Za Simsonem na Šumavu

5. den - Šumava

Ráno jsme se dozvěděli, kde to vlastně stanujeme. Připadal jsem si jako Rákosníček z večerníčku - sluníčko, mýtinka a čerstvý vzduch nasycený vůní jehličí. Prostě pohádkové ráno. A takové nezažijete ani v penzionu ani v kempu.
Snídani jsme vynechali a hned se vydali za naším hlavním cílem. Než jsme vyjeli na asfaltovou cestu, les po dešti nám nadělil terénní vsuvku, při níž se kupodivu nikdo z nás nevyválel. 

Naše cesta vedla zpět do Volar, odkud nudně stoupáme po silnici č.39. Nuda však definitivně končí s odbočkou na Soumarský most . Zde je mimojiné pěkný kemp u řeky (Teplé Vltavy). Po tzv. Zlaté stezce jedeme do Českých Žlebů a tam zastavujeme u známé studánky s posezením, abychom si po dlouhých 25 kilometrech odpočnuli. Začíná být až moc letní den a můj palubní teploměr ukazuje bezmála čtyřicítku. Proto, my tři ignoranti, oblíkáme trička a kraťasy. Peťa navíc i skutečně letní obutí. 

Při sjezdu do Hliniště se k nám připojuje Peťův taťka s CBF 600 a spolu jedeme až na Kvildu. Je to tu samá zatáčka a užíváme si je i při simsonovských rychlostech 50-60km/h. Stále stoupáme až na Srní, kde slintám u ukazatele Čeňkova Pila - historická vodní elektrárna. Když projíždíme Prášily, začínají se opět nepěkně stahovat mračna a když přijíždíme do Železné Rudy, ihned takticky ustupujeme na první benzínku. Tady kvůli bouřce trávíme skoro hodinu, avšak opět se nenudíme. Co chvíli tu bere naftu zájezdní autobus plný Němců, kteří jsou vykulení ze Simsona. Skoro jsme na něj už věšeli cedulku 990 EUR.

Bouře celkem rychle přejde, a tak zahajujeme přesun na Nýrsko. Tady se Marťan se Simsonem nacházejí nejdál od domova, co kdy byli - 260km vzdušnou čarou a 420km jízdy. Marťan je ale naštvanej, že to nedokázal se svým nablýskaným, pogenerálkovaným motorem.

Dnes naši etapu končíme v kempu Hnáčov, kousek východně od Klatov.Vypadá to tu útulně a cena je směšná oproti Lipnu. Schodujeme se, že tu bychom klidně strávili týden, takže určitě doporučuji.

najeto: 193 km
čas: 10h00min

 

6. den - 340 km na Simálovi...

Ráno Peťa vyráží domů sólo, protože druhý den jede hned na Slovensko, a tak spěchá. Já s Marťanem jedeme domů oklikou, abchom se podívali na přehradu Orlík. Volím trasu Nepomuk - Březnice - Pečice - Solenice - hráz. Je tak teplo, že i na motorce není bůhvíjak příjemně. Docela se divím, že to skrz teplo Marťanovi tak jede. Valíme šedesát po rovině a z kopce i sedumdesát. Před dvanáctou jsme na Orlíku.

Odtud pokračujeme na Krásnou Horu - Svatý Ján - Sedlčany - Neveklov. Tento úsek se mi líbil z celého výletu nejvíc, když si na to s odstupem vzpomenu. Pak už nás čekala ta nudnější polovina - Vlašim - Zruč nad Sázavou - Havlbrod - Žďár n. Sáz. Domů jsme dojeli s krásným (na Simsona) průměrem 37,5km/h i s přestávkami.

Najeto: 340km
čas: 9h0min

celkem najeto: 890km
Doma jsme si uvědomili, že jsme vlastně nic neviděli (muzea apod.), ale o tom to tentokrát vůbec nebylo. Potkali jsme úžasný lidi, díky kterým se to nakonec podařilo. Tímto jim posíláme velký dík.

P.S. - příští prázdniny se Simsonem zkusíme dojet až na Stelvio - tentokrát však vemem s sebou náhradní motor rovnou :-D.

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE