Suzuki SV 650S (2004)

Když si řeknete, že asi chcete raději čtyřválec, ale ten dvouválec vás stejně zase dostihne...

Výška jezdce: 165 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Monster 600: Nabízené motorky měly velké nájezdy.
Honda CB 600F Hornet: V té době nebyla žádná, která by stála za řeč.

První dojmy - Kupovala se v zimě, takže na první jízdu jsem si chvilku počkala. Navíc jsem se zapřísáhla, že bez padáků na to rozhodně nevlezu. A tak jsme se před týdnem obě konečně dočkaly. I když na padáky pořád čekám...:) Jako začínající motorkářka jsem hodně citlivá na jakkoli dlouhou pauzu v ježdění. A jelikož ta moje byla několikaměsíční, bojovala jsem trochu s tím, jestli na tu motorku vůbec vlezu. Jo, nakonec jsem vlezla. A bylo to jedno velké překvapení. Opět hodná motorka (jo, asi se umí i naštvat), projev motoru je oproti Monsteru mnohem čistší, zároveň ale nepřicházíte o "příchuť" dvouválce. Popravdě si zatím dost zvykám na sportovní posed a vlaštovky. Necítím se tam tak "doma" jako na naháči, ale třeba se to poddá.

Doplňky na motorce - Padáky RD moto - naše oblíbené slidery, dáváme je snad na každou motorku...

Krovka na zadní sedadlo - vypadá to mnohem líp. Nedivím se, že ti kluci ty holky nechtějí vozit a radši tam namontují krovku. U SVčka je to navíc záležitost 2 sekund. Jenom prostě sundáte sedátko a naklapnete tam krovku. Žádný montování a šroubování, jako u některých motorek. Já jsem to pak měla tak, že na sedadle jsem měla permanentně přivázaný tail bag a využívala jsem tuhle "sadu" jenom, když jsme jeli někam dál.

Recenze

Vůbec jsem nešla po eSVéčku a už vůbec ne po eSkové verzi. Ale co čert nechtěl, najednou si tak jedeme v dodávce a SVčko se veze domů. Byla za dobrou cenu a s krásným nájezdem, tak jsem si řekla, že to zkusím. Dlouho jsem se ale mlátila do hlavy, že sportovní dvouválec asi není moc podobnej nahatýmu čtyřválci, kterej jsem měla v preferencích. No, co už. :)

Motor - jasně, na staré Hondě CB 750 jsem to v autoškole měla mnohem jednodušší. Tady totiž opět platí - sledovat otáčky, poslouchat motor a dělat přesně to, co ta holka chce. Ale když to neuděláš hned, tak se zas taková hrůza nestane (pozor, mluvím o této konkrétní motorce, ne o holkách všeobecně). Mírně tě upozorní, ty se omluvíš, napravíš chybu a jedeš dál. Tahle "nevýhoda" se ale lehce dorovná další charakteristikou dvouválu - vibrace motoru, díky kterým hodně rychle zapomeneš, že nějaký nevýhody má... :)

Brzdy jsou nic moc, což ostatně potvrzují i mnozí další recenzenti. Ale zatím nechci odsuzovat, protože u mě to bude částečně způsobeno i nějakým problémem, jelikož jsem zjistila, že mám po každé jízdě trochu mastný kotouč. Tak budu pátrat po příčině.

Zatím jsem toho nenajela moc, takže uvidíme, zda se mé další spekulace o vlastnostech potvrdí či nikoli.

---

Sezóna proběhla bez větších obtíží, když nepočítám ty holčičí, psychické, které prostě zákonitě po pauze nastaly. Trošku jsem měla na začátku sezóny nahnáno, ale díky trpělivosti mého muže a s trochou silné vůle se kilometry načítaly a sebevědomí přibývalo. Na podzim jsme spolu měly najeto asi 6.000 km. A jak je hodnotím z pohledu jezdce?

Hned na začátku bylo samozřejmě potřeba vyměnit olej, chladičku, brzdovku. Měnila se taky zadní guma. Podle recenzí a na doporučení jsem obula Dunlop Roadsmart II. Guma je to bezesporu dobrá a vydrží dlooouho, obzvlášť, pokud jezdíte pianko. Ale nemůžu si pomoct, fakt se mi nelíbí... Následovalo důkladné čištění (na to jsme doma tak trochu ujetí...), takže přišel na řadu zubní kartáček, štěteček, čištění šroubků od rzi, čištění svodu (je super, když můžete v zimě v obýváku na zemi brousit svody u sklenky vína... Jeden rok to dělá můj muž, druhý zase já.)










Hned na začátek jsem si vytáhla na MDŽ - Motocyklový den žen. Pro mě určitě, možná i pro ni (??) - poprvé na okruhu. Z akce mám velice rozpačité pocity, ale to nepatří sem :). Každopádně, i to jsou kilometry navíc a každý se počítá!





Motorově jsem názor nezměnila, motorka mě po této stránce baví a je vidět, že pro začátečníka je v ní síly až až... Rozhodně jsem neměla možnost potenciál naplno využít. Vím, že když jsem chtěla svižněji předjet auto, tak to šlo šupem. Trošičku mi dělalo občas problém, když jsem byla přesvědčená o tom, že tuhle zatáčku na trojku přece musí jít projet...A ono ne, dvoječka by byla bývala lepší...

Brzdy... No... Došlo na výměnu brzdových destiček - nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak zjistit, kde je problém. A hurá, kotouče už se nemastí! Pravidelná kontrola stavu kotoučů a zjistili jsme, že je všechno v pořádku. Na druhou stranu... Brzdy fakt nic moc. To může potvrdit i přítel, který si ji párkrát půjčil jako testovací jezdec. Nu což, prostě asi slabost SVéček. Možná by tomu pomohly pancéřové hadičky a podobné fičurky. Brzdovku jsme samozřejmě měnili hned na začátku.

Asi třikrát jsme SVčko prubli ve dvou. No, musím říct, že buď je můj zadek tak zhýčkaný nebo prostě jenom neocením pohodlí, ale musím říct, že okruh asi 160 km byl pro mě hraniční. Samozřejmě, je možné, že ostatní dívčiny budou mít jinou zkušenost.

Co vidím hodně pozitivně je nějaké místečko pod sedadlem spolujezdce. Často jsem vyjížděla jen tak, na večerní projížďku a s sebou jsem nechtěla tahat batoh či brašničku. Telefon a malá peněženka se v klidu vlezou pod sedadlo. A to jsem tam měla ještě vestu, lékárničku a nářadíčko. Boží, co?

Je ale konec sezóny a já se poohlížím po něčem, co mi sedne víc. Prostě mě to tak nějak táhne jinam. Uvidíme, co se bude dít dál. Každopádně nemůžu říct, že by SVčko byla špatná motorka. Vůbec ne. Je hravá, když chcete, tak umí být dravá a ze zkušenosti můžu říct, že spolehlivá. Jen já se nesžila s tím, že na ní ležím, jak na raketě.