Z Kladna na Hněvín a zpět

Než jsme se vypravili, bylo poledne a vzduch byl příjemně prohřátý (22 stupňů), i kyž to na nebi občas vypadalo na menší deštík. Z garáže jsme vytlačili mašiny a provedli jen rychlé přeleštění, dooblékli se a hurá na trasu Kladno - Most. Ale hned po výjezdu mi Monča signalizovala, že nemá benzín, tak jsme ještě zastavili u "ÖMV" na Kladně a nabrali plnou. Nakonec v 12,18 hod jsme opravdu vyrazili. Přes Švermov, Pchery a Jemníky na R7 směr Louny. Sluníčko se občas schovalo za mraky, ale o to bylo milejší, když po chvíli opět vykouklo. Cesta vesele ubíhala, silnice pěkná, provoz minimální.
Na sjezdu Louny-Západ jsme sjeli a vyrazili směrem na Ranou a dále na Most. Před námi se otevřel krásný výhled na České Středohoří a ten s námi zůstával až do Mostu. Trochu jsem měl obavy, jak najdu cíl v Mostě, ale bez nejmenšího zaváhání jsem (s pomocí ukazatelů "Hněvín") cestu našel. Cestou nahoru na Hněvín, jsem zažil nepříjemnou (z venku směšně vypadající) příhodu. Těsně pod příjezdem na parkoviště u Hněvína je prudké stoupání s ostrou levou zatáčkou. Jak jsem se tak snažil jí projet a jedním okem už koukal kam si to namířím potom, "Rocker" se vydal svojí cestou , směrem k okraji srázu. Tak jsem tak trochu "poťapkal" , než jsem ho zkrotil. Na čele krůpěj potu a Monča za mnou úsměv (až smích a řehot). Však jí brzy přešel. Při parkování jí vyklouzla páčka spojky a Berunda si poskočila vpřed. Před sebou sráz, s krásným výhledem na nově napouštěné jezero (rybník) a budoucí rekreační oblast. Nakonec to zvládla. Cesta na Hněvín trvala necelou hoďku.
Při kávičce jsme se rozhodli navštívit cestou zpátky torzo gotického chrámu v Panenském Týnci. Je tam údajně zřídlo pozitivní energie. Tak vzhůru do sedel a na cestu. Během odpoledne se úplně vyčasilo a bylo velmi příjemně. Cesta vesele ubíhala, kousek za Louny jsme odbočili na Panenský Týnec a kostel s klášterem, který je v přímém sousedství chrámu jsme našli hned. Přímo v nedostavěné chrámové lodi probíhala právě svatba vedená farářkou církve husitské, takže jsme jen zírali a udělali pár fotek.Když se svatebčané vzdálili na focení, sami jsme okusili zvláštní atmosféru onoho místa.
Aby těch mystických záležitostí nebylo ten den málo, rozhodli jsme se zajet ještě k menhiru poblíž obce Klobuky. Cesta tam nebyla dlouhá. V poli ční temná masa z kamene a tak zastavujeme motorky u silnice a vyrážíme k menhiru. Jsme tam sami, předešlí návštěvníci právě odešli. Zkoušíme se ke kameni přitisknout a hele: Z jedné strany to vypadá, že kámen padá od nás, směrem ke Klobukám, a když si stoupneme na druhou stranu, mám pocit, že padá na mě, že mě zavalí. Pak jsme zjistili, že do škvírek v kameni kdosi zastrkal drobné mince. Já měl pouze dvacetikorunu. Našel jsem škvírku, zkusil zasunout minci, nešlo to, tak jinam, ještě jinam. Až to vyšlo. Za chvíli se mě Monča ptala, kam jsem tu minci dal. Už jsme to nenašli. Kámen jí asi spolknul? Ještě jsem narval do jedné škvíry své i Moniky znamení (Beran) ve formě mince – to pro štěstí nás dvou. Po chvíli jsme vyrazilin dál. Směrem na Telce a odtud na Páleč. Z Pálče už jsme razili směrem na Slaný, ale ještě jsme nevěděli kudy. Tak jsme tak nějak jeli a narazili ještě v poli na kamennou mohylu. Je to památník setkání tří císařů z roku 1813, před bitvou s Napoleonem u Lipska. Vůbec jsme netušili, že zde něco takového je.
Cestou jsme narazili ve Zlonicích na nádherný kostel „Nanebevzetí Panny Marie“ . Jak jsme tak byli duševně naladěni, zastavili jsme se tam a protože byl kostel zavřený, vyfotili jsme ho aspoň zvenku.
Odtud jsme už jeli směrem na Slaný a domů.
Parádní vyjížďka, celkem jsme najeli 175 km (102 mil) a na cestě jsme byli skoro 6 hodin. Bylo to skvělé odpoledne.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE