Kawasaki Versys 650 (2019)

Houpací kůň. Vibrátor. Vyzkoušeno a raději vráceno.

Více fotografii

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Měl to být následovník famózní KLE500 zkřížené s ER-6, se zaměřením na cestování po silnicích. Jak to tak někdy bývá, zkřížením může vzniknout i bastard.

Recenze

Po loňském nadšení z typu Z650 jsem se rozhodl vyzkoušet i Versys stejného objemu motoru. Trošku jsem se v mezičase vyválel a po zralé úvaze jsem se dopracoval až nápadu jezdit pomaleji a kochat se u toho krajinou. Z toho vyplynula "potřeba" motorky, který zaručí rozumný stupeň pohodlí, ochrany před větrem, jistou majestátnost a zároveň schopnost zdolat i lehčí terén. Versys tomuto všemu papírově vyhovoval. Tak šup sem s ním.
Majestátní tedy je. S 216kg pohotovostní váhy a s kapotami se nemanipuluje tak jednoduše jako s o 30kg lehčím Zetkem. Motorka byla bez kufrů, ale ani tak nebylo jednouduché přehodit nohu přes zadní sedlo. Doškrábané plasty okolo svědčily, že nejsem sám, komu se hůř dělá "holubička", když jsou řidítka po prsa.
Vyrážím tedy vyzkoušet pár jízdních režimů. Hned po vyjetí registruji, že na tom nějak divně fouká. Zkouším různé polohy za štítkem, ale nedaří se vyladit polohu těla a hlavy. A už jsme na první křižovatky, ve vesnici zhoustnul provoz a je potřeba přibrzdit. Dva přední kotouče zabírají nečekaně rychle, přední vidlice se noří, a protože na tom sedím jak opičák na hajzlu s prackama pokrčenýma někde k ceckům, nemám se jak zapřít a tělo jde setrvačností dopředu - při pomalé jízdě je tedy potřeba dávkovat brzdnou sílu opatrněji a včas se vzepřít.
Následuje trošku horší asfaltka lesem si podvozek libuje, žehlí v mírných zatáčkách a při rychlostech mezi šedesátkou a osmdesátkou všechny nerovnosti, kochání je dovoleno, ovšem pořád na tom "nějak divně fouká".
Následuje úsek s hladkým asfaltem a ostřejšími zatáčkami, které si občas rád projedu svižněji. Ještě před tím zkouším posunout štítek do nejnižší polohy. Jednak abych viděl líp na cestu, druhak abych odstranil ty nepříjemné turbulence, které mi rachotí v uších a lomcují vrškem přilby. To první se podařilo, to druhé už ne. Při mé výšce asi 180cm se mi turbulencích třese tentokrát celá přilba, od brady až k čelu. Zkouším na to nemyslet a trefovat zatáčky tak, jak je mám najeté na kapotách i naháčích. Chce to trošku jiný přístup, Versys nezvládá razantnější přibrzdění bez zanoření a tak moje pokusy končí většinou korekcemi náklonu a pomalejším průjezdem v porovnání s úmyslem. Reakce motoru tomu taky moc nepomáhá, při rychlejším přidání plynu následuje na zlomek sekundy ucukaná prodleva. Na rovných usecích mezi zatáčkama vždy zrychluji a zkouším chování motoru v různých otáčkách. Pod 4000 ot/min je to ucukané, dvouválec se nezapře. Kolem 5000 ot/min docela slušně vibruje, pokud se mu naloží. Teprve někde kolem 6000 ot/min ožije trošku víc (tak to má samozřejmě být), ale nad 8000 ot/min už zase citelně vadne. K diskomfortu od turbulencí a vibrací se přidává ještě rachot z výfuku. Kraťas má vyústění do boku za stupačkou jezdce a hluk se mi tlačí na pravé straně hlavy pod přilbu. Celkově se výfuk dle mého názoru příliš nepovedl a jeho škaredost přinutila výrobce aplikovat pod motor plastové kryty. Odhalené svody taky dlouho nevydrží vyleštěné a bez koroze.
Do terénu se nepouštím, ale mám k dispozici standarní místní asfaltku, rozumněj muldy, díry, záplaty a rolety. Tady si podvozek Versysu vede výtečně, velké zdvihy sedmnáctipalcových kol umožňují jet bez většího natřásání. Ale jednoduché pružení bez progresivního přepákování, zděděné z ER-6, má taky svoje limity a na větších hrbolech už zadní kolo odskakuje. Je nutné si pamatovat, že uni-trak to není.
Na závěr jsem si nechal širokou a rovnou silnici, po které se dá uhánět stodvacet a víc. V mém případě bylo těch deset kilometrů spíše utrpením. Turbulence mi netřásly s přilbou, jen když jsem zalehnul a měl řidítka až mezi ušima. jenže to zas není přes tvarovaný větrný štítek moc vidět před sebe. Snad poprvé jsem motorku vracel rád, protože mi z ní bylo špatně.