Test Yamahy Tracer 9 GT+: Tříválcové žihadlo s radarovými asistenty

Láká tě hutný zátah odspodu velkého dvouválce, ale zároveň ti učaroval jekot a sportovní špička vytočeného čtyřválu? Pak je odpověď matematicky předem daná, řešením je tříválec. Hledáš maximální výbavu, chceš slavnou a sportovní značku a co nejlepší poměr ceny a výkonu? I tady z jednoduché rovnice velké části majitelů v minulosti vycházelo řešení Tracer 9 od Yamahy. Stejně jako řada naháčů MT-09 se stejným motorem nabízí Tracer 9 už osm let hodně výkonu za příznivou cenu a Yamaha tento model každé zhruba tři roky inovuje a představí novou generaci. Japonská značka vloni na podzim předběhla konkurenci, když do modelu vyšší střední třídy určeného pro širokou veřejnost a ne jen pro pár vyvolených milionářů přidala nejnovější asistenční systémy založené na radarové jednotce v přední části motocyklu.

Už předchozí generace Tracer 9 GT přišla před dvěma lety s náklonovým ABS a semiaktivním odpružením Actimatic Damper System od KYB. Úpravu motoru na Euro 5 doplnila výkonovými režimy a hodně pokročilou kontrolou trakce a slušným quickshifterem. Letošní verze tohle všechno ještě vylepšuje a přichází s dalšími inovacemi a technologiemi. A co je taky dost důležité, opustila ten příšerný hodně zvláštní dvoudílný displej z předchozí generace a přechází na velký sedmipalcový TFT displej palubního počítače, jaký je v dnešní době už téměř standardem. Kromě adaptivního tempomatu, který udržuje stálou vzdálenost od vozidla před vámi, Yamaha využila radar a do modelu Tracer 9 GT+ přidala i radarem řízený posilovač brzd při nouzovém brzdění, asistenta plynu při průjezdu zatáčkou a asistenta zrychlení při předjíždění. A na to se při dnešním testu také zaměřím.

Základní design Traceru 9 GT s malými předními světly, vykrojeným plexištítem a dvěma svítilnami nad předním kolem zůstává téměř shodný s předchozí generací. Jestli před lety vypadal možná až moc extravagantně a futuristicky, v dnešní době plné divokých designových kreací už začíná působit docela elegantně. Ono stačí se podívat na současné naháče MT ze stejné stáje a design Tracerů je rázem krotká a střízlivá záležitost. Nedá se mu ale upřít, že je výrazný, a to je ve světě motorek rozhodně dobře. Prostě motorka ať se radši klidně hodně líbí nebo hodně nelíbí, než aby vypadala nudně. A že se Tracer velké části motorkářů líbí, dosvědčují solidní čísla prodejnosti v Evropě i to, že ho na českých silnicích docela často potkáváme. A na tuhle dvoubarevnou kombinaci se vůbec nekouká špatně.

Pořádný TFT displej se ovládá malým joystickem na levém palci, na pravý palec zbývá jen nastavení hlavního jízdního režimu. V informacích dominuje otáčkoměr a tachometr, kolem si můžete nastavit údaje podle svého uvážení. Nastavování pomocí menu je poměrně intuitivní a nestalo se mi, že bych se ztratil mezi podnabídkami, jako to občas zažiju u konkurence. Většina majitelů se sice omezí na přepínání mezi Sport a Street, ale každému doporučuji si nastavit vlastní režim a naladit si motorku přesně podle sebe, pak je to dokonalost sama.

I to semiaktivní odpružení dovolí moc pěknou změnu mezi tuhým sporťákem a houpavějším touringem, a přitom se nesahá na předpětí, ale jen na úroveň tlumení pomocí solenoidů regulujících průtok oleje tlumičem.

V dnešní době už je samozřejmostí připojení mobilu s aplikací MyRide a po stažení aplikace Garmin Motorize si můžete na displeji zobrazit přehlednou navigaci. Drobný nedostatek je to, že těch ovladačů na levé rukojeti je docela dost a levý palec v rukavici má občas problém rozlišit mezi ovladače směrovek nebo joystickem palubního počítače a hrozí i to, že si omylem stisknete tlačítko tempomatu a příkazem SET pošlete motorku do akcelerace. Taky zapínání vyhřívání rukojetí by mohlo mít vlastní tlačítko, na druhou stranu tady to jde fakt jednoduše a je to otázka dvou cvaknutí ovladačem, takže asi ok. A když už jsem v tom kritizování, už sem Yamaha taky mohla přihodit i bezklíčové zapalování s dálkovým ovladačem v kapse, když se chlubí nejmodernějšími technologiemi, vždyť to v dnešní době už mají i skútry za sto padesát tisíc.

Je zvláštní, jak se na vnímání motorky podílí očekávání jezdce a srovnání s jinými motorkami. Když jsme předchozí verzi Tracer 9 GT protáhli společným testem s dalšími sportovně cestovními modely, vyšel jako skoro nejobratnější a pocitově nejlehčí mašina, skoro jako bajk do města. Jenže když jsem na ní letos za dva dny nalítal přes 600 km a z toho jen 100 km po dálnici, najednou z ní mám o dost sportovnější a rychlejší pocit. Když ji totiž člověk dostane pořádně do ruky, začne víc a víc využívat ten nádherný tah tříválce, který už na dvojku dokáže motorku razantně rozjet na 140 km/h. A hodně velký pokušitel je v tomhle ohledu perfektní rychlořazení. Jeho poslední verze totiž dokáže pořádně vylákat jezdce ke svižnějšímu tempu, podobně jako quickshiftery obecně, ale navíc blíží k dokonalosti. Když se poctivě držím pokynů „řadit bez spojky nahoru pod plynem a dolů bez plynu,“ prakticky už tohle rychlořazení nenachytám na žádném cuknutí nebo nedokonalosti. Nahoru řadí tak nádherně rychle a přesně s přesně vymezeným odpojením plynu, dolů to jde stejně rychle, navíc s dokonale odměřeným přidáním plynu. A to všechno i v pomalých rychlostech a nižších otáčkách, které ještě před pár lety quickshiftery moc nezvládaly.

Možná i díky té náloži všech možných asistentů a hlídačů, kteří fungují i v náklonu, výborným brzdám a sportovně tuhému podvozku se semiaktivním odpružením, které neustále ladí tlumení podle aktuální situace, mě tenhle Tracer láká k hodně svižnému tempu. Dobrá odezva od předku, perfektní kontrola trakce, která jemně zakoriguje až těsně na hranici adheze, ale i sportovní litý rám Deltabox místo dnes obvyklých levnějších trubkových rámů, to všechno jsou drobnosti, které se ve finále posčítají do docela sportovního dojmu a svezení. A já se přistihnu, že uvažuju nad tím, jak by Tracer 9 GT+ vlastně chutnal třeba na okruhu v Mostě? Na to nakonec nedošlo, dal jsem si jen pár kol na utažené trati v Sosnové, kam se Tracer 9 moc nehodil a celá trať se dala jet jen na dvojku. Prostě tohle je mašina nastavená pro větší rychlosti, ale s výkonem 119 koní v 10 tisících a krouťákem 93 Nm v 7 tisících to ještě není překoňovaný zabiják. Prostě sport-touring s důrazem na pojem sport.

Motor není tak učesaný a vyvážený, jak jsem zvyklý třeba z Triumphů, pořád jsou tu nějaké vibrace, hlavně ve vyšších otáčkách, ale je to přesně ten typ, za který bude majitel rád, a pořád menší než třeba u dnešních řadových dvouválců. I vstřikování má sklony maličko ve stálé rychlosti pocukávat dopředu a dozadu, ale i tady to svědčí spíš o síle motoru než o nějakém nedoladěném softwaru. V porovnání s prvními motory CP v prvních modelech MT-09 je to nebe a dudy, tohle už je kultivovaná záležitost a trocha toho neklidu je tady na místě. Zhruba to samé platí pro spojku, které je při rozjezdech trošku hrubší a hůř se reguluje, i tady to souvisí s tím, že moto má prostě hodně síly i v nízkých otáčkách.

Kapitolou samou o sobě je spotřeba, kterou výrobce udává na optimistických 5 litrů na sto. A já věřím, že na dovolené nebo při klidném přesunu je to reálné a na 18,7 litrovou nádrž najedete 350 km. Jenže Tracer umí jezdit i za 8-9 litrů a kontrolka rezervy mi jednou blikla už po 150 kilometrech. A to berte jako pochvalu, vy prostě chcete mašinu, která umí prohnat výfukem pořádný zápřah! A spolehněte se, že vás k tomu tahle mašina vyláká, Yamaha má totiž ve znaku tři ladičky a umí naladit nádhernej zvuk. Řezavej, podmanivej, pobublává při brzdění motorem, prostě koncert, kvůli kterému Traceru odpustíte i to, že vlastně nemá do strany žádnou koncovku výfuku a všechno obstarává jen mohutná plechová baňka pod motorem.

Tuhý podvozek a obrácená vidlice KYB 41 mm pěkně ladí s pořádnými radiálními čtyřpístky vepředu. Brzdy jsou nastavené na rozumný kompromis mezi turistikou a sportem, kdy nemají úplně razantní počáteční zakousnutí, ale na rostoucí tlak na páčku reagují silným a progresivním brzděním s dobrou odezvou do řízení. Naproti tomu zadní brzda je dost tupá a necitlivá a během testu jsem si zvykl ji prostě posílat do ABS drnčení a víc se o ni nestarat. Při brzdění se projeví váha 223 kilo, která je spolu s tuhým sportovním rámem trochu znát třeba při přehazování mezi zatáčkami. Stabilita a tuhost podvozku maličko ubírá na obratnosti, stejně jako to zvláštní široké a ploché sedlo, které jako by si Yamaha půjčila z velkých touringů. Osobně bych uvítal trochu užší sedlo s větším zaoblením, ale majitelé si ho pochvalují, a pokud máte velkou p...... tedy co to povídám, pokud jste horizontálně urostlejší postavy, budete si ho pochvalovat.

Nohy jsou poměrně zalomené, ale ani po několika dnech mi to nevadilo, a to měřím skoro dva metry, dost pomohlo posunutí nastavitelného sedla o pár centimetrů do vyšší polohy. Sedlo spolujezdce je povedené a tvarované přesně pro tuhle třídu, to znamená sportovnější svezení i delší dovolenou. Trochu složitější je to s plexištítem, který je sice pěkně designově vykrojený a vysoký, ale nemá žádné difuzory ani usměrňovací prolisy. Proud větru je proto možná trochu neučesaný, netvoří přímo turbulence, ale v přilbě jsem měl docela hlučno. Už jsem si na to chtěl poznamenat kritickou poznámku, ale pak jsem si pokaždé všiml, že jedu o 30 km/h víc, než kolik jsem si původně myslel. Takže nakonec asi kritika i pochvala, protože proudění větru ve vyšších rychlostech odvádí celkem pěkně.

A nakonec zbývá otestovat ty radarové asistenty. S adaptivním tempomatem je to jednoduché, ten prostě funguje dokonale, a to jsem ho testoval i za motorkami a ani s tím neměl i přes menší odrazovou plochu problém. Prostě plynule drží nastavenou vzdálenost, a když je třeba, kromě ubrání sáhne i do brzd, ale tak jemně, že ho za to pochválíte nebo si toho skoro nevšimnete. Až když řidič před vámi úplně zpomalí, musíte vzít za brzdy a dobrzdit to osobně. Na dálnici je bohužel tempomat pořád až moc opatrný, když jsem v pravém pruhu a dojíždím nějaké auto, začne motorka zpomalovat opravdu hodně s předstihem a nutila mě vyjíždět do levého pruhu už hodně předem, přestože jsem měl nastavenou nejkratší vzdálenost.

