Velký jižní okruh-kousek Balkánu s cílem Monte Negro.
Text: jirkapcx | Zveřejněno: 16.2.2024 | Zobrazeno: 16 059x
Kapitoly článku
Den první
Vyrazili jsme se Zdeňkem v neděli 28. května s předzvěstí krásného počasí. V sedm z Prahy, cestou jsme u Golčova Jeníkova přibrali Jirku jezdiče a uháněli přes Žďár nad Sázavou na Kývalku, odkud jsme do Hustopečí využili dálnici a pak po staré na Slovensko do Perneku.
Odtud pak přes Babu, kopec s krásnými serpentinami, kde se jezdí známý závod do vrchu, k Pezinoku. Škoda jen, že část silnice byla v rekonstrukci a nemohli jsme si trasu plně vychutnat. Dálničním obchvatem Bratislavy pak k výpadovce s cílem přehrada na Dunaji v Gabčíkovu. Parta studentů tam zrovna umisťovala dřevěný hmyzí domeček, symbolicky ve tvaru Kaplanovy turbíny. Hezky provedené. Trochu pozevlovat na hrázi, a pak již k objednanému ubytování ve Velkém Mederu, kde jsme po vybalení nezbytného navlékli plavky a vyrazili do termálních lázní. Vstup na 1,5 hod za asi 6 euráků. Tarif, který nebyl ani v ceníku.
Po koupeli nám chutnalo v místní restauraci, kde jsem připomněl i předpokládanou trasu cesty. Není nám už třicet a stroje jsou jen stroje. Proto jsem stanovil body zájmu a základní trasu, kterou je možno v případě potřeby upravit. Předpokládaný nájezd: cca 4000 km za asi čtrnáct dní, pěkná porce. Dneska jsme si ukousli 450 km.
Den druhý
Ráno jsme vyrazili po osmé. Jirka jezdič už šmejdil od páté. Musím říct, že byl vždy první vzhůru, první se nasnídal, připravil si jídlo a nabalil motorku. První taky hlomozil v kuchyňce nebo koutu. To jsme mu museli odpustit. Prostě jezdič. Asi nás ta jeho ranní aktivita přiměla vždy vyrazit v dohodnutý čas a když jsme se o pár minut někdo opozdili, tak neremcal, nic jiného mu nezbylo.
Dnes nás nic mimořádného nečekalo. Přejezd do Srbska přes Maďarsko, kde byl nějaký svátek, a tak nejezdily kamiony. Prostě na Komárno, dolů na jih na 81 na Szekesfehervar a dále na jih do srbské Subotice. Dálnici jsme zamítli, a tak jsme měli trochu zajímavější trasu. I když i trochu pomalejší a s horšími silnicemi. Cestou pár zajímavostí a taky první a jediná oprava na celé cestě, Jirkovi prdla na bávu žárovka. Na hranicích v srbské Kelebii, kde byly jen kolony čekajících kamionů na skončení svátku, jsme se dohodli, že toho máme dost. Rozhodnuto, ubytujeme se v Subotici. Za trasu i ubytko jsem ručil já, a tak jsem vyhledal slušné ubytování s dobrou domácí, ochutnávkou sýra a karafou rakie. Nedaleko byl i obchod s potravinami, tak to bylo super. Cesta byla dnes celkem náročná, občas nám i pršelo a tak jsme již na procházku do centra neměli náladu a raději relaxovali na apartmánu. Motorky za plotem , vše ok.
Třetí den
Návštěvu velkých měst jsme předem zamítli, a tak traversem přes severní Srbsko, připomínající jihomaďarské roviny. Zase i v dešti na celkem velké město Zrenjanin, a přes zajímavý Vršac až do cíle dnešní cesty městečka Biela Crkva. Cestou jsem měl drobný incident sám se sebou. Při rychlém parkování na šikmé ploše, když jsem se vracel pro spadlé brýle jsem řádně nevyklopil boční stojánek a naložený skůtr jsem neudržel a položil si ho na nohu a celý se svalil. No, musela to být humorná podívaná. Mně nic, na pcxce se mi v držáku ulomilo o obrubník levé zrcátko. Brýle však byly na světě. Opravovat jsem byl línej, tak mě čekaly asi 3 000 km bez levého zpětného. No, trošku náročnější na pozornost, ale dalo se.
Oblast Vršace, Biele Crkve a dalších obcí je posazena do srbského banátu s českou menšinou. Navštívili jsme Ablian-Češko Selo. Asi nejvýraznější obec. Do obce vede asfaltka s novým potahem. Přivítal nás výřečný starosta, dali si kofolu a pivko/ v Srbsku povoleno 0,5 promile, navštívili muzeum a popovídali o všem možném. Faktem je, že zde je ta česká ves ještě natur, v Rumunsku již trošku komerce, jak jsme viděli následující den. Bylo to milé. Jinak pro info, v Českém Selu vám starosta nabídne i ubytování.
Vyrazili jsme dál do Biele Crkve. Našel jsem ubytko. Trochu jsme ho pohledali. V Srbsku nemají značeny ulice ani čísla domů. Prošli jsme se do centra městečka něco pokoupit a podívat se, jak se tam žije. Od koupání v místních jezerech i cesty k Dunaji do rybářské vesničky jsme již upustili. Zase se hnal déšť.
