Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2023)

Suzuki Hayabusa modelový rok 2023

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Motart (Praha 4-Braník)

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Koupil jsem tuto třetí generaci legendární Hayabusy z důvodu nostalgických vzpomínek na předchozí model, který jsem sedlal před deseti lety. Předchozí busu jsem prodal v roce 2016 a myslel jsem si, že přirozeně přejdu na cestovní enduro a budu spokojený, hlavně z důvodu přímého posedu a možností jezdit po všech možných cestách. No, nevydrželo mi to! Zkusil jsem různé značky, ale když v roce 2021 se ukázala tato třetí generace, zase mě něco poňoukalo tento stroj zkusit.

Motorku bych doporučil pro - Je pro všechny, kteří vědí jak s takovou technikou zacházet

Doplňky na motorce -

Recenze

V dubnu 2024 jsem pořídil Hayabusu v černé barvě s barevným označením KGL.
Škoda že nemůžu postavit oba modely M2 a M3 vedle sebe, ale vzhledově a dle informací z technických dat to jsou skoro identické stroje.
I když tedy po prvních 300 kilometrech jízdy z Prahy v záběhovém módu do 5500 otáček se dost ozývaly mé o několik let starší kyčle.

Jinak mě znovu moc příjemně překvapil ten lineární zátah velkoobjemového čtyřválce.
Reakce plynové rukojeti v provedení ride by wire není nijak ucukaná, naopak je krásně plynulá jako předchozí lankové řešení.
Aktuálně má motorka najeto 1350 km a je po první garanční kontrole a ta hlavní porce zábavy nás teprve čeká.

Další co je na tomto stroji dobře navržené, je kompletní LED osvětlení s třešničkou v podobě integrovaných blinkrů.
Dá se na to velmi dlouho koukat s otevřenou pusou a obdivovat celé designové řešení.
Další pokrok je vidět na elektronické výbavě. Je fajn mít možnost zvolit si z přednastavených režimů výkonu.
Já se budu spíše orientovat na C a B. Je to pro mě jistota dostatečného výkonu v podobě B režimu a dostatečně dobře zasahujících asistentů.
I režim C, který pomáhá držet otáčky na limitu pro zajíždění, mi vyhovuje třeba při jízdě ve městě, nebo v husté dopravě.

Z asistentů je fajn rychlořazení, funguje výborně! Tempomat bude taky dobrý pomocník na dálnici.
Ještě jsem neměl možnost vyzkoušet, jak funguje rozjezd do kopce, který mám zatím v menu vypnutý.
Dobře a robustně jsou udělaná zpětná zrcátka, která při jízdě nijak zásadně nevibrují a je v nich dobře vidět zpět.

Celokapotáž je navržena velkoryse z dostatečně odolného a houževnatého plastu, slícování je na jedničku, nikde nic nepovrzává a jako celek to opravdu působí hypersportovním dojmem.
Polepy jsou navrženy střídmě, dvojjazyčně, japonsky, anglicky a jednoduše - Hayabusa.

Sedačky bych odhadnul, že jsou rozměrově úplně stejné, jen je pocitově měkčí výplň, nevím, jestli je to gel, nebo nová pěna.
V každém případě na posed velmi pohodlné.
Pro mě je to velký bonus, že to tak zůstalo, protože z minulé generace mi na půdě zbyl originál bágl Hayabusa, která je právě na sedadlo spolujezdce velmi dobře natvarovaná.
Co jsem musel vyřešit a není to standard, jsou dva upínací body pro tento bágl.
U druhé generace to byly originální prodloužené šrouby. Já je nahradil obyčejným imbusem, který plní službu hodně podobně.

Jasný vypadá to trochu levněji.

Původně jsem chtěl koupit originální šroub Suzuki, ale odradila mě cenovka, 1500kč za dva kusy a ještě k tomu 3 týdny čekat.

Tímto jsem si vyřešil bagl pro cestu do alp pro sólo jezdce.
Na konci května chci Busu vyzkoušet na delší cestě, plánuji asi 1700km.
Tento rok, bych pak chtěl zkusit Alpy ještě jednou a to s manželkou, kdy si jeden den odskočíme směr Bibione na koupačku.
To už ale musím dokoupit SW motech zadní nosič s hliníkovou plotnou, tak aby k tomu šel přikurtovat nepromokavý vak na 40 litrů.
Nechci na hezkou motorku montovat boční kufry, nebo Top Case, to se prostě na takovou nízko letící střelu nehodí.

Kokpit je velmi podobný tomu předcházejícímu.
Robustní závažíčka na kocích řídítek, dobře padnoucí gripy, nastavitelné páčky spojky a brzdy budou vyhovovat snad každé ruce.
Přístrojový panel je hezká kombinace analogových budíků a TFT displeje.
Všechny ovládací tlačítka jsou naddimenzované a dají se dobře ovládat v rukavicích.
Takto intuitivní ovládání jsem ještě jinde neviděl.

Co mi chybí oproti jiným motocyklům, je nějaká USB zásuvka pro napájení telefonu nebo navigace.
Ale je celkem jednoduché takovou zásuvku dodělat, Kapotáž nabízí mnoho možností, jak kabel ukrýt a přivést pod sedlo k baterii.

Pro držení telefonu jsem zvolil osvědčený QuadLock systém instalovaný pomocí RAM komponent do krku řízení.
Podmínkou je obal na konkrétní typ telefonu, ale pro produkty Apple je podpora maximální.
Telefon mi v tomto řešení nijak nebrání výhledu na přístroje. K tomu jsem dokoupil 20cm napájecí kabel, aby ten standardní nehyzdil kokpit.

Při této příležitosti jsem také doinstaloval konektor pro udržovací nabíjení a umístil jsem ho pod sedadlo spolujezdce.
Jednoduše tak připojím moto-nabíječku, aniž bych musel povolovat dva šrouby a demontovat sedadlo řidiče.

Závěr:

Toto jsou moje první zkušenosti a postřehy s tímto ikonickým strojem a pro příště nachystám nějakou hezkou seznamovací projížďku, nejlépe do Jeseníků.

Další počin, který bych chtěl realizovat je výlet do Alp, kde bych chtěl natočit výjezdy do alpských sedel, jako jsou Turach, Nockalm, Obertauren, Grossglockner a podobné.

Asi to nebude mnoho lidí zajímat, ale já vyhledávám tento druh videí na YouTube a zejména v zimě mě baví tento artikl sledovat.

Čus!