Bobři v Pobaltí

Jak jsme projížděli Pobaltské republiky a co jsme tam vše zažili.

Kapitoly článku

A zase je rok pryč a my se opět chystáme na další naši dovolenou na motorkách.

Letošní trasa máme v našich hlavách již dlouho, ale stále se něco nedařilo…

Takže letos konečně Pobaltí !

Přípravy a plánování se stále zkracují a nakonec se odehrávají v posledních týdnech před odjezdem.

Týden před plánovaným odjezdem máme všechno pohromadě,vyměněné peníze a můžeme vyrazit.

Jako vždy budeme stanovat v kempech,vše vezeme sebou na motorkách. Jídlo budeme opět nakupovat postupně po cestě,sebou vezeme jen trochu na cestu a první večeři a snídani.

A je to tady ! Ta chvíle,na kterou se vždy půl roku dopředu těšíme – předvečer odjezdu.

Vše potřebné mizí uvnitř báglů a kufrů a tyto jsou,jako vždy,den předem nasazeny a upevněny na stroje.

Na cestu se vydáváme v již obligátní sestavě:

Martin Bobrvan Jr. s přítelkyní Lucií – Honda CB 1300         (r.v.2001)
Iva Bobrvanka                                    -  Yamaha Virago 535   (r.v.1996)
Fanda Bobrvan                                   -  Yamaha Virago 1100 (r.v.1999)

 

28.7.2018 – den 1. – Brandýs nad Labem (CZ) –  Mescherin (D)   497 km / 8 hodin

Adresa kempu: www.campingplatz-mescherin.de

Cena ubytování celkem: 24 Euro

Trasa:  D10 – D8 Petrovice – A17 Dresden  - A13 Berlín – A11 směr Szczecin –

             - B113 Storkow - Mescherin

Vstáváme brzy a v 8.30 jsme již u motorek v garáži.

Jenže Fanda zapomněl doma náhradní klíče od motorky, takže se o 20 minut zdržíme.

Nakonec ale vyrážíme, teplota se z oblačné oblohy a 22 C šplhá výše, rozjasňuje se a je zcela slunečno. Odpoledne již vidíme na ukazatelích 35C.

Jedeme trasu přes Německo a  máme naplánováno spát v kempu u hranic s Polskem.

Najíždíme na R10 směr Praha a hned po půl kilometru je silnice ucpaná, díky dopravním omezením.

Prodíráme se mezi auty a po najetí na D8 nás to celé čeká znovu !! Až do Kralup se víceméně plazíme, jezdí se jen jedním zúženým pruhem a tam moc místa na objetí aut není.

Nakonec se přece jen rozjedeme a po nějaké době konečně dorážíme do Petrovic na poslední tankování v Čechách.

Najíždíme na dálnice v Německu a zastavujeme pouze na tankování či protažení nohou.

Bohužel, u Drážďan je velká bouračka, takže skoro kilometr jdeme doslova pěšky z kopce.

Silnice je částečně uzavřená, objet auta není kudy. Když už se konečně rozjedeme, přibrzdí nás v podstatě totéž u Berlína (tam zase našli nějakou pumu z 2.SV a vyklízí část města).

Výrazně se situace lepší po odbočení na A13 směr Polsko. Kilometry silnice ubývají a nakonec sjíždíme u městečka Storkow z dálnice a odbočujeme na B113 a po chvilce další sjezd na místní komunikaci (kostky,dlažba) a podél slepého ramena řeky Odry přijíždíme do kempu.

Nebýt silničních omezení, cesta utekla krásně,počasí nádherné.

Poměrně velký kemp s restaurací hned vedle vedou manželé v důchodovém věku,takže užijeme více německých slovíček, než anglických. Nicméně nás těší cena kempu, který je velice dobře vybaven zázemím a na recepci ještě prodávají studené nápoje (1 E/ minerálka 500 ml), nanuky, chleba apod. Stavíme stany, koupeme se v řece a plánujeme zítřek. Martin přichází s tím,že má přijít v noci bouřka, takže kontrolujeme kolíky stanů, plachty na strojích a zalézáme do spacáků…..Zítra Gdaňsk.

29.7. – den 2. – Mescherin (D) – Gdaňsk (PL) 426 km / 9,5 hodiny

Adresa kempu: www.camping-gdansk.pl/en/

Cena ubytování celkem:  163 zlotých (na 2 noci)

Trasa: A6:S3 - 28 – S7 – 89 - Stogi

V noci přišla vichřice a obrovská bouřka, takže Martinova předpověď se vyplnila. Liják trvá až do rána jen s občasným zeslabením. Balíme ještě za deště,ač již zesláblého – takže do nepromoků a na silnici. Naštěstí přestává pršet,ale asfalt na silnici přechází v kostky ! Kostky se později mění ve veliké výmoly a díry… A pak zase kus krásného asfaltu, pak horšího asfaltu, kostky a díry..

A to jsme stále na silnici mezinárodní třídy, označené E…. Další zajímavé překvapení nám přichystá nájezd na dálnici. Momentální silnice z kostek se zužuje na polovinu, klikatí v pravých úhlech a nakonec projíždíme parkovištěm čerpací stanice PHM. Podotýkám,že vše je řádně značeno značkami (a ne nějakými přenosnými). Nakonec jsme přece jen na dálnici, jenže…. Připadáme si jako doma, na D1. Nejčastější značkou je omezení rychlosti na 40 km, nejčastější barvou je žlutá – stavební výstražné značky. A samozřejmě kolony a kolony.. Občas omezení skončí na pár kilometrů a pak je tu znovu a znovu. Poláci ke všemu jezdí snad ještě agresivněji než Češi, takže vidět na neomezeném úseku ve 150 km rychlosti jet auta metr za sebou – to je zcela běžné. Nakonec, každou chvíli je nějaké auto zapíchlé v okolním poli. Moc nám to neubývá, navíc je silně zataženo i když neprší. Takže vynecháváme možnost zajet si na mořskou vyhlídku Ustka (u Slupsku) a pokračujeme dál směr Gdaňsk.

Dohodli jsme se, že pokud bude v kempu volná chatka, tak ji na ty dvě noci bereme. Posledních 100 km nás nakonec provází déšť a ke všemu opět zácpa ve Gdyni. Mineme Sopoty a prodíráme se další zácpou do kempu v Gdaňsku. V recepci dva mladí kluci, neskutečně ochotní, ale chatka není volná. Sice někdo ještě nedorazil na rezervaci, ale nechtějí riskovat, že nám prodají jeho místo. Přestává pršet a my tedy vyrážíme postavit stany. V poměrně nacpaném kempu hledáme místo těžko.. Je to v podstatě ohrazený les, bez jakékoliv úpravy komunikací – mimo vjezdu a okolí restaurace,kiosků a WC. Protože pršelo, cesty jsou rozježděné do hloubky 20 cm a ještě je to nahoru a dolů. Terénní vložky nakonec končí těsně pod vrcholem kopce,kde se nám podaří najít pár metrů čtverečních relativně rovného místa a ještě je v dohledu přístřešek se zásuvkami. Stavíme stany a rozvěšujeme mokré věci. Podkládáme bořící se stojany mašin, stroje přikrýváme plachtami a jdeme ke stánkům. Při objednávání nám dívenka striktně vysvětluje, že buď polštinou nebo angličtinou. Česky sice rozumí dobře, ale v tomto jazyce objednávku nepřijme….

Nakonec se alespoň dobře najíme za docela slušnou cenu (i když nápoje vyrovnají cenou poměrně levné jídlo) a jdeme kilometr na pláž. Tady to večer žije, stánky, diskotéka a spousta korzujících lidí.

Uondaní se vracíme do kempu, testujeme vlastní becherovku a po návštěvě pěkných umýváren končíme ve spacácích. Zítra máme naplánovanou prohlídku města.

30.7. – den 3. – Gdaňsk

Adresa kempu: www.camping-gdansk.pl/en/

Cena ubytování: v ceně

Ráno to vypadá na bezmračnou oblohu,tak snad doschneme. Po snídani  vyrážíme na Westerplatte. Máme to vymyšlené tak,že budeme kombinovat dopravní prostředky, aby nebyla cesta jednotvárná …. Takže nejprve na tramvaj (tento typ u nás jezdil před 20ti lety) a do centra města. Dojdeme do centra starého města,které si rádi prohlédneme.

 

Dále chceme pokračovat lodní dopravou,takovým vyhlídkovým člunem,který projíždí město až k našemu cíli. Pro jistotu jdeme až na konečnou,abychom se určitě dostali na palubu (cca 40 míst). Jenže kapitán se rozhodl, že na konečnou (či první stanici) nepojede,protože se nikdo nepřihlásil pomocí internetu ( co na tom,že na molu bylo asi 20 lidí). Takže zpět na hlavní,kde nás vyložila tramvaj s doufat,že tentokrát řidič autobusu přijede. Ano, přijel …. Takový hodně postarší autobus,takže doufáme,že nás doveze do cíle bez toho,že by se rozpadl. Když po půl hodině jízdy uhnul z normální silnice kamsi do betonárky,malinko nás to vyděsí,zda jedeme správným spojem.. No a ona byla uprostřed betonárky zastávka autobusu !  Tohle kolečko po betonárce trvalo deset minut a silnice byla neskutečně rozbitá,takže chápeme, proč sem neposílají moderní bus.

Při výjezdu z betonárky nás čeká další „radostné zdržení“ v podobě provozu na vlakové vlečce. Regulérní „šíbování“ trvalo čtvrt hodiny a nejvíce v klidu byl řidič busu. Konečně se nějakou rozbitou asfaltkou vedoucí souběžně s hlavní silnicí,dostáváme do cíle naší cesty (po cestě jsme samozřejmě projeli nějakým lesíčkem s rozpadlým areálem chemičky – a se dvěma zastávkama).

Vystupujeme a holky hned běží na záchody uvnitř nějakého betonového domečku.

Pak již vyrážíme k památníku 2.SV, prohlížíme zbytky bunkrů, muničáků a kasáren. Betonové desky o síle několika desítek centimetrů visí ve vzduchu jen za pár ocelových výztuží. Pod tímto běhají turisté jako my a fotí a obdivují muže,co se zde ukrývali před bombardováním… Dojdeme až k památníku a ač je vše takové malinko zanedbané, atmosféra je trošku stísněná. Takže zpět na zastávku autobusu, nakupujeme v kiosku jídlo – veliký hamburger 10 zl, Daří se nám urvat stolek se židličkami a tak v klidu jíme a pijeme. Zpáteční cesta bude zase busem, protož loď odjela před pár minutami. Okukujeme trajekt a po chvilce již stojíme na jedné noze v narvaném autobusu.

Opět kolečko v chemičce a betonárce (jsme jedni z mála, kdo není vykulený) a vystupujeme opět na hlavní silnici. Následuje přestup na tramvaj,ale po pár stanicích musíme ven a zbytek po svých – řidička na výjezdu z vedlejší nedala naší tramvaji přednost,takže zažíváme bouračku ! Naštěstí náraz nebyl tak silný a nikomu se nic nestalo – jen autu. Docházíme večer do kempu jsme docela uťapaní,takže aktivity omezujeme na minimum. A k tomu ještě Martina píchne zbloudilá vosa….naštěstí alergie již není tak dramatická,jako dříve ! Noc nám ještě zpestřují motorkáři z Norska,kteří dorazili po 23 hodině a nejen,že jsou výrazně hluční,jak se svolávají a probírají,kde postavit stany. Ale také u toho nějak zapomínají vypnout motory svých velkých strojů…. No ale k jejich obraně je třeba dodat,že to netrvá déle než půlhodinku. Zítra spíme u Mazurských jezer,tak uvidíme, třeba se smočíme.

31.7. – den 4. –  Gdaňsk – Gizycko Mazurská jezera  308 km / 6 hodin

Adresa kempu: www.elixirhotel.com

Cena ubytování:

Trasa: Gdaňsk – 7 Elblag – E77/S7 Ostroda – 16 Olstyn – 16 Mragowo – 59 Ryn –

                         - 592 Piekna Gora – místní komunikace do kempu Gizycko

Ráno je modro, pařák, takže po snídani radostně balíme a vyrážíme. Nejdříve chceme navštívit hrad Malbork. Martin na prohlídku nejde, ruka ještě malinko otekla,takže chladí ve stínu na parkovišti. Ostatní prochází po houpajícím dřevěném mostě s asfaltovým povrchem do hradu. Obrovský hrad nás ohromuje. Ještě kupujeme nějaké studené pití a zpět za Martinem. Asi,aby se ochladil náš vedoucí výpravy, chytá nás déšť. Nicméně po 30 km se opět vyčasilo a nás trápí jen nekonečné objížďky a uzavírky silnic. Objízdné komunikace se stále zužují,až v Olštýně projíždíme několik kilometrů po 3m široké obousměrné a pískové objížďce. Proti nám nákladní auta s materiálem ze stavby a kolem všudypřítomný prach. Nakonec zase dostáváme pod kola asfalt a kolem sebe lesy. Konečně jsme v kempu u jezera – a poloprázdném !

Stavíme stany, zabíráme krytý stůl s lavicemi a sušíme mokré věci. Najíme se a přece jen dochází na koupání !!  Rozebíráme ve vodě dnešní jízdu a baví nás skutečnost,že na Martina nalétával během jízdy dvakrát čáp…. A že jich tu okolo hnízdí desítky. Po vykoupání procházíme kemp, prohlížíme vybavení. Kluci se vydávají na průzkum do objektu restaurace. Když po několika minutách procházení po místnostech nikoho nepotkají,znovu vychází ven a zkouší to recepcí. Večeře nebude,ale domluví snídani (švédské stoly) za 25 zl/osoba. Takže ráno nemusíme vařit !!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist