Motodovča 2012 aneb "Ó móře bude slané"

14.8.

9:00 - Ráno jsem nachystanej na odjezd. V noci vedro, ale spalo se dobře. Lehce posnídám měkký pečivo bagetoidního typu s máslem. Projedu Trieste, kouknu se na skok do přístavu, lehce zabloudím skoro do Muggie a pak opět kouskem Slovinska a hurá do HR a na Krk.
Stará baška 21:00 – Tak jsem se smočil v moři – to je kur*a ledárna. Ale je slaný až hrůza. Cesta sem – Slovinskem jsem jen profrčel – oběd si dám až v HR – došly ojra. V pohodě projíždím Rijekou a mažu směr otok Krk. Něco po dvanácté stavím hned u silnice v Bakarači – na jídlo. Ani po hodině se neobjevil číšník – a to o mě věděl. Nepomohlo ani to, že jsem si došel pro jídelák. Včerejší Ital je proti němu břídil.

Nic, najím se až v Bašce. Odbočuju na Krk. Mýtná brána a davaj Kuny. To jsem netušil, ale co – chci tam. Ostrov se nezdá, ale je fakt velkej. Krajina stejná jako ve vnitrození – než teda sjedu k moři. Lidí jako *raček a děsný vedro. Omylem sjíždím do přístavu. Konečně kemp – docela raketa, ale to tu asi bude všude. Hmm, tak on je nuda. Jedu jinam, hlad volá a začíná mě bolet hlava. Tak další kemp. Hlava na hlavě, sauna. Uff. Obcházím kemp a hledám místo ve stínu, polostínu. I prd velebnosti. Co dál, objíždím zimmer frei – nic. No docela beznaděj. Děsná sauna, ubytko žádný, lidí jako *raček, kluci mi neodpovídají na sms, kde přesně jsou. Mažu odsud. Na mapě mě zaujme Punat a Stará Baška. Tady už se chytám. Stín tu je, lidí míň, ceny o něco lepší. Je rozhodnuto. Pobudu tu, na kluky se zajedu podívat zítra. Parkuju Olí, stavím stan, potím se, nadávám, potím se, nadávám. Zatlouct kolíky do šutroidní země je nadlidskej úkol. Mezitím si kousek ode mě talijání rozdělávaj oheň pod roštama – jsem se ubytoval hned vedle ohnišť. No přestavovat to už nebudu. Jdu na pívo a pojíst. V sedm večer obědvám. Pívo je dobrý, jídlo taky, co víc chtít. Po véče jdu nabít telefon – vyndavám solárko – doma jsem si nechal správnou redukci. Neva, mám ještě CL nabíječku. Jdu k mašině – zapojuju, nic. Zkouším to 3x. WTF? Na recepci nemají a v restauračce taky ne. Su v rici. Zítra zkusím nějaký shop nebo benzínku v Krku. Že já si blbec nevzal normální nabíječku. Jdu do sprchy, kupuju místní pivka Karlovač a Ožujsko. Popíjím je na pláži, už za tmy – super. Dole ve městě je taky maják. Noc pohoda, vedro, ale pohoda.  Brou!

15.8.

9:00- Plán na dnešek – sehnat nabíječku, natankovat, válet se a pak za klucíma do Bašky. Ráno koupačka v moři, chvilku válečka a před obědem vyrážím do Krku. Ještě mě napadne podívat se po suvenýrech do Starý Bašky. Nikde nic. Tak jedu na Krk. Kousek za kempem jsem si ale začal nadávat. Do Starý Bašky to bylo dál než sem čekal a při cestě do Krku, těsně pod největším kopcem mě Olí nechává a chcípá. Benzín. Šajze! 40°C ve stínu, benzinska črpalka min 15km daleko. Sypu si popel na hlavu a mažu. Asi po kiláku mě nabírají mladí němci. Jedou sice jen ke kruháči za Punat, ale i tak je to super. Pět kiláků od kruháče na benzínku mažu po svých – nikdo mě nezastaví. „Tankuju“ 98-ku a mažu zpátky. Po chvíli mi staví místní MCBP s mladou dcerkou, copaže se mi stalo a kam jdu. Tak jsem povyprávěl svojí story o debilitě. Pobavil jsem je, ale soucítily. Vyhodily mě u kruháče – jedou jinam. Kousek před Punatem mě bere starší párek před důchodem – jen do Punatu. Ale každej kousek dobrej. Šlapu další 3km a pak mě bere místní chlápek kolem 40tky s česko-chorvatským slovníkem na palubce. Kecáme. Za chvíli sem u Olí, tankuju a mažu na Krk. Chvala všem!

Po 2 hodinový story jsem v Krku. Nacházím obchod s PC – kabel nefunguje. Holt mám dneska brej den. Jdu k přístavu – je tu trh. Kouknu se po suvenýrech. Kupuju drobnosti. Při odchodu se jen tak mimo řečí ptám, jestli neví o nějakým krámu s telefonama – odkazuje mě tam, kde jsem už byl. Jinej nezná, ale pískne na zeťáka vedle, dej sem telefon, zkouší jeho nabíječku – hurá nabíjí se. Odkazuje mě do přístavu – ať si dám oběd, vykoupu se a pak, že se mám vrátit, tel už bude nabitej. Trochu zírám, ale beru.

V přístavu se nejprve aklimatizuju ve stínu, pak jdu do vody. Paráda. Osvěžení.  Cestou zpátky procházím úzký uličky, dávám si menší jídlo. Pak beru telefon, nic za to nechtějí, alespoň slušně poděkuju. Mažu za klukama do Bašky – vím jen jméno ulice. Píšu sms, že sem tam za chvíli. 2x projíždím ulici. Jsou na pláži. WTF? Sjedu do přístavu zjistit, jak je to s trajektem na Rab. Nerozumím tomu, časy odjezdu ani ceny nikde. Na to jim sejří bílej tesák. Jedu do kempu. Kucí maj smůlu. Po cestě mi zasvítí hladový oko. Za Krkem je benzínka – zkusím jí. Hm je, ale asi 15km – super zajížďka a k tomu nejdražší benál na celým Krku. No dneska jsem neměl vylejzat z kempu. Cestou fotím u Punatu moře, racky, Olí. V kempu moje místo zabraný nějakým slovinským kokosem  WTF? Už nic neřeším. Namažu se krémem a jdu k moři. Paráda. Rozvaluju se. V tý slaný vodě se krásně splývá. Pak sprcha a véča. Zkouším army jídlo, co sem si vzal sebou. V pytlíku je všechno, dokonce i voda do chemickýho ohřívače. Nemusím mít vůbec nic. Super. Dávám to ohřát, skáču do krámu pro pivko.

Vracím se akorát. Jídlo je ohřatý, Laško otevřený, jdem jíst. Je to fakt dobrý!  Jako dezert si dávám čokošku. Stmívá se. Jdu k moři, dávám si dole v bistru pivko a plánuju co zítra. Nebaví mě jen se válet u moře a nic nedělat, Kuny se krátí, domov volá. Pomažu z Krku směr Maďarsko – Balaton.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE