Cesta na Man
Text: Veronika Hankocyová | Zveřejněno: 25.5.2009 | Zobrazeno: 10 745x
Poslední týden skoro nespím a do toho se ještě jedou Hořice 300 ZGH, což mi na klidu nepřidalo. Během tohoto víkendu je mi doporučeno zvážit nějaké prášky na uklidnění (doufám že to nebylo myšleno „na hlavu“) , ale naštěstí to nebylo třeba. No uvidíme na Manu. Poslední měsíc jsem se už nepodívala ani na jedno video z TT a asi je všem jasné proč. Tyhle závody jsou prostě „maso“, jak by asi řekl můj mladší brácha…(i když dneska už mají možná jiné výrazy)
Jedeme ve třech dodávkou, tedy v plném obsazení a do dovolené, jak jsem si původně alespoň malinko malovala to má daleko, prozatím…Původní plán bylo vyrazit ve čtvrtek ráno, tedy 21.5. , ale nakonec jsme vyráželi až pozdě večer, protože se muselo na poslední chvíli zařídit ještě mnoho věcí, včetně financí, což bylo ovšem neplánované.
Já jsem dostala za úkol zařídit zázemí týmu, tzn.jídlo, nádobí, vařiče a podobné nezbytnosti. Vše jsme museli nakoupit tak, abychom na Manu už nic nemuseli kromě nezbytností kupovat.
Milan-mechanik, si zase musel obstarat vše okolo motorek a nářadí. Milan se ještě před naložením naposledy pokochal svojí novou bednou s nářadím, kterou nás vybavila firma Moto Technologi, kvalitní nářadí je základ a dělá mechanika mechanikem. Když už jsme u toho, vezeme s sebou dvě Yamahy R6R (jednu zapůjčenou od jezdce Petra Zrzavého, alias „Mrtvoly“), GSXR 750 v civilu pro načítání trati v provozu, skútra a kolo. Do toho náhradní věci na Yamahu, jako kola, nádrž apod., které jsme získali díky prodejně Yamahy Mari Moto v Praze ve Vrbovce. Naši původní nádrž, jsme totiž museli nechat zvětšit, aby vystačil benzín na dvě kola (tedy cca 120 km v plné palbě).
Indián mě v nákupu stále usměrňoval, protože při pohledu na ty hromady věcí co se i s námi mají do auta vejít, se mu protáčely panenky. Ale světe div se, vše jsme naložili a poslední prohlášení Milana bylo „já bych tam ještě toho druhýho skútra nacpal“. Druhýho skútra už jsme necpali, ale víme, že kdyby bylo pro příští rok třeba, nabalíme toho ještě víc. Byla to sice taková skládačka ve stylu hry „tetris“, ale bez problémů jsme naložili všechny motorky, stan, který se velikostí podobá spíše cirkusovému šapitó, podlahu do stanu, stůl, lavice, bednu s nářadím, ledničku, ruční zouvačku s vyvažovákem, čytři sady pneu Metzeler, bedny s jídlem a spoustu dalších krámů, které jsou ovšem nezbytné.
S nakládáním nám pomáhal kamarád Michal, který byl s námi i v Hořicích a do toho všeho ještě přijel Beny z Babdesigns, který Indiánovi lakoval přilbu HJC red carbon přímo na Man.
Mrkněte na fotky…myslím, že je to moc krásná práce, tak tak stihla uschnout, protože Benymu málokdy dáváme na práci víc jak týden a má tak co dělat, protože je to piplačka, ale výsledek od něj vždycky stojí za to.
Během nakládání jsme ještě dolepili sponzory na dodávku, stihli zajet na poštu pro sady brzdových desek a náhradní koncovku výfuku MIVV od firmy Motopoint, po cestě pak ještě pro oleje a filtry od 2M Motorsport a z Prahy jsme vyjeli kolem jedenácté večerní.
Jako první si vzal do svých rukou řízení Milan. Když už byl v tom shonu z nakládání, tak se ještě přes noc dorazil jízdou po Německu, cca 550km. Slibem nezarmoutíš, a tak jsme se museli smířit s tím že vyrážíme o pár desítek tisíc chudší, ale na kafe zbylo a tak se kluci v noci dopují, když já ještě zalomená v sedačce vyspávám. V pět ráno jsem převzala řízení, projeli jsme Holandskem a Belgií, stihli se pohádat o směru cesty a o půl jedenácté jsem měla tachometru 993km. Poté zase převzal řízení Milan a pokračujeme do Calais do přístavu, kde se nalodíme na trajekt, směr Anglie. Před naloděním si chci neprozřetelně vyfotit anglického celníka, ale ten mi hned nakázal fotku smazat a tak se dočkávám výbuchu smíchu od kluků a pomalu najíždíme na loď SeaFrance.
S nakládáním nám pomáhal kamarád Michal, který byl s námi i v Hořicích a do toho všeho ještě přijel Beny z Babdesigns, který Indiánovi lakoval přilbu HJC red carbon přímo na Man.Mrkněte na fotky…myslím, že je to moc krásná práce, tak tak stihla uschnout, protože Benymu málokdy dáváme na práci víc jak týden a má tak co dělat, protože je to piplačka, ale výsledek od něj vždycky stojí za to.
Během nakládání jsme ještě dolepili sponzory na dodávku, stihli zajet na poštu pro sady brzdových desek a náhradní koncovku výfuku MIVV od firmy Motopoint, po cestě pak ještě pro oleje a filtry od 2M Motorsport a z Prahy jsme vyjeli kolem jedenácté večerní.
Jako první si vzal do svých rukou řízení Milan. Když už byl v tom shonu z nakládání, tak se ještě přes noc dorazil jízdou po Německu, cca 550km. Slibem nezarmoutíš, a tak jsme se museli smířit s tím že vyrážíme o pár desítek tisíc chudší, ale na kafe zbylo a tak se kluci v noci dopují, když já ještě zalomená v sedačce vyspávám. V pět ráno jsem převzala řízení, projeli jsme Holandskem a Belgií, stihli se pohádat o směru cesty a o půl jedenácté jsem měla tachometru 993km. Poté zase převzal řízení Milan a pokračujeme do Calais do přístavu, kde se nalodíme na trajekt, směr Anglie. Před naloděním si chci neprozřetelně vyfotit anglického celníka, ale ten mi hned nakázal fotku smazat a tak se dočkávám výbuchu smíchu od kluků a pomalu najíždíme na loď SeaFrance.
Jak se Vám líbil tento článek?