První cesta mimo Českou republiku

Den 1.

Jelikož jsem ženatý, tak dcera musela ustoupit manželce. Ale nebudu vás zatěžovat nesmysly. V 15:00 jsme teda vyrazili směr jih. Dnes byl plán dojet do Maďarska nějakých 320 km. Což by nemusel být problém, kdyby naše republika nebyla rozkopaná. Cesta z Ostravy na Místeckou mi trvala 30 min. a na slovenské hranice další hodina. Ale cesta kolem přehrady Šance je nádherná, ale celé Beskydy jsou paráda. Tam mě postihl první a poslední déšť, který jsme strávili na bus zastávce. Po usouzení, že déšť už není překážka (usoudila manželka), jsme pokračovali směr Bytča a jediná dálnice směr Maďarsko. Jak dálnice nemám rád, tak slovenská dálnice je prázdná a je docela dost i vidět. Ale interkom byl asi chyba, protože kromě hudby jsem slyšel nečekaně hlas své ženy, kterou pořád bolel zadek a jiné neduhy. Okolo 19:30 jsme dojeli do maďarského města Mosonmagyaróvár, kde byl kemp. Cena ubytování 7000 forintů za stan, moto a 2 osoby. V kempu je restaurace. Porce jídla byla nad naše možnosti, ale přístup obsluhy byl o ničem. Vůbec nám nechtěla pomoc, ale jinak bez problémů.

Den 2.

Překvapilo mě, že ranní balení a snídaně proběhla bez nějakých problémů. Kafe na lihovém vařiči, domácí zásoby a výjezd v 7:30 směr Plitvická jezera. Čeká nás 443 km bez dálnic. Jel jsem podle mapy.cz. V Maďarsku jsem se ještě nějak nedivil kudy jedeme, ale byly to cesty, kde nebyl nikdo nikde. Což ve finále bylo hezké, i když Maďarsko - placka a vítr, jinak si z této země moc neodnáším, kromě utracených peněz za oční kapky, kdy mojí drahé polovice uletěl šroub od štítu na přilbu. Zase finance navíc. Po občerstvení na hranicích jsme na slovinskou stranu použili přechod Lendava, kde jsem směnil forinty za kuny a eura. Během pár kilometrů jsme dojeli na hranice Chorvatska Murske Sredisce, kde byla 100 m řada, abych se dostal do Chorvatska. Jsme teda v Chorvatsku, ale místo řešení krásné krajiny jsme hledali obchod se šrouby na štít. Zase mě stála peníze. 70 Kč za podložku a šroub a ve finále přehřátí telefonů a výměna za manželčin, kde jsem zapomněl vypnout dálnice. Takže mě to stáhlo přímo k mýtnici. Stojím tam a nevím co mám dělat. Žlutá budka, tam chlap a já nevím co dělat. Žádná nápověda, prostě nic. Chlap sedí a až si sundávám přilbu vyleze a ukazuje na tlačítko v prostoru. Blbec no. Takže dálnice cca 50 km za 50 Kč. Dnes plánované ubytování Seliste Dreznicko 100 kun za apartmán. Super. Kousek kemp, kde byla restaurace, jídlo i pivo dobré. A od zítřka to bude to krásné, co jsem od toho čekal.

Den 3.

Ráno klasika, káva, sbalit vak a batůžek, zajet na benzín, snídani a hurá na Plitvická jezera. Jako fanda Vinnetoua jsem to jednou musel vidět. Parkoviště pro moto zdarma, sundat hadry, hodit na sedla i s přilbami, zakrýt plachtou a může se jít. Vstupné 250 kun na osobu je sice dost, ale co se dá dělat. Bylo to hezké, ale těch lidí. Za 2 hoďky jsme zase u motorky, věci zůstaly na svém místě, tak můžeme pokračovat dnes do Slovinska, a to kemp Pivka Jama cca 240 km. Odjíždíme z Plitvice a najednou navigačka ukazuje směr vlevo na D 42 a od té chvíle jedeme sami, sem tam auto, nějaké baráky, ale ticho, kopce, krásná příroda. Cesty úzké, jednu chvíli jsem zastavil, jestli jsem nenastavil cestu pro kolo. Když jedu nahoru, pravotočivá zatáčka, vyjedu z ní a proti mě traktor, rozjetý jak Fitipaldi a hodně zaskočený, co mu to vyjelo za debila na motorce v této pustině. Oči vyvalil, volantem točil sem tam, už jsem ho viděl pod srázem. Zastavím, čekám, ale ustál to. Jedeme dál a čekám, že v interkomu budou řeči, kde jsem ji to vzal a jiné chytré řeči a ono nic. Ji to začalo bavit. Takhle jsme se prodírali vnitrozemím Chorvatska až na pobřeží Jadranu. Nádherné. Vlevo kopce s vápencem, dole pobřeží. Poté jsme dojeli do Rijeky, kde jsme pokračovali směr Slovinsko do Pivka Jama. U moře jsem nebyl, batůžek kupodivu odmítl. Dojezd do Pivka Jama okolo 17. hodiny. Ubytování srub 40 euro + 2 euro za vzduch. Večeře grilovaný talíř pro 2 za 27 euro. Perfektní jídlo, obsluha proti Maďarsku nebe a dudy. Ubytování perfektní.

Den 4.

Opět na obloze ani mrak. Zase bude pařák. Snídaně v místních potravinách a jedeme dnes na hrad Predjama, jezero Bled, Vršič a cestu ukončíme v kempu Korita, dnes 180 točivých kilometrů. V 8:00 vyrážíme, cesta ubíhá krásně. V půl deváté jsme na místě a sami. Hrad otevírá v 9:00, ale čekat nebudeme a děláme dobře, protože už přijel bus s Japonci, které jsme viděli na Plitvicich. I z venku je hrad boží. Po shlédnutí jedeme směr Gorenje. Za vsí konec asfaltu a šup, bude šotolina a off road. Nic nebude, máš batůžek a cruisera. Ale super ticho, lesy a opět kontrola mapy.cz, jestli to mám pro auto. Kdybych ty cesty měl jet autem, tak už nikdy mapy.cz, ale na moto to bylo super. Po cca 10 km normální cesta a potom Ljubljana. Peklo, horko, zácpy. Naštěstí jezero Bled to zachránilo. Byla i úvaha, že se smočíme, ale nakonec jedno pivko a jelo se dál směr Kranjska Gora a řeka Pisnica. Nádherné barvy, v pozadí Julské Alpy, byl jsem nadšený a to nejlepší mě čekalo - Vršič a jeho 50 vraceček. Já, Míša a cruiser, cca 500 kg a tyto zatáčky. Bylo to super. Ruky bolely, adrenalin stříkal a Míša? Jo vy nevíte, kdo je Míša, to je můj batoh. Žádné nadávky, samá euforie. Nedá se popsat. Dole u zatáčky 48, které jsou poctivě označeny jsem zjistil, že zadní brzdu jsem odvařil, i když jsem brzdil motorem. Ale po 10 minutách se chytla. V 17:00 jsme dojeli do campu Korita. Ubytování hostel za 35 euro. Tam jsem potkal Němce Timiho. Jelikož umím jen česky a ostravsky, tak nějaký plynulý rozhovor to nebyl, ale jsem vybavený překladačem, tak žádný problém a každým pivem navíc se jazyková bariéra čím dál víc prolamovala. Možná, že kdybychom pili doteď, tak už se domluvíme

Den 5.

Tento trip měl být sólo nebo s dcerou, ale jsem 23 let šťastně ženatý, tak jela robka. A trasa se musela změnit, bo sem ženatý. Takže dál ne Bosna a Srbsko, ale za její rodinou do Itálie. Takže dnes cesta do Grantorta 270 km, je to kousek od Padovy. Ráno sbalit, kafe, no furt to samé. Úkol dopoledne zněl: natankovat ještě ve Slovinsku, bo v Itálii je benzín o 10 Kč dražší. Za celých 60 km na hranice jsem na nic nenatrefil. Úkol nesplněn. Ale zase cesta vedla v lesích, horách, všude nádherně zbarvené řeky prostě balzám. Jel jsem po silnici 401, napsal bych přechod ale, nic tam nebylo, jenom cedule. Po ujetí pár kilometrů mírné klesání a prede mnou tunel,  nic zajímavého, až na na to, že tam ti idi... dali místo asfaltu kostky a jelikož je to v horách, tak byly kostky vlhké, perfektní kombinace, když potřebuješ zpomalit. Po vyjetí z hor až do Grantorta nic moc zajímavého - roviny, kruháče a kolony plus pot. Říkám batohovi, dáme ledovou kávu, OK. 1. benzina: čumí na mě jestli jsem normální, 2.benzina: v bledě modrém, 3.benzina: že ok vezme ty malé kelímky, nalije horkou kávu a čau. Jsem rezignoval, vzal jsem ty pidi kávy a donesl své drahé polovičce a ta se mě ptá, jestli si takto představuji ledovou kávu. Zapálím cigáro, kopnu kávu do sebe a říkám neser. Ve 14:00 dojezd do Grantorta, vítačka, pivo a výlet do Basana a Citadely. Krásné historické města. Dnes mrknu na net a zase moje sestřenice zjistila, že jsem v Itálii, tak musím přijet i k ní. Tak zítra zase Itálie. Jak mohlo být krásně a levně v Bosně.

Den 6.

Spát v posteli je nádhera, ale je třeba jet dál. Dnes jedeme do vesnice Erbe, je to kousek od Verony, ale se zastávkou u Lago Di Garda cca 150 km. Cesta je nudná, rovná, žádná zábava, kolony, horko a debilni automat na benzín, anebo spíš já, bo ruština mi je na nic a ostravski taky. To, že tam mám dát prachy, jsem pochopil, ale co potom. Dělám před Míšou chytrého, ať ví, koho si vzala. Možná stoupnu v ceně. Čtu dál a zmáčknu 5. Až potom pochopím, že to je stojan 5. No, nic se neděje, pretlacim Kawu k pětce a nic se neděje. Jenže stojan 5 pouze nafta, to je k vzteku. Vzápětí přijede Arab v dodávce. Říkám ať mi dá 20 euro, že budem oba spokojeni, ale on ne, že platí kartou. Jak odjížděl, se mi smál do očí a já jsem měl po celém těle boule od vzteku. No, jel jsem dál. Lago Di Garda je pěkné jezero v krásné krajině, jednu vadu to má. Hodně lidí. Pár foto a zmizet. Před Erbe jsem nakonec natankoval. Zase na benzínce Arabi, ale ten mi aspoň natankoval, ale jestli čekal nějaký ten tuzér, tak dnes ne!!!!! Dnes už jsem byl dost štědrý. Ve 13:00 jsem dojel k sestřenici, dvě Plzně a bylo fajn. Večer návštěva večerní Verony, osahat Julii a vypít Spritz. Itálie - historická města, moře, jezera a Alpy krásné, ale jinak zemědělství, placaté, nuda. Ale zajímavé je, že je tam sucho, možná větší, jak u nás a pěstují snad úplně všechno, i rýžová pole jsem viděl plné vody.

Den 7.

Ráno jako každý den. Rutina. Rozloučení a šupem dnes do Rakouska. Ubytování v kempu na jezeře Ossiacher see. Asi dnes 400 km. A pořád bez dálnic. Jedeme směr Vicenza, Pordenone a zatím nic moc. Až na jednu věc. Přede mnou jede dodávka a na silnici u města Spilimbergo, přes půlku cesty zákaz vjezdu. Dodávka jede, tak já taky. Najednou dojedeme k něčemu, co vypadá jako řeka, navigačka taky říká, je to řeka, ale není v ní voda, jen kamení a dodávka jede dál. Váhám co dál, když vidím, že jede i osobák, jedu taky. Další mini off-road. Cesta začala bavit, jakmile jsme se blížili k hranicím. Nádherné Alpy, řeky, miluji hory. Nálada stoupá a míříme směr Villach. Ty dálniční mosty nad námi, tunely, je to bomba. Přejeme do Rakouska a silnice super a benzín zase stojí kolem 33 Kč. S hledáním ubytování máme problémy, trochu bloudíme, ale nakonec jsme něco našli. Jdeme vyjednávat. Zkouším pantomimu, ale sice se paní baví, ale nechápe. Co nechápe na tom, že se jí ptám na postel. Beru překladač. Někam volá a lítají částky 70 euro a výš. Po 20 minutách rezignuji a ptám se na stan. Uděluje nám plácek a cena 18,50 euro je taky OK. Jedno pivko a koupání v jezeře. Studené, ale osvěžující. Potom večeře v pizzerii, pár piv, vínko z Lidlu a spát.

Den 8.

Ráno balení stanu a znova vaření kávy na lihovém vařiči, jak nás paní domácí viděla, donesla každému rohlík s máslem, děkujeme. Dnes odjezd směr Pasohlávky, ubytování Velký Dvůr. Dnes nás čeká 450 km. Navigačka nás vede na Vídeň. Moje se mě ptá, jestli si tam zastavíme a něco si prohlédnem. Říkám, proč ne. Stál jsem na každých 10 metrech a mobily jsme měnili co 15 minut kvůli přehřátí a já jsem myslel, že se rozpustím. Cesta Rakouskem byla hezká, hrady kolem cest, pěkná příroda, ale byl to tranzit, takže jsme tolik nestavěli. Kromě Vídně, kde byla bouračka a ze 4 pruhů byly jen dva a policajti nikam nespěchali. Jinak mě celkem štvala 30 v obcích, tak doufám, že mi nepřijde pozdrav of Austria. Kdyby nebyly na hranicích cedule, že jsme v Česku, poznal bych to i bez toho. Kolony, stavby, ale jelikož jsem doma, šupem na střed a dopředu. Předjedu jednu kolonu, před Pasohlávkama dělají most a další kolona. Jedu kupředu a jeden z řidičů to nevydýchal, že on stojí a ty jedeš, tak mě zkusil vylekat, že trhl volantem do leva. Jsem doma. Nakonec jsme dojeli. Ubytování Velký Dvůr, cena 450 Kč osoba + 100 snídaně. Nějaké pivka, pokec skoro v rodné řeči a spát.

Den 9.

Ráno snídaně švédské stoly. Skromnější, ale stačí. Dnes nebude přesun do OV, ale volali jsme dceři, ať zbalí auto a kluky a že se sejdem v Klokočůvku u Oder. Cesta byla peklo, v Brně mi došla trpělivost a přeladil jsem navigačku bez dálnice a zase mě cesta bavila. Byla sobota, cesty prázdné, super. Česká kotlina je taky krásná. V 14:00 dojezd k Marii ve skále. Je to louka, kde je hospoda. Postavíme stan, pivko, do hodiny přijely i děti, takže bylo veselo a zítra přesun do Ostravy. Uteklo to.

Závěr

Měl jsem z toho strach. Všichni mě od toho odrazovali. Myslel jsem, že opravdu budu z toho unavený, otrávený. Ne, nebyl. Byla to moje nejhezčí dovolená v životě, ani jeden den nuda. Dokonce jsem se cítil odpočatý. Krásné zážitky. A Míša, batůžek, byla tak nadšená, že už mám společnost na příští rok. A kam -  Bosna a Hercegovina. PS: Nechtěl jsem nic psát, každé pondělí a čtvrtek čekám na přečtení cizí cestopisy a ty mě inspirovaly tohle podniknout. Jestli ty slabší, nebo ty lepší, je to jedno, bez nich bych asi nikam nejel.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE