Hořické Zatáčky po jednapadesáté

Na diváky, kteří se v neděli sešli kolem nejkrásnějšího přírodního okruhu u nás, čekalo celkem šest klání v osmi kubaturách. Jak je to možné? Dva závody byly totiž dělené a rozděloval se při nich dvojnásobný počet věnců. Nedělní program zahajovaly zahřívací warm-upy a už při nich došlo k nepříjemné havárii jedné z největších hvězd letošního ročníku a to Ira Michaela Pearsona. Ten svoje GSXR 600 „roznejtoval“ na prvočinitele a bylo jasné, že „šestky“ se budou muset obejít bez jeho účasti - naštěstí při závodů litrů nechyběl.
Vraťme se ale na samotný začátek. Po slavnostním zahájení vyrazili na trať k prvnímu klání jezdci třídy CRR 250, tedy produkčních dvoutaktů. Závod se jel nadvakrát, protože ve čtvrtém kole byl kvůli havárii Jiřího Grecha přerušen a následně restartován. Výsledky obou částí se sčítaly, což sice pro diváky bývá méně přehledné, ale tady se žádné zmatky nekonaly. V obou částech a tedy i v celkovém pořadí byl totiž nejrychlejším pilotem Jan Vysloužil s Yamahou před hostem ze Slovenska Davidem Hanzalíkem (Honda) a stupně vítězů doplnil Olin Hanák s Aprilií.
Po tomhle rozehřívacím závodě přišel na řadu první z vrcholů Zatáček a to kubatura Open 600. Tady jsme se nejvíc těšili na souboj našich střelců s Michaelem Pearsonem, ale ten z důvodů již zmíněných do bojů o stupně vítězů nezasáhl. Nejlepší podívanou divákům předváděl domácí matador Marek Červený a nutno dodat, že stejně jako byla jeho jízda efektní, byla i efektivní. Už od startu vyrazil se svojí R6 nejrychleji a až do cíle před sebe nikoho nepustil. V závěru to sice vypadalo na finiš Patrika Vostárka, ale Mára si spíš už s přehledem hlídal náskok, který na Vostyho v cíli činil 2,633 sekundy. Pro bronzový věnec si dojel Kamil Holán, který ale na Červeného ztrácel už přes šestnáct sekund. Čtvrté místo Michala „Indiho“ Dokoupila bylo podle slov jeho manažera Lukáše Kosiny po předcházejících problémech a zraněních stejně cenné jako vítězství. Za pátým Petrem Homolou, který opět potvrdil, že se už řadí mezi naše nejlepší piloty na přírodních okruzích, dojel nejrychlejší cizinec a to Rakušan Jochen Rotter.
Následoval závod produkčních stopětadvacítek, tedy kubatura Sportproduction 125. Ten byl už v prvním kole poznamenán havárií čtyř jezdců, kdy nejvážnější bylo zranění Martina Turny, jenž musel být převezen do nemocnice - přejeme brzké uzdravení! Závod byl poté zkrácen na pět kol a z vítězství v něm se radoval Radek Lamich před Miroslavem Sedlem a velezkušeným Zbyňkem Soukupem. Protože se časový harmonogram dostával do skluzu, tak pořadatelé stejně jako v „dakšnech“ přistoupili ke zkrácení všech dalších závodů, jinak by piloti litrové kubatury museli na svoje superbiky namontovat zase světla, aby se v lese neztratili.

Čtvrtý v pořadí byl závod dvou čtyřtaktních kubatur a to jednoválcová Supermona a dvouválcové Twiny. Na rozdíl od následujícího závodu (GP 125 + GP 250) startovaly obě třídy naráz a bylo to rozhodně šťastnější řešení. Rychlostí jsou tyto motocykly hodně podobné a podle toho i vypadalo dění na čele. Od startu vyrazil nejrychleji Michal „Indi“ Dokoupil s dvouválcovou Kawasaki 650, ale už ve druhém kole se přes něho přesypal Johanes Kehrer. Třetí místo si s odstupem hlídal Libor Kamenický, který bohužel dnes nemohl na ohrožení Kehrera ani pomyslet. Je neuvěřitelné, jak tenhle prošedivělý Němec dokáže vyučovat svoje soupeře, kteří jsou nezřídka i o dvě generace mladší… Avšak technika si dnes v jeho případě postavila hlavu a tak cílem tohoto závodu projel jako první Michal Dokoupil. Po rozdělení výsledků na jednotlivé třídy Indiho na „dvouválcových“ stupních vítězů doplnil Slovák David Hanzalík a Francouz Franck Petricola, čtvrté místo bral Honza Volák s nádherným motocyklem Ducati. Jednoválcová supermona vyhrál Libor Kamenický před pamětníky „starých dobrých časů“ Karlem Kalinou a Vítězslavem Hatanem. Nutno dodat, že těmhle dvěma třídám to spolu opravdu slušelo!
Bohužel stejný systém se neuplatnil i při závodě GP 125 a GP 250, ve kterém jely také dvě (podle sobotní kvalifikace také velmi vyrovnané) kubatury, ale mezi startem stopětadvacítek a dvěstěpadesátek byla dvacetisekundová pauza. Nejrychlejší dvěstěpadesátkaři se pak prokousávali chvostem startovního pole stopětadvacítek a pro diváky byl tak závod čtvrtlitrů poměrně nečitelný. O tom, jestli je tenhle systém pro piloty bezpečnější, nežli kdyby se obě kubatury seřadili na jednom roštu podle kvalifikačních časů, by se dalo nejspíš s úspěchem pochybovat. Ve dvackách se (tak jako v předcházejících ročnících) rozhodovalo o novodobém malorážkovém králi hořických zatáček. Aspiranti na tento titul jsou dva: Hořičák Oldřich Podlipný, který do letošního ročníku nasbíral celkem devět domácích prvenství a Patrik Kolář z nedaleké Třebihoště, jenž měl sice o čtyři vítězství méně, ale všech pět prvenství si připsal v jedné řadě za sebou. Pokud jsem v reportu ze soboty psal, že Patrik je možná nejrychlejším pilotem, který se po hořickém okruhu prohání, tak tato slova dnes stoprocentně potvrdil. Už od startu nasadil tempo, kterému Olda bohužel nestačil a tak jsme neměli možnost si vychutnat tak napínavý závod jako tomu bylo v loňském roce. Po letošním ročníku je tady skóre vítězných závodů: Podlipný - 9; Kolář - 6. Pro bronz si po skvělém finiši dojel exmistr republiky Lukáš Rážek, který v posledním kole překonal němce Stefana Graemera. Čtvrtlitry opanoval Fin Tuukka Korhonen před Francouzem Peterem Hartmannem a naším reprezentantem Pavlem Navrátilem.
Jako poslední přišla na řadu nejvíce očekávaná kubatura Open 1000, tedy superbiky. Tady se na naše piloty brousili zuby hlavně dva zahraniční rideři a to irský démon a loňský vítěz Michael Pearson a také Němec Didier Grams, který sbírá vavříny po přírodních okruzích po celé Evropě. V sobotním tréninku se ještě seznamoval s tratí, ale už v nedělním warm-upu zajel třetí čas a dalo se tak předpokládat, že zasáhne i do bojů o stupně vítězů. Od startu, na němž bohužel chyběl vítěz „šestek“ Marek Červený, nejrychleji vyrazil Kamil Holán, následovaný Pearsonem a Patrikem Vostárkem. Už ve druhém kole se ale irský pilot dostal před Kamila a nasadil takové tempo, že otázkou bylo spíš už jen to, jestli padne traťový rekord Jirky Dražďáka. Nakonec se tak stalo a v pátém kole Michael Pearson ustanovil nový rekord s hodnotou 2:17,445 sekundy! Skvělé výkony ale předvedli i Kamil Holán a Patrik Vostárek, kteří Pearsona doprovodili na stupně vítězů a také Aleš Nechvátal, který absolutně nedostál svému jménu, skončil těsně pod stupni vítězů a získal i cenný skalp Didiera Gramse, jenž dojel na pátém místě.

Na závěr nezbývá než poděkovat všem účastníkům za skvělé výkony a hořickým pořadatelům za obětavost, díky níž máme možnost si každoročně vychutnat tak nádhernou podívanou jako tomu bylo tento víkend. Vlastně dvakrát za rok - vždyť už o víkendu mezi 15. a 16. červnem budeme moct opět vyrazit do Hořic na Tourist Trophy, na níž se vedle tradičních veteránů opět představí i „rychlé“ motocykly včetně kubatur Open 600 a 1000.

Kompletní výsledky budou ke stažení během dne zde.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Milan Zajíc - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE