Chorvatsko 2021

Přípravy na výlet probíhali několik týdnu před. Původně jsme měli jet ve dvou já (Tomáš) a Roman. Jak ubíhal čas tak se nám nakonec podařilo ukecat třetího (Martin). Martin, který kvůli motorkám procestoval půl světa jako zkušený servisák (okruhové závody) se zdál být ideální parťák na cesty. Bohužel jak se poté ukázalo, není větší cestovatel než já a Roman.

Blížící se odjezd a naše nervozita rostla. Na motorce jsme byli nejdál na Slovensku a panická nezkušenost nás trochu děsila. Nedělní odjezd se zdál ohrožen. Předpověď dávala vydatný děšť a silné bouřky, bohužel zrovna v čas kdy budeme přejíždět na jižní Moravu.

V sobotu večer se rozhodlo. Odjezd posouváme už na 5:30 a zkusíme dešti ujet, protože jsme museli bezpodmínečně v pondělí přes hranice do Chorvatska. Covidová doba totiž neúprostně nastavila pravidla a přes všechnu snahu se podařilo sehnat pouze AG testy na 48 hodin.

Je neděle 1.Srpna ráno 5:30, vyrážíme. Až do Svitav ani kapka. Pak nás zastihl déšť a až za Brno se dusíme v nepromocích. Přes neutichající déšť cesta utíká a díky malému provozu úspěšně projíždíme skrz Brno. Druhá zastávka na břeclavské dálnici, kde zjišťujeme, že tu zrovna přešla silná bouřka. Silný vítr dokládá tuto skutečnost a tak se opatrně přesouváme pod dálnici.

Na Slovenských hranicích kontrola, ale stačilo říct tranzit a byli jsme vpuštěni bez Covid pasu. Pokračovali jsme směr Bratislava, kde jsme udělali zajížďku na hrad Devín. Následoval rychlý oběd v kolibě a s plnými žaludky jsme pokračovali k hranicím s Maďarskem. 

Maďarská hranice dle očekávání bez kontrol. Jedinná zastávka byla kvůli dálniční známce. Cesta po dálnici celkem utíká, jen před Gyorem kolona kvůli nehodě. Obecně Maďarsko nuda a jsme rádi, že po 400km konečně Maďarské moře.

V obci Tihany jsme nastoupili na trajekt a přebrodili se na druhou stranu. Příjemná cesta trvala asi 10 minut a výhled na blížící se bouřku nás trochu znepokojuje. Od té doby naše iluze o krásném Balatonu vzali za své. Celkem problém najít kemp, kde by ubytovali 3 motorkáře se dvěma stany. Nakonec se podařilo, aspoň ta cena není příliš vysoká.

Kdyby se mne dnes někdo zeptal, kde jsme vlastně bydleli, jedinné co řeknu je Balaton. Lingvista by se vyřádil, ale já trpěl. Jejich jazyk já fakt zvláštní a co je nejhorší, angličtinou zde skoro nikdo nevládne. Sotva postavíme stany, hodíme věci dovnitř přepadá nás silná bouřka s kroupami.

Následuje krátká procházka k vodě a hurá na jídlo. S velkým úsilím jsme si dali pivo a burger. Asi víc jsme ani nečekali. Ráno snad bude klidnější. 

 

Je pondělí 2.Srpna. Po večerní bouřce bylo vše beznadějně mokré, ale co, musíme balit. Je před námi přes 350km do Chorvatska. Naštěstí dálnice z Budapešti k hranicím byla kousek a tak s malým nadšením nastavujeme 140ku a valíme směr Maďarsko-Chorvatská hranice.

Po několik km celkem nudné krajiny mne dojede Martin a co si ukazuje směrem vzad. S pocitem, že je na mé motorce něco špatně zpomaluji. Zděšení bylo o to větší, když jsem se dozvěděl, že Romana už cesta nebaví a "zahazuje" topcase do příkopa.

Naštěstí krátce na to byl výjezd. Takže otočka a zpátky k Balatonu. Jedeme pomalu a hledáme kufr. Naštěstí kufr poslušně čeká v odstavném pruhu a mimo oděrky je v pořádku. Kufr nasazujeme a valíme na odstavné místo, kde po krátké úvaze musíme invazivní metodou kufr zajistit. Hotovo, dvě silné zdrhovací pásky a můžeme pokračovat.

Cesta na hranice probíhá již v poklidu. S blížícím se přechodem ovšem houstne provoz a tvoří se kolony. Trochu otálíme s podjížděním, ale se vzrůstajícím teplem se rozhodneme předjet. Těsně před kontrolou mne osloví jakýsi motorkář na cestovním BMW: "Nemáš kable?" kupodivu konverzace s polským horníkem z Karviné probíhá hladce a tak se dozvídám, že po několik km popojíždění si vycucal baterku. Vzhledem k předchozí zkušenosti, kdy odešlo dobíjení na Romanově motorce jsem svou Hondu obdaroval startovacími kabely. Takže k překvapení všech přítomných resuscituji bavoráka a s dík odjiždíme zpět do fronty. Pokud polákovi nedošel benzín, brázdí chorvatské silnice do teď.

Chorvati kontrolují Covid pasy, ale naštěstí máme vše v pořádku a valíme směr Zagreb. Kontrola ve stylu české STK v 90-tých letech, hlavně že sedí jméno, víc není potřeba. 

Polední zastávka v Zagrebu, s úmyslem si tam dát oběd, se po chvilce chůze v moto oblečení mění na oběd v trávě někde v "divočině". Prcháme ze Zagrebu. Bohužel nás navigace zavedla na dálnici směr Karlovac kde z nějakého důvodu byla asi 15km kolona. Naštěstí uníkáme na prvním sjezdu pryč a konečně začíná pěkná příroda v národního parku Plitvice.

Původní záměr přijet do kempu pod Plitvickými jezery a zajet do parku na prohlídku padá. Kemp je zavřený a tak hledáme náhradní. Naštěstí asi 20km v horách je kemp Big Bear, kde nacházíme útočiště. Vcelku nepříjemná recepční nás alespoň upozorní, že noci jsou chladné a rána teplá, což se potvrdilo. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE