Expedice Albanie 2022

10. den 16 .9. 2022 – přesun podél pobřeží k Černé Hoře

Ráno snídaně, kiwi džus má fakt divnou barvu, vypadá to jako nějaký čistící prostředek, jinak snídaně vydatná, zabalit, najet na molo v moři a udělat fotky, a jak říká s oblibou Luboš, stama do p..i, né bylo tu moc pěkně a ještě tak měsíc bych vyržel.

Při nájezdu na hlavní se nám zase rozchází navigace, Luboš jede první a jede podél pobřeží, už jsou ty jejich serpentýny otravný, jedeme okolo ponorkové základny Porto Palermo, dále prohlížeme z vyhlídky Vlore a míříme na pobřeží Černé Hory. Pozdní oběd dáváme v Durres a rovnou zase přes wifi na bookingu hledáme ubytování. Sutomore se nám jeví v dojezdové vzdálenosti, bukujem pension a jedem.

Ubytování zvládáme celkem rychle a mažeme ještě na pláž naposledy si užít moře.Tady jsou proti Albánii celkem vlny, dáváme koupel a na promenádě i večeři, asi bych si na tu středomořskou kuchyni zvykl, jen ty porce by mohly být i menší. Přejedený a přejásaný jdeme spát.

11. den 17. 9. 2022 – Kotor a mauzoleum Njegoš

Ráno nás u kávy paní domácí děsí zprávami z Evropy o deštích apod. Předpověd nám hlásí taky déšť, ale nakonec jsme se dohodli, že pojedem (byla ve hře i varianta zůstat v pensionu), nakonec to není tak zlé, jedeme se podívat na Sv.Štefana, to je opravdu pěkné letovisko, a pak na Njegošiho Mauzoleum nad Kotorem a zpět do Kotoru. Mauzoleum nám kazí trochu počasí, jedeme v nepromocích, mlha no hnus, z vyhlídek u mauzolea máme prd. Mauzoleum jsme prohlédli a nechápali, kdo dostal nápad stavět to na takovém kopci, ale je to majestátní, to jo.

Za občasného svlékání a oblékání nepromoků jsme dorazili nad Kotor, poté, co se mlha trochu rozplynula, jsou i pěkné výhledy. Máme pocit, že vzdušnou čarou je Kotor max.10 km, ale najedeme tak 50 km, je to jedna zatáčka nad druhou. Uděláme pár fotek ze zajímavých vyhlídek na Kotor a o 16 h jsme v Kotoru na pozdním obědě. S plnými břichy znovu stoupáme nad Kotor směr Mostar.

Celý den je takový vlhký a ten místní světlý asfalt pěkně klouže. Někde nad Kotorem nás předjíždí černé BMW a za ním modrý Golf, Golf to dává mezi mě a Luboše a vypadá to, že pán to omlátí o svodidla vpravo a skálu vlevo a tak asi dvakrát, celkem měl štěstí, že nic proti nejelo, nebo spíš já měl štěstí, že s tím do ničeho neflák. Po pár metrech ho potkáváme u krajnice a asi si potřeboval přemáchnout trenky. Další vystoupení nám předvedla místní policie a odhodili jsme jim 50 euro za předjíždění,…co nás ještě čeká. Ubytování máme zabukovaný od oběda v Mostaru kousek od Starého mostu. Navigace nás dovede před pension, paní na nás mává a otvírá bránu, sem že máme dát motorky. Děláme jak říká, ubytování pěkný, je nás pět, vyfasujeme tři dvoulůžáky, super. Jen je mi divný, proč na bookingu je název pension Anja a tady pension Rose, asi se přejmenovali? Říkám to Standovi, ten z nás umí nejvíc anglicky a paní mu odpovídá ańa aňa yes, ještě nám popíše, kudy nejlépe k mostu a kde se dobře najíst.

Po procházce a prohlídce Mostaru sedíme v restauraci a zvoní mi telefon z Bosny, za chvíli zpráva na whatsapp, kdy prý dorazíme a to je asi 23 h.

