Bobři v Pobaltí

1.8. – den 5. –  Gizycko (PL) – Vilnius (LT)  308 km / 8 hodin

Adresa kempu: www.vilnius-camping.lt

Cena ubytování: 38E

Trasa: Gizycko – 655 Olecko – 653 Suwalki – 8/E67 Marijampole – A16 Trakai –

A16 Vilnius

Ráno využíváme bohatou nabídku švédských stolů v restauraci a nacpaní se vracíme ke stanům balit a znovu do sedel. Odhadujeme, že na silnici nás čeká zřejmě totéž co včera a netrvá dlouho a potvrzuje se to. Standardně polovina cesty po objížďkách a když se konečně dostáváme na slušnou a větší silnici, vletí mezi nás na dvoukruhovém kruhovém objezdu „šílený domácí pilot“ s historickou Toyotou a vytroubí Ivu, protože se mu asi zdá, že ho zdržuje…. Další dnešním perličkou je tankování na poslední pumpě před hranicemi. Benzín docela levný,ale mimo nás tří motorek, je zde již jen asi čtyřicet kamiónů. Takže po natankování se dostat zpět na silnici, je docela riskantní kličkovaná neboť řidiči těchto obrovských strojů vůbec nepočítají, že by se tu motala motorka J. A již je tu konečně Litva ! Chvilku se všichni okolo (a my s nimi) snaží jet předpisově, ale pár kilometrů za hranicí znovu začínají „silniční závody“. Do tohoto zcela v klidu a bez zaváhání vjíždí obrněný transportér Bundeswehru, který si vůbec nedělá problém se stopkou a z vedlejší to bez přibrzdění šoupně před Ivu, která jede po hlavní. Naštěstí ho včas vidí přijíždět, takže nemusíme se „západoněmeckými soudruhy“řešit zmuchlané pancéřování jejich bojového stroje …

Opět nás objížďka svádí z hlavní komunikace na objízdnou trasu přes Marijampole, kde nás opět a zase čeká silnice rozkopaná až na podklad a dlouhý interval na semaforu. Tak se alespoň zdravíme s místními motorkáři v protisměru. Po objížďce městem, najíždíme po pár kilometrech zpět na hlavní tah. Iva udržuje za ní jedoucího Fandu stále ve střehu a zřejmě jako trénink postřehu ji vypadává plná 1,5 litrovka vody na silnici. Následuje „výbuch“ lahve a voda stříká po silnici – vědí to všichni okolo, jen ne bývalá majitelka lahve J. Znovu sjíždíme z hlavní silnice, tentokrát dobrovolně, a míříme k vodnímu hradu Trakai.

 

Chvilku hledáme místo a nakonec se Martinovi podaří najít krásný „flíček“ přímo naproti hradu. Po několika pokusech uhradit parkovné (automat umí pouze jazyk domácích), se vydává tříčlenná expedice přes most k hradu. Martin odpočívá u strojů. Prohlídka, fotky a odmítání projížďky po jezeře od místních urostlých „námořníků“ a již znovu míříme v sedlech strojů dále. Před příjezdem do kempu ještě tankujeme a doplňujeme zásoby v místním supermarketu. Dámská část výpary nespokojeně bručí,že neměli sendviče… Těsně před kempem ještě průjezd obřím kruhovým objezdem a již jsme v dnešním cíli. Nad stany se nám tyčí dominanta města – vysílací věž s kavárnou.

 

Bohužel již dnes nic ve městě nestihneme, protože objížďky hodně časově zatížily náš dnešní itinerář. Takže raději budeme odpočívat a nabírat síly na další cestu.

2.8. – den 6. - Vilnius – Klaipeda  313 km / 4,5 hodiny

Adresa kempu: www.campingklaipeda.lt

Cena ubytování:

Trasa:  Vilnius – A1 Kaunas – A1 Klaipeda

Ráno si přispáváme a po snídani opouštíme kemp teprve v půl 11. Jen drobné upozornění pro cestovatele na posun času +1 hodina. Dnes má trasa vést po dálnici, tak snad přijedeme do kempu včas a bez objížděk. Při občerstvovací zastávce po cestě, se schováváme do stínu za budovu čerpací stanice i se stroji. Toho využívá místní loudivá kočka (opravdu myslím čtyřnohou) a pomáhá Fandovi s jeho buchtou ke svačině.

 

Vyrážíme znovu na cestu a po dalších najetých kilometrech, kdy jsme ani nezahlédli další plánovanou čerpací stanici, dochází na přepnutí rezerv v nádržích. No ale vše dobře dopadá a po sjetí z hlavní, tankujeme u pumpy v areálu nějakého kasina.. Ještě zastávka pro zásoby v prodejně IKKE a také jedna APYLANKA (objížďka) těsně u kempu a jsme na místě. Trošku terénní vložka v kempu - příkopem v lese (mostek již dávno uhnil) a stavíme stany. Jíme a pak jdeme na místní pláž smočit tělo a lenošit. 

 

Při večerním sprchování nevěřícně hledíme (hlavně kluci) na „sprchový automat“. Tato kouzelná krabička kdysi zřejmě regulovala teplotu a množství vody. Nyní ale slouží jen k přímému spojení napájecího kabelu 400V s vývodem do průtokového ohřívače. Nakonec proč ne, jen ten otvor o průměru asi 5cm v plastové krabici nepůsobí zrovna bezpečně – za ním se hned nachází svorkovnice s napojenými kabely. No ale přežili jsme bez úrazu el.proudem, takže hurá do společenské místnosti něco pojíst a zahrát si obligátní kostky. Samozřejmě opět vyhrává Lucka, takže se nic nemění a můžeme jít v klidu spát…

3.8. – den 7. –  Klaipeda (LT) – Kesterciems (LV)  283 km / 5 hodin

Adresa kempu: kemp Kesterciems - nemá stránky na webu

Cena ubytování: 25E

Trasa: Klaipeda – E272/A13/A11 Liepaja – A9/P112/ Kuldova – P120/P121/ Tukums -    

P131 Kesterciems                

Ráno musíme Ivu skoro vysypat ze spacáku, jak se jí nechce klubat… Nakonec se vše rozebíhá a ranní kolotoč končí naložením věcí na mašiny a již startujeme. Rozhodli jsme se neriskovat znovu jízdu příkopem, tak kličkujeme lesem až k budově recepce. Potom mezi stoly se snídajícími kempař a kolem závory ven. Slyšíme z úst mávajících obyvatel kempu – Ahoooj !!! a již míříme na silnici. A co nevidíme ?  Ano opět APYLANKA hned za kempem, takže znovu do štěrku a písku. Konečně přichází i asfaltový povrch silnice a vzápětí po něm i hranice s Lotyšskem. Ihned za hranicí (pár desítek metrů) ale semafor a kyvadlový provoz. Toto je v několika úsecích navazujících na sebe  to celých 35 kilometrů… K tomu se ještě ve velké části této délky přidává vyfrézovaná silnice,takže se „vlníme“ a hledáme si co nejsnazší cestu. Když už se po hodině dostáváme na slušnou silnici, moc si ji neužijeme, protože následuje odbočka k vodopádům. Sice je docela málo vody,ale zážitek je to krásný. Fanda hlídá stroje na přeplněném parkovišti a ostatní fotí a prochází okolí.

 

Potom následuje hledání obchodu k dokoupení zásob. Na pumpě nám doporučí jeden z bližších, ale ten se nelíbí ženám kvůli pachu a malému výběru. Takže hledáme dále a nakonec po několika kilometrech uspějeme. Opět na trasu dle dnešního plánu. Silnice jsou asfalto-pískové, nicméně toto nikoho z místních za volantem vůbec neomezuje, stejně tak plná čára…. Stále musíme hlídat, kdo se rozhodne kde a koho předjet a včas se uklidit ke krajnici. Dalších výrazných objížděk se dočkáme v Tukumsu. Zde dokonce malinko bloudíme v objížďkách a objížďkách objížděk, protože značení je velice střídmé. Konečně jsme zase na klasické, asfaltové silnici s rovným povrchem a už jen 50 kilometrů do cíle dnešního putování. Kemp je nádherný, na mořském břehu, pod vzrostlými stromy a skoro prázdný ! Jenže je dnes celý rezervovaný pro uzavřenou společnost, což nám prý oznamuje malá cedulka v lotyštině u vjezdu. Po chvíli vysvětlování sice paní z recepce pochopí,že jejím jazykem nevládneme – ale nic to nemění na skutečnosti, že musíme odjet.

Nejdříve hledáme na internetu jiný kemp, ale ten je asi 30 km zpět, což se nám nechce. Fanda tvrdí,že po cestě někde viděl ceduli odkazující na jiný kemp. Takže hledáme a nakonec nacházíme tuto směrovku opravdu. Ke kempu,který není na mapách ani na internetu vede půl kilometrová cesta z kamenných valounů velikosti pěsti.

Je to drsná moto vložka,ale odměnou je nám naprosto prázdný kemp (tedy mimo jednoho karavanu). Nakonec dohledáme i majitele. Nahlásíme mu počet stanů,strojů a osob – on se zamyslí a požádá o 25 Euro za vše. Martin se ho dvakrát ptá, zda je to za nás všechny a on udiveně potvrzuje, že ano. Teplá voda ve sprchách i kuchyňce, WC, altány, hřiště no prostě využité celého areálu je v ceně. Malinko nám zatrne večer, když na sebe převrátí Fanda hrnek s vroucí polévkou, ale nakonec ledová voda a mast udělají svou práci a výsledek je lepší, než to vypadalo na první pohled. Takže usínáme v tichu a klidu…

4.8. – den 8.  – Kesterciems (LV) – Viljandi (EST)  288 km / 7 hodin

Adresa kempu: motel Mannimae Guest House

Cena ubytování: 100E

Trasa: Kesterciems – P128 Jurmala – A10 Riga – A2 Sigulda – P8/A3 Valmiera –

P17/54/49 Viljandi

Ráno nás vítá poprvé orosená tráva a plachty na motorkách. Je vidět,že se opravdu blížíme k severní části Pobaltí. I teplota je poprvé pouze někdo okolo 20C. Balíme,snídáme a opět na rallye vložku po kamenech příjezdové cesty. Evidentně máme správně nafouknuté pneu, protože nikdo nepíchne. Naším dnešním hlavním cílem, je hrad a zříceniny přibližně v půli cesty. Projíždíme silniční všehochutí, ale podkladem je stále asfalt. Již jsme si zvykli, takže nás nijak moc nepřekvapí přechod pro chodce na rychlostní silnici se dvěma pruhy v jednom směru. Není nijak výrazně značený, pouze snížená rychlost na 70 km/hod, a střední svodidla přerušená metrovou mezerou. Ostatní je již zcela v režii řidičů a chodců, aby si vyhověli vzájemně a poradili si… Dalším překvapujícím prvkem na těchto větších silnicích je odbočovací nebo otáčecí pruh, který vychází z levého (nejrychlejšího) pruhu silnice. Ale protože se nikde nikdo nesrazil a několikrát jsme toto pravidlo využili i my sami, a zcela bez problémů – jsou domácí zřejmě na tyto situace zvyklí. Dorážíme do městečka s hradem a začíná klasická hra s hledáním parkování u „atrakce“. Nejprve to zkusíme podle místních tabulí, které nás vodí po městečku sem a tam a nakonec  končíme u obrovské a rozježděné louky. Takže sem tedy ne, takže Martin vyhledává asfaltové parkoviště kousek od hradu. Zastavujeme, hledíme na 200 m vzdálený hrad, ale mezi námi a hradem je hluboké údolí… Po chvilce debat, vzdáváme dnešní prohlídku a jen projedeme kolem zrestaurované stavby. Zřejmě jako pomsta za „neprohlídku“ hradu, nás po kilometru zastavuje křik a brzdění Ivy. Jak si tak jezdí s rozepnutou bundou u krku (aby prý větrala..), vletěla jí do dekoltu vosa a bodla své žihadlo přesně mezi… obliny J. Zabodnutý nezvaný návštěvník byl vyhledán, vyjmut z „mezikozí „ a po zjištění, že velikost otoku zdaleka nedosahuje velikosti jeho okolí, se znovu rozjíždíme.

Jenže po 50ti metrech prudce brzdí Martin. Ten má ,pro změnu, vosu přímo na nose. Nějakým způsobem mu vnikla pod hledí přilby a procházela se mu po špičce nosu. Naštěstí ho z neznámé příčiny ušetřila bodnutí, za což jsme velice vděční. Ti,kteří naše cestopisy již četli vědí proč… Pro ostatní vysvětlím - Martin má totiž alergii na vosí bodnutí ( jak prohlásila jeho lékařka – na stupnici od 1 do 10 je to 25… ). Takže uklidnit a na stroje. Vzápětí po rozjezdu Iva opět prudce brzdí, seskakuje ze stroje a vehementně vyklepává z nohavice další vosu. Naštěstí je již tato poslední s černožluté rodiny, která nás navštívila a dalších 60 km jedeme v poklidu až na odpočívadlo „Za Růženou“. Takto jsme alespoň my překřtili zastávku autobusu v naprosté pustině, na silnici s nánosem písku z odboček (ano, zde se již po odbočení z místní silnice asfaltu nedočkáte). U silnice stojí chaloupka s názvem Roze a jak se tak rozhlížíme, najednou se začínají vlnit křoviny a vysoká tráva za lavičkou .

Čekáme, co z toho bude a najednou na lavičku vyskakuje mohutně stavěná kočka ! Holky ihned couvají a tak zbývá na Fandovi, aby našeho hosta zkusil přivítat kouskem sušenky. Toto se setkává s velkým úspěchem, takže se oba rozdělí spravedlivým dílem, za což nám kočka postojí (poleží) modelem k několika momentkám na památku. A když již konečně znovu víříme písek na silnici, blíží se Estonská hranice. Projíždíme jen cedulemi vyznačeným hraničním přechodem a hned nás upoutá ten rozdíl. Silnice se sice o půl metru zúží, ale její asfalt je rovný a hladký jako zrcadlo.

Krásné zatáčky nás nabíjejí radostí a po celých 25 km, jsme nepotkali v našem směru jediné auto. V protisměru pak dvě. Domky jsou upravené, louky posekané a lidé u silnice se na nás smějí a mávají. Po nějaké době dojíždíme do místa našeho dnešního noclehu , do kempu na břehu řeky. Začíná se zatahovat a déšť hrozí každou chvíli propuknout. Opět nás čeká silně kamenitá cesta do kempu, tentokrát však minimálně kilometrová. A zase stejný problém , jako v Lotyšsku. Celý kemp je rezervován pro soukromou párty ! Což o to, holky jsou tu opravdu pěkné… Takže zase na motorky a po kamenech na hlavní cestu. A znovu nikde ve vyhledavači žádný kemp.

Takže do nejbližšího městečka a na náměstí se poradit, co dál. Začíná poprchávat a Martin nalézá několik set metrů od nás motorest. Je rozhodnuto, dnes spíme v postelích ! 

Zajíždíme k motorestu a připadáme si, že jsme v Americe. Je to stavba jako vyjmutá z nějakého filmu, dvoupatrová budova, pokoj vedle pokoje a nikde nikdo.

Na recepci nikdo, takže hledáme otevřené dveře, až Martin narazí na mladou dívenku. Je to recepční a její angličtina je horší jak naše, takže malinko trvá, než se dohodneme. Ještě volá majiteli pro potvrzení, že nás může ve zcela prázdném motelu ubytovat a už dostáváme klíče od pokojů. Honem všechno z motorek, zaparkovat stroje do výklenků na chodníku a přikrýt. Jen zabouchneme dveře pokojů, přichází opravdu silná bouřka a přívaly vody neberou konce. Blahořečíme si, že to nakonec takhle vyšlo a využíváme nádherné a prostorné koupelny a pak se blaženě rozvalujeme v postelích a zkoušíme programy v TV. Dvoulůžák se snídaní 50E na noc…

 Když přestává pršet, jdeme na obhlídku, na nákup jídla a nějakou tu procházku. Po hodině nás znovu zahání déšť do pokojů a znovu to stíháme suchou nohou. A pak již jen odpočíváme…

5.8. – den 9 – Viljandi – Vosu 170 km / 3 hodiny

Adresa kempu: www.lepispea.eu

Cena ubytování:

Trasa: Viljandi – 49 Vohma – 2/9 Tapa – 24 Vosu            

Ráno máme nečekaně hodně času, protože nemusíme balit stany, vařit snídani..

Vychutnáváme si výbornou snídani v motelu a pak již znovu na stroje. Hned po několika kilometrech, ještě v tomtéž městečku zastavujeme a procházíme ruiny Teutonské pevnosti, prohlížíme krásný kostel a užíváme si nádherný výhled na řeku. Nu a pak znovu do sedel, na krásný a takřka opuštění asfalt silnice. Cesta ubíhá krásně a po nějakých 80 km dojíždíme mraky s deštěm. Zastavujeme na svačinku a než dojíme, vítr nám mraky odfoukne z cesty. Silnice jsou stále mokré po dešti, ale již neprší. Martin odbočuje z hlavní silnice a tak temný bouřkový mrak jakoby objíždíme z boku. Vjíždíme do lesů, kličkujeme v nich po asfaltu silnice, protože silnic tu není mnoho, takže neustále musíme zatáčet na jiné komunikace, abychom se udrželi ve směru našeho dnešního cíle. Ještě potřebujeme natankovat, takže odbočujeme do areálu čerpací stanice.

Během vteřiny se přenášíme někam do roku 1960, historie dýchá z domečku obsluhy ale také ze stojanů na pohonné hmoty.

Borec umí jen estonsky, nelze zaplatit kartou a každá motorka musí platit zvlášť. Ale vše se nakonec podaří, odjíždíme s plnými nádržemi a zase o zážitek bohatší. A jen několik kilometrů a již vidíme vjezd do kempu. Zajíždíme k recepci a jsme příjemně překvapeni cenou,která nám mlaďounká a usměvavá recepční nabídne. Kemp je na mořském břehu, za noc pro všechny včetně sprch platíme 24 Euro. Chceme se tu zdržet 2 dny, abychom stihli prohlédnout to, za čím jsme sem přijeli. Stavíme stany strategicky blízko sprchám a kuchyňce a připravujeme oběd. U stanu se zastavuje muž, prohlíží si motorky, vlajky na nich a pak se česky ptá,odkud jedeme. To je poměrně překvapivé, je to v Estonsku první Čech, co vidíme. Jenže on nás vyvádí z omylu, že tu budeme z Čech jen my. Je to řidič autobusu, který vozí cyklisty po Pobaltí, takže má někdo v kempu 40 dalších lidí od nás….

Po debatě kluci vyráží vyzkoušet moře. Teplota něco kolem 20C, voda tak 15C.

Nicméně hrdinně vstupují do vody a po 100 m pochodu, se dostávají na hloubku asi metr. Další túra se již nekoná, takže v této „hlubině“ nějakou dobu blbnou. Na břehu rodina ze Švédska zatím ve svetrech pouští draky v silném větru… Po návratu ke stanům a po oschnutí, které ve větrném počasí je rychlé, vyrážíme k nedalekým bludným kamenům. Tyto sem , údajně, dotlačily ledovce kdysi v dávných dobách. Kluci debatují, že jít mělkou vodou moře, bylo to necelý kilometr, zatímco po silnici je to kilometrů šest… Procházíme se po písečných dunách a pak po kamenech v moři až kam se odvážíme v kůži dojít. Nezbytné fotografování a již míříme zpět do kempu. U autobusu se rojí pardubičtí cyklisté ve věkovém průměru 50+ a ve sprchách je jich také plno. Nevadí, času je dost, jíme , pozorujeme cvrkot a bavíme se o zítřku. Večer se ještě jdeme projít do místního městečka, které je asi 2 km daleko a je to takový shluk dřevěných domečků s odpočinkovou atmosférou. Potom již v klidu sprcha a do spacáku.

6.8. – den 10 -  Vosu – Talinn - Vosu  150 km / 2,5 hodiny

Adresa kempu: www.lepispea.eu

Cena ubytování:

Trasa:  Vosu – 85/1 Talinn  …      Talinn – 1/85 Vosu      

Dnes máme celý den na návštěvu okolí a města Talinn. Po snídani vyrážíme a první zastávkou jsou vodopád Jegala. Narážíme zde na dva Čechy kempující na divoko v jakýchsi hamakách zavěšených na stromech u vodopádu.

 

Scházíme až po úroveň hrany vodopádu a i když je v řece pouze asi třetina šířky vody, je to rozhodně zajímavý a krásný pohled.Když se dostatečně pokocháme krásami přírodního jevu, vyrážíme opět na silnici a do hlavního města země. Zajíždíme až do centra a na parkoviště na náměstí. Automat chce 14 Euro za auto na celý den, nebo 1,6 E za půl hodiny. Takže se rozhodujeme, že nejsme auto, pouze 3 motorky a na automat nereagujeme. Stejně nemáme možnost uložit parkovací lístek za přední okno, jak přístroj požaduje J.

Chtěli jsme v nedalekém obchodním domě, uložit věci do schránky, ale opět nás odrazuje cena. Box je malý a hodinový pronájem je 2 Eura. Takže mimo přileb putuje vše do kufrů na motorkách, či zůstává zavěšeno na řidítkách. S helmami v rukou procházíme krásné staré město, přístav (ten je již zanedbanější) a nakupujeme nějaké potraviny. 

Ještě bych se zmínil o původním , zřejmě kulturním centru, které se na veliké ploše rozkládá před přístavem. Je to takový pomník bývalých let, betonové monstrum, které je již opuštěné. V jeho různých zákoutích se povaluje vše možné, společným jmenovatelem je hrozný binec. Vracíme se na parkoviště, vše je v pořádku, takže převléknout a vyrážíme na poslední dnešní prohlídku – tentokrát opět přírodní. Je jí rašeliniště, které má mnoho set metrů dlouhé lávky nad černou vodou, zarostlou travou, rákosím a zakrslými stromky. Jsou vidět i stopy v bahně, zřejmě nedočkavých návštěvníků, kteří asi museli sami zjistit, zda je unesou trsy travin.. Po lávkách přicházíme ke vyhlídkové věži, zhotovené celé ze dřeva, ze které je krásný výhled na rozlehlou plochu rašeliniště. Svačíme, fotíme a užíváme si výhledu. Scenerie je opravdu nádherná a shodujeme se, že z dneška je to to nejlepší, co jsme viděli. Teplota je příjemná , něco mezi 20-25C, oproti Polsku, Litvě či Lotyšsku se zdaleka nepotíme tolik a slunce příjemně hřeje. Vracíme se do kempu v podvečer a jdeme si udělat něco k večeři. Obloha je zcela modrá, ale od moře fouká čerstvý vítr, takže to na opalování není. Zítra se již začínáme vracet jižním směrem, takže se smutkem konstatujeme, že se nám letošní dovolená krátí… Klasický večerní rituál končí ve spacáku.

7.8. – den 11 -  Vosu – Parnu  205 km / 4 hodiny

Adresa kempu: www.joekaaru.ee

Cena ubytování: 20E

Trasa: Vosu – 85/1 Talinn – 4 Parnu

Ráno nás vítá zakaboněná obloha, teplota do 20 C a hodně čerstvý vítr. Jakmile se ale ukáže sluníčko, teplota ihned poskočí výše. Vyrážíme směr Parnu, kde podle Martina musí být vedro ( když je to Parnu..). Po vymotání se z lesů, najíždíme na široké státovky a silnice je výborná. Cesta utíká bez nejmenších problémů. Na všudypřítomné radary v každé vesnici, na křižovatkách a na riskantnějších místech jsme si již zvykli. Dnes ale poprvé vidíme živého policistu s radarem, krčícího se v autobusové zastávce … Naše rychlost 10 km nad povolený limit ho nijak nevzrušuje, což se ale nedá říci o ostatních účastnících silničního provozu. Všichni nás předjíždí a vrcholem je linkový autobus z Lotyšska, který jede určitě minimálně 130… Na několikátém kruháči má Iva znovu mírný konflikt s řidičem dodávky, který tam vletí bez rozmýšlení, ale dokáží se vzájemně vyhnout. Samozřejmě za hojného troubení řidiče vozu a výhružných gest naší motorkářky.

Po chvilce již zajíždíme do kempu, kde strávíme dnešní noc. Slečna recepci je moc milá, ale mimo estonštiny nevládne moc jiným jazykem. Takže vzdáváme pokusy o němčinu, francouzštinu a ruštinu, kde by se případně chytila lépe. Naše estonština se omezuje na pozdrav, poděkování a pár navrčených vět.. Takže pouze jednotlivými anglickými slovy se nám ještě s pomocí posunků podaří nahlásit počet osob, stanů a strojů.  Cena je více než dobrá – 20Eur za všechno a všechny. Navíc je tu spousta sportovních aktivit, kryté venkovní posezení, plně vybavená kuchyň a dokonce i sauna. K tomu pračka, lednice, grill.

Hned využíváme zázemí pro luxusní přípravu jídla a na motorkách jedeme zbývajících 9 km do lázeňského města Parnu. Je to takové místní „Miami Beach“ , zmenšené a poruštěné. Ceny atrakcí ovšem za Amerikou moc nezaostávají J.Procházíme město, zastavujeme se v bufetu na jídlo a po zralé úvaze zastavujeme ještě v McD a bereme si něco na potom. Tedy chceme to tak,ale naše objednávka se někam ztratila, takže vše znovu (mimo placení) a po delší době se daří obsluze vše dodat. Vzhledem k naplněnosti kempu, kdy mimo nás je tam jen jedna rodina z Litvy, se z kempu stává příjezdem pražské mladé rodiny místo pro středoevropany. Toto ještě utvrzuje noční příjezd slovenského motorkáře , který se vrací z Ruska.

8.8. – den 12   Parnu (EST) – Riga (LV)  152 km / 2 hodiny

Adresa kempu:  www.rigacamping.lv

Cena ubytování:  34E

Trasa:  Parnu – 4/A1/A2 Riga

Ráno nás vítá zatažená obloha, silný vítr a vlhká tráva. Využíváme znovu krytou část kempu ke snídani a honem balíme. Motorkář ze Slovenska odjíždí nabalený, takže tipujeme, že ušetřil za kemp. Ovšem za deset minut je zpět od bankomatu a chce svůj dluh uhradit, ale není komu. Slovenský borec marně hledá, komu by zaplatil za nocleh a tak nakonec nechává peníze vložené do spáry ve dveřích recepce. Vyjíždíme na státovku, nabíráme rychlejší tempo a doufáme, že nezmokneme. Trasa vede směr Riga, kde bychom měli dnes nocovat. Po přejetí hranic do Lotyšska se u silnic nachází nápisy v angličtině upozorňující na radary a dodržování rychlosti. A nejen to, nás čeká. Provoz výrazně zesílí a objevuje se mnoho kamionů, které v Estonsku výrazně chybí. Naopak jsme nyní potkávali velké množství motorkářů, jedoucích opačným směrem, než my.

Výrazně se oteplilo a tak posledních cca 10 km do kempu při průjezdu Rigou, bylo docela úmorných. Nejenže provoz ještě více narostl, ale zcela zmizelo vyznačení pruhů na vozovce. Silnice byla sice docela široká, ale jízda domácích jakoby ve třech pruzích vedle sebe, vyžadovala opravdu maximum soustředění. Do toho ještě místní MHD a vzniká docela slušný mumraj. A nakonec přejíždíme most přes řeku, zatáčíme vpravo a po výrazněji klidnější asfaltce přijíždíme ke kempu.

Díky relativně časnému příjezdu v odpoledních hodinách, si můžeme vybrat slušné místo. Je to tu jako přehlídka národností, takže vidíme auta a karavany s MPZ – F,L,I, NL,D,GB, CH,S a jako perličku novozélandský karavan ! Takže obohacujeme kemp o značku CZ a stavíme stany. Mezi stany pravidelně prochází hlídač ve vestě a celý kemp je obehnán plotem z pletiva… Vyrážíme na procházku Rigou, což je opravdu moc hezké město. Na náměstí je zrovna výstava skulptur „medvědů“ s národními prvky států, takže hledáme našeho a samozřejmě fotíme.

Při návratu ještě sedíme u řeky v místním plážovém resortu s bary a sportovišti a pak již návrat do kempu. Více než pětihodinová procházka nás umordovala, takže vyrážíme do sprch, které jsou ve vedlejší továrně. Zázemí je krásné, takže těch 200m nikomu nevadí. Hlídač obchází či objíždí na kole celý kemp každých 15 minut, což jsme ještě nikde nezažili. Takže šup do spacáků a spát.

9.8. – den 13   Riga (LV) – Kaunas (LT) 279 km / 6 hodin

Adresa kempu:  www.kaunascamping.eu

Cena ubytování: 

Trasa: Riga – A7 Bauska – A10 Panevežys – A8 Kaunas

Ráno zkoušíme cvičně vyjet dříve a překvapivě se nám to i docela daří. U výjezdu odevzdáváme hlídači ubytovací lístek, závora se zvedá a vyrážíme na silnici. Prodíráme se ulicemi velkoměsta směrem na státní silnici. Půlhodinka v zácpě docela utekla, takže nabíráme směr na „Lotyšské Versailles“. 

Vlastní zámek nám nakonec zvenku nepřipadá nijak zázračný,dovnitř při 35C pařáku nejdeme. Takže procházíme část vnějších zahrad a znovu na silnici. Začíná s zvedat silný vítr a po nemnoha kilometrech fouká jako o život. A ono to po nějaké době vypadá, že tato hláška bude takřka doslovná. Boční vítr nás místy vodí po silnici, přičemž kamiony a autobusy nás hrnou před sebou. Navzdory všudypřítomným kamerám, jedeme na povolené 90 až 110 km rychlostí a přesto nás neustále někdo předjíždí. Naštěstí větrné počasí končí na hranicích s Litvou. Bohužel ale začíná další kolotoč objížděk a uzavírek hlavních silnic. Vjíždíme do 50 km dlouhého úseku, který je rozdělený na mnoho semaforem kyvadlově řízených částí.  Nekonečná kolona kamionů,která se nedá objet, protože protijedoucí vozidla vyplňují skoro celou šířku volného pruhu silnice. Je to takový jeden a půl pruh v obousměrném provozu. Jeho jednu 5 km část jedeme půl hodiny, protože ještě silnici přejíždějí stavební stroje.

Když se konečně dostáváme ke konci úseku, ničehož nic začíná pršet ! Modrá obloha a slejvák jako hrom. Alespoň,že netrval déle než 10 minut a je stále teplo, takže snad rychle oschneme. Poslední 3 km před kempem, je totální zácpa ve všech 4 pruzích a ještě je to na mostě. Někdo s osobákem „přeskočil“ svodidla na druhou stranu, tam vyděsil řidiče kamionu tak, že ten trefil návěs vezoucí stavební buňku. Všude zbytky buňky a do toho v klidu přijede jeřáb s náhradním autem a zbytky překládají. Kličkujeme jako zajíci, až se nám konečně podaří sjet na konci mostu z této silnice. Dorážíme do kempu ( je naproti hřbitovu), celkem poloprázdného (toho kempu) a jdeme se přihlásit. Je to tu samý beton, minimum trávníku pro pár stanů.

Borec v recepci nám hrdě hlásí, že mají i bazén. Když vidí skeptické pohledy, rozhrne záclonu v okně recepce a ukazuje ven ! Uprostřed betonového parkoviště je opravdu bazén. Postavený na betonu, okolo něj dřevěná podlaha a několik lehátek. Pravda, je to rozměr asi 10x3 m, ale je hodně nad 30C, jsme na cestě v tomto pařáku půl dne, takže je to výzva ! Stavíme stany na sluncem zalitém trávníku, pot se z nás jen řine. Najednou se vedle nás zjevuje Nizozemka z vedle stojícího karavanu a nese nám ledové plechovkové pivo. Děkujeme za nabídku a snažíme se jí vysvětlit, že nikdo z nás čtyř pivo nepije ! To jí evidentně s českými vlajkami na motorkách nejde dohromady, je z toho humorná debata. Tu nakonec ukončuje Fanda, když na její otázku, co by si dal studeného, když ne pivo – odpovídá že mléko. To už je na blondýnku moc a vysmátá se loučí a jde pobavit manžela, cože to sem vedle nich přijelo za partu. On pak vykoukne ven, směje se a mává nám. Oplácíme a pak již honem do bazénu.  Plavat se v tom metru dvaceti moc nedá, ale voda je o 10 stupňů studenější,než vzduch a to je rozhodující.

Když se ochladíme a vyblbneme, jdeme dokoupit jídlo do marketu asi 500 m od kempu. Vracíme se zpět, ukládáme potraviny a busem vyrážíme do centra (zastávka je vedle kempu). Je to sice necelé 4 km, ale proč se trápit pěšky, když lístek stojí 4 koruny na osobu… Procházíme krásné centrum, hrad a park, kde se odehrává spousta sportovních aktivit. Večeříme v McD a pozdně večerním busem se vracíme do kempu. Řidič nám dává nějaké dětské lístky a zbytek naší platby asi končí v jeho kapse. Nicméně je nás pasažérů,jen pět a ta pátá je dívenka, která nevypadá, že by jí zajímaly naše lístky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE