Za Simsonem na Šumavu

3.den - Nový motor, nová naděje

Ráno nás probudil ''bukot'' krav, které se hlásili o raní papání. Jak jsme začali nabalovat motorky přišel za námi pan farmář a hned nás ''nahnlal'' na snídani. No, jak to popsat... Prostě nádherný dvorek uprostřed jejich stavení a tu stál podlouhlý dřevěný stůl, kolem deset židlí, a na stole tři druhy housek a pletýnek, dva typy chleba, celkem dva plné talíře nejruznějších plátkových sýrů, salámů, šunek a čabajek. Takový stůl plný lesknoucích se kaiserek my češi můžeme vídat jenom v pohádkách. Abych byl upřímný, tak ten žvýkačkový humus, zvaný rohlík, od našich United bakeries, by žádný rakůšák nevstřebal.
Ještě jsme si vyměnili kontakty, poděkovali a konečně vyrazili na cestu, směr Gmund.

Konečně jsme se rozpohybovali vpřed. Ikdyž.... Po kilometru opět stojíme. ''Zánovní'' motor nechce řadit čtyřku. Naštěstí se ukázalo, že po devíti letelech neprovozu to bylo jen zatuhlý, a tak můžeme pokračovat na hraniční přechod České Velenice / Gmund. Tam docvajtaktujeme cobydup a bereme útokem místní supermarket. Mám tu ověřené hřiště hned u nádraží, kde je to ideální na oběd. Jídlo místního původu nám chutná až na podivné ochucené mléko značky Lattella... V očích Peťana, vyhlášeného gurmána, to pak byla Lattryna. Naštěstí tu byly krásné a voňavé záchody. Byly...

Kousek za Velenicemi je u cesty, za tratí, docela pěkný rybník (Rybný rybník), tak sesedáme a koupem se. Zatím máme průměr asi 15km/h, to je docela problém, pokud   se chceme dnes dostat na Lipno . Na druhou stranu si Marťan pochvaluje dynamiku svého oře, takže panuje uvolněná atmosféra. Za Velešínem nás již naviguji cedule na Český Krumlov, kde panoval řekněme obvyklý prázdninový den - hodně turistů a hlavně autobusy spoře oděných jihomoravanek (možná sem tam ňáká pražačka). Člověk, když jede kolem té Vltavy, a vidí ty konvoje raftů, má chuť zahodit motorku do řeky a zaplavat si. 

Na Lipno jedeme zajížďkou přes Větřní za kterým následovalo asi nejhorší stoupání, co jsme se Simálem zažili. Tady dostal solidní kuřivo a občani byli rádi, že Marťan zásadně nelije M2T.  V šest to zapichujem v kempu kousek od Horní Plané a nepříjemně nás zaskočí taxa 500kč za noc. Navíc za nepříliš pěkné sprchy platíme další poplatek.

Najeto: 145 km
čas:           8hod 

4. den - Ztracený den

Bohužel, ráno prší. Další pětistovku tomuto kempu ale nehodláme darovat, takže se balíme, a vyrážíme směrem Horní Planá a Volary. Nepromoky neznáme, a proto Peťa zastavuje u první benzínky, na konci Plané. Díváme se na radar a zjišťujeme, že jsme pěkně v loji - nad celou republikou i Německem prší. Pozitivum aspoň je, že místní čerpadlářka je tolerantní, a my jsme se mohli na pumpě slušně roztáhnout, viz foto níže.

Nenudíme se. Přes poledne nás dotěrně otravuje jeden místní člověk (bohužel asi známý té čerpadlářky) a chce od Marťana koupit Simála za pět tisíc. Když mu slušně vysvětlujeme, že má cenu aspoň deseti, směje se nám. Náladu nám rapidně zlepšili blázni se stodvacítkou, surfovacím prknem na střeše a obytným přívěsem. Prý jednička zvládá všechny kopce, jen se v něm nesmí zastavit - to většinou začne hořet spojka. 

Blíží se osmá hodina večerní a to znamená celých deset hodin na pumpě. Máme ale štěstí-radar ukazuje okno, které nám dá asi hodinu suché jízdy kupředu. Tentokrát má se startem problém CBF500, protože jsme její postarší baterii asi trošku víc vytřískali nabíjením tří nenažraných ''chytrých'' telefonů. 
Chceme jet na Volary a zároveň najít místo na stanování. To ovšem nebylo tak jednoduché - nalevo národní park a vpravo vojenský prostor. Raději tedy z Volar odbočujeme na Prachatice a po deseti kilometrech se snažíme najít místečko poblíž Koryta, kde by to podle mapy možné být mohlo. Již zkušeně odbočujeme na zarostlou lesní cestu a z ní ještě jednou na takovu podivnou mýtinku. Tady stavíme stan a pod mým superpatentem jíme v suchu instantní kuře na paprice.

 Najeto:  38 km
Čas:       10h45min

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE