Jelikož bylo hezké počasí a motorka nezlobila, rozhodl jsem se, že pojedu do
Chorvatska, a protože bych nestihl dojet až na pobřeží, našel jsem si podle GPS kemp v Slovinsko
-Chorvatském pohraničí. Cesta do
Chorvatska byla bez problémů, silnice upravené a GPS nezlobila. Cestou jsem zaparkoval u jezera a ohřál si konzervu. Po obědě na mě přišel porybný a kontroloval, jestli tam náhodou nepytlačím, když zjistil, že nemám udici, nedůvěřivě odešel. Já jsem si složil věci a pokračoval do města
Nagyatád nakoupit zásoby jídla na další cestu. Jak byly
Maďarské cesty příjemné, tak na
Chorvatských silnicích se mi moc nelíbilo, byla to jedna vesnice za druhou, takže jsi nemohl jet moc rychle.
Když už jsem nejel přes vesnici, tak byly prudké zatáčky, kde se to člověk bojí víc rozjet, kvůli pověstným
Chorvatským kluzkým silnicím. Cestou jsem pak přejel odbočku na dálnici, protože v GPS byla křižovatka zakreslená o pár set metrů dál, takže jsem se musel otočit. Cestou jsem vůbec zjistil, že
Chorvatské mapy v GPS jsou velice špatné, dost silnic je zakresleno jinak a některé, které jsou v mapě, ve skutečnosti vůbec neexistují. Po dálnici jsem projel kolem
Záhřebu a mířil na hranice se
Slovinskem. Cestou na mě GPS přichystala ještě pár pastí, z nichž nejhorší byla ta, že si GPS popletla odbočovací pruhy a místo, aby mě vedla rovně, tak to se mnou zatočila doprava na jinou dálnici. Když jsem to zjistil, viděl jsem, že správně bych měl dojet k nejbližšímu sjezdu, který byl snad 30 Km daleko. Rozhodl jsem se proto, že radši motorku vytlačím protisměrem zpět na původní dálnici, než abych si takhle zajel. Bylo to docela blbý, ale co jsem měl dělat. Cestou po dálnici jsem míjel dvě hromadné bouračky, bylo vidět, že havarovali turisté, kteří tam byli na dovolený, docela smůla. Těsně před
Slovinskem jsem odbočil z dálnice, u benzínky jsem natankoval a pár
Chorvatů mi vysvětlovalo, že MZ je dobrý stroj a pro úplnost ještě napodobovali zvuk dvoutaktu. Dál jsem pokračoval po bohem zapomenutých cestičkách podél hraniční čáry. Zprvu jsem byl tou cestou unesen, klikatila údolím v
Chorvatských horách, a pak se začala stáčet do vrcholů a vedla přes hřebeny a v každé vesničce mě místní zdravili. Po hodině jízdy mě už tato cesta přestala bavit, protože jsem tam musel jet pomalu a nikam to nevedlo. Navíc jsem zjistil, že hory, kam mířím, jsou zahaleny v mraku a prudkém dešti. Po pár minutách se déšť dostal i ke mně, a tak jsem musel nasadit nepromok a pokračovat za hustého deště.
Po půl hodině jízdy v dešti jsem dorazil na hraniční přechod, který byl naštěstí zastřešený, takže jsem aspoň na chvilku byl mimo déšť. Hraničář chtěl vidět pas a ptal se, kam jedu. Jelikož jsem ale jel podle GPS a mířil jsem do nějakého kempu, tak jsem mu nedokázal odpovědět a řekl jsem, že jedu „tam“ a ukázal před sebe. To mu zjevně nestačilo a tak se ptal, odkud jedu. Odpověděl jsem „ze Záhřebu“, čemuž se dost divil, jak po této cestě můžu přijet ze
Záhřebu, proto jsem mu česky vysvětlil, jak jsem jel po dálnici a odbočil na horské cestičky a pak přes kopce dojel až sem. Asi se nechtěl dál vyptávat na cestu, ale všiml si mého pytle od mouky a dost ho zajímalo, co v něm je. Jelikož jsem neměl náladu na vyndávání věcí, tak jsem mu česky popisoval obsah pytle a naštěstí mě pustil. Za chvíli přestalo pršet a já zjistil, že mi déšť umyl špínu z přilby i motorky :-). Jel jsem ještě asi hodinu, než jsem dojel do míst, kde měl být kemp, předpokládal jsem, že to bude naprosto zapomenuté místo a kdo ví, jestli tam vůbec ještě kemp bude. Byl jsem ovšem dost překvapen, protože kempů tam bylo hned několik. Všechny byly u řeky
Kupy a obklopeny skalnatými kopci.
(ujeto 412 Km)
Další den jsem si ještě jednou prošel tamní vesnici, sbalil se a pokračoval klikatými cestami podél řeky až na
Chorvatské hranice. Tam jsem si musel vyčkat frontu a dostal další razítko do pasu. Pak jsem pokračoval směrem na
Rijeku a užíval si horka. Před
Rijekou jsem narazil na motodrom, kde trénovali motorky. Zajel jsem se tam podívat a přijel zrovna v době, kdy jeden motorkář neustál zatáčku a spadl. Asi mu nic nebylo, ale odvezla ho sanitka a další lidi tam posbírali kusy motorky a odtáhli ji pryč.
Po příjezdu do
Rijeky jsem našel benzinku a tankoval. Během toho mě chtěl objet
Chorvat v autě a kolem mi narazil do přilby, která se naštěstí odkutálela pryč, a tak se jí nic nestalo. V
Rijece měla MZ trošku problémy s přehříváním, když delší dobu stála na semaforu, ale naštěstí tam pak další semafory nebyli, takže jsem mohl jet plynule a zchladit ji. Mezitím asi GPSce vadilo, že se jí nevěnuje velká pozornost a tak si začala vymýšlet různé zatáčení, otáčení a já jsem přemýšlel, že jí rozšlapu a rozdupu. Za
Rijekou jsem doufal, že najdu klidné místo, kde se vykoupu, ale všude bylo tolik lidí, že jsem to vzdal a aspoň se převlékl z moto-hadrů do kraťasů a trička a pokračoval v cestě dál. Mířil jsem do
Itálie, ale trošku jsem si zajel tím, že jsem jel podél chorvatského pobřeží. Když jsem se konečně od pobřeží odpoutal, zamířil jsem přímo na
Slovinské hranice a bez jediného zastavení dojel do
Itálie. Projel jsem kolem
Triestu, připojil se na dálnici a dojel do
Monfalcone a zjistil, že Italové mají asi stejně kvalitní mapy pro GPS, jako
Chorvati, takže jsem měl zas choutky rozšlapávat GPSku. Na jedné křižovatce jsem potkal motorkáře, kterému to chcíplo, a on nemohl nastartovat, tak jsem si v duchu říkal, že má mít motorku pořádně seštelovanou a asi za 500m mi to taky chcíplo v křižovatce. Opět problém s kontaktem v pojistkové skříni. Tak jsem motorku odtlačil z křižovatky a prošel pojistky, abych zjistil, která to dělá. Byla to pojistka, co vedla od mínusu baterky, tak jsem víc napružil pružinku a vyčistil pojistku. Dál motorka jela v pořádku a GPS asi zase záviděla, že se věnuju víc motorce, tak mě zavedla do údajného Italského kempu. Bylo to bývalé skladiště a prázdný obchoďák, po kempu ani památky. Tak jsem pak hledal v okolí jiný kemp a naštěstí našel. Ubytování tam stálo 26 Euro a nebrali kreditku a já neměl tolik Euro u sebe, tak mi ukázali na mapě, kde je nejbližší bankomat… Byl tam, ale nefunkční, tak jsem bláhově podle GPS našel jinej. Moje GPS nezklamala, zavedla mě k fotbalovému hřišti, ale žádnej bankomat tam nebyl, tak jsem jezdil po okolí a hledal a našel. Na to že byl ten kemp tak drahý, tak nebyl moc pěkný, vybavení zastaralé a špinavé záchody. Zato měl ale dva bazény, nevím teda k čemu, když vedle kempu byla pláž a moře, ve kterém jsem se samozřejmě vykoupal a zchladil se po dlouhé cestě. Tento kemp měl tu nevýhodu, že jak byl velký, tak jsem se v něm ztratil vždycky, když jsem nutně potřeboval najít záchod.
(ujeto 290 Km)
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
