Chorvatsko 2021

Je úterý 3.Srpna. Sice se nám nechce vstávat do chladného rána, ale s prvními slunečními paprsky vstáváme, vaříme kávu a balíme. Čeká nás méně kilometrů ale už teď tušíme, že budou o to náročnější.

Vyrážíme krásnou přírodou v blízkosti Plitvického národního parku. Naskýtá se nám krásný pohled na pohoří oddělující Chorvatko a Bosnu. Proplétáme se vesničkami s polorozbořenými domy, které jako pomníky poukazují na hrůznost války v bývalé Jugoslávii. Bohužel rychlostní limit a silný provoz nám nedovoluje příliš bláznit, ale o to víc si jízdu užíváme, protože nádherné výhledy si to prostě zaslouží.

Zastavujeme na vyhlídce a v dálce cítíme moře. Zatím nás odděluje pohoří lemující Jadran, ale i tak je tu krásně. Dojíždíme do města Sveti rok. Už se tam blížíme, prohlašuji do interkomu. Na odpočívadle pod vysokými stromy montujeme kamery a s nadšením se pouštíme po úzké cestě do lesa. Mimochodem, Martinova kamera leží někde mezi Obrovac a kopci nad městem Knin (někdo zahazuje kufry a někdo kamery), pokud by ji někdo našel, prosím vrátit, bůh ví, jaká home videa na ní jsou. 

Z počátku asfaltová cesta se postupně mění v šotolinu. Příjemný lesík se po chvilce změní v nehostinný skalní masiv. WOW, nemáme slov. Pohled na skalní údolí a nekonečné cesty nás prostě uchvátili. Užíváme si každý metr, což se o našich strojích říct nedá. Celkem dost se práší a tak si dáváme rozestupy. S každou zastávkou nás víc a víc překvapuje rozmanitost přírody a se špetkou hůmoru se rozhlížíme po Oldu Shatterhandovi. 

Dosáhli jsme vrcholu (cca 1050m n.m.). S pohledem na cestu po úbočí skal už víme, že tohle bylo zatím nejnáročnějších, ale nejkrásnějších 20km naši cesty. Nutno říct, že dosavadní zkušenosti s jízdou po šotolině byly mizivé.

Sjíždíme dolů směrem k městu Obrovac. Pod prvními borovicemi za doprovodu cikád si dáváme pauzu. Při zpětném pohledu na skalní masiv je krásně vidět, jak pohoří odděluje krásně zelenající se přírodu na začátku cesty od nehostinné stepy, která nás doprovázela téměř až k moři.

 Koukám do navigace a do cíle nám zbývá ještě 200km. Uff, už teď se vidíme u moře a s pivem v ruce. Nasedáme a vyrážíme dál. Čeká nás průjezd vnitrozemím a s každým km se opět vzdalujeme od moře. Projíždíme nekonečnými silnicemi se spoustou olivovníků a polorozbořenými a opuštěnými domy.

Přijíždíme do města Knin. Nad městem hlídkuje krásná historická pevnost, ale náš cíl je jiný. Zastavujeme ve stínu borovic v blízkosti hřbitova. Po krátké pauze přepínáme navigaci do režimu Chůze a nastavujeme cíl kdesi v kopcích. Vzdálenost 8km a 3 hodiny, snad to bude rychlejší :) . Lesní cesta se postupně mění v lehký offroad. Místy šplháme prudce nahoru a při pohledu na navigaci už chápu, že tohle nebude běžná turistika. Nulový provoz to dokazuje, ale při dosažení vrcholu a pohledu na rozlehlou pláň chytáme druhý dech. Ještě pár set metrů a přijíždíme do cíle. Torza tanků dokreslují atmosféru a příjemný vítr nám umožňuje zasloužený odpočinek. Opodál stojící tank T55 je lákavým cílem, ale všudy přítomné zbytky šrapnelu nás odrazují.

Po prozkoumání zbytků tanků a s pomyšlením na moře se vracíme po kamenité cestě do Knin. Rychlá kontrola strojů a valíme dál, směr Šibenik. Cesta už neubíhá, ale při smyslech nás drží moře. Míjíme Šibenik a po chvilce konečně výhled na moře. Projíždíme pobřeží až do kempu Adriatiq, nedaleko města Primošten. 

Po několika desítkách minut dohadování a hledání vhodného místa nakonec získáváme jedno z nejlepších míst v kempu. Ani nerozbalíme věci a letíme do vody. Krásné moře, přijemný stín borovic nám napovídá, tady zůstaneme alespoň dvě noci. Jeden z nejnáročnějších dnů výletu je za námi. Večer zasloužené pivo párky na plynovém vařiči.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE