Chorvatsko 2021

Je středa 4.Srpna. Dneska máme naplánovaný odpočinkový den. Těch kilometrů za poslední 3 dny bylo víc než dost. Po snídani sedáme na moto a vyrážíme směr Trogir. Cesta podél moře (asi 25km) nás zavede do historické části města. První co nás zaujalo, byly chorvatské "četnice" řídící dopravu v úzkých Trogirských uličkách. Zastavujeme poblíž vody jen pár kroků od přístavu a historického části.

Procházka kolem pevnosti a uličkami města je příjemná, ale je tu vedro, tak raději mizíme pryč někde k vodě. Asi 10 km zpět objevujeme pěkné místo na koupání a hned naproti restauraci. 

Osvěžení a občerstvení je fajn a tak další plán je navštívit Primošten. Poloostrovní město vyčnívající do širého Jadranského moře nabízí krásný výhled. Trochu zvláštní je procházka mezi hroby, ale útočiště kostela a přilehlé zahrady nabízí skvělé místo pro "odpočinek". Nás to ale opět táhne k vodě, tak hledáme v uličkách města nejkratší cestu k útesům.

Soli máme na sobě dost, tak se balíme a vracíme se do kempu. Po návratu ke stanům nás sousední rodina ze Slovinska varuje před ranním deštěm. Tušíme, že by to mohlo zkomplikovat ranní odjezd, ale nenecháme se tím rozhodit. A tak na kuráž vyrážíme na osmi-pívo se šláftruňkem (prý mají povolené 0,5 promile). Noční úmorné vedro je předzvěst ranní bouře, která se přehnala. Trochu nás to brzdí, ale musíme dál. Balíme mokré věci a s pocitem, že na Krku to uschne odjíždíme.

Je čtvrtek 5.Srpna a my se proplétáme podél pobřeží na sever Chorvatska. Míjíme Vodice, Biograd na moru a projíždíme Zadar. Přes malé městečko Nin přejíždíme na ostrov Pag. Další úžasné místo, které už na začátku ukazuje, že tenhle ostrov rozhodně stojí za projížďku. Hned při vjezdu na ostrov nás vítá strážní věž.

Cesta nás vede až do města Novalja. Město proslulé Zrce beach, skoro vypadalo, že pokračujeme s Romanem sami. My ovšem dáváme oběd a plánujeme cestu do přístavu Žigljen. Zbývá posledních pár km po ostrově Pag. Ten se s námi loučí Měsíční krajinou a tak si uvědomujeme, jak různorodé to Chorvatsko vlastně je. Dechberoucí výhledy, užasné moře a krásná příroda.

Na trajekt čekáme asi půl hodiny a tak si dáváme občerstvení. Konečně dorazil trajekt a my se naloďujeme na asi 15 minutovou plavbu do pevninského přístavu Prizna. Cesta příjemná a nádhernými výhledy na moře a pohoří.

Po vylodění pokračujeme podél pobřeží přes Senj až na ostrov Krk. Zde zajíždíme do prvního kempu Omišalj. Obrovský kemp nabízí snad vše pro rodiny s dětmi. Nás ovšem příliš neoslovil a tak po vykoupání a partičce Mariáše jdeme brzy spát a těšíme se na Slovinsko.

Je pátek 6.Srpna, noční bouřka prověřila neprodyšnost stanů a umyla na motorkách vše co se dalo, teda jen na té Martinově.  Takže ráno opět vše sbalit za mokra a hurá směr Slovinsko.

Při výjezdu do hor mezi Chorvatskem a Slovinskem je znát zima, kterou v zápětí zapomínáme a opaření na hranicích zjišťujeme komplikace. Vzhledem k tomu, že nemáme již platný Covid pas, tak doufáme v hladký průjezd do Slovinska.

Bohužel nekompromisní pohraničnící si skenují občanky a z jejich slov je jasné "twelve hours for transit" Smůla, musíme na noc do Rakouska. Možná jsem je naštval svým drzím průjezdem, kdy jsem nezastavil na druhé Stop, ale kdo ví. Každopádně cesta podél hranice Julských alp a kemping v Mariboru nebude.

Do Ljubljany jedeme po okresních silnicích. Tam kupujeme vinětu a po A1 pokračujem přes Maribor až do Rakouska. Bohužel vysněné pohledy na alpy nám byly ukryty v dálce a tak máme o to větší důvod se sem vrátit.

Po příjezdu na hranice s Rakouskem nakonec vídíme, že náš strach o nedodržení 12ti hodin byly zbytečné. Žádné kontroly na výjezdu ba ani na vjezdu. Vzhledem k tomu, že jsme ušetřili spoustu čas přejezdem po dálnici, rozhodujeme se pokračovat přes Graz až k Vídni, kde nacházím kemp u jezera Neusiedler see. Zpětně si uvědomujeme, že červený záblesk nebyl od brzdových světel, ale chytře umístěný radar, takže čekáme na společné foto. Obrovský kemp na břehu čehosi, co nám bylo ukryto za rákosím. Takže přenocování bylo spíš nutností a tak po povinném rakouském schnitzelu s partičkou Mariáše, jdeme nabírat síly na poslední den, kde nás čeká velká porce kilometrů.

Je sobota 7.Srpna. Balíme, ale moc se nám nechce. S vidinou končícího výletu se zdá, že poslední kilometry budou hrozně dlouhé. Projíždíme Vídní a po dlouhých přejezdech překračujeme bez kontrol do čech. Zvolili jsme pro nás neznámou cestu přes Znojmo a Jihlavu.

Shrnutí:  
+ jižně od Rakouska nulová populace otravného hmyzu = čisté plexi a moto
+ žádný defekt (kufry ani kamery nepočítají)
+ denní potřeby vždy v pohodlí (nebylo třeba přírody)
+ Martinův plynový ohřívač (nejen na kufry a párky)

- přímořské přirážky na ubytování a jídlo
- absence potapěčských brýlí
- nedodržení časového harmonogramu cesty
- zarytí písničky Raketou na Mars do paměti 

Závěr. Spousty kilometrů napříč různorodou přírodou i rozmanitým počasím jsme si náležitě užili. Proto věřím, že jsme na motorce v Chorvatsku nebyli naposledy, protože je stále spousta míst kde jsme nebyli. Cestování a zážitky nám již nikdo nevezme a vzpomínky je potřeba uchovat. Těch míst co jsme viděli bylo tolik, že není možné vše dokumentovat.

 Ačkoli to bylo náročný tak už teď víme, že příští rok zase někam na dvou kolech vyrazíme, možná zase Chorvatsko nebo konečně to Slovinsko či Bosna.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE