Za vůní hor, moře a borovic aneb hurá do Chorvatska

3.DEN

Probuzení do chladnějšího rána. I když probuzení je docela silný výraz pro téměř probdělou noc. Ale odměnou mi byla skutečnost, že už jsme zdárně dorazili k moři a dnes si snad v cílový destinaci smočím nohy. Ovšem nebudu předbíhat událostem. Bylo asi půl 5 ráno, když jsem se "probral" a vysoukal se ze spacáku. Zároveň se mnou se "probudil" i Matěj, vytlačil svůj stroj na kolonádu a beze slova odfrčel tmou neznámo kam. Chvilku jsem se za ním díval a říkal si "zabalil to a valí domů nebo se jede někam vyspat"? Jak se po svítání ukázalo, platila možnost druhá, tak alespoň, že tak. Když už jsem byl na nohách, tak jsem si vyfotil do tmy ponořený přístaviště a zaposlouchal jsem se. Do šplouchání vody o přístavní molo, do občasnýho výkřiku racka, pozoroval jsem pár rybářských loděk tiše plujících na obzoru a cítil jsem se skvěle. Jo, moc se mi ten vlahý vzduch a celková atmosféra u moře líbila. No nic, romantika stranou. Po dostatečným nabažení se tou pohodou a klidem kolem, jsem začal potichu balit svoje "fidlátka" a čekal jsem až se probere i zbytek posádky...

Netrvalo dlouho a vstává Jarda a jako poslední se z pod spacáku vyhrabošil náš Rudo od Bratislavy. Po sbalení našeho tábořiště a řešení, kdy a kam dále, došlo sice k menší, ale o to nepříjemnější neshodě a výměně názorů, kdy Jarda chtěl vyrazit za Matějem, který se ozval z nedalekýho kempu, kde se zkulturnil a zdřímnul si. Rudo byl naopak pro variantu, že počkáme na Matěje na místě, dojdeme si zatím na snídani a potom se všichni společně vydáme ke Krku. V tu chvíli jsem si připadal jako mezi mlýnskýma kamenama a než jsem se rozhodl pro jakou variantu zvednout ruku, tak vzal Jarda za "heft" a odjel za Matějem do kempu. Tím to bylo vyřešeno - s Rudou jsme netušili, kde se kemp nachází, takže jsme si zajeli na snídani do nedalekýho Konzumu a po telefonu se dohodli s chlapama, kde se za hodinku sejdeme. Všichni jsme během tý doby upustili páru a po setkání u místní čerpací stanice jsme opět s úsměvy od ucha k uchu vyrazili na cestu. Naštěstí to byl první a poslední "konflikt" za celou dovolenou a člověk si díky tomu potvrdil, že jízda ve více lidech je skutečně o vzájemný debatě, o kompromisech a o zachování si chladný hlavy :-)

Cesta na ostrov Krk byla pohodová a jediný, co mi trochu vadilo bylo horko, který v tu dobu už nad Chorvatskem panovalo. Dorazili jsme do města Krk a v nějakým infocentru na kopci jsme se pokusili zjistit informace o ubytování. Toho se ujal Matěj v doprovodu s Rudou a za chvilku už místní, štíhlá, pěkně stavěná a opálená slečna sedala na skútr a "odpálila" to neznámo kam. No, jako správní samečci jsme jí poslušně následovali a zastavili se u rodinnýho domu, kde jsme získali dva pokoje, každý se dvěma lůžky. Dům byl odhadem vzdálený 200 metrů od moře a 350 metrů od centra města, vládla tady poklidná atmosféra, verandu zakrývala vinná réva i hromada (nezralých) kiwi, stroje jsme si mohli zaparkovat na dvorku a to vše za cenu asi 25 evro na noc....co víc si v sezóně přát. Vybalili jsme si, trochu se vyletnili a na zbytek dne hurá k vodě. Poznatek č.1 - ano, moře je skutečně slaný, i když jsem si v první chvíli v duchu říkal jestli tudy předemnou někdo neplaval, ehm. Poznatek č.2 - nejsem asi moc otužilej, jelikož moře bylo na mě tak studený, až jsem dostal strach, že jsem mýho nejlepšího kamaráda ztratil už navždy :-)

4.DEN

Původní plán byl vyrazit čtvrtý den na otočku na slavnou Makarskou riviéru, ale nakonec jsme se rozhodli zůstat na Krku ještě jeden den a noc. Přece jen, honit se za každou cenu takovou dálku, to by nebyl nejlepší nápad, minimálně ne pro jezdce, který tam přímo nic nečeká. Takže jediný, kdo se na Makarskou vydal byl Rudo, který tam měl rodinku, takže je jel pozdravit, užít si s nimi pár příjemných chvil a strávit u nich noc. My tři, Jarda, Matěj a já jsme sedli na stroje a vydali se na obhlídku Vrbniku a Bašky. Došlo jak na koupání, tak i na ochutnávku místních jídel a jinak jsme si na celý den naordinovali klid a relax dle chuti. Jsme přece na dovolený, ne na závodech, takže pohoda, klídek a leháro jsou vítaný činnosti :-)

5.DEN

Dnešní ráno se balíme, chystáme se opustit pohostinnost Krku a vyrazit směrem k Plitvickým jezerům. Během snídaně se od Matěje dozvídáme, že musí jet domů ku Praze, jelikož rodinný povinnosti a tak zůstáváme již jen dva, Jarda od Tábora a moje maličkost. Popřáli jsme si s Matějem šťastnou cestu (dojel domů asi na jeden zátah) a namířili jsme si to s Jardou na jih, po mořským pobřeží, abychom si ten pohled na moře ještě chvíli vychutnali. Někde u Sveti Juraj odbočujeme vlevo a šplháme po opuštěných silnicích do kopců. Jede se parádně a s úsměvem na rtech, ovšem jen do doby než zjistím, že batoh s veškerou výbavou (peněženka, pas..) nemám na svých zádech. Doprd*le !!! Otáčím stroj a ženu to hlava nehlava z kopců dolů, kde jsme asi o 6-7 kilometrů níže zastavili a dali si "rozlučkovou" fotku s mořem na obzoru. Mojí sportovní jízdu mohla předčasně ukončit hromada kamínků v jedný zatáčce na okraji malý osady, ale ustál jsem to a s vadnoucíma brzama jsem dojel na místo našeho nedávnýho stání. Je tady, nikdo ho nevzal !!! Batoh si sedí na trávníku, vrhá na mě vyčítavý pohledy a ze mě padá kámen velikosti parní lokomotivy...

Dohnal jsem Jardu, který na mě v kopcích čekal (měl za to, že se zase někde kochám) a jelo se dál. Zastavili jsme se na oběd, který vyjímečně za moc nestál a pokračovali dál s pohledem upřeným k Plitvičkám. Asi 50 kilometrů od cíle jsme na konci jedný obce narazili na cedulku "Free camp", což bylo něco, s čím jsem se setkal poprvý v životě. Přibrzdíme, odbočíme a po několika metrech jsme na posekaným, udržovaným pozemku, kolem začínají lesy, spousta místa pro postavení stanů, funkční toaleta, umyvadlo s tekoucí vodou a budka se schránkou, kam je možný majiteli vhodit připomínky, pozdravy, případně i nějaký to euro a kuny jako poděkování. Opravdu pěkný a netušil jsem že něco takovýho existuje. Bylo kolem 5 hodiny odpoledne a tak jsme si řekli, proč ne, zůstáváme a ráno hurá dál. Byli jsme tady jediný blázni, teda pokud nepočítám místní hlídače a mlsouny, fenku a jejího věčně natěšenýho chlapáka. Do setmění se tady zastavilo asi dalších 5 automobilů a jejich početný posádky svižně stavěly stany. Řada především mladších návštěvníků by si ráda povídala, ale s mojí chabou angličtinou jsem jim musel dát "sbohem" a šel jsem ležet. Ach jo, jak rád bych si s tolika lidma na cestách poklábosil, dozvěděl se o jejich zájmech a o životech víc, ovšem jazyková bariéra je pro mě opravdu nepřekonatelnou. Škoda...

6.DEN

Noc byla chladnější a až na nákladní vlaky, který v dálce několikrát během noci funěly do kopců, byla celkem klidná. Ráno po svítání jsme už byli zase na cestě a ozval se i Rudo, který vyrážel z Makarský naším směrem. Kolem 8 hodiny dojíždíme ke kempu Borje v Korenici, kde se ubytujeme, zkulturníme a před 10 hodinou konečně parkujeme na jednom z plitvických parkovišť, který je pro moto zdarma. Vítají nás davy lidí a pěkně dlouhý "lidský had" před kasama, který je tak na hodinu a půl čekání. Je nám jasný, že přijet takhle "pozdě", navíc o víkendu, byla trošku chyba, ale co už, je to poučení pro příště nebo upozornění pro ostatní budoucí návštěvníky. Kde se vzal, tu se vzal, mává na nás Rudo a tak se dáváme do řeči. Zjišťujeme, že je tady ještě jedna brána, tak vyrážíme tam a jdeme na prohlídku přírodních krás. Ovšem davy turistů dost znepříjemňují celkový zážitek, takže to po sotva 3 kilometrech "balíme", loučíme se s Rudou, který míří domů do Bratislavy a s Jardou jedeme nazpět do kempu, kde jsme se před pár hodinama ubytovali. Cestou si ještě kupuju neskutečně dobrý buchty / koláče od místní pekařky a jejího manžela, kteří svý výrobky prodávají právě u příjezdu k jezerům. Jinak pokud jde o mě, tak si na prohlídku okouzlujících Plitvických jezer určitě ještě v budoucnu vyrazím, ale vezmu to přesně podle mých představ, tj. hodně brzy a projdu si celý okruh, který má snad 18 kilometrů. Těším se :-)

7.DEN

Předchozí večer jsme zalehli dost brzy, takže dnešní ráno vstáváme celkem odpočatí a po klasický ranní hygieně startujeme ve ztichlým kempu naše přibližovadla a loučíme se pomalu s Chorvatskem. Cestou ještě přibrzdíme u Plitviček, kde vyhlížím pekaře s pekařkou a kupuju si na cestu asi 20 jejich čerstvých a poctivých koláčů. Dostanu snad 5 kousků navíc, zřejmě z radosti, že mi tak chutná a už míříme na hranice se Slovinskem a následně i s Rakouskem. Tady opět narážíme na úžasně se vinoucí cesty a ještě úžasnější výhledy do kraje. Jedeme pohodovým tempem, proběhne i prima závod s místním vlakem, který se žene mezi skalama a snad 10x nám na přejezdech zkříží cestu. Připadám si zase jako malej kluk. Je to úsměvný zážitek i příjemný zpestření cesty a krapet lituju, že ještě nemám "akční" kameru na přilbu, jelikož by tahle jízda stála za zdokumentování. V podvečer dojíždíme do skutečně pěknýho a udržovanýho autokempu Murinsel v Knittelfeldu. Hezká, příjemná, usměvavá a mladě vypadající majitelka sedla na kolo a doprovodila nás na místo, kde dnes uložíme naše věrný stroje i svý příjemně znavený těla. Naproti nám se na stejnou noc ubytovala skupinka cyklistů z Čech, kteří mířili na kolech tam, odkud my se vraceli, do Chorvatska. Prostě nadšenci, co na to říct...

8.DEN

A máme tady závěrečný den naší první moto dovolený a zároveň je tady i posledních pár vět mýho vzpomínkopisu, třikrát hurá. Vyrážíme jako už klasicky po svítání, máváme na rozloučenou našim cyklo nadšencům ze sousedství a pelášíme s větrem o závod k hranicím naší vlasti. Cesta utíká, počasí nám opět přeje, tak jako celý týden a na tachometru spokojeně naskakují ujetý kilometry. Ale jednou se to počasí musí změnit, takže aby nám to nebylo líto, tak jsme si ve zbývajícím úseku cesty (45 km před domovem) užili asi tři bezvadný bouřky i s krupobitím...

No a to byl lehce zvlhlý konec mojí první dovolený u moře, na který jsem poznal pár správných chlapů ve středních letech a kterou jsem si s mým oblíbeným strojem z produkce italský společnosti Malaguti opravdu užil, nepočítám-li alpskou nehodu. Uvidím jestli si i letošní rok (2018) k Jadranu vyjedu nebo se budu šetřit na rok příští, kdy plánuju objet celou Itálii a navštívit pár zajímavých míst, ideálně mimo sezónu. Cesta povede po pobřeží a bude dlouhá zhruba nějakých 5 tisíc kilometrů, takže pohodička. Přidá se někdo? :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE