Na Balkán ve dvou, celkem přes 16 států

1. den, najeto 131 km, Raspenava - Praha

Protože se mi nechtělo jet stejnou cestou na Slovensko a chtěl jsem si ušetřit nějaký ten den dovolené, rozhodl jsem se pro autovlak. Tak nějak jsem to dřív nedokázal pochopit, proč naložit motorku na vlak a odvézt ji na Slovensko, místo toho, abych tam na ní dojel. Ale v tomto směru jsem změnil názor. Ve středu 21.6.2023 jsme s Petrou do 16:00 hod. v práci. Dojedeme domů, věci už jsou sbalené v kufrech a my se jen převlékneme, sedneme na motorku a jedeme směr Praha. U Příšovic nás dostihuje déšť, který nás doprovází do Mnichova Hradiště. Než dojedeme do Prahy osycháme. V Praze natankuji plnou nádrž a jak jsem manipuloval s telefonem, tak jsem ulomil držák telefonu. No ulomil, odlomili se dva hroty, které drží v původním držáku na navigaci. Hned první den a problém. Dojedeme na nádraží, naložíme motorku a jdeme na vlak. Co mě tedy dost překvapilo, bylo, že paní přepisuje všechna data z jízdenek do normálního linkovaného sešitu. Kluci co tam stáli přede mnou se jí ptali, proč to dělá? Prý se to zakládá do archivu. V dnešní době mi to přijde trochu archaický způsob, ale co, vždyť jsou to ČD. Máme dvoulůžko, ubytování skvělé, sprcha a wc taky. K večeři si objednáváme sendvič. Ve 23:31 jsme v Pardubicích a jdeme spát. Ještě než usnu jsem si vzpomněl, že jsem asi nechal navigaci na motorce, nojo, ale položenou na sedle. Hm, tak druhý problém.

2. den, najeto 335 km, Košice – Bilis (Rumunsko)

Ráno, když nám nese snídani, nás stevardka informuje, že máme hodinu zpoždění. Lokomotiva se jim rozbila, tak ji hodinu v Bohumíně opravovali, ale asi ne moc dobře, protože v Žilině ji museli vyměnit za jinou a zpoždění již nedoženeme. Jsme v posledním vagonu a za námi už je jen nákladní část, jdu se tedy podívat k zadním dveřím do okénka, jestli neuvidím na moji motorku. Motorku vidím, stojí na svém místě, dobře jsem ji přikurtoval a vedle ní na zemi leží navigace, samozřejmě displejem k zemi. Měl jsem víc štěstí, než jsem čekal, TomTom funguje a displej není rozbitý. Před spaním jsem přemýšlel jak uchytit držák na telefon, osvítil mě nápad jménem elektrikářská páska. Světe div se, fungovalo to a přes občasné upevnění další elektrikářskou páskou, držák plnil svoji funkci až do cíle.

V Maďarsku před Rumunskými hranicemi navštěvujeme rozhlednu v Nyírábrány, máme smůlu, že je zavřená. Na hranicích s Rumunskem překládám doklady, ale Rumunovi se něco nelíbí, pořád mi říká drive, drive, ukazuji mu, že řidičák má v ruce. Odběhne, po chvíli se vrátí a říká, řidičský průkaz, asi hledal na internetu jak se to řekne česky, znovu mu ukazuji, že ho má v ruce. Podívá se na něj a říká glas. Na fotce řidičáku brýle nemám, ale v pase ano. Koukám na něj a vstoupím do stavu nevědomosti, nerozumím, co po mně chce. Po chvíli to vzdá, jde do kukaně, do pasu dá razítko a mi můžeme pokračovat dál. Je to spíš taková přesunová etapa, nic kromě přírody, jsme naplánovaného k shlédnutí neměli. Občas se někde opravuje silnice a tak si užijeme trochu offroad. Na jedné silnici se mi vymstí nepozornost a já trefím předním kolem díru. Ráfek nese známky střetu s dírou. Naštěstí se dá jet dál, tlumič řízení plní svoji funkci. Kontrolou na benzince zjišťuji, že tlak zůstává neměnný. Během cesty ještě projíždíme kolem nehody, řidič náklaďáku asi přehnal rychlost v zatáčce a sjel do příkopu, kde se 

převrátil. Ubytování máme zamluvené v Pensiunea Iris v Bilis nad přehradou Somesul Cald. Ubytování je super, krásný výhled na jezero, skoro na samotě. Po ubytování se jdeme projít k jezeru a když se vrátíme, tak před penzionem stojí 4 auta, motorka zablokovaná tak, že se nedá vyjet a omladina se začíná bavit. Dojdu k nim a říkám jim, že bych ráno v 8 hodin potřeboval odjet. Prý to nebude problém. Omladina to táhla do půl třetí do rána, špunty do uší byly využity.

3. den, najeto 300 km, Bilis - Novaci

Ráno vstávám a auta jsou samozřejmě na stejném místě, naložím věci na motorku a jdu hledat majitele aut. Jedna dvojice mladíků se vyvalí na terasu, tak jim ukazuji na auto, že potřebuji odjet, po chvíli přivedou dalšího mládence, který má mezi víčky asi milimetrovou škvírku, nasedá do auta a couvá ze dvora, abych mohl odjet. Moc nadšeně nevypadá, no já v půl třetí taky neřičel radostí, když jsem je slyšel zpívat.

 Počasí nám přeje a my jedeme směr Transaplina. Od začátku je to hezká cesta, která vede zvlněnou krajinou, zatáčky a malý provoz, co víc si přát. Po cestě trošku zakufruji ve městě Abrud, kde jsem si chtěl projet historickou část, no byla spíš zdevastovaná a navíc mě navigace svedla na nějakou nezpevněnou nábližku, kde byla vymletá rýha od vody, že se tam nedalo projet. Nakonec jsme se vymotali a děláme zastávku v Alba Iulia. Ve městě se nachází staré opevnění, něco jako Terezín nebo Josefov, ale tady to mají ve velmi zachovalém stavu. Byla postavena v letech 1714-1738 na místě původní římské pevnosti a na počest Karla VI. byla pojmenována Karlsburg.  Plnila funkci nárazníkového pásma před Osmanskou říší. Vypadá to, že to je součástí univerzitního městečka. Opravdu krásné, my máme trochu smůlu, že se zde připravují na nějaké slavnosti, takže všude jsou stánky s jídlem a suvenýry. Prohlédneme si část opevnění, vnitřní prostory a jedeme o dům dál. Za Sebeselem najíždíme na Transalpinu. Než začne hlavní část Transalpiny, ještě se zajedeme podívat na klášter Sfintii Martiri Brancoveni, stačí přejet řeku Lotru. Asi 4 kilometry od kláštera v jedné ze zatáček nás čeká nemilé překvapení, prověšený drát elektrického vedení přes cestu, byl asi tak ve výšce 2,5 metru nad zemí, ale stejně jsem se instinktivně přikrčil. Během cesty na vrchol se střídá sluníčko, déšť, mlha a zase sluníčko, na svazích je místy ještě sníh. Tentokrát jsme to vzali ze severní strany. Na vrcholku si popovídám s řidičem Karosy, který tam vyvezl turisty z Náchoda. Také je to motorkář a říká, „jak je odvezu domů, beru motorku a jedu sem“. Sjíždíme do města Novaci, kde máme ubytování ve vile Casa Renti. Přivítá nás velmi milý pán, který se ptá, kam jedeme a na jak dlouho to máme. Dále nás upozorňuje, že o víkendu vyjíždějí na silnice s auty staří lidé, kteří nemají motorkáře moc rádi. Protože má v noci pršet, pán odjede s autem z krytého stání, nechá nás tam zaparkovat motorku a za ní postaví ještě auto. Ubytování je super, velká místnost s postelí, samostatná sociálka a balkon k dispozici.

4. den, najeto 317 km, Novaci – Zaječar (Srbsko)

Jedeme přes Targu Jiu na DN67D a přes Národní park Domogled – Valea Cernei sjíždíme krásným průsmykem kolem řeky Cerna k Dunaji. Podél jeho břehů se blížíme k hraničnímu mostu do Srbska. Odbavení bylo rychlé, žádné zdržování. Na mostě je semafor a svítí červená, je tam trochu kolona, tak pomalu popojíždím až na její začátek. Na mostě je nějaký jeřáb a skládají materiál, pravděpodobně opravují most. Chvilička zdržení a už jsme na straně Srbska. Zde také žádné velké zdržování, rychlé odbavení a jedeme se podívat na Fetislam Fortress ve městě Kladovo. Opevnění bylo vybudováno v roce 1524  jako výchozí bod pro osmanské dobytí sousedních uherských měst. Vstupujeme do areálu, který je udržovaný, hned u vstupu je možnost natočení pitné vody. Když dojdeme k opevnění, které chceme navštívit, zjišťujeme, že se musíme vrátit na začátek a tam koupit lístky. Nevadí, projdu se rád, co bych pro zdraví neudělal. Ale máme smůlu, karty neberou, eura taky ne a chtějí jenom jejich dináry. Vracím se k Petře, která čeká u opevnění a sděluji ji tuto radostnou zprávu. Uděláme několik fotek zvenčí. Naše další cesta nás vede do Zaječaru, kterým projedeme a míříme ke Gamzigradu, kde se nachází Felix Romuliana, archeologické naleziště římského města. Jedná se o přepychový římský palác stavěný v letech 250-311. Nikdy nebyl dokončen. V 5., století byl palác poničen a v 6. století jej Justinián I. přestavěl na pohraniční pevnost.

Tady se za vstup platí ještě před vchodem, karty neberou, ale eura naštěstí ano. Jedná se o památku světového dědictví UNESCO. Po prohlídce se jedeme ubytovat. Majitel u apartmánu není. Volám tedy na číslo uvedené v Bookingu. Do 5 minut je majitel u apartmánu. Odemyká garáž, kam si mohu dát motorku. Ptáme se ho na dobrou restauraci, doporučuje nám Dva brata. Večeře byla vynikající, obrovské porce. Měli jsme čevabčiči, vepřové plátky, hranolky, 4 piva a cena 23 eur. Karty nebrali, ale eura ano. Ubytování bylo také na jedničku. V noci přišla obrovská bouřka s velkým lijákem. Nad ránem se vyjasnilo.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE