Suzuki DL 650 V-Strom (2023)

Škoda Octavia Scout motorkovýho světa

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Motart (Praha 4-Braník) - totální spokojenost! Výkup obou ojetých Hond šel strašně snadno, nákup Stroma ještě líp.

Výška jezdce: 182 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki V-Strom 800DE: nechtěl jsem drátový kola, ani přední 21, líbila se mi víc osvědčená zastaralost 650, než jít do úplný novinky
Suzuki DL 1050 V-Strom : o litr jsem taky zavadil, ale vím, že bych tu sílu navíc nedokázal využít. Taky je tam nějaká váha navíc...
Honda XL750 Transalp: novej Transalp bude asi dobrá motorka, ale čekal bych na něj asi celou sezónu, kdybych ho chtěl. No, stejně se mi Strom líbí víc...

První dojmy - zvuk Véčka je pecka! V zatáčkách je to nečekaně schopný.

Motorku bych doporučil pro - cestování má napsaný v DNA, tam je to jasný na rychlou jízdu by se hodilo mít víc váhy na předním kole začátečník to asi zvládne, ale vysoký těžiště a váha umí potrápit

Doplňky na motorce - padáky GIVI
šusplech GIVI
bastery M-Style
Al hrazda na řídítka

Recenze

Jak to celý vzniklo

Nakonec se celá změna motorky udála rychle až překotně, ovšem kdo ví, jak dlouho jsem nosil v hlavě tu myšlenku zasazenou, aniž bych si to uvědomil.

Zlomilo se to přesně na Bílou sobotu o Velikonocích, kdy jsem byl sám doma, bloumám v dílně, kde jsou zaparkovaný motorky a tím i zatraceně málo místa.
Z CBčka otřu rukou prach a na CRF (300L) kouknu spíš s antipatií. Tehdy jsem ji koupil s pocitem, že ji potřebuju. Že potřebuju akční bajk, co se nebojí hrabat půlmetrovým bahnem a skočit alespoň desetimetrovej skok. Tak jí mám už dva roky. Za tu dobu jsme byli párkrát na couračce po polních cestách a ten zbytek nemnoha kiláků je z asfaltovýho ježdění. Jednoduše mi to nedá, tak novou lesklou a netknutou motoru brát někam, kde bych jí zválel… možná tady je tajemství toho, proč jsem nejvíc srandy užil na čínským enduru, kde o tohle nikdy nešlo. A mezi náma – CRF mi připadá obecně hodně přeceňovaný a těží nejvíc z nedostatku konkurence.

Večer brouzdám na netu, koukám i na motorky a vyskočí na mě V-Strom 650. Jasný, každej to už viděl 1000x, šestpade a její poněkud přiblblej výraz předního světlometu. Něco se mi na tom líbí. Snad absence ostrýho designu, snad zastaralá palubní deska, snad zastaralá vidlice klasický koncepce, což všechno mám rád. A bez obalu řečeno, sám jsem už taky dost zastaralý zboží ,-)

Pohlédnu ironicky se šklebící pravdě do očí a vidím, že veškerý mý „off road“ ježdění za poslední dva roky by Strom zvládnul takříkajíc na jeden válec a roli silný motorky (ne, nesmějte se, tuhle roli u mě vážně mělo CB500F s 35kW – překvapivě to zastávalo uspokojivě) dokonce s benefitem 25 koní navíc a prostorným pohodlný sedlem i pro mojí paní. Mrknu na ceny bazarovek a vychází mi, že za prodej obou Hond bych měl mít prachy na novýho Stroma.
Znovu na fotky, na ceny, o variantě mám víceméně jasno hned, protože se mi líbí litý ráfky a dráty na tomhle typu motorky považuju spíš za manýru, než za účelnou věc, takže holej základ. Posílám mail s dotazem na nejbližšího dealera Suzuki, sídlícího za kopcem, jestli by mi mohli při nákupu novýho stroje pomoci zbavit se dvou jetých Hond v 1A stavu.

Pondělí bylo volný a v úterý sedím v práci, den zapráskanej nudným řetězcem navazujících Teams meetingů dohromady o ničem. Potřebuju podnět k dalšímu přemýšlení o změně, tak píšu stejnej mail o prodeji a nákupu dalšímu dealerovi Suzuki, tentokrát z Prahy. Do deseti minut mi přijdou najednou dvě odpovědi od obou dealerů. Ten bližší vyjadřuje neochotu řešit jiný věci, než prodej nový, pražskej MotArt nevidí nejmenší problém.
Dva nudný meetingy a mám motorku objednanou a zaplacenou v Praze.

Další dění bylo jak ze sna. Dealerovi jsem poslal fotky Hond, představu o ceně a on mi na to začal připravovat nabídky. Mezitím zkouším i nabídnout motorky po známých, rodině a kamarádech, protože jsem přesvědčenej, že pro budoucího majitele to bude super kup – na motorky jsem dost pečlivej a opatrnej. Na inzerát na CRF se strhne klasická přehlídka absurdit. Jeden by až nevěřil, na co všechno se může potenciální zájemce zeptat a kolikrát se může zeptat na tu stejnou věc znovu a znovu. Ve finále se stejně ukáže, že zatímco v diskuzích není pro nikoho problém koupit si motorek za kilo dvacet třeba pět najednou, když dojde na věc, bude se licitovat i o stavu benzínu v nádrži a nakonec se ukáže, že vlastně zájem nemá a ptá se jen proto, že o něčem takovým přemýšlí pro sezónu 2032.

Naštěstí MotArt ještě upravil původní nabídku a to nejlepší, co se dá dělat, je prodat to k nim. Bez mentálních šrámů prodejů na inzerát.
O pár dní později přijela dodávka, z ní pán vyndal Stroma, naložil si obě Hondy, podepsali jsme kupní smlouvy, pořešili prachy a bylo to. Když se mě později jeden zájemce tady přes m.cz na CRF ptal, nasměroval jsem ho do MotArt, kde si ji opravdu koupil. Následoval mail od dealera a dodatečná výplata provize…tomu neuvěříš… čekal jsem leccos, nejvíc asi Autobazar Monte Carlo, jenže tohle byl ten nejhladší prodej v mým životě, ačkoli to byla vícesměna jak z Kulovýho blesku.



Gratuluju, přežili jste vleklej úvod! Co napsat k notoricky známý motorce, co se prodává už dvacet let? Je to zkrátka taková Škoda Octavia Scout motocyklovýho světa, mainstream pro usedlý páprdy, ale taky někdejší vítěz srovnávacího testu „Alpen masters“ od DasMotorrad. Výběr se vyhnul jak většímu Stromu 1000 (necejtím se být takovým pilotem, abych využil litr), tak i novýmu osmikilu (velký kolo je pro mě zbytečný, dráty zrovna tak a nic se o tom zatím neví).

Asi největší překvapení prvního svezení spočívalo v ochotě Stroma krouhat zatáčky. Nenásilně, s jistotou, až při zajížděcím tempu zmizely poserpruhy z Battlax Adventure. To jsem nečekal! Dlouhý kvalty s relativně těsným odstupňováním odkazujou na SV a poslouchat motor na volnoběh, jak si Lko pobrblává, to je vyslovená lahoda pro uši.
Z druhý strany vjemů přichází přední vidlice, která mě sice uchvátila jednoduchostí old school provedení, ale pouštěla mi na každý díře rány až do řídítek. Tak divně, až jsem se musel přesvědčit o dotažení všech šroubů, co na předku jsou – no nenašel jsem nic a na servisu po 1000km mi na to technik řekl: „To je tím, že je vidlice levná“. Eh. Ok, kilometrama se to trochu ochodilo a výhledově zkusím pořídit jiný pružiny s progresí a ani nižší viskozitu oleje, jestli tím nedosáhnu lepšího filtrování drobnejch nerovností.

Hýčkám si svou letitou obsesi, která mi velí vybavit si motorku potřebným nářadím a drobnostma, abych nemusel jen čekat u krajnice na asistenční službu, ale mohl se alespoň pokusit zabojovat a odjet po ose. Pod sedlem jsou různý použitelný skuliny a zákoutí, kam se dá leccos nacpat, ovšem to nejlukrativnější místo zasedla velká plastová nádobka na zachycování výparů z nádrže, spolu s přívodníma hadicema snad půlcoulovýho průměru. Plánuju to časem dát pryč a místo pod sedlem bude parádní.

Od MotArt jsem si nechal namontovat hliníkovej kryt pod motor a boční padáky od GIVI, Aliexpres dodal kryty vík motoru a zadní podblatník, z domácích eshopů pak dorazily kryty páček a v syslátech jsem objevil a použil hliníkovou hrazdičku řídítek.
Řídítka samotný jsem měl od samýho začátku tendence vyměnit za jiný – nějaký širší, míň zavřený na koncích – jenže pak jsem je alespoň posunul trochu dopředu a zjistil, že to je ono a nechám je minimálně do doby, než je někde omylem zlomím. Snáším to i přes kompromis plynoucí z kombinace ideálního natočení zrcátek (skvělejch zrcátek!!!) a úhlu řídítek, který si vynutil plexi v nejnižší poloze, jinak se to v plným rejdu dotýká.



Nevysvětlitelná síla mě hned v prvních stovkách kilometrů ponoukala sjet z asfaltky na polní cestu. Nečekal jsem nic pěknýho – velká, těžká, vysoká motorka – to bude spíš hra o přežití bez škod na těle i na materiálu. Jdu do stupaček a hele, pozice vestoje je tu naprosto přirozená, stehna se pevně zapřou o širokou nádrž a pocitově Strom ztratí tak padesát kilo váhy! Je mi to divný, tak zrychluju, řadím vestoje nahoru i dolů a jistota, jakou mi motorka při tomhle způsobu používání dává, mě překvapuje a musím se krotit, abych z nově nabytýho sebevědomí nezblbnul, nepřekonal to málo, co umím a nelehnul. Každopádně od tý doby Strom strávil nejeden kilometr na polňačkách a vždycky se stejnou jistotou. Když u toho slyším bubnovat štěrk a malý kameny do krytu motoru, jsem vnitřně rád, že jeho koupě nebyla jen prachsprostá designová póza ,-).



Vzali jsme Stroma do Alp. Ve dvou lidech, naloženej kufr a tankvak, řekněme, že jsme jeli nabalení na polo-těžko. Trasa vysloveně profláknutá, cíle profláknutý, první tři dny jsem naplánoval ve svých vlastních stopách z loňskýho roku, kdy jsem tu vrčel na Enfieldu (Stelvio, Passo Rombo, Timmelsjoch hochalpenstrasse, Top Moutain museum) a přidal navrch GrossGlockner a cestou zpátky KTM Motohall v Mattighofenu.



Na dálnicích bylo znát to plexi na spodní pozici a do závětří jsem se musel sklánět, jinak mi hučel vítr do kebule. Paní si vysloveně lebedila a mockrát označila Stroma jako nejpohodlnější motorku pro ní, jakou jsme kdy doma měli. Asi jo, na palubě je hromada prostoru na dýlku, sedlo široký, úhel nohou milosrdnej a po stranách velký madla k držení.
Abych nevypisoval to všechno, co bylo na Stromovi super, vypíchnu jen ty míň super věci (což neznamená, že jako super celek není super Strom super ,-)) ). Nejsem úplně zvyklej na velký a relativně těžký motorky, když se pak den nachýlil do druhý půlky a měli jsme v kolech už větší dávku kiláků, měl jsem pár horkejch chvilek s vybalancováním naloženýho stroje v rychlostech kolem nuly a při zastavování. A to je vlastně všechno…dobrá, myslel jsem i na to, že do horskejch vracáků by finální převod snesl ubrat zub na kolečku, no nic dramatickýho to není.
Příjemná je kombinace nádrže na dvacet litrů spolu se spotřebou průměrných 4,5 – dává to pocit svobody.

Pazvuky. Objevilo se to někdy po 2,5 tisících, kdy v úzkým pásmu, bohužel dost používaných, otáček něco od motoru nepříjemně kovově drnčelo. Podezříval jsem padací rám, kterej má obě půlky spojený kovovým válečkem a stažený mezi sebou šroubem, nebo šusplech. Poklepáním to vypadalo, že šusplech to nebude, zato když jsem gumovou paličkou klepnul na padák, zadrnčelo to. Ukázalo se, že to dělá distanční váleček na stahovacím šroubu. Přidal jsem z každý strany podložku a zdá se to být pořešený.