Motodovča 2012 aneb "Ó móře bude slané"

16.8. Senjska Draga 14:15 - Ráno jsem se ještě vykoupal v moři, opustil kemp Škrila ve Starý Bašce, vyjel z Krku a nabral směr jih, po pobřeží  – na Split. Podle kvality silnic jsem spíš na okreskách v Čechách. No co. Krajina je suchá, vyprahlá, projíždím kusem, kterej je ohořelej, vypálenej.  Nikde nic jinýho než kamenný zídky obklopující „sady“. Z čeho ty lidi žijí?

Ráno jsem měl rozhovor se v „mateřštině“ se Slovákem, co mi chválil mašinu a vyptával se a info o kempu apod. Docela mě to potěšilo potlachat si po našem. Domluvit se zatím dalo všude anglicky nebo česko-chorvatsky. BTW sejří mě místní zvyk nekrájet pizzu.. Stavěl jsem se v Senji v marketu a snažil se splašit nabíječku – opět marně. Prý je v centru, ale směrem, kterým mě slečinka poslala, není centrum, ale Senjska Draga. Vracet se nebudu.. V Zagrebu už jí musím sehnat, to by bylo, aby nebylo. Dneska to ale asi nebude. Dojím, dopiju, zaplatím a opět do sedel! Ještě poslední pohled a fotka s mořem a dávám mu definitivní vale, mířím do hor a vnitrozemí – směr Záhřeb a Maďarsko.

Tounj 18:00- Poblíž Tounje na cestě od moře mě docela děsí pohled na oblohu. Temno. Snad to zmizí, než tam dojedu. Místama projíždím mokrý úseky. Jsem tomu dešti v patách. Cítím vodu ve vzduchu. Zastavuju v gostilně u silnice, připravuju nepromok a Olí jde pod plachtu. Dávám kafe a rozhoduju se, co dál. Je tu i ubytko. Roztrhává se to, tak zkusím dojet až ke Karlovači – do Záhřebu to nedám – určo tam bude aj chcát. Silnice schne, jedu. Po cestě vidím ceduli – za 10km kemp.

Mrežnicki Brig 19:30- Kousek před Dugou Resou u Karlovače. Kemp je to pěknej, u řeky a za rozumný prachy. Dál už bych jel asi v dešti. Parkuju, stavím stan a začíná kapat. Dojel jsem za minutu 12! Rychle stavím torzo stanu, dávám do něj věci, Olí pod plachtu a honem dostavět šotor. Hotovo, převlíkám se do suchýho a mažu na obhlídku kempu, véču a pivko. Po véče bude koupačka – v dešti – no mokrej už budu, jsem už velkej kluk a můžu si dělat, co chcu, ne? BTW příjezd sem je po pontonovým mostě – původní jim asi vzala voda – z kempu je vidět novej rozestavěnej most. Čeština se vytrácí – slyšel jsem jen jednu rodinku. Obsluha už přestává umět česko-chorvatsky, raději tedy všechno v anglině. Jdu jíst.
Došly stařeny – neva, jiný cigára kupovat nebudu. Začíná vysvítat slunko – hned je lepší nálada – i díky pivku a jídlu. Mají tu asi vychovaný mouchy – votravujou, až když člověk v klidu dojí.  Platím a jdu si smočit zadek ve vodě. Ještě to stíhám za mírnýho deštíku. Řeka krásně čistá a zase zelená, jak ve Slovinsku.  Po koupačce mi je krásně. Myslím na to, jak to jde doma a že jsem už docela rychle na cestě dom. Ségra mě stopuje na mapě a bombarduje dotazama.

Dneska jsem vyjel bez kůže – do HR jsem totiž dojel komplet v kůži, až k moři – ale to se nedá. Džíny, termotriko s dlouhým rukávem – ruce už mám spálený dost. Už se těším na Moravu, na vínko a na libozvučný jazyk a na známé a kamarády. Uvidíme vrchního Žabáka s velkým Ž, ženušku Ivu, Daďuli, možná aj ex tchýni a extchána, Verču, Monču a možná ještě další známé. Napadá mě zlomyslná přepadovka kolegy z práce – na jeho detašovaném pracovišti – asi bude koukat.  Jsem po koupeli, po pivku a jde se spát, sem utahanej.

17.8. 8:15 - Jsem jak karlící z klobouku – Bob a Bobek. Dva v jednom – jedem už trdluje venku, ale druhej má ještě noc. Chvíli jsem se dohadoval sám se sebou. Vstávám. Sluníčko, mraky jsou fuč. Super. Bufáč otevírá až v 9 hodin a krám je 20 minut pěšky. No, to mám blbý. Sbalím, naložím a bude akorát otevíračka. Dávám kafe a vyrážím. Dneska bych měl dojet k Balatonu, docela se těším. Po cestě mě ještě čeká shánění nabíječky v Záhřebu.

Balatonakarattya 21:20- Noční koupačka v Balatonu pecka! Kempík za 8 eur přímo u Balatonu. Chlapík mluví slovensky – jezdí sem každoročně jeho známý od Zlína – taky tam mířím. Je fajn domluvit se „mateřštinou“. Na hranicích HR-HU jsem si dal výbornou domácí pizzu, vyměnil kuny a nějaký čechiše króne za ojra. Nějak mi nedocvaklo, že v Maďarech mají forinty. Když jsem nechtěl překročit hranici po dálnic, i mapa i navigace mě vedly do pole. Všude cedule, hranice tudy, najednou polňačka ústící na 4 proudovku.  Tam cedule a stopka – normální ofiko příjezdovka ke hranici – mazec

Dopoledne jsem se motal po Záhřebu a kupoval nabíječku. Sehnal, sice napodruhé, ale v pohodě. Vymotání se z centra ven bylo taky v pohodě. Musím ale říct, že silnice jsou ve vnitrozemí lepší než u moře. Kvalitou o kousek lepší než u nás. Jen značení je někdy zmatečný – jel jsem podle čísel silnic. Někdy nejsou na směrovkách napsaný a občas chybí info, že do daného města se dá dostat i jinak než po dálnici. Většinou jsem se ale trefil v pohodě.

To Maďaři jsou na tom se značením o mnoho líp. Ale jenom tím, zbytek mi nesedí. Silnice jak 3. třída v ČR po zimě, řidiči neuhýbají – nacpou se raději doprostřed, aby je člověk nemohl předjet a z vedlejší na hlavní vjíždí do jakýkoliv menší skulinky – jsi sice na hlavní, ale dobrzdi si to, jak chceš.. Od hranic až k Balatonu jedu po jedný silnici – po sedmičce. Zítra mě čeká asi pobyt tady nebo cesta na Györ a Slovensko.

Véča byla super – zapečená bageta, pívo tady fajný, jen ta CSI: Miami je v maďarštině divná. Stejně tak celý Maďarsko – nuda, nikde nic, placka, od hranic už není černo, ale stejně nemám moc dobrej pocit. Nebýt termálů, Balatonu, vína, čabajky a guláše, nic tu není. Nějaký vínko bych si mohl odvézt dom.

Pozn. pod čarou – umím akorát jó napot a keszi (brej den a díky). Přistoupil ke mně chlapík, jestli si může přisednout. No a já mu za to poděkoval – asi už nebudu pít.

18.8.

8:00 - Sedím na molu u Balatonu. V noci teda vypadal líp. Voda šedá, písková, špinavá. A je to děsně mělký – asi 50m od pobřeží mám vodu pořád po kolena – a to nejdu po rukou. WTF? Je tu docela klid, až na noční ohňostroj z vedlejšího kempu. Kdybych věděl předem, do čeho jdu, vracel bych se raději přes Slovinsko. Je ale dobrý udělat si vlastní názor. Jdu na snídani, potřebuju doplnit denní dávku kofeinu.

Po delší době turek – potěšilo. Původní plán tu vydržet vzal za svý, takže zabalit a jedu dom. Chci dojet alespoň na Slovensko. Počásko je zase super – slunečno. Nabírám směr Györ, cestou se zastavuju na „bazaru“ a zkoumám, jestli mě něco nezaujme. Je tu plná krabice medailí apod., ale jen rudý nebo sportovní, takže nic. Silnice se už zlepšila, ale pořád je to nuda. Györem projíždím v pohodě a Olí láme pomalu rekord ve spotřebě – na nádrž dáváme 320km. Pěkný. Šlape v pohodě – dělá mi radost. Na Slovensku jí doleju olej. Taky se asi těší dom.

Překračuju hranice a odbočuju na Gabčíkovo. Hurá jsem doma! Teda skoro. Přijíždím na hráz Gabčíkova – všude placený stání, fotím za jízdy, ale že bych musel stavět a platit – zase taková sláva to není. Jedu na sever po levé straně vodního díla – rovná nudná silnice bez výhledu. Na chvilku stavím a fotím u jednoho přívozu. Potom najíždím na dvojku a z ní na dálnici – po 27km sjíždím na Pezinok – směr Senica. Značení silnice mizí, ale jedu pořád po hlavní, tak snad dobře. Značení se vrací, s ním lepší nálada. Tu kazí volaký kokot, ktorý bez blinkrov ide rovno na brzdy – štyl ťažká noha a odbočuje na parkovisko. Dupu na to, jdu do smyku, srovnávám a beru za horny. Nejraději bych zastavil a šel mu podat motivaci k lepším výkonům. Mám hlad, jsem nevrlej, jedu dál. Projíždím Senicu. Už mám hlad. Nakonec se najím ve Skalici, kde aj tankuju. Na náměstí vychutnávám strapačky a nealko beer. Úplně mě hřeje, že moje Vlast, Morava a Sudoměřice jsou už jen asi 3km odsud.


Mlýnky 17:00- Chtěl jsem se zastavit v Sudkách u známých. Nejdou doma. Jedu tedy obhlédnout kemp ve Strážnici – je dost plnej. To nedám. Zkusím se podívat na Mlýnky – možná se vykoupu. Tady všechno při starém – v občerstvení dávám kafe, nealko. Zkouším znova Sudky – stále nic. Píšu vzkaz a mažu směr Zlín. Chcu přepadnout Daďuli. Ubytko neřeším, nějak to dopadne. Ve Veselí je uzavírka. Uhýbám a na benzíně kontroluju olej – noo chtělo by to dolít. Vhodný olej na benzíně nemají. Zjišťuju, jestli lze něčím nahradit – ne. Neva, do Starého Města dojedu v poho a zkusím Iron Moto.

Držková 23:00 - Za Moravským Pískem vidím benzínku – zkusím štěstí. Na parkáči stojí dvě Hondy Shadow. Šedivý cca pětašedesátník a zhruba 45letá bikerka. Klečí u její Hondy. Jdu se poptat, co se děje. Nemají olej – jaká náhoda. Zkoušíme benzínku – opět nic. Olej nedosáhne ani na měrku. Stavíme mašinu na centrál a telefonujeme – do Iron Mota, známému, nikdo nic nebere. Nakonec se Olina rčená Olí (jako moje Oluška) dovolává chlapíkovi, od kterého má mášu. Zkoušíme znovu olej, už dosáhne na spodek měrky, kontrolky také nesvítí, tak radí dojet do Starého Města na OMV – tam mají olej do čtyřtaktu určitě. Super. Olí a já vyrážíme směr benzínka a chalan maže někam na jih domů. Benzínka naproti první křižovatce – super. Dolíváme oba olej, dáváme cígo. Projíždím Hondičku – v pohodě. Razíme tedy dál společně. Jede někam nad Otrokovice, cestu teda máme společnou. Olí žene jak drak (myslím tu bikerku). Za chvíli jsme tam, loučíme se. Fajná baba, snad dojela dobře.

Mířím do Zlína. Parkuju pod nonstopem a mažu přepadnout Dášu. Není tu. Dokonce už tam měsíc nedělá. WTF? Podruhé jí volám a tentokrát úspěšně – překvapená, že jsem tam, za chvíli dovalí. Nezdrží se dlouho – jde do práce. Dostávám schýzu, co je za den – ale nejsem pomatenej, oni jen dělají aj v nedělu – v prodejně elektra? No proč ne. Za chvíli mizím i já. Hledám, kde složit hlavu. Kousek za Držkovou odbočuju do lesa, celta a nocleh pod širákem u Olušky.

19.8.

Vstávám okolo půl desáté. V noci docela kosa. Ve Štípě posnídám frgále a turka.  Přepadám pracanta Daďuli v práci, kupuju USB kábl k solárku. Stejně mrcha nefunguje – v rici bude asi samotné solárko. Chvíli kecáme, dáváme oběd a já pak mažu směr Uherské Hradiště přepadnůt Martyho a Ivu.

Telefon mi neberou. Doma nejsou. Asi se koupou. Je děsný vedro. Jedu do Kunovic – zkusit jestli se nedostanu na Šterk vykoupat. Ne-e. Parkuju u leteckého muzea a jdu na chvíli do OK baru. Nabíjím telefon, dávám kafe a kofču.  Nakonec jedu vyzkoušet koupání do nového Aquaparku v Hradišťu. Kúpalisko plné, na to nemám. Skřípu zubama. Zkouším opět Martyho. Opět smůla. Jsem vařenej a pečenej.

Jedu pryč. Najíždím na padesátku směr Brno. Asi po hodině tankuju a volám Nice. Je doma – super alespoň někdo. Za hoďku a půl jsem u Velké Bíteše a probíráme novinky. Drbeme asi do půl desáté. Je neděle a někdo jde taky do práce, nedovolenkuje se jako já. Tak raději beru roha. Ptám se po ubytku, kempu apod. Dostávám typ. Hledám klíče. Při třetím prohledávání vesty je nacházím – asi s tím budu muset už něco udělat. Za půl hodiny jsem u Dalešické přehrady v Hartvíkovicích.

20.8.

8:30 - Zevlím v kempu – na slunku. Stromy se nekonají, stín je už obsazený. Voda zelená, na hraně. Koupačka. Rozhoduju se přeplavat na druhý břeh. Málem jsem přecenil svoje síly. Nakonec se dostanu v pohodě zase zpátky. Rozvaluju se u vody. Válení mě nebaví, potřebuju oholit, tak jedu hledat holiče. V Náměšti nic. Jedu zpátky jinou cestou, nikde nic.  Tak se alespoň podívám na Wilsonovu vyhlídku nedaleko kempu. Pěknej výhled, ale to vedro. Jedu už jen ve vyhrnutých dřínách. Tričko v kapse. V kempu jsou fajn holčiny v občerstvení i v restauračce.  Napadají mě hříšné myšlenky.

Jsem domluvený s Mončou na středu – zdržím se tu ještě jednu noc. Tři roky se krásně míjíme – letos to snad vyjde. Dál mě čeká exspolukapelníček Dřevák a pak domov. Ještě mě ale čeká Doupě v Humpolci. Zkouším Pavla, aby v pátek po práci dojel, pobudeme do soboty a mažem společně dom. Večer ale hraje, tak smůla. Na Doupěti se mi líbí to, co a jak dělají. S nadšením a naplno. Tak to má být. Vlasta i Milan jsou navíc pohodoví lidi.

Dneska jsem si vyměnil zbytek ojro. Proběhlo i uvítání v Čechách. V Náměšti dojíždím ke kruháči. Asi čtyřicítkou. Koukám do zrcátka a na prdel se mi nalepil kamion, brněnská značka. Bejt to Rumun, Polák apod. neudivilo by mě to. Jedu u prostředka silnice. Ke kruháči zbává tak 50 metrů. Ten velezmrd mě začal podjíždět zprava, že mě předjede! Vybouchnul sem jak parní kotel. Beru za horny, přejíždím doprostřed a zpomaluju na 20. Jestli nezpomalí nebo se na mě jen špatně podívá, stavím a jdu ho vykostit.  Tohle jsem ještě nezažil! Kamioňáci jsou dost ohleduplní a spousta z nich jezdí mašiny. Nepochopil jsem to. Kéž by se jeho lejno stalo ježkem a prasknul mu z toho pytel. Viděl jsem už polskýho mladíka řídit kamion na dálnici nohama a pařit přitom Play Stationa Portable, ale tohle ještě ne. Ještě teď mi nabíhá žíla, jen si na to vzpomenu.

21.8.

8:30 - Vstávačka proběhla do zatažený oblohy – v noci bylo ale jasno. Po válení se a zabíjení času, vyrážím. Slunko se opatrně ukazuje. Zabaleno, vyrážím. U Třebíča asi 3km lehce prší. Mokré silnice, ale slunko směrem kam jedu. Před Telčí je sucho a otepluje se. Super. Projíždím město a jedu na prohlídku kempu ve Lhotě u Řásné. Kemp čistý, klidný, zázemí fajn. Jinde standard, u nás se to teprve rozjíždí. Majitelé pohodoví, super pokec u pivka, srandy moře.  Odpoledne jsem ještě vyrazil na průzkum místní zříceniny. Je to místo ohraničené plotem 3x5m uprostřed něhož nic není. Později jsem zjistil, že o kus dál jsou opravdové zříceniny. Proč ale tady byla cedule s názvem zříceniny?

Daleko zajímavější je místní opuštěný lom pár metrů od „hradu“. Měl to příbramský podnik – svět je malej. Fotím, oblejzám. Potom projdu i kamenné moře. Fajný. Taky ještě zabloudím k rybníku plnýmu kapříků – ty mlaskali. Fajn relax. Následuje cesta k bankáči do Telče. Nadlidskej výkon dostat se do centra.
Dneska se bude spát pod širákem. Sice stan postavenej, kdyby bylo hnusně, ale uvidíme. Zítra směr Jihlava. Nakupuju ještě medovinu a domácí svíčky.

22.8.

8:00 - Noc pod širákem. Po pivku, hermelínku a super pokecu se spalo luxusně. Ráno obloha zase zatažená, pochmourno. Fuj. Zvedá se vítr, bude pršet. Jdu se nasnídat a pak rychle zabalit. Zabaleno, Olí pod plachtou. Balím stan, začíná kapat. Jdu to složit pod střechu. Dávám Zonku a čekám. Za chvíli se to vyprší a je klid. Chvilku ještě počkám a pak se loučím a vyrážím směr Horní Cerekev. Hladový oko začíná blikat. Ok, hledám čerpačku.

Zpomaluju, šetřím benál. V Novém Rychnově se ptám na benzínu. Asi 8km. No mám to na hraně. Ještě víc šetřím. Dojíždím na čerpačku a tam mě vítá cedule, že benál není. WTF? Další čerpačka v Jihlavě – tam nedojedu. Co teď? Obsluha je v pohodě a nabízí mi 2 litry ze svého. Dolívám, chci něco zaplatit, ale paní odmítá. Velice slušně poděkuju, dám si kafe, pokecáme o dovče. Vyrážím. V Jihlavě tankuju plnou a jedu do centra do banky, jestli mi vymění papírovou padesátku – nějak sem pozapomněl, že si jí chci nechat jako suvenýr. Paní mě beztak odkazuje do ČNB, takže nic.

Vracím se do Rychnova. Na spicha s Mončou. Času mám dost, tak se rozvaluju na adama na molu u rybníka zarostlého rákosím, u opuštěné chatky u lesa. Hlásí se hlad. Tak jedu hledat něco k jídlu. Po pár km vidím ceduli kemp, tam něco určo bude. Krásná usměvavá blondýnka ve stánku. Poprvé jsem o blondýně řekl, že byla krásná. Dávám klobásku a nealko. Myslím na kudrnatou. Má dovču, co asi dělá?

Potom proběhl pokec s Mončou, nealko pivko a pak úprk před deštěm do Humpolce. Zítra ještě něco podnikneme po práci. Má být hezky. Cesta do Doupěte pohoda. Doupě prázdné. Milan něco kutí na dodávce. Rozhlasové tlampače na propagaci. Zkoušíme to, kecáme, dávám si pivko. Malinko vypomáhám s taháním kabelu k zesíku. Přijíždí Vlasta, tak kecáme, probíráme zážitky z cest. Domácí atmoška. K véče dostávám nabídnuté vrabce. Beru. Luxusní záležitost. Chválím. K tomu hraje pořádná muzika, užívám si to.  Bude se mi dobře spát.

23.8.

8:30 - Měkký matrace, luxusní vana, spalo se výborně. Dopoledne očekávám sms od Monči – vyrazím pak směr Jihlava. Do oběda nic nedorazilo, dávám si snídaňovou kávičku, prohlížím časáky, kecáme. Hraju si s pesama. Milan dodělává repráky – má z toho radost, Vlasta už menší, ale bere to, jako novou hračku a jak známo – kdo si hraje, nezlobí. No, pořád nic, tak se jedu podívat na zříceninu Orlík u Humpolce. Je tu pěkně, prolejzám, fotím. Na nádvoří hadrák – vzpomínám, jak vyprávěl Milan, že s ním projel přes půl Evropy.

Vracím se zpátky, že něco zdlábnu. Pořád nic. Vlasta jede vykoupat psy, tak pojedu taky – jinam a najím se rovnou – dostávám typ na Trnávku kousek za Želiví. Voda docela ujde, jídlo fajn. Chvíli posedím a mažu. Odpo trávím zase v Doupěti. Přijjíždí dva klucí. Jeden ze Stříbra a druhej z Velkejch Popovic. Jeden na Shadow 600 a druhej na xt 660. Potkali se někde v Polsku a jedou spolu. Jeden vypráví zážitky z Ukrajiny. Nějak mě přešel nápad tam jet. Vychutnali si ho policajti, měl to za 50 éček a do večera pryč ze země, jinak to bude mít horší. Je fakt, že podobný věci říkají aj známý kamioňáci. Nedáš bakšiš jedněm, vychutnají si tě další – v podstatě všichni, než odjedeš. Jsou dobře propojený a informovaný. Vyprávíme zážitky a dojmy.

Blíží se šestá, nemá smysl dál čekat. Sms nikde, telefony nebere. Jedu k domovu. V Želivi kupuju pivko a v Pacově večeřím a vymýšlím co, kam, s kým. Volám, zjišťuju. Kudrnatá je nějaká přešlá, není jí dobře a Dřevák není doma. Tak jedu směr domov s plánem, že se pak někde rozvalím, až budu hotovej. Mažu směr Votice. Objížďka resp. zajížďka jak prase přes Vlašim. Dostávám se konečně do Votic, cestu už znám nazpaměť. Hledám vhodnej plac. Vyšlo to až za Sedlčanama – domů sice kousek, ale mě se nechtělo takhle v noci.

24.8.

4:30 - Vyndal sem jen celtu, spacák nechávám v báglu. K ránu je už docela kosa. Procházím se po lese, pomalu se začíná rozednívat. K tomu spadne pár kapek. Olí jde pod plachtu. Ani nezačalo a je po dešti. Vůbec mi to neva. Oteplilo se, lehám vedle Olí a na chvíli usínám. Probouzí mě kapky. Přestává. Znovu usínám. Opět kape, tentokrát nepřestává. Schoulím se u stromu a asi po půl hodině klimbání je po dešti.

Tohle mě neba, jedu dom. Vyrážím.  Kolem šesté. Doma jsem za občasnýho deště v půl sedmý. Přeskakuju plot, abych si otevřel vrata – naučit mámu zamykat vrátka místo zakládání kusem klacku, je nadlidskej úkol. Uklízím Olí a jdu se podívat na štěňata. To jsou obři! Dvakrát takoví, koukají, štěkají, lezou – mazec. Únava se hlásí, jdu na kutě. Brou děcka. Najeto 2719km.

 

Postřehy z cesty: Potkal jsem dvě želvy přecházející silnici. Ne nehulím, vážně. Jednu v Chorvatsku ve vnitrozemí a další v Maďarsku na sedmičce. Další poznatek: jste-li líní, dají se v obchodech na Krku koupit pytlíkované mušle, kamínky a další mořské suvenýry – dokonce různé velikosti a mixy.  Ať žije byznys..

Shrnutí: Zopakoval bych to znovu, a hned. Jen bych vynechal Balaton a Maďarsko. Místo něj Slovinsko.  Každá země je něčím zajímavá. Mentalita, podnebí, příroda, infrastruktura apod. Chorvatsko drahý, ale docela fajn lidi a hlavně móře. Slovinsko s Rakouskem vedou. Slovenskem jsem jen profrčel, ale v pohodě. Obecně se jezdí rychleji, než jak chtělyi značky, ale většinou bez problémů. Výjimky se najdou, ale mě potkaly naštěstí minimálně.

Člověk si ověří svoje možnosti, sám dát náročnější trasu není problém. Víc jak 16 hodin v sedle taky není problém. Když jede člověk sám, jsou k němu lidi vstřícnější, přijdou si popovídat, nebojí se. Válení se týden u moře pro mě není dovča. Jsem aktivista. Pár dní zůstat, to jo, ale do toho se musí něco podnikat.

Doma je sice dobře, ale je potřeba poznat cizí kraje, mravy a otrkat se. Člověk přijde na spoustu věcí, vyčistí si hlavu, ujasní myšlenky a cíle. Je potřeba si plnit sny, nikdo to za vás neudělá. Nebojte se toho!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE