Suzuki GSX-R 750 (1990)

Po Miťasu moje opravdu první velká motorka.Celou vojnu sem o ní snil,až sem se na podzim roku 99 dočkal.

Výška jezdce: 178 cm

Recenze

Poprvé jsem se na téhle GSX-R svezl v 17ti letech, když mi ji půjčil můj šťastnější spolužák. Byl to pro mě tenkrát tak silný zážitek, že jinou sem prostě už nechtěl. Ještě si pamatuji, když sem pak konečně po vojně jel do Tábora pro mojí první pořádnou motku,kterou měla být FZR 600 a vedle ní stála v motoshopu právě ona GSX-R 750 r.v. 90.
Bylo vymalováno, musel sem jí mít. Sice na ní bylo znát, že jí musel stříkat nějakej úchylnej Helmut z NDR, ale jinak byla v parádním stavu a hlavně to byla ta má vysněná Zuzana.

Motorka byla tehdy 9let stará a na tachu " natočeno " 30 tis/km.
Stála mě 100 000 kč, což byl na tehdejší dobu docela peníz.
Byla to 90tka , takže vzadu 5,5 ráfek, v předu upside-down a o krmení se starali jiné Mikuny, než u předešlých modelů.
Zuzana byla otevřená, takže po překročení 6tisíc letěla jak z praku a v 9tis. se proměnila v dělovou kouli. Dodnes vzpomínám na onen turboefekt, o kterém si dnešní motorky už můžou nechat jenom zdát. Prostě charakter jak prase !!!
Motorka byla sice na dnešní dobu težká - 227kg, ale v době jejího vzniku o ní psali jako o super lehkém superbiku. Před těma jedenácti lety jsem neměl možnost srovnání, takže mi to ani nepřišlo. Ochrana větru byla naprosto super a ještě při rychlosti 180 km/h ste si mohli v klidu číst noviny, aniž by se vám zmačkaly větrem ,ale to se dalo při pohledu na její kapotáže velikosti telefonní budky očekávat. ( Docela by mě zajímalo, jak mohl japonec průměrného vzrůstu 130cm vidět, co se děje na silnici před ním )
Motorka jezdila spolehlivě, spotřeba benzinu se pohybovala kolem 8 litrů a 3 dcl oleje se musely dolívat každých 1000 km ( kámošovo 1L na 1000 km ). Tachometr se párkrát s větrem v zádech zastavil na cifře 260 km/h. Jaká byla v náklonech na uchu nemůžu řici,protože tenkrát jsem teprve začínal a takových superbiků tady v okolí moc nejezdilo, takže nebylo od koho se učit, sbírat cenné zkušenosti a koleno byl teprve jen sen.
Naše společné cesty se bohužel rozešly na podzim roku 2000, kdy se nám při jedné z posledních vyjížděk připletla do cesty překážka s názvem Škoda 120 L.