Long way round Czech

Čtvrtý den - čtvrtek 6.10.

Duration 3 hour 50 min 44 sec
Total distance 244.142 km
Average speed 49 km/h
Maximun Speed 108 km/h
Highest altitude 703 m
Lowest altitude 68 m

V noci opět pršelo jak o život, ale den jsme začínali opět na suché silnici. O to horší ale občas silnice byly. Minuli jsme několik uzavírek které jsme museli objíždět a hlavně nás honila černá dešťová fronta z jihu, před kterou jsme se snažili všemožně prchat. Projeli jsme kolem Hodonína, minuli Uherský Brod a Valašské Klobouky.

Ale protože hranice se Slovenskem nejde na sever, ale severo-východ, po poledni již pršelo jako z konve. Projeli jsme část Bílých Karpat, Javorníků a Beskyd a nějaký čas jsme tomu odolávali. Ale pouze do té doby, než jsme spatřili veliký billboard Spa-wellness-hotel Horal. Motorky hezky pod střechou, luxusní a teplé ubytování a hlavně neomezený pobyt ve spa-worldu, kde je přírodní slaná voda v bazénech, o teplotě 30-35 stupňů a saunový svět o pěti druzích sauny. Ubytování celkem drahý (2500 za pokoj se snídaní), ale neomezený vstup do spa to zcela vyvážil. A dobrá večeře to završila.
 

Pátý den - pátek 7.10.

Duration 6 hour 32 sec
Total distance 258.319 km
Average speed 41 km/h
Maximun Speed 122 km/h
Highest altitude 1072 m
Lowest altitude 192 m

… jak příjemně začal, tak blbě končil. A v podstatě jako předcházející den. Začal za pěkného počasí a končil za deště. Vyrazili jsme a projeli kus krásného úseku Bumbálka. Projeli hranici do Slovenska, abychom se po pár stech metrech zase vrátili do Česka. Cesta se ubírala rychlými, klikatými, kvalitními a širokými silnicemi podél přehrady Šance, kterou jsme si plnými doušky užili. Projeli jsme Frýdek-Místek a kolem Havířova, Karviné a Bohumína jsme objeli Ostravu.
Snad se nikoho místního nedotknu, ale doslova jsem ublinkával do přilby při pohledu na místní přírodu a prostředí. Tedy pokud se dá o nějaké přírodě vůbec mluvit. Nekonečné kilometry skrze zastavěné aglomerace, kde není nic než šeď, smutno a špinavo. Svého času jsem byl v centru Ostravy a je tam místy moc pěkně, ale vše kolem je nekonečně ošklivé.
Výpadovka na Opavu byla poté pohlazením po duši. Začala opět barevná políčka, zvlněná krajina a veselá nálada.

Těsně podél polské hranice jsme projeli Krnovem, do slezského výběžku, který jsme označkovali skrze body Dívčí Hrady, Zlaté Hory a Javorník. Musím říct, že cesta skrze Jeseníky si nic nezadá s krásami cest na Šumavě. Opět ovšem začalo pršet a tak se cesta zase komplikovala. A tak stejně jako předchozí den jsme nepohrdli odbočkou vyznačenou Wellness hotel Branná. Zbytek dne jsme se zase váleli po vířivkách a saunách a chrochtali blahem :-)

Šestý, poslední den - sobota 8.10.

Duration 6 hour 39 min 53 sec
Total distance 311.329 km
Average speed 37 km/h
Maximun Speed 114 km/h
Highest altitude 1089 m
Lowest altitude 350 m

Poslední den byl obtížný. Celou noc hustě pršelo a stejně tak celý den. A to tak hustě, že se rozvodnily řeky skrze naši cestu a museli jsme buďto brodit, nebo objíždět. I proto jsou některé fotky v cestopisu ilustrační, protože foťák by focení v dešti zcela jistě nepřežil. Hned po startu nás zastavila policejní hlídka, která odkláněla cestu na Králíky, takže jsme se rozhodli přejet mezi Jeseníky a Orlickými horami skrze polské území.

Sjezd z Jeseníků do údolí byl dramatický. Úzká silnice byla super až na polské hranice. Pak se změnila na úzkou rozbitou klikatou silničku plnou štěrku, kamení a mokrého listí. Měla své kouzlo. Jen za hustého deště nebyla až tak příjemná. Cestou jsme přebrodili jeden rozvodněný potok. Následující potok kdysi strhnul most a tak přes něj vedla jen provizorní zavěšená dřevěná lávka, akorát na šířku motorky a o délce asi 25 metrů, cca 2 metry nad vodní hladinou. Ani jsem nezastavoval a bezmyšlenkovitě to přejel. Ani jsem nepřemýšlel, kde bych motorku našel, případně kde by našli mě, kdybych z lávky zhučel do rozbouřeného potoka. Stejně tak Martin. Ale projeli jsme bez zaváhání, za což jsme se na druhé straně náležitě pochválili :-) V údolí nepršelo, ale bylo nám jasné, že to, co je před, námi jsou Orlické hory, nad kterými se tyčily mohutné tmavé mraky. A tak jsme si je plnými doušky vychutnali. Teklo nám všude, protože nepromoky jsme s pohrdáním samozřejmě nechali doma. Podél česko-polské hranice jsme projeli celé Orlické hory a nad Náchodem jsme vjeli zpátky do Čech. Teplá hospůdka nás zachránila, včetně krásné servírky, která nám tolerovala, že z nás doslova teklo jak z hastrmanů a v botách legračně čvachtalo. Při odchodu už měla nachystaný kýbl a hadr, aby po nás vytřela ty litry, co z nás během jídla vytekly.Po teplém jídle a rozhýbání kloubů jsme skrze Polici nad Metují frčeli na Trutnov. Na Krkonoše jsme už ovšem neměli sílu. No, ono mnoho cest skrze ně není, zbývá jen horská cesta mezi Jilemnicí a Rokytnicí. Pak na Kořenov, což je začátek Jizerských hor. Horská silnice mezi Kořenovem a Bílým Potokem skrze vodní nádrž Souš je kouzelná i za mizerného počasí. Horší to bylo v Raspenavě, kde se bojovalo s povodní. Voda se valila a ničila koryto místní řeky brutálním tempem. Podařilo se nám objet katastrofu skrze okolní cestičky (děkujeme zvýšeným zdvihům našich motorek) a po najetí na pevný neporušený asfalt zamířili zpátky, přímo domů.
Tento den bylo pouze něco přes 200 km, ale nejhorší za celou cestu. Nikoliv absence nepromoků, ale časté uzávěry a překážky na cestě ji udělali dost nepříjemnou. Ale vše dobře dopadlo a dnes se tomu samozřejmě už jen smějeme.

Závěr

Cesta je vhodná i pro sportovně cestovní motorky. Jen jsou určité úseky v délce max. několika kilometrů, kde je potřeba na hladkých gumách (já to odjel na Pirelli Angel ST) opatrně.
 

Informace o redaktorovi

Dušan Hájek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE