S MZ ETZ 150 do Chorvatska

Ráno jsem si opět uvařil lahodnou polévku z pytlíku, sbalil se a vydal na cestu. Tentokráte jsem zamířil do Rakouska a do rakouských Alp. Nejdřív jsem plánoval alpy objet a jet přes Vídeň, ale zvědavost z toho, jaké bude projíždět Alpy, zvítězila a já jel přímo přes ně. V Italské části Alp a na začátku Rakouska to bylo dobrý, cesta vedla údolíčkama, krásně se klikatila, a když už přišlo stoupání, bylo jen pozvolné. Po několika desítkách kilometrů ovšem GPS zamířila na vedlejší silnice a přišly pořádné stoupáky, některé musela motorka vyjíždět i na jedničku. V jednom stoupáku v obci jsem potkal policajty, co měří rychlost. No nevím, ale i kdybych chtěl, tak těch padesát nepřekročím… Největší stoupák byl do výšky 1641m na kopec Katschberghöhe, ten jsem jel opět na jedničku a dělal jsem chladicí přestávky, abych nezadřel motor. Nebyl jsem rozhodně sám, kdo musel jet na jedničku, koukal jsem, že auta kolem taky vytáčejí motor do neskutečných otáček a sotva jedou. Sestup dolu byl dost pomalý, protože jsem se bál přehřátí brzd. Snažil jsem se brzdit motorem, ale dvoutakt holt toho moc neubrzdí, takže dole pod kopcem byly brzdy důkladně vařící, ale všechno vydrželo. Dál jsem pokračoval přes alpy směrem do města Salzburg, kterému jsem se vyhnul a kousek za ním si našel kemp u jezera Obertrumer See. Byl jsem tam snad jediný nerakouský host. Uvařil jsem si opět polévku z pytlíku a spočítal zásoby jídla, jestli vydrží až do Čech. (ujeto 389 Km) 
Ráno jsem udělal pár fotek jezera a vyrazil na poslední den mé cesty. Měl jsem naplánovanou cestu přes Německo a hraniční přechod v Železné Rudě. GPSka kupodivu ani nevymýšlela hlouposti a bez větších komplikací mě dovedla až do Čech, kde jsem si udělal poslední polévku z pytlíku a dojedl všechno, co se sníst dalo. Pak jsem pokračoval bez GPS, protože mě z jejích sluchátek už boleli uši. Cestou jsem se ještě stavil v Plzni, kde studuju a chodím do místní jízdárny na koně. Zajezdil jsem si a další den pokračoval domů do Karlových Varů. (ujeto 384 Km) 
Celkem jsem najel 2245 Km s dvacet let starou MZ ETZ 150, která přede mnou měla asi deset majitelů a jediná závada byla s kontaktem v pojistkové skříni u pojistky, která byla stará jak ta MZta. Celkem jsem za tento výlet dal necelých šest tisíc, z toho asi polovinu za benzin.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE