1. 7. 2013 Den devátý: Klikaticemi za šikmou věží
Body zájmu: Pisa
Trasa: San Bartolomeo al Mare - Genova - Pisa - Coltano (Camping Lago Le Tamerci)
Dnes opět vynecháváme dálnici, jelikož se nám nechce cálovat 100 éček za mýto a navíc chceme něco vidět. Sice je to trasa delší s průměrnou rychlostí cca 60 km v hodině, ale zato je se na co dívat. Cesta nás vede kolem moře, takže máme překrásný výhled na prázdné pláže. Moře okupuje jen pár rybářů a městečka se teprve probouzí z nočního bujaří. Ráno je sice už nějakých 24 stupňů, ale i tak je příjemně a od moře to lehce profukuje. Motorka nás dnes taky nezlobí a startuje jako hodinky. Asi je to tím, že šetříme baterku, jak se dá, tzn. vypnutými světly. Projíždíme Genovou, která je dlouhá jako týden před výplatou. K poledni se dostáváme trochu do vnitrozemí, kde už je horko znatelné. Vjíždíme do serpentin a užíváme si nádherných zatáček. Kdo si jich chce opravdu užít, doporučujeme tuto trasu. Po dvaceti kilometrech bychom uvítali už i nějakou tu rovinku. Ruce začínají slábnout, ale zatáčky jsou nekončící. Za nějaké ty další kilometry se rovinky dočkáváme a opět se dostáváme k moři. Pisa je už jen pár kilometrů, takže stavíme před restaurací, abychom něco pojedli. Dostáváme pouze italský lístek, ze kterého tak maximálně usoudíme, co je pizza, co těstoviny a co salát, ale s čím co je tápeme. Volíme jistotu a jdeme do pizzy. Posilnění vjíždíme do Pisy a už z kraje města je vidět šikmá věž. Parkování nacházíme na Piazza del Duomo, kousíček od věže a ostatních památek a jdeme na prohlídku. Stovky turistů, snažících se podepřít věž tu je zcela v normálu. Zajímavé je, že se jí nikdo nesnaží shodit. Ale jak je vidět podepírání je populárnější. Naštěstí tu není až tak přeplněno, jako tomu bývá v sezóně na těchto turistických zajímavostech, takže si vše můžeme v klidu projít. I zde jsou kromě již zmíněných památek uličky plné suvenýrů a jídla, vč. pána rádoby sedícího. I tady je opravdu co vidět. Snažíme se najít nějakou příjemnou restauraci, ale nakonec volíme jen na ochlazení zmrzlinu a jedeme dál do kempu. Tenhle kemp, dalo by se říci na konci světa, je skryt očím všech zvědavců. Tak trochu jsme z našich motorek udělali endura, jelikož tahle cesta je opravdu offroadová. Nejprve nás navigace navedla na uzavřenou nezpevněnou silnici a pak, když už se zdálo, že jsme na normální cestě, přišla cesta opět plná štěrku, písku a prachu do nikam. Na konci této offroadovky je opravdu kemp. Kemp, který je ve velmi hezkém prostředí s upravenými rybníky a vlastní restaurací. Co na tom, že jsme zjistili, že zde nám opravdu najíst nedají a nad hlavou nám budou celou noc lítat letadla. Hlavně, že jsme uprostřed ničeho a zítra nás čeká zase ten offroad zpátky. Trochu jsem se podivila dalším zvukům, které se ozývaly ze všech stran. Do tmy se jen ozvalo: “Buď v klidu, to je jen vlak a cvrčci, žáby přijdou za hodinu.“ Tak teď už jsem opravdu v klidu.
Najeto: 345 km.
Benzín: 1,76, Eur/litr (Itálie), 1,79 Eur/litr (Itálie).
Ubytování: Camping Lago Le Tamerici, Via della Sofina 6, 56121 Coltano, Italy, N 43°38'14" E 10°22'3", http://www.campingcard.com/de/de/europa/italien/toskana/camping-lago-le-tamerici-118229/.
Cena ubytování: 16,- Eur.
2. 7. 2013 Den desátý: Města s dechem historie
Body zájmu: Montepulciano, San Marino, Rimini
Trasa: Coltano - Montepulciano - San Marino - Rimini - Gatteo Mare (Camping Delle Rose)
Dnes vyrážíme do historického městečka Montepulciano, kde se natáčel druhý díl Twilight ságy New moon. Cesta mimo dálnici trvá skoro stejně jako po ní, takže to bereme opět mimo mýtné. Tentokrát cesta rychle ubíhá, díky rychlostním komunikacím, na které nás navigace několikrát napojuje. Motorka opět startuje bez omezení, takže jedeme na pohodu. Projížďka Toskánskem je opravdu kouzelná. Navigace nás opět svádí na jednu offroadovku kvůli objížďce v předchozí vesnici. Ještě že ty motorky něco vydrží. Déšť, sníh, mráz, horko, enduro tratě: Jsou to prostě držáci. Pomalu vjíždíme do Montepulciana, kde značení napovídá, že tudy cesta nevede. V úzkých uličkách se proplétáme mezi turisty. Na kluzké dlažbě a ještě v kopci před námi zastavuje malá dodávka. Zastavujeme také a modlíme se, že se ať se v pohodě rozjedeme. Povedlo se a bez úhony. Pokračujeme za dodávkou, která se jen stěží prodírá uličkami. Přijíždíme k bráně, kde dodávka zahne ostře doleva a otočí se tak o 360°. A aby toho nebylo málo, je to stále na kluzké dlažbě a samozřejmě z prudkého kopce s trochou štěrku navrch. Ale i tuto zkoušku našich možností jsme zvládli. Parkujeme tedy motorky na nejbližším parkovišti a hurá po svých. Městečko je opravdu nádherné. Jeden historický dům vedle druhého. V úzkých uličkách se ztratíme jedna dvě, tak při první příležitosti bereme mapu, která nás směruje po ulici Via Ricci na náměstí Piazza Grande. Asi se zde chystá nějaká akce, či koncert, jelikož je na náměstí složena spousta lešení. Procházením místních památek tu trávíme něco přes hodinu. Nakupujeme nějaké ty suvenýry, a jelikož už nás tlačí čas, ubíráme se zpět k motorkám. Při cestě zpátky narážíme na pootevřená vrata kde je slyšet tepání kladiva o plech. Nakoukneme dovnitř zrovna, když starý pan klempíř nebo spíše platnéř ukazuje malým dětem, jak se dělá talíř se znakem města. O kus dále nacházíme krámek, kde jsou všechna jeho dílka vystavena. Jeho umění je opravdu nádhera. Opouštíme Montepulciano a míříme směr San Marino. I zde nás navigace vede po rychlostce. Tato cesta je nám něčím povědomá. Jedeme sice skoro celou trasu po mostech a jen v jednom jízdním pruhu, jelikož druhý je kvůli opravě uzavřen, ale známé klepání a výmoly jsou jako by z oka vypadly naší české D1. Na silnici ani noha. Jediný bagr, náklaďák, člověk s lopatou nic. Asi dlouhotrvající pauza? San Marino je vidět už zdálky, vyčnívajíc nad veškerým děním pod ním. Nahoru vede jedna vracečka za druhou a těsně před vstupem, na ulici Via Piana je v kopci parkoviště jak pro auta, tak pro motorky. Dopravu dále do centra hlídá policista řídící dopravu na velmi zvláštním místě. Jeho stanoviště je přímo naproti bráně, která je vstupem do hradeb San Marina. Je s podivem že jeho máchání a řízení dopravy někdo poslouchá, ale řidiči na jeho znamení okamžitě reagují. Vypadá velice důležitě. Vcházíme do San Marina a nestačíme zírat. Krásně malebné uličky, poseté malými obchůdky se vším možným. Od suvenýrů, přes jídlo, švýcarské hodinky až po Gucciho. O nádherných výhledech na okolní krajinu ani nemluvě. Po Piaza della Libertá se dostáváme k lanovce, která vede dolů do města a odkud je krásný výhled až k moři. Dále se dostáváme uličkami k Basilice of St. Marino a dalším a dalším zajímavostem. Historická atmosféra města tu sálá na každém kroku. Kupujeme pár suvenýrů a pomalu si to štrádujeme k motorce. Ještě musíme najít bankomat a dojet nějakých 50 km do kempu. Doprava trochu zhoustla a je zde opět vidět zvláštní styl jízdy Italů. Za 1 nevím, na co mají blinkry, za 2 proč mají okolo cest tolik značek s rychlostním omezením, když je stejně nerespektují a vy vypadáte jako blbec, že je brzdíte, za 3 je nutné být opravdu neustále ve střehu, jelikož nikdy nevíte, odkud se zjeví. Jeden postřeh je ten, že když chce Ital na kruháči jet úplně vlevo nebo ho objet, bliká jak o život doleva. Při výjezdu ovšem už opět neví, na co blinkr vlastně má. I přesto bez úhony přijíždíme na místo ubytování. Kemp ve kterém se ubytováváme je opravdu obrovský. Jen na pláž je to trochu dál. Tu tedy vynecháváme i plánovanou večeři, jídlo dáváme z vlastních zásob a hurá na kutě. Dnes nás totiž čeká opět rušná noc. Místo letadel vlaky a značně rušní taliáni. Máme my to ale štěstí.
Najeto: 427 km.
Benzín: ESSO 1,756 Eur/litr.
Ubytování: Camping Delle Rose ***, Via Adriatica 29, 47043 Gatteo Mare, Italy, N 44°9'58" E 12°25'56", http://www.campingcard.com/de/de/europa/italien/emilia-romagna/campingplatz-delle-rose-104919/.
Cena ubytování: 16,- Eur.
3. 6. 2013 Den jedenáctý: Blíže k domovu
Body zájmu: Lido di Jesolo
Trasa: Gatteo Mare - Ravena - Lido di Jesolo (Area Camper Don Bosco)
Jelikož jsme se rozhodli dát si oddychový den před odjezdem domů na pláži a zde je pláž pěšmo trochu dále, přesunujeme se blíže k domovu do Lido di Jesolo, které už známe z loňska. Je to jen cca 200 km, takže nějaké tři hodinky cesty. V poledne jsme na místě a pak můžeme dát zasloužený odpočinek. Zvolená cesta opět mimo dálnici ubíhá celkem rychle, jelikož se většinou jede 90. Jen pár drobných zpoždění při opravách silnic, ale díky motorkám, které zde mají velkou toleranci, brzy ztráty doháníme. V Lido di Jesolo se ubytováváme v kempu, který již dobře známe a jdeme na oběd. Výborné lasagne, pizza naruby a koktejly nás příjemně naladí na zbytek dne. Ještě zmrzlina a jde se na pláž. Druhá polovička si toho oddychu užívá, ale já jsem z toho sluníčka unavenější než z těch dnů, kdy jsme cestovali na motorce. Načerpat síly je ale potřeba, zítra nás čeká nejdelší cesta z celé dovolené v jednom dni. 685 km. Po pláži jdeme dovybavit stan a připravujeme se na večeři. Sprchy jsou tu nic moc, ale co byste chtěli za 14.80 Eur. Hilton asi těžko. Ale i to zvládáme a vyrážíme na večeři. Tak jak promenáda přes den zeje prázdnotou, večer se to tu hemží turisty, kam se jen podíváte. Večeře byla opravdu zážitek. Radím, abyste si vždy přečetli, co si dáváte. V domnění, že naše pizza se složením od té italské moc neliší, dávám si Americanu. Jaké je mé překvapení, když mi číšnice přinese pizzu posetou buřty a hranolkami. Tohle byl opravdu těžký přešlap. Šílená kombinace. V tom šoku jsem to zapomněla zdokumentovat. S žaludkem plným těžkých ingrediencí se ubíráme do hajan, abychom zítra byli na tu cestu domů fit.
Najeto: 223 km.
Ubytování: Area Camper Don Bosco, Via Don Giovanni Bosco 28, 30016 Jesolo Lido - Jesolo, Italy, www.jesolocamper.it.
Cena ubytování: 14,60 Eur.
4. 7. 2013 Den dvanáctý: Návrat domů
Trasa: Lido di Jesolo - Udine - Klagenfurt - Wien - Znojmo
A je to tady, konec dovolené nastal a ubíráme se tedy k domovu. Dnes vyrážíme značně brzy, abychom se co nejdéle vyhýbali dopravním zácpám a plným silnicím a také proto, že Itálii chceme vzít bez mýtného po okrskách. Silnice jsou v pohodě, takže polykáme jeden kilometr za druhým. Zastavujeme v italském Lídlu, kupujeme něco malého na jídlo a oblékáme si vnitřní vložky, jelikož vjíždíme do hor a značně se ochlazuje. Při překročení hranic již volíme cestu po dálnici, protože máme známky a už nemáme v plánu se nikde zastavovat. Zde rakouská dálnice trochu zklamává. Víme, že rakouští silničáři silnice zpravovat umí, ale zde se o kvalitě dá značně pochybovat. Přechody jsou cítit na každém kousku. Asi 100 km před Vídní zastavujeme kvůli žihadlu v ruce. Zřejmě zdravá Alpská včela. Ruka nepříjemně otéká, ale snad to Kuba domů zvládne v pohodě. Navíc se musíme vysvléct, jelikož nás dohnalo horko a teplé vnitřní vložky jsou již neúnosné. Posledních pár kilometrů už na nás doléhá únava, ale domů dorážíme za včas a v pohodě. Klidně bych si jen trochu odpočinula a jela další trasu. Vše, co jsme totiž prožili stálo opravdu za to.
Najeto: 685 km.
Benzín: SHELL 1,699 Eur/litr (Itálie), RT 1,579 Eur/litr (Rakousko), SHELL 1,37 Eur/litr (Rakousko).
Shrneme-li to, tak letos jsme zažili pár horkých chvilek.
1. Nestartování motorky – sundávání bagáže při každém zastavení. Nakonec při šetření baterky nesvícením se přece jen moudřila a poslední tři dny šlapala jako hodinky.
2. Nefunkční blinkry – nakonec jsme přišli na to, že chyba je v předřených drátech u kufru. Takže se to vyřešilo na místě.
3. Nefunkční zásuvka – vydatný déšť způsobil naprostou oxidaci 12V zásuvky, což zapříčinilo jak nefunkčnost blinkrů, tak nefunkčnost zásuvky, jelikož jsme zjistili, že vše jede na jednu pojistku. Zajímavé na co vše se dá přijít. Taktéž vyřešeno na místě. Zásuvka vysušena, pojistky přepojeny, párkrát vyměněná vyhořelá pojistka.
4. Uvolněný nosič topase – čirou náhodou jsme zjistili, že šroubky prokluzují. Dočasně to spravila gafa. Všemocný pomocník.
5. Zaskočený zámek na moto – naštěstí se tak nestalo při zamčené moto. Zámek byl upevněn na nosiči kufru, prozatím je tam doteď.
6. Odřené moto – špatným postavením motorek se nám oběma stalo, že nám padly na bok. Moje to asi odnesla více zadním kufrem. Hold za blbost se platí.
Každopádně i při těchto kolapsech jsme bez úhony dojeli domů a našim ořům musíme poděkovat, protože se opravdu drželi statečně a to bez větších závad.
7. Benzínky – Pár komplikovanějších chvilek jsme zažili i při sjezdu z alp. Na francouzkou stranu je mimo dálnici horší možnost tankování, takže je nutné počítat s rezervou nebo kanistrem. U Italů tomu je naopak benzínek sice dost ale jen se tak většinou tváří. V odlehlém místě většinou narazíte na benzínku, která je zrušená a to i v případě, že tam pořád visí cena na totemu nebo jsou samoobslužné stojany poškozené či nefungují terminály pro karty, což kolikrát bez zastavení nezjistíte. Mysleli jsme, že je to chyba našich karet ale jak jsme zjistili i Italové raději tankují za Eura. Není na škodu mít několik Eur v hotovosti pro případ takové benzínky. Nejdražší benzín mají jednoznačně Italové, kdy nejlevnější benzín mimo dálnici má většinou Shell, který je na většině míst s obsluhou. U benzínek s obsluhou, ale musíte sundat helmu a postavit moto na stojan něž vám začne stojan fungovat.
8. Žihadlo – I žihadlo v ruce mělo dohru. Po třech dnech ruka natekla a zatvrdla natolik, že bylo nutné zajet na pohotovost. Spravila to antibiotika a abstinence slunce.
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