No tak teď už s jistotou víme, že bydlíme někde jinde, tady na wifi zjištujeme, že náš správný penzion je hned vedle, akorát přístupný z jiný ulice. Co nevíme je, za kolik vlastně bydlíme. Okolo půlnoci se pánovi z pensionu Anja omlouváme a vysvětlujeme mu, co se stalo a čekáme, že si oprávněně z karty strhne svých 60 euro-doteď se tak nestalo. Nabíráme podezření, že už se tohle asi stalo víckrát a víc než na nás je n…..ý na naši současnou bytnou.

12. den 18. 9. 2022 – čeká na baseair Željava a pohřebiště tanku Knin

Ráno placení a paní chce 100 euro, Luboš se jí snaží vysvětlit, co se stalo a chce po ní slevu, Standa si přisazuje s tím jejím AŇO, AŇO a nakonec platíme 80 euro, snídani nám paní nedělala, ale to jsme ani nečekali. Nabíráme směr Chorvatsko, město Knín, zde máme tip na pohřebiště tanků, vyrážíme po ujeté cestě, která se mění v čím dál větší kamení, cca v půlce těch 8 km se všichni bojíme o gumu a vracíme se zpět – tanky jsme neviděli, ale zřejmě by tam někde byly, jelikož nás předjíždělo tak 5x SUV s turisty, pokračujeme tedy směr Željava prohlédnout bývalé vojenské letiště a zapomenutou Dakotu, toto se nám daří najít celkem bez problémů a na místě je nás tak 40 motorkářů.

Dakota už není zarostlá, ale je okolo vysekáno a asi se z toho chystá turistická atrakce.

Uděláme pár fotek, projedeme se k hangárům a po dráze a jedeme sehnat nocleh, booking zase nezklamal a máme celé patro pro sebe, parkování ve dvoře, bydlíme u města Slunj a prvně jsem v Chorvatsku zažil rozpálené ústřední topení. Večer se Standa dozvídá, že musí do práce již v úterý .  

13. den 19. 9. 2022 – Slovinsko a Rakousko

Ráno bereme nepromoky a vyrážíme, neprší, je jen vlhko, tak spíš prevence, sedla jsou mokrá apod. Nabíráme směr Karlovac a nepromoky brzy sundaváme, v poledne stavíme někde u Novo Město na oběd, počasí nakonec parádní, tak pěkně na terase a jelikož víme, jak je u nás hnusně, posílám fotky na Facebook.

Rozloučíme se se Standou, který už valí nejrychlejší cestou domu a pak do kamiónu do práce. My obloukem objíždíme Ljubljanu a další směr je Klagenfurt, počasí nic moc, v plánu jsme sice měli ještě u Winklu placenou silnici Nockelmstrasse, ale tu vypouštíme a hledáme ubytování někde v okolí Teufenbachu. Stavíme na parkovišti s kavárnou a obchodním centrem, objednáváme kávu 5x a zjišťujeme, že už jsme jen čtyři, takže omluva servírce a oprava. Ceny nás ujišťují, že už nejsme na Balkáně, ale v Rakousku. 4x káva skoro 15beuro, přes booking máme chatky v Raddorfl-campingplatz, večer uvaříme poslední konzervy a kolínka, vypijeme rakouský rum koupený při zastávce na kávu a jdeme spát.

14. den 20. 9. 2022 – návrat domu

Ráno neprší, tak vyrážíme bez nepromoků, ale to nám dlouho nevydrží, oblékáme a svlékáme nepromoky alespoň třikrát. Bereme směr Trieben, Leonstein, Linz a Český Krumlov. Zde stavíme na něco teplého a dotankovat, u kávy klukům vyprávím, že jsem netušil, že má Ducati taky výstrahu sněhovou vločku na přístrojovce, teplota u Spitalu byla 3 stupně Celsia, hnus velebnosti. Z Krumlova jedeme domu přes Netolice a Týn nad Vltavou a až do Votic pořád v nepromokách.

U pumpy se rozloučíme, sundám nepromoky a jedu posledních 10 km domů, zastavím se „U nás“ na jedno malý, konstatuji, že to české pivo je fakt nejlepší. Večer už se mi v hlavě honí kam příští rok.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE