Do Chorvatska a zpátky aneb mnoho poprvé

Čtvrtek 20.9. 488 km

Začal jsem sušit, mokrý jsem měl prakticky vše. Abych usušil aspoň boty, přivázal jsem je na motorku. Dopoledne Standa s Jelenem odletěli a já měl namířeno do kempu Baško Polje. Na trajektu jsem byl cca v 11 hodin. Největší atrakcí byli dva borci na tříkolkách RF1 - GT s karavany. Cestou jsem hodil řeč s nějakým Rakušákem, který se divil, že jedu sám. Na břehu jsem byl okolo 11:15.
Najel jsem na magistrálu a pokračoval na jih. Chtěl jsem jet celou cestu po pobřeží, ale nějak mi to časově přestalo vycházet. Musel jsem najet na dálnici u města Senj. Po dálnici jsem jel až do Zadaru. Tam jsem sjel a chtěl pokračovat konečně už po magistrále až do Bašky. Na dálnici jsem opět najel v Šibeniku ... Sjel jsem u Brely a pokračoval jsem na do kempu. Těšil jsem se na večer, jelikož do kempu jezdí každý rok moje bývalá střední škola a já se chystal překvapit svoje profesory. Ubytoval jsem se a zajistil stan proti očekávanému větru, který měl dosahovat až 120 km/h. Postavil jsem se na nástup mezi ostatní studenty a čekal, kdo mě jako první odhalí. No nečekal jsem dlouho. Hodil jsem s nimi řeč a šel spát.

21.9. 95 km

Vítr jsem v noci kupodivu ustál. Na dnešek jsem chystal výlet na nejvyšší horu Chorvatska a to na Sveti Jure. Cesta to měla být hodně zajímavá jak jsem četl z cestopisů, ale byl jsem odhodlán jí zdolat. Kvůli svojí slepotě jsem vjezd hledal hodně dlouho, kolem cedule jsem jel asi třikrát. Zaplatil jsem 40 Kn a hurá nahoru. Zatáčky jsou poměrně ostrý a cesta hodně úzká, potkat proti sobě autobus tak se nevyhneme, natož ještě v autě. Cestou nahoru jsem zažil pár horkých chvil, kdy se mi za zatáčkou objevilo auto případně nějaké zvíře.
Nahoru jsem se hrabal většinou na 2 a i když bylo venku okolo 10°C větrák mi jel furt. Taky není divu za 23km je převýšení cca 1200m. Nahoru jsem se dohrabal kolem poledne spolu s nějakými českými cyklisty. Klobouk dolu já bych to nechtěl jít ani pěšky. Vrchol leží ve výšce 1762m.n.m. a je to nejvyšší hora v Chorvatsku a zároveň njevýše položená silnice. Nahoře jsou vysílače a malý kostel.
Udělal jsem si pár fotek a vyrazil na cestu zpět. Dolů to šlo ještě hůř než nahoru, málem jsem se párkrát vysekal. Svati Jure patří do národního parku Biokovo a nutno uznat, že příroda v nižší části je opravdu pěkná. V rámci parku je povolen volný chov zvířat především koní a dobytka, i tak mě překvapilo, když mi cestou zpátky stálo na cestě stádo koní.



Naštěstí jsem včas ubrzdil a nechal koně projít, evidentně byli na provoz zvyklí. Původně jsem chtěl tento výlet spojit i s návštěvou Dubrovníku, ale bohužel by se to časově nedalo zvládnout. Večer jsem poseděl s profesory ze střední. Když se vydali na proti - alkoholní hlídku rozloučil jsem se a šel jsem spát.

22.9. 937 km

Nastal den návratu. Jelikož jsem měl málo času na návrat, byl jsem nucen volit cestu po dálnici.Cestou jsem pochopil, proč v Top Gearu nesnáší karavany. Původně jsem měl v plánu ubytovat se u Grazu a další den pokračovat dál, ale jelo se mi tak pěkně a do Českých  Budějovic to bylo jen 937km. Jediný problém, který se mi objevil byl nefungující tachometr. Dokud bylo sucho nebyl problém, jel jsem podle navigace. Potíže vyvstaly až v Rakousku. Po průjezdu tunelem v Alpách začalo najednou pršet..Ve Slovinsku jsem zaplatil 7.5 Euro za dálniční známku. Poměrně vysoká cena za cca 50 km jízdy. V Rakousku je to 3.5 Euro, ale v Alpách se platí ještě úsekově., takže to vyjde na víc než ve Slovinsku. Překročení Českých hranic jsem poznal i bez cedulí, kvalita silnic i řidičů náhle poklesla. Do Budějovic jsem dorazil kolem 22 hodiny. Byl jsem úplně zmrzlý a promočený. Kdybych nezmoknul v Alpách asi by nebyl problém dojet až do Prahy. Byla to asi nejnáročnější jízda v mém životě, 937 km v kuse, 10 hodin čistého času v sedle.

23.9. 152 km

Poslední den cesty byl už jen přejezd z Budějovic do Prahy.

Závěr:

Jelikož to byla první moto-dovolená, tak stanovala příčku na další roky. Vůbec nelituji, dovolená byla skvělá  a ty výhledy v Rakousku. No prostě perfektní dovolená. Příští rok to vidim na Itálii ...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE