ČZ 250/471 (1974)

Přidáno video soudobých "konkurentů". Kříženec jednoduchého rámu ČZ s menším jawáckým dvouválcem, který v SSSR nechtěli, a tak se vyvážel do západní Evropy.

Výška jezdce: 100 cm

První dojmy - Nehezká, obtloustlá a nevýkonná. Nikdy jsem ji neměl, ale měl ji v ruce Mike. Nekompromisní test a hodnocení za mě provedla redakce časopisu Bike Magazine na podzim 1974. Tehdejší cena 308 liber odpovídá dnes, v roce 2017, cca 3400 librám, tedy asi 100.000Kč.

Recenze

To co vidíte, je taky přesně to, co nakonec i dostanete. Nezkoušejte sami sebe oklamat a myslet si, jenom proto, že je to dvoudobý twin, stejně jako Yamaha nebo Suzuki, tak že nákupem tohoto stroje se zařadíte do stejné společnosti, a že dovolí stejný povýšený úšklebek nad ostatními, jako kdybyste jezdili tyto Japonce. Pravda je, že váš úsměv se vytratí, jakmile vám tito dva, RD 250 a GT 250, zmizí za horizontem, a vy se budete v táhlejším kopci marně snažit vytočit trojku.
Nechceme samozřejmě říkat, že tento Komouš (pozn. angl. Commie) vám sebere všechny iluze o ježdění, ale nutno připomenout, že rozdíl 200 liber v ceně mezi ČZ a japonskými výrobky pěkně vystihuje také jejich skutečnou hodnotu a to, jak si zajezdíte. V každém případě, Škoda GB se pyšní touto ČZ jako levným dopravním prostředkem, a není tedy důvod pro potenciální kupce myslet si něco víc.
Tato nízkorozpočtová motorka má, jak je uvedeno na začátku, řadový dvouválec, uložený v jednoduchém uzavřeném rámu, pohon přes čtyřstupňovou převodovku. Téměř unikátní je dnes twin s pouze jedním karburátorem, Jikov 24mm, i když i toto je v souladu s velmi jednoduchým stylem ČZ. Mazání je prastarým systémem oleje ve směsi s palivem a elektroinstalace stále pouze 6 voltů.
Věci, které byste na dvěstapadesátce za 300 liber nečekali, obnáší duralové ráfky a plně zakrytý řetěz, usnadňující udržování věcí v čistotě. Zato přepínače na řidítkách jsou stejný šmejd jako na italské motorce a přepínač blinkrů na pravé straně mate svým uspořádáním ve směru nahoru - dolů. Přepínač světel a houkačka jsou na levé straně. Dvoubarevné provedení je důkazem snahy ČZ být zajedno se s úpadkovým Západem. Celkově, musíme říct, vypadá ČZ hodně zavalitě. A protože motor ze sebe vydá skromných 17 koní, není překvapivé, že ČZ zůstává hodně pozadu za svými japonskými a italskými soupeři ve výkonostních srovnáních, dokonce daleko i za svojí komoušskou kámoškou MZ (angl. Commie bedmate).
Je to spíše náš postřeh než stížnost, samozřejmě, že když přehodíte nohu přes něco, co je zcela zřejmě určeno být užitkovým strojem, zklidní to vaše vášně a uživáte si jízdu v poklidném stylu, sledujíc krajinu a projížděná města, spíše než že se zoufale snažíte předjet dalších sedm Fordů Cortina na úseku mezi dvěma kruhovými objezdy. Možná by stačilo říct, že ČZ má zrychlení adekvátní svému určení, a že pouze malé vibrace při středních otáčkách motoru můžou jezdce i ukolébávat.
Když jsem vjížděl poprvé na kruháč, a zpočátku vlastně do všech zatáček, bylo to hodně pomalu, v očekávání toho nejhoršího od takto levné motorky. Ale vedla si dobře a po dalších dvou kruháčích, když jsem ji položil trochu víc, bylo jasné, že v ČZ jí dali do vínku vše, co se osvědčilo na jejich famózních terénních strojích, které se každoročně zaskvějí při Šestidenní. (pozn. ČZ a Jawa splývá v Angličanům v jedno)
Škoda jen, že naopak brzdy jsou velmi slabé. Zastavení z 60mph na 176 stopách (53,6m) je nebezpečně blízko tomu, co nás vrchovatě trestalo na dvou ruských dvoutaktech, které jsme testovali loni, k naší smůle, oba s tak nechutně slabými brzdami, že byly až potenciálně smrtící v hustém západním provozu. Je to zvláštní, ale nemůžu si vybavit, že by předchozí testované ČZ byly tak slabé při brzdění, a přitom má typ 471 výhodu dvounáběžné přední brzdy.
Ale nejenom, že potřebuje lepší brzdy. Další, co taky dělá z ČZ pěkný krám, je to děsivé vypínání spojky, ovládané nejen páčkou na řidítkách, ale taky řadicí pákou. Spojková páčka je určena pouze k rozjezdu a řazení na místě, zatímco tlakem na řadící páku vypnete spojku při řazení. Jediné, čeho se tím dosáhlo, je další prodloužení už tak těžkopádného řazení.
Co si však zaslouží zmínku je, že řadicí páka slouží také jako startovací, poté co ji zlehka zatlačíte směrem do motoru, aby se mohla vyklopit nahoru a dozadu. Pak zjistíte, že motor ČZ je jeden z nejsnáze startovatelných dvoutaktů, který se probrblá k životu během dvou tří šlápnutí, a to i po někalika dnech stání.
Neustávající proud dopisů našich čtenářů se zdá ukazuje, že většina majitelů ČZ nestojí příliš často s poruchou na kraji cesty. Načež jsme byli jednoho dne maličko překvapeni, když testovaná motorka začala po nastartování astmaticky hvízdat. Profouklé těsnění pod hlavou bylo rychle opraveno, zatímco jsem se přihlašoval na tiskovku k otevření nového Škoda - prodejního a servisního centra v King's Lynn, určeného pro jejich traktory, auta a motorky, což posloužilo i jako ukázka toho, že to myslí vskutku vážně s prodejem jejich výrobků ve Spojeném království. Budoucí majitelé můžou být bez obav, že by v budoucnu zůstali opuštěni, pouze s jejich starými a neopravitelnými stroji u nohou.
S opraveným těsněním jsem pokračoval plánovaných jízdách, ovšem čas nám běžel až příliš rychle, takže jsme museli vzít motorku na zkušební dráhu udělat výkonové testy už po 800 mílích na tachometru. Pro většinu dvoutaktů je to dostačující, ale v případě ČZ se zdá, že potřebují delší záběh, a testovaná motorka si o to řekla víceméně sama, když se mi motor kousnul s mučivým zakvičením, zrovna když jsem si připadal jako Kenny Roberts, 50 yardů od před cílem rychlostního testu. Zkoušky akcelerace už byly v tu dobu za námi, ovšem nejvyšší rychlost nezbývalo než odhadnout na nějakých 75mph (120km/h). To vypadá reálně na motorku s cestovní rychlostí asi 55-60mph (88-96km/h).
Škoda, že se zadřela, protože taková věc pro test znamená, že se končí kyselou poznámkou, i když to byla vlasně naše vlastní chyba, protože jsme neměli dost času k důkladnému záběhu. Ale i tak říkám, že zaplatit 308 liber je moc za motorku s tak mizernými brzdami, a kde převodovka je jak špatný vtip.

Mike Nick, napsáno pro Bike Magazine, podzim 1974