Yamaha NMAX 125: první jízda

Text: Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 23.7.2015 | Zobrazeno: 64 425x

Uvádění nových modelů na trh obvykle provází marketingové slogany o jedinečnosti či osobitém charakteru, zatímco o konkurenci se většinou taktně mlčí. V případě skútru Yamaha NMAX je to ale trochu jinak: japonská značka naprosto otevřeně přiznává, že tohle je frontální útok na konkurenční besteler Honda PCX, a pokus o jeho sesazení z nejvyšší příčky prodejních statistik. Neměli jsme sice zatím možnost přímého srovnání, ale po první stovce kilometrů v sedle NMAXe musíme Hondu varovat, že se jí v segmentu skútrů do 125 ccm vyskytl nebezpečný protivník.

Kapitoly článku

Důvody, proč chce Yamaha svému rivalovi konkurovat právě v tomto segmentu jsou zřejmé. Popularita skútrů PCX přináší Hondě v posledních několika letech výrazné zvýšení podílu na trhu, a to nejen v naší republice, ale prakticky po celé Evropě. Když za podobnou cenu nabídnete zákazníkovi o něco lepší skútr - což je podle sebevědomého vyjádření Yamahy právě NMAX - měl by se z něj logicky stát ještě větší bestseler.

Cenou 74.990 Kč nová Yamaha určitě konkurovat bude, přestože za ní zaplatíte o něco víc. V základní výbavě ale dostanete ABS, což přesně odpovídá rozdílu pěti tisícovek (PCX stojí 69.900 Kč). Design a kvalita jsou také na vysoké úrovni - ve skutečnosti NMAX dokonce vypadá jako dražší skútr, a rozhodně byste nehádali že pochází z Indonésie. U testovaného modelu tolik nevynikne kontrast mezi bronzově lakovanými okrajovými plasty a stříbrným prostředkem, ale Yamaha má v nabídce i výraznější kombinace.

Při navrhování velikosti nového NMAXe Yamaha přesně trefila hranici mezi tím, kdy se za řídítka pohodlně poskládá i jezdec s výškou 180 cm+, a skútr pořád zůstává mrštný a obratný v městském provozu. Přední část dvousedla je dost dlouhá na to, aby řidič nebyl odkázán na jedinou jízdní pozici, a zalomená podlaha zase dává dost možností pro protažení nohou. I řídítka padnou příjemně do ruky, a těch několik málo ovladačů nahmatáte takřka popaměti. Tlačítek je tady skutečně jenom nezbytné minimum: startér, směrovky, klakson a přepínání světel. Potřebuje někdo na skútru víc? Možná chybí vypínač na výstražné blinkry.

Pod sedlo NMAXe se vedle integrální přilby vejde ještě menší batoh nebo taška s nákupem. Vepředu je navíc ještě otevřená schránka, kam se vejde půllitrová láhev s pitím nebo třeba rukavice. Vylovit z jejího hlubokého dna nějakou drobnost dá ale trochu práce, a to nemusíte mít zrovna tlapy jako dřevorubec. Menší nevýhodou téhle příruční schránky je absence zavírání, o zamykání nemluvě. K naprosté dokonalosti jí pak chybí už jen dvanáctivoltová zásuvka na dobití telefonu.

Při pohledu ze sedla směrem vpřed toho moc k prohlížení není. Jednoduchá kulatá přístrojovka - která nad rámec standardu ukazuje spotřebu paliva a momentální ekonomiku provozu - symbolický štítek a nezvykle malá maska zabírají nepatrnou část zorného pole, a nechávají čistý výhled. Horší je to bohužel přehledem o situaci vzadu. Problém není to ani tak ve velikosti, jako ve tvaru zrcátek, jejichž zkosený spodní okraj ukrajuje ze záběru celkem podstatnou část. Ve městě, kam je NMAX předurčen, to pro něj může být jeden z hendikepů.

V první řadě však jde o jízdní vlastnosti, a v tomto ohledu Yamaha docela příjemně překvapila.
Kapalinou chlazený jednoválec o objemu 125 ccm, s výkonem 9 kW a točivým momentem 11,7 Nm nevypadá papírově jako kdovíjaký favorit, ale už po prvních pár metrech začnete o těchto hodnotách pochybovat. NMAX totiž akceleruje s lehkostí, jako by do něj omylem namontovali mnohem silnější motor. Popravdě, od použitých technologií, kterým Yamaha souhrně říká Blue Core, jsme čekali hlavně stlačení spotřeby paliva na minimum. Ta určitě nebude daleko od avizovaných 2,2 litru na 100 km (u nezajetého motoru ukázal počítač cifru 2,6), ale motor se ani při tak skromném apetitu rozhodně nekrotí na výkonu.

Klíčem k jeho vitálnímu charakteru jsou jednak zmíněné technologie snižující vnitřní tření, a pak také systém proměnlivého časování ventilů VVA, který přepíná dvě různé vačky na sacích ventilech v závislosti na otáčkách motoru. A zátah NMAXe je opravdu znatelně silnější než u všech nám známých stopětadvacítek (včetně PCX) - bez ohledu na tom jestli se rozjíždíte z křižovatky, nebo chcete předjíždět auto jedoucí šedesátkou. Až do rychlosti kolem 80 km/h se při přidání plynu můžete pořád spolehnout na okamžité zrychlení, a teprve za devadesátkou se NMAX začíná blížit ke svému limitu. Digitální tachometr je schopen ukázat i třícifernou hodnotu, ale od stovky už čísla přibývají hodně pomalu, takže na frekventované dálnici je jistější zůstat s kamiony v pravém pruhu.

NMAX se ale neprezentuje jako žádný světoběžník; jeho revírem jsou města a velkoměsta, a tam si vede opravdu dobře. Jeho motor jednoznačně vyniká vysoko nad průměr, a pochvalu si zaslouží i podvozek - přestože NMAX jezdí na "pouhých" třináctipalcových ráfcích (PCX má 14" kola). To mu ale nebrání ani v pohodlném průjezdu historického centra, kde s klidem vyžehlí kočičí hlavy, ani při rychlém průletu městem po magistrále s vyšší povolenou rychlostí. Přední vidlice je pevně nastavená na slušný kompromis mezi pohodlím jezdce a citlivým řízením. Brzdy jsou tradičně silnou stránkou skútrů Yamaha, a ani NMAX není výjimkou. Ve většině situací si vystačíte se dvěma prsty na pravé páčce, krizovku pak pomůže uhasit zadní kotoučovka. Standardně montované ABS jistě usnadní rozhodování začátečníkům.

Najít na nové Yamaze NMAX slabé místo nebude lehké, to už víme po první stovce kilometrů. Honda PCX se s ní pravděpodobně bude muset podělit o část zákazníků, protože tohle je přesně mířený útok na stejnou cílovou skupinu. Objektivní verdikt by si žádal přímé srovnání ke kterému ještě určitě dojde. V preferencích potenciálních kupců bude svoji roli bude hrát důvěra ke značce, na kterou mohou sázet oba výrobci zhruba stejně, takže jsme sami zvědavi, jak tenhle duel dopadne.