S radarem souvisí i asistent předjíždění, který se postará o plynulejší zrychlení. K aktivaci potřebuje zapnuté směrovky a v určitých situacích pomůže jezdci trochu přidat při předjíždění, aby manévr netrval tak dlouho. Nedokážu říci, jestli jsem tenhle zásah vůbec zaznamenal, pokud ano, pak je ta úroveň zásahu fakt jen malá. Podobné je to s asistentem průjezdu zatáčkou, který pomocí šestiosé jednotky IMU i údajů z elektronického odpružení může upravit povely jezdce do plynu. A nakonec je tu asistent nouzového brzdění, který pomocí radaru měří vzdálenost k blížící se překážce a může zvýšit tlak v brzdovém okruhu, aby stroj opravdu zastavil včas. Podobně jako v autě totiž řada lidí má strach pořádně vzít za brzdy, i kdyby jim to zachránilo život. No a elektronika už je v dnešní době tak rychlá, že to prostě dokáže včas spočítat a v případě potřeby pomoci. Kromě toho se ale stará i o rozdělení brzdné síly mezi přední a zadní kolo. Nejde tedy o klasické propojené brzdy s propojenými okruhy ale o jakéhosi elektronického anděla strážného, který je v záloze jen pro krizové situace.

Můžu s úlevou říci, že jsem během testu nikdy zásah žádného nouzového asistenta téměř nezaznamenal, a to ani při ostřejší jízdě v provozu, ve městě, na dálnici nebo na chvíli i na trati. No dobře, když se soustředím, tak tam v některých situacích odhalím aktivaci propojeného brzdového systému Unified Brake System, ale jinak nic. A to je pro mě dobrá zpráva, protože buď jsou tyhle věci tak dobře nastavené, že za normální situace prostě nebudou kecat do řízení, nebo mi do řízení občas zasáhly, ale tak dokonale, že o tom vůbec nevím. A obě možnosti jsou pro mě dobrou zprávou. Je to tak trochu jako dobře nastavená pojistka. Nevíte o ní, ale díky ní si občas troufnete i na věci, které byste jinak radši nezkoušeli. A pokud jste už ze zásady proti tak velkému podílu elektroniky v motorkách, můžete si Brake Control deaktivovat a třeba kontrolu trakce nastavit na nejmenší míru zásahu. Nebo je pořád v prodeji i levnější předchozí generace Traceru 9 a Traceru GT, které podle mého odhadu také v nejbližších do přejdou na stejný jednodílný TFT displej jako dnes testovaná verze plus.

Ach jo, už zase další motorka, kterou na konci testu nerad vracím a přemýšlím, jestli bych si ji neměl pořídit do garáže. Je hodně zábavná i hodně praktická, vypadá vcelku k světu a kolik že to stojí? A sakra, 415 tisíc korun, to není zrovna málo! Zvlášť když základní Tracer 9 je víc než o sto tisíc levnější. Jenže když kouknu na konkurenci, tak ono to dost odpovídá. Charakterově nejbližší mi přišel model S 1000 XR od BMW, přestože ten je ve výkonově úplně jiných sférách. Jenže ten by v podobné výbavě jako Yamaha Tracer 9 GT+ přišel odhadem tak na 600 tisíc. Kawasaki Versys 1000 je proti Traceru těžší parník a teď v létě 2023 stojí ve srovnatelné verzi SE ještě o deset víc, anglický Tiger 900 GT Pro za zhruba stejnou cenu je zase hozený víc směrem k adventure kategorii... Yamaha 9 GT+ je zkrátka kategorie sama pro sebe a za svoji cenu umí nabídnout hodně muziky.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE