedeme opačným směrem a že tato kolona bude následkem končících prázdnin.

Už před městem Udine však zjišťujeme, že to tak úplně nebude pravda. Kolona na dálnici v našem směru má kolem 13km. Chvilku se snažíme projíždět mezi auty, ale není to tak snadné, proto volíme jako únikovou cestu před rychlou smrtí upečením, odstavný pruh. Kdyby jela sanitka, neměla by jinou možnost, než jet také tudy.

Kolona se tvoří kvůli mýtné bráně. Tam už se ani nám nedaří předjíždět a tak se pomalu pečeme. Než na nás přijde řada, tak už motorka ukazuje teplotu na max. a čekám, kdy na nás začne blikat červené světýlko přehřátí chladící kapaliny. A taky že začalo. Naštěstí v okamžiku, kdy se nám už zvedá závora a tak to honem rozjíždíme, ať kapalina rychle schládne.

Po cestě si ještě několikrát natrénujeme objíždění kolon odstavným pruhem. Poměrně často se tu stává, že pravý pruh na dálnici jede rychleji než pruh levý.

Na jednom z odpočívadel potkáváme zajímavou přestavbu proslulé Yamahy Super Ténéré.

Kolem 17 hod jsme již ubytovaní v Pise. Dáváme rychlou sprchu a jedeme se podívat do centra alespoň na proslulou šikmou věž. Lidí je tu hromada a na každém rohu prodávají Selfie tyče :-) Brzy pochopíme proč. Každý se tu fotí u věže. Ano, přiznáme se, také si ji vezeme s sebou :-D Okolo je spousta ozbrojených vojáků a obrněných vozidel.

V místní restauraci si dáváme večeři. Volíme pizzu a těstoviny. Ani jedno ale nestálo za řeč. V 21 hod to balíme na pokoj a jdeme honem spát. Ráno brzy vstáváme.

Pisa

 

28.8.2016 neděle (Pisa – Burgo – 229,8 km):

Ranní ptáče dál dopluje. Nějak si to brzké vstávání musíme zpříjemnit. Budík nám zvoní už v 5:15 hod. V 6 hod. už startujeme a vyrážíme do přístavu. Máme to jen kousek, takže jsme tam během 30 minut. Posledních 400m už je pěkná kolona aut. Co naplat, opět se prodíráme...

Jakmile na nás přijde řada, obsluha si oskenuje čárový kód z našeho lístku, prohlédne pasy a mávne jeďte. Spolujezdec už musí pěšky. Pár lidí mě strašilo z vjezdu do lodi. Zbytečně. Byla to úplná pohoda. Motorku parkuji u stěny. Na hlavní stojan mi pomáhá nějaký německý motorkář. Sám jsem to prostě naložený nezvedl. Během chvilky se objeví žena, která si to prošla pěšky. Balíme si potřebné věci na 4 hodinovou plavbu. To co nepotřebujeme necháváme na motorce. Docela mě děsí, že kurtovat motorku prý není třeba. Nakonec ji přitáhnou alespoň jedním popruhem ke stěně. Kdyby padala, aby neudělala díru do kapoty holandskému Passatu.

Na palubě si konečně dáme snídani. Je tu poměrně velký výběr a ceny nejsou až tak přemrštěné. Cesta ubíhá poměrně rychle. Občas se projdeme po palubě a kocháme se nádherně modrou vodou kolem nás. Ke spánku zde cestující využívají každý volný rovný plac. Je neuvěřitelné, že loď se vůbec nehoupe.

Kousek před přístavem se trajekt trochu rozhoupe a začne nás stíhat nějaká menší loďka. Pluje přímo k nám, na pravoboku se najednou otevřou dveře a spustí se žebřík. Hop. To byla rychlost. Policista během mžiku opustil svoji loď a nalodil se k nám. V Bastii jsme kolem 11:50 hod, ale loď je stále uzavřena a rampa blokuje výjezd. Asi po 30 minutách se rampa začíná spouštět a pomalu začínají vyjíždět první auta. Naše patro dostává povolení výjezdu až jako poslední.

V Bastii hned tankujeme. Benzín je tu levnější než v Itálii. Teplota vzduchu dosahuje 35 stupňů C. Jedeme po pobřeží dolů po silnici D268. Všechny ventilace máme otevřené na max. Za jízdy je nám příjemně. Cesta se nám nezdá až tak záživná. Hodně se tu opravují silnice a staví domy.

V Lieu-Dit Solenzara odbočujeme na silnici N196 a začínáme si užívat zatáček a krásného okolí. Všude kolem cesty se koupe v řece spousta lidí. My stavíme u Pont Polischellu. Voda je tu krásně průzračná, ale ledová. Žena neodolá a taky se koupe. Já si alespoň chladím nohy.

 

Pokračujeme dál. Pravá, levá, díry, kamení, kozy, prasata, krávy, sem tam oslík. Další zastávka Col De Bavella 1218mnm. Krásné místo, chvilku se podíváme, uděláme pár fotek a pokračujeme stejným způsobem dál. Pravá, levá…

Col De Bavella

Stavíme až u historického naleziště Cucuruzzu. Pevnost pocházející z doby bronzové, cca z 2. tisíciletí př. n. l. Procházka lesem nám zabere 1,5 hodiny svižnějším tempem.

Navigace nám hlásí příjezd na hotel 19:10. V Proprianu je ovšem zavřený kruháč a navigace je zmatená a stále nás otáčí. Nechce pochopit, že musíme najít jinou cestu. Po chvilce motání se městem se nám to naštěstí daří. Na hotel přijíždíme 19:25 hod. Byl to dlouhý den.

Obsluha neumí anglicky ani pozdravit, ale nějak se domlouváme. Pokoj není nic extra, ale na spaní to bude stačit. Na terase si dáme 4-chodovou večeři. My se stáváme dalším chodem pro komáry. :-) Česká krev jim evidentně chutná.

 

29.8.2016 pondělí (Burgo – 197,6 km):

Dnes se spalo výborně. Hotel je mimo civilizaci, tak tu byl úžasný klid. Po 8. hodině už sedíme na snídani. Výběr není zrovna velký: pečivo (něco jako u nás veka), marmeláda, med, jogurt, vločky, káva čaj, voda, juice. Ještě netušíme, že to takhle bude celou dovolenou.

Po snídani vyrážíme na prohlídku vodopádů Piscia Di Gallu. Cestu si náležitě užíváme. Je to samá zatáčka převážně borovicovými lesy. Nasáváme atmosféru. Prohlídka nám zabere asi 2 hodiny. Jde se lesem kolem potůčků, občas kamenitá cesta, občas velké balvany. Dovedeme si představit, že se tady jen celý den válíme...

Piscia Di Gallu

Po prohlídce pokračujeme dál na další vodopády Cascade De Cavo. Cesta pokračuje stejnou scenérií a všude jezdí spousta motorkářů.

Vodopády se nám nedaří nalézt, nejspíš byly ještě více vzadu, což nevíme jistě, protože jsme nenašli ani žádné směrové tabule. Cesta je tu hodně prašná a kamenitá. Alespoň se tu vykoupeme v řece. Voda je čistá, průzračná a má osvěžující teplotu. Povedlo se nám nalézt pěkné místo, jsme tu jen 2 páry.

Po koupeli se vracíme zpět, jen jinou cestou. Zatáček je tu snad ještě více a tak asi 30km před hotelem jsme už řádně utahaní. Po cestě si ještě prohlédneme Spin‘a Cavallu – most zvaný Koňský hřbet (nejznámější z řady janovských mostů budovaných od 14.stol., nebo také od pisánské éry).

Most Spin‘a Cavallu

10km před hotelem ještě nakoupíme nějaký potraviny v místním Carefouru a „ukusujeme" poslední km k hotelu. Po cestě potkáváme jednu kravku za druhou. Jedna je dokonce u nás u hotelu a krmí se místním kaktusem.

 

30.8.2016 úterý (Burgo – 212,3 km):

Vyspaní jsme do růžova a tak kolem 8:30 už sedíme na snídani. Před šestou hodinou ranní asi hodinku pršelo. Po snídani padá vzhledem k počasí rozhodnutí a měníme plány. Dneska se pojedeme podívat do hlavního města. Do Ajaccia.

Silnice jsou stále mokrý, ale na déšť už to nevypadá. Cesta je opět samá zatáčka. Ajaccio už nás vítá pěkným vedrem. Doprava houstne, ale nám se daří celkem dobře projíždět. Parkujeme kousek od sochy Napoleona. Po malé prohlídce jeho památníku se jdeme projít do města. Motorku necháváme zaparkovanou na stejném místě, jen se trochu převlékneme a odlehčíme si. V přístavu si prohlížíme krásný jachty a parníky. Kolem hradeb citadely je hrozný nepořádek. Jak se dozvídáme z jedné informační tabule, místo má ve správě armáda. Dole se pasou oslíci a všude kolem je jen bordel a ho...

Ajaccio

Po rychlé prohlídce města vyrážíme dál směr jezero Tolla. Počasí se stále zhoršuje. Mraky tmavnou, teplota padá a čím jsme blíže jezeru, tím to vypadá hůř a hůř. Poslední kousek k hrázi se jede po hodně rozbité asfaltce. Díry, že by se tam zvládl schovat i nějaký partyzán. Prohlídku dáváme jen velice rychlou, občas cítím kapičku vody a mraky vypadají hrozivě.

Jezero Tolla

Určitě bude pršet. A taky že jo. Sotva se dostaneme zase na hlavní cestu, už prší… Po chvilce neprší, ale doslova „chčije a chčije". Rifle mokrý, rukavice mokrý a přes bundu s otevřenými větracími otvory a sundanými kapsami, cítím už i mokré tričko.

Během asi 20km přestává pršet a vykukuje sluníčko. Jsme zachráněni. Během chvilky za jízdy krásně celý uschneme.

V Propriatu se stavíme opět v obchodě nakoupit a jedeme na hotel plánovat další dny.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist