Můj první Triumph. První "velká" motorka. Silný twin 1200 jsem měl vysněný.
Motorka koupena od Motorrad Reinhardt - Reinhard, Triumph Coburg, DE
Výška jezdce: 180 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Moto Guzzi V7 Stone: Nádherný stroj, ale prostě mi přišlo, že má slabý motor. chtěl jsem něco okolo 100 koní.
BMW R nineT: Ve specifikaci, která se mi líbila je velmi drahá. Existuje i ve verzi Pure, ale to prostě nebylo "ono".
Kawasaki Z900RS: Krásný retro stroj, ale nakonec jsem upřednostnil charakter dvouválce než tohohle sršně.
První dojmy - Uchvátil mě vzhled motorky, tradiční budíky, motor se 112Nm jako dělaný na sportovní kochání. Ovládací prvky jdou naprosto sametově, radost zmáčknout jakoukoliv páčku.
Motorku bych doporučil pro - Lidem, kteří chtějí od motorky, aby je neprudila blbostma, kteří prostě nasednou a dojedou do vedlejšího okresu na to nejlepší kafe a pak domů. Cestou vymetou zatáčky, kopce a rádi s rozumem zatáhnou za plyn. Nedoporučuji velkým jezdcům, lidem s ambicema na 500km denně, hltačům otáček.
Doplňky na motorce - Příplatky oproti základu jsou oranžová barva a prošívané sedlo.
Na řidítka jsem nainstaloval quad-lock s antivibrační podložkou. Funguje to na jedničku.
Uvažuji o padácích (vím, hnusné, ale ochrání stroj kdyby náhodou). Edit: padáky nedostupné. nákup se odkládá.
Recenze
Klasický naháč v barvě pro sezonu 2023 Baja Orange. Je to víkendová motorka na kafíčka, tak se hodí, že bude před kavárnou vidět.
Máme zatím spolu málo najeto. Rozepíšu se, až bude o čem.
Motorka je to prostorově skromná, to je ok. Zatím se na velké motocestování necítím. Vyhovuje mi, že má základní elektroniku (ABS, kontrolu trakce) ale nic navíc. Z dnešních přetechnizovaných aut chci mít šanci sednout na něco "analogového" a v klidu se projet a cítit pod sebou hýbající se komponenty.
Moje zkušenosti coby motorkáře jsou vlastně na začátku. V 16ti letech jsem měl Yuki 125 Sport a připadal si jako král. Nikdo jiný to tak neviděl, ale to mi nevadilo. Kámoši mi ji schovali u školy za popelnice, ale i tak to stálo za to. Najel jsem s ní krásných 6700 km, kdy se jí za jízdy uvolnilo zadní kolo a bylo po motorkaření. Pak přišla potřeba mít auto, studia, práce, rodina a teď v polovině čtvrté dekády života přišel čas navázat na sny toho 16ti letého kluka a splnit si jeden z nich koupí něčeho velkého, ale přesto přístupného, něčeho vzrušujícího, ale ne divokého. Po domluvě s manželkou a uzavření životního pojištění, jsem mohl vybírat.
Začal jsem s budgetem okolo 250k a tam byl jasný favorit V7 Stone od Moto Guzzi. Charakterní Italka mě okouzlila vzhledem, ale už ne výkonem. Bohužel. Na firmě občas jezdím v automobilu BMW tak jsem se koukal i na motorky, no a rNineT je velká pecka. Bohužel bych budget musel bez mála zdvojnásobit a tolik jsem za motorku vypálit nechtěl. O Speed Twin jsem zavadil v úplném počátku hledání, kdy jsem si ujasňoval styl, kterým se chci vydat. Retro naked, případně naked s retro nádechem mě doslova magneticky přitahují. Původně jsem ho přešel protože cena byla na velmi horní hranici budgetu, navíc se mi nelíbily v první půlce roku 2022 nabízené barvy (šedá, černá a červená). Po rozhlídnutá jsem se vrátil k Triumphu a původně jsem koukal na 900 ccm model Street Twin, ale kolega mě přesvědčil, že je lepší koní mít víc než míň a že 100k silnějšího modelu není zas tak moc.. Motorka prý bude dělat jen, co jí řeknu. No a pak se koncem léta představil Speed Twin v barvě Baja Orange a nebylo o čem. 1200 ccm Speed Twin nakonec byl přirozenou cestou jak udržet na uzdě budget a zároveň si koupit stroj, ze kterého budou emoce jen stříkat. A taky že jo.
Hned od prvních kilometrů si přijdu jak na stroji, který bych znal roky. Trvalo cca 150 km jízdy než se intuitivně naučíte ovládat bez koukání co je potřeba. To je pro mě dobré znamení. V autoškole jsem i během zkoušek luštil co mi to na displeji ta MT-07 píše. Japonskej digi-bordel jsem vlastnit nechtěl. Jsem toho názoru, že tradiční budíky budou v budoucnu něco jako mechanické hodinky. Precizní ruční práce, kterou bude nutné si zaplatit. Displej tam bude umět frknout každý, ale vyhrát si s ručičkama, to bude kumšt.
Mimo skvělé pocity z jízdy musím ještě prozkoumat sedlo. Mám příplatkové, prosívané, které prý nabízí extra komfort (kde jako?). Musím zkusit to původní, které jsem ke stroji taky dostal. Jako je to ok, ale extra komfort tam tedy necítím. Nevím zda mám rozhozené měřiče, či zda je to sedlem. Toto ještě podrobím dalšímu zkoumání.
Edit: Původní sedlo vyzkoušeno a poskytuje tak 90% komfortu toho příplatkového. Příplatkové prošívané ale o mnoho lépe vypadá. Jsem rozhodnutý si prošívané nechat na pěkné dny a fotogenické pózy před kavárnou. Standardní sedlo budu brát v dny s nejistým počasím, případně na cesty.
Spotřeba na začátek okolo 6l/100km. Je to ok, níž to asi moc nepůjde s mým ježděním pro radost a ne na vzdálenost. Když natankuju plnou, dojezd ukazuje okolo 230 km. V garáži jsem musel trochu potrénovat otvírání a zavírání nádrže abych nebyl na pumpě za blba. Po odklopení hliníkového krytu je tam totiž víčko, které se volně točí dokud neotočíte klíčkem. Pak najednou zabere závit a odšroubujete ho. Po dvou, třech otevření, už je to ok, ale napoprvé jsem se zapotil.
Edit: Spotřeba s kilometry lehce klesá. Pocitově jezdím stejně. Nyní 5,5l na 100 km.
Motorka působí na silnici opravdu sebejistě. Zahřáté pneu Metzeler Racetec RR fakt lepí a dodávají jízdě takovou úroveň jistoty, až je to na "retro naked" podezřelé. Geometrie biku je spíš agresivní s lehkým náklonem dopředu ve standardu. Lze se přeskládat na víc vzpřímený posez, ale pak lze na delší cestování nad 100 km/h zapomenout. Ještě pořád zkoumám, zda mi víc sedí režim road nebo sport. Road je beránek a musíte za to hodně razantně vzít, aby bouchly saze. Sport je víc "na šťopkách", což je fajn v zatáčkách mezi vesnicemi, ale průjezd městem je na sport ucukaný a chybí tomu elegance. Jinak se to proplétá provozem jedna báseň. Každý si všimne ať už té agresivně oranžové barvy nebo zvuku, který je v dolní půlce otáček velmi hutný a zlověstný. V té dolní půlce otáčkoměru je jízda naprosto sametová. Nad 4000 se to rozezpívá a zároveň to pošle určité vibrace do pozadí. Navíc to tam tahá jak splašené. Ne nadarmo to umí 400m s pevným startem za 12,1 vteřiny. Se mnou za řiidítky pochopitelně ne. Prostě dvouválec jak má být.
Na několika serverech jsem se dočetl, že si majitelé stěžují na malý rádius otáčení. Jako jo i ne. Na klasické silnici se přes dva pruhy otočíte, a jasně, jsou motorky, kde je to lepší, ale není to zásadní problém. Určitě bych Triumpha z výběru kvůli tomu nevyřazoval.
Sic jsem na velké motorce pořád zelenáč, tak stále objevuji hlavně svoje limity. Limity stroje jsou mi zatím velmi vzdáleny. Nejdelší vyjížďka byla zatím 2h 10min jízdy a 134 km. Vím, je to pořád okolo komína, ale už mě bolelo zápěstí, rameno pravé ruky a trochu i prdel. Na žádné velké cestování to v případě Speed Twinu opravdu nevidím.
V garáži jsem zkoušel kde co. Mám hever na který se tam motorka dává pěkně blbě, protože se hever pod moto pořádně nevejde. Přesněji řečeno se hever nevejde do místa, kde byste ji potřebovali zvednout, aby se nepřevažovala. Naštěstí jsem zabrousil na web Motostojany.cz, kde mi pan majitel velmi ochotně pomohl vybrat vhodný stojan pro zadní kolo. Triumph má už z výrobu přípravu na zadní rolny, takže super! Jsem levolevý a i pro mě to bylo jednoduché. Když zvednu zadní kolo, tak mohu v klidu odservisovat a vyčistit řetěz, zároveň mi to dá těch pár klíčových cm, abych pod stroj případně vsunul hever.
Sezona 2023 je na konci, mě na budících svítí celkem 4400 km a jsme se Speed Twinem velcí kámoši. Ten rok mě naučil pokoře, jako motorkář mnohem více vnímám nehody jiných motorkářů ve svém okolí a letos mě v mém blízkém okolí dvakrát zastihla smrt kolegy v jedné stopě. Oba případy by se daly shrnout jako nesoustředění se na jízdu na 100%.
Od začátku jezdím tak, že jízdě věnuji maximální pozornost. Nemám sluchátka, ani hendsfree. Nechci. aby na mě někdo mluvil, abych se musel soustředit na cokoliv jiného než vlastní stroj, jeho zvuk, otáčky a signály, které dostávám od podvozku do pozadí a rukou. Považuji to za dobrý přístup a myslím, že se mi několika krizovým takto povedlo předejít. Věřím tomu. Tento přístup taky vede k tomu, že nejezdím na dlouhé vyjížďky. 2h 30m je takové moje maximum, co dám s ohledem na špunty v uších (tlačí mě boltce i při použití ultraměkkých silikonových špuntů). Když špunty nevezmu, tak mě do 90ti minut bolí uši z hluku, leda bych se držel v příměstských rychlostech. Nevím, asi bych měl na ORL, ale tam tuším, že mi řeknou, že to mám omezit pobyt v prostředí, které mi nedělá dobře. To teda leda víte co... Jestli by to aspoň částečně vyřešil štítek nejsem schopen říct. Jestli víte o pěkném, dejte mi vědět.
Ke Speed Twinu. Spotřeba po tom roce 5,4 l / 100 km. O tom to ale není. Nádrž je malá a stejně po maximálně 250km budete stavět pro nášup. Já většinou stavím po cca 200km. Speed Twin budí pozornost a v dobrém. Dali se se mnou do řeči jak brusiči kolen, tak Harleyáři. Zajímali se jak cestovatelé s GSem, tak týpek na Hypermotardu. Tahle komunitní složka motorkaření je super.
Motorka je naprosto spolehlivá, nežere olej, servis řetězu je s rolnami a stojanem otázkou 15 minut. Očista od much je očistec... Motorka má spoustu záhybů, kam se hmyz velmi rád rozprskne a už jsem si na to pořídil kartáček. Hadříkem jsem neměl šanci.
Občas zatoužím po větším odpichu, ale když nechám motor dotočit k 7000 a i lehce za, tak mi dojde, že to v plném tempu ještě nemám 100% v ruce. Zábavná jízda je tak 70-80% schopností motoru a podvozku. Reálně to jsou zatáčky a rychlostní rozmezí 70 - 140km/h. Tam se to cítí jak ryba ve vodě a neumím si představit motorkáře, kterému by toto neudělalo radost.
V Německu jsem si zkusil jaké to je jet rychle. GPS mi ukázala 202 km /h a lze to komentovat dvěma slovy: proč jako? Fičí to, trhá to za ruce a odlepuje vás to od stroje. Totální diskomfort. Akusticky peklo - vítr je bolestivě nahlas. Drahá aerodynamická helma nepomáhá. Konkrétně - nesnesitelné je to v helmě za 15k stejně jako v helmě za 3k.
Moc pěkná
Krasavice
Skvělá volba
Krasavice .